Vydání 12/2004

Ministerstvo vnitra žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 30. 1. 2003 neudělilo žalobkyni azyl pro nesplnění podmínek uvedených v § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a zároveň rozhodlo, že se na ni nevztahuje překážka vycestování podle § 91 zákona o azylu.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 10. 2003 odmítl žalobu podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení.

V kasační stížnosti uplatnila žalobkyně (dále "stěžovatelka") kasační důvod uvedený v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. a namítala nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí žaloby. Tvrdila, že v žalobě napadla rozhodnutí žalovaného v rozsahu výroku o neudělení azylu podle § 12 a § 14 zákona o azylu a o nevztažení překážky vycestování ve smyslu § 91 téhož zákona a že požadovala jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Kromě toho uvedla žalobní body, z nichž bylo patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, a označila důkazy, které navrhovala provést k prokázání svých tvrzení. Stejně tak navrhla, jak má být ve věci rozhodnuto. Žaloba tedy obsahovala jak obecné náležitosti vyplývající z § 71 odst. 1 písm. a) až f) s. ř. s., tak náležitosti podle § 37 odst. 2 a 3 s. ř. s. Krajský soud v Brně však dospěl k závěru, že žaloba shora uvedené náležitosti nesplňuje, a proto stěžovatelku vyzval k doplnění jejího podání. Usnesení, které výzvu obsahovalo, však stěžovatelce nebylo doručeno, neboť soud jej zaslal na nesprávnou adresu "ulice J. 9, obec J.", zatímco stěžovatelka se zdržovala na adrese "ulice J. 19, obec J.". Ze shora uvedeného stěžovatelka dovozovala rozpor mimo jiné i s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a navrhla, aby napadené usnesení Krajského soudu v Brně bylo pro nezákonnost zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zejména zjistil, že v podání, jímž se stěžovatelka obrátila na soud a v němž požadovala soudní přezkum rozhodnutí žalovaného, je uvedeno, kdo je podatelem (tj. že je jím stěžovatelka), jaké správní rozhodnutí je napadáno (tj. že jde o rozhodnutí žalovaného), v jakém rozsahu je napadáno (tj. že směřuje do části výroku o neudělení azylu z důvodů podle § 12 a § 14 zákona o azylu a do části výroku o neexistenci překážky vycestování podle § 91 zákona o azylu); stěžovatelka přitom opřela svá tvrzení o nezákonnosti napadeného rozhodnutí žalovaného o námitku porušení § 3 odst. 3 a 4, § 32 odst. 1, § 33 odst. 2, § 46 a § 47 odst. 6 správního řádu a o porušení § 12 zákona o azylu, a to přinejmenším pro nevztažení překážky vycestování podle § 91 zákona o azylu. Ohledně skutkových důvodů stěžovatelka odkázala na obsah správního spisu. Pokud jde o jejího návrhu, v něm stěžovatelka navrhla, aby napadené rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Toto podání bylo Krajskému soudu v Brně doručeno osobně dne 11. 3. 2003. Dne 2. 7. 2003 vydal Krajský soud v Brně usnesení, kterým stěžovatelku vyzval k doplnění jejího podání tak, aby bylo zřejmé označení žalobních bodů, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje stěžovatelka napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné a jaké důkazy k prokázání svých tvrzení navrhuje provést. Zásilka obsahující toto usnesení byla odeslána na adresu "ulice J. 9", přestože soud předchozím dotazem u žalovaného zjistil, že stěžovatelka je hlášena k pobytu na adrese "ulice J. 19". Zásilka se tak vrátila zpět soudu. Následně bylo dne 23. 10. 2003 vydáno kasační stížností napadené usnesení o odmítnutí stěžovatelčina podání.

Nejvyšší správní soud kasační stížností napadené usnesení zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.