Vydání 12/2004

Číslo: 12/2004 · Ročník: II

412/2004

Správní soudnictví a k předpokladům odmítnutí podání

Ej 479/2004
Řízení před soudem: k předpokladům odmítnutí podání podle § 37 odst. 5 s. ř. s.
k § 37 odst. 5 soudního řádu správního
Odmítnout podání podle § 37 odst. 5 s. ř. s. není možné, pokud výzva k odstranění vad podání nebyla žalobci řádně doručena.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2004, čj. 6 Azs 75/2004-69)
Věc:
Zarui I. (Arménská republika) proti Ministerstvu vnitra o azyl, o kasační stížnosti žalobkyně.
Ministerstvo vnitra žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 30. 1. 2003 neudělilo žalobkyni azyl pro nesplnění podmínek uvedených v § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a zároveň rozhodlo, že se na ni nevztahuje překážka vycestování podle § 91 zákona o azylu.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 10. 2003 odmítl žalobu podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení.
V kasační stížnosti uplatnila žalobkyně (dále "stěžovatelka") kasační důvod uvedený v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. a namítala nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí žaloby. Tvrdila, že v žalobě napadla rozhodnutí žalovaného v rozsahu výroku o neudělení azylu podle § 12 a § 14 zákona o azylu a o nevztažení překážky vycestování ve smyslu § 91 téhož zákona a že požadovala jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Kromě toho uvedla žalobní body, z nichž bylo patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, a označila důkazy, které navrhovala provést k prokázání svých tvrzení. Stejně tak navrhla, jak má být ve věci rozhodnuto. Žaloba tedy obsahovala jak obecné náležitosti vyplývající z § 71 odst. 1 písm. a) až f) s. ř. s., tak náležitosti podle § 37 odst. 2 a 3 s. ř. s. Krajský soud v Brně však dospěl k závěru, že žaloba shora uvedené náležitosti nesplňuje, a proto stěžovatelku vyzval k doplnění jejího podání. Usnesení, které výzvu obsahovalo, však stěžovatelce nebylo doručeno, neboť soud jej zaslal na nesprávnou adresu "ulice J. 9, obec J.", zatímco stěžovatelka se zdržovala na adrese "ulice J. 19, obec J.". Ze shora uvedeného stěžovatelka dovozovala rozpor mimo jiné i s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a navrhla, aby napadené usnesení Krajského soudu v Brně bylo pro nezákonnost zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zejména zjistil, že v podání, jímž se stěžovatelka obrátila na soud a v němž požadovala soudní přezkum rozhodnutí žalovaného, je uvedeno, kdo je podatelem (tj. že je jím stěžovatelka), jaké správní rozhodnutí je napadáno (tj. že jde o rozhodnutí žalovaného), v jakém rozsahu je napadáno (tj. že směřuje do části výroku o neudělení azylu z důvodů podle § 12 a § 14 zákona o azylu a do části výroku o neexistenci překážky vycestování podle § 91 zákona o azylu); stěžovatelka přitom opřela svá tvrzení o nezákonnosti napadeného rozhodnutí žalovaného o námitku porušení § 3 odst. 3 a 4, § 32 odst. 1, § 33 odst. 2, § 46 a § 47 odst. 6 správního řádu a o porušení § 12 zákona o azylu, a to přinejmenším pro nevztažení překážky vycestování podle § 91 zákona o azylu. Ohledně skutkových důvodů stěžovatelka odkázala na obsah správního spisu. Pokud jde o
petit
jejího návrhu, v něm stěžovatelka navrhla, aby napadené rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Toto podání bylo Krajskému soudu v Brně doručeno osobně dne 11. 3. 2003. Dne 2. 7. 2003 vydal Krajský soud v Brně usnesení, kterým stěžovatelku vyzval k doplnění jejího podání tak, aby bylo zřejmé označení žalobních bodů, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje stěžovatelka napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné a jaké důkazy k prokázání svých tvrzení navrhuje provést. Zásilka obsahující toto usnesení byla odeslána na adresu "ulice J. 9", přestože soud předchozím dotazem u žalovaného zjistil, že stěžovatelka je hlášena k pobytu na adrese "ulice J. 19". Zásilka se tak vrátila zpět soudu. Následně bylo dne 23. 10. 2003 vydáno kasační stížností napadené usnesení o odmítnutí stěžovatelčina podání.
Nejvyšší správní soud kasační stížností napadené usnesení zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Krajský soud v Brně odmítl podání, kterým stěžovatelka napadla rozhodnutí žalovaného, s poukazem na neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, který spatřoval v tom, že podání neobsahovalo náležitosti stanovené v § 71 odst. 1 písm. d) a e) s. ř. s. a stěžovatelka své podání k výzvě soudu, která jí byla řádně doručena, nedoplnila. Zatímco Krajský soud v Brně vyšel z
fikce
doručení usnesení, které obsahovalo výzvu k doplnění stěžovatelčina podání, jež údajně nastala na základě § 46 odst. 4 o. s. ř. dne 18. 7. 2003, Nejvyšší správní soud tento jeho závěr za opodstatněný nepovažuje. Podle § 46 odst. 4 o. s. ř. platí, že nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Fikce
doručení takové zásilky je tak vázána na skutečnost, že adresát se v místě doručení zdržuje. Není-li z obsahu soudního spisu pochyb, že se stěžovatelka zdržovala na jiné adrese, než na kterou byla tato zásilka doručována, pak má Nejvyšší správní soud logicky za prokázané, že se na adrese, na kterou jí bylo neúspěšně doručováno, nezdržovala.
Fikce
doručení zásilky obsahující výzvu k doplnění stěžovatelčina podání podávaná z § 46 odst. 4 s. ř. s. tak nemohla nastat. Je-li přitom podle § 37 odst. 5 s. ř. s. odmítnutí podání pro jeho vady vázáno na předchozí výzvu k odstranění takových vad, pak za situace, kdy výzva k jejich odstranění nebyla řádně doručena, nelze podání odmítnout.
(om)

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.