3619/2017
Správní řízení: vyrozumění
Správní řízení: vyrozumění
k § 42 správního řádu (č. 500/2004 Sb.)
Nepožádá-li podatel podnětu dle § 42 správního řádu o to, aby byl vyrozuměn o tom, jak bylo s jeho podnětem naloženo, nemá správní orgán povinnost jej o této skutečnosti z vlastní vůle vyrozumívat.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 3. 2017, čj. 22 A 135/2016-33
*) *))
Věc:
Zdeňka Š. proti Městskému úřadu Frýdlant nad Ostravicí o ochranu před nezákonným zásahem.Podnětem žalobkyně ze dne 14. 3. 2016, kterým rozšířila podnět ze dne 22. 12. 2015, se žalobkyně domáhala zahájení přezkumného řízení u několika sdělení žalovaného s tím, že právě postup žalovaného při vypořádání se s tímto „
rozšířením
“ žalobkyně považuje za nezákonný. Jednalo se celkem o 11 sdělení. Tento podnět adresovala žalobkyně Ministerstvu pro místní rozvoj, které jej postoupilo žalovanému jakožto orgánu příslušnému dle § 156 odst. 2 správního řádu. Postoupení podnětu bylo žalobkyni sděleno přípisem Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 14. 6. 2016, který žalobkyně obdržela dne 15. 6. 2016. S ohledem ke skutečnosti, že žalobkyně do dne podání žaloby neobdržela vyjádření žalovaného k podnětu, který mu byl postoupen, domáhala se žalobou ze dne 15. 9. 2016 určení, že nevydání vyrozumění žalovaného ve lhůtě 30 dnů v souvislosti s přípisem krajského úřadu ze dne 14. 6. 2016 je nezákonným zásahem. Žalobou se žalobkyně původně domáhala i uložení povinnosti předmětné vyrozumění vydat, nicméně podáním ze dne 14. 3. 2017 zúžila žalobní návrh tak, jak je shora specifikován.
Žalovaný k podané žalobě uvedl, že podnět žalobkyně nelze považovat za podnět k přezkumu ve smyslu § 94 správního řádu, neboť předmětem posuzování měla být sdělení žalovaného, která je nutno považovat za neformální úkony, které nemohou být dle § 154 správního řádu předmětem přezkumného řízení podle § 94 správního řádu. Žalovaný měl za to, že měl povinnost vyrozumět žalobkyni o výsledku posouzení, nicméně lhůtu 30 dnů nebyl schopen dodržet, z důvodu velké časové zaneprázdněnosti, která je dána především řešením velkého množství podání žalobkyně. Ve vyjádření žalovaný dále uvedl, že předmětné sdělení bylo vydáno dne 22. 11. 2016 a bylo zasláno žalobkyni.
U jednání dne 15. 3. 2017 žalobkyně setrvala na svém stanovisku, taktéž žalovaný u jednání setrval na svém stanovisku.
Krajský soud v Ostravě zastavil řízení o to, aby žalovanému bylo uloženo vydat vyrozumění, jak bylo naloženo s podnětem žalobkyně ze dne 14. 3. 2016, a ve zbytku žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
V prvé řadě je nutno uvést, že krajský soud se ztotožňuje s názorem žalovaného v tom smyslu, že posuzovaný podnět žalobkyně je nutno posuzovat jako obecný podnět k zahájení řízení dle § 42 ve spojení s § 156 odst. 2 správního řádu. Žalobkyně má za to, že došlo k pochybení žalovaného, když nevydal vyrozumění, kterým by žalobkyni sdělil, zda bude postupovat dle § 156 odst. 2 správního řádu a přistoupí ke zrušení předmětných sdělení, případně zahájí přezkumné řízení. Ustanovení § 94 správního řádu upravující postup při zahájení přezkumného řízení sice uvádí, že účastník může dát podnět k provedení přezkumného řízení; tento podnět není návrhem na zahájení řízení; jestliže správní orgán neshledá důvody k zahájení přezkumného řízení, sdělí tuto skutečnost s uvedením důvodů do 30 dnů podateli, nicméně v přezkumném řízení správní orgány z moci úřední přezkoumávají pravomocná rozhodnutí v případě, kdy lze důvodně pochybovat o tom, že rozhodnutí je v souladu s právními předpisy, sdělení žalovaného, jehož přezkumu se žalobkyně domáhala, ovšem nelze považovat za rozhodnutí ve smyslu § 94 správního řádu. Jedná se o pouhá sdělení, s jejichž případným zrušením správní řád taktéž počítá, a to v § 156 odst. 2. Toto ustanovení ovšem nestanoví správnímu orgánu povinnost vyrozumět podatele o přijatých opatřeních či o zvoleném postupu. Tuto povinnost stanovuje správní řád v rámci přezkumného řízení pouze v § 94 správního řádu. I přes to, že § 154 správního řádu umožňuje, aby se v procesním postupu při vydání, případně i rušení tzv. jiných úkonů použila i další ustanovení správního řádu než jen ta, která jsou systematicky upravena v této části, musí vyvstat potřebnost jejich aplikace. Postup při přijímání podnětů je samostatně upraven § 42 správního řádu. Ustanovení § 154 správního řádu neodkazuje na použitelnost § 94 v rámci postupu rušení tzv. jiného úkonu, žalovaný tedy správně postupoval, když na posuzovanou věc aplikoval § 42 správního řádu. Z dikce předmětného ustanovení jednoznačně vyplývá povinnost správního orgánu vyrozumět osobu, která podala podnět o tom, zda bylo zahájeno řízení z moci úřední či nebyly shledány důvody k zahájení řízení, pouze v případě, že osoba, která podnět podala, o to požádá. V daném případě však taková žádost v žalobkyni podaném podnětu obsažena není. Žalovaný tedy vstřícně nad rámec povinností uložených mu zákonem sdělením ze dne 22. 11. 2016 informoval žalobkyni o závěrech stran posouzení sdělení stavebního úřadu.
*)
Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost žalobkyně proti tomuto rozhodnutí svým rozsudkem ze dne 20. 7. 2017, čj. 10 As 142/2017-36.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.