Ejk 67/2004
Správní řízení: zjišťování skutkového stavu v řízení pro bezmocnost
k § 70 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákonů č. 160/1995 Sb. a č. 133/1997 Sb.
Při zjišťování skutkového stavu v řízení o bezmocnosti (§ 70 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení) nepostačuje vyhodnotit zdravotní postižení posuzované osoby jen z lékařského hlediska, ale je nutné posoudit vliv zdravotního postižení na soběstačnost posuzovaného, a to s přihlédnutím k podmínkám, ve kterých žije.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 8. 2004, čj. 62 Cad 15/2004-11)
Věc:
Anna S. v L. proti České správě sociálního zabezpečení o zvýšení důchodu.
Žalovaná vydala dne 25. 5. 2004 rozhodnutí, kterým žalobkyni od 1. 11. 2003 přiznala podle ustanovení § 70 odst. 1 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, zvýšení důchodu pro bezmocnost. V odůvodnění odkázala na posudek lékařky Okresní správy sociálního zabezpečení v Liberci ze dne 24. 3. 2004.
Rozhodnutí napadla žalobkyně u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, žalobou, v níž namítala, že její zdravotní stav spíše odpovídá převážné bezmocnosti. Po komplikované zlomenině pánve vydrží s protézou stát za pomoci berlí pouze deset minut, rovněž dlouhé sezení na vozíku je pro ni bolestivé. Musí tedy během dne odpočívat vleže. Bez doprovodu druhé osoby nemůže opustit bydliště a je odkázána na pravidelnou pomoc při všech déletrvajících úkonech.
Ze zdravotní dokumentace vyplynulo, že dne 24. 3. 2004 provedla lékařka Okresní správy sociálního zabezpečení v Liberci jednání za účelem posouzení zdravotního stavu žalobkyně ve smyslu § 8 zákona č. 582/1991 Sb. Žalobkyně tu byla přítomna. Jiné místo jednání než sídlo správního orgánu však v záznamu uvedeno není. Lékařka si vyžádala lékařský nález ošetřujícího lékaře a propouštěcí zprávy Krajské nemocnice v Liberci a Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem. Na základě těchto zpráv a vlastního vyšetření dospěla posudková lékařka k závěru, že žalobkyně je po amputaci pravé dolní končetiny ve stehně a pro bolesti při nestabilitě pánve po zlomenině převážně odkázána na invalidní vozík, chůzi na protéze zvládá jen na pár kroků. Žalobkyně tedy má částečně omezenou schopnost sebeobsluhy a lékařka hodnotila stav žalobkyně podle § 70 odst. 1 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb. a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 284/1995 Sb.
Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Zvýšení důchodu pro bezmocnost je dávkou důchodového zabezpečení, na kterou se dle ustanovení § 70 odst. 5 zákona č. 100/1988 Sb. a § 125 zákona č. 582/1991 Sb. vztahují přiměřeně ustanovení týkající se dávek důchodového pojištění. Na řízení o nároku na zvýšení důchodu pro bezmocnost se proto ve smyslu § 108 zákona č. 582/1991 Sb. vztahují obecné předpisy o správním řízení, tj. zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). Toto řízení a následné rozhodnutí tak musí splňovat požadavky kladené správním řádem, včetně základní povinnosti žalované jakožto správního orgánu rozhodovat na základě úplně a přesně zjištěného stavu věci (§ 3 odst. 4, § 32 odst. 1 a § 46 správního řádu).
Bezmocnost je upravena v ustanovení § 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., které odlišuje tři stupně bezmocnosti: částečnou, převážnou a úplnou. Dle odst. 2 citovaného ustanovení je převážně bezmocná osoba, která potřebuje kromě pomoci při některých nezbytných životních úkonech (např. mytí, česání a oblékání) i pravidelnou pomoc, popřípadě soustavný dohled jiné osoby při hlavních životních úkonech, například při chůzi a při výkonu fyziologické potřeby.
Z uvedené definice vyplývá, že pro uznání bezmocnosti musí být splněny vždy následující podmínky: nutnost ošetření a obsluhy jinou osobou, trvalost potřeby takto poskytované péče. Kritériem pro posouzení stupně bezmocnosti je míra omezení soběstačnosti, vyplývající ze zdravotního postižení. Je zřejmé, že posouzení soběstačnosti je velmi relativní a subjektivní; citované vymezení ve vyhlášce je obecné, málo konkrétní. Při zjišťování skutkového stavu v řízení o bezmocnosti není dostačující vyhodnocení zdravotního postižení posuzované osoby z lékařského hlediska: je nutné posoudit vliv zdravotního postižení na soběstačnost posuzovaného, a to v podmínkách, ve kterých žije.
Ze správního spisu nic nenasvědčuje tomu, že by posudková lékařka byla s domácím prostředím žalobkyně seznámena; v žádném případě nevyhodnotila jeho vliv v posudkovém zhodnocení. Z jejího posouzení vyplývá, že žalobkyně je odkázána na invalidní vozík, s pomocí protézy a berlí učiní jen pár kroků. K závěru, v jaké míře tento stav omezuje žalobkyni v možnosti sebeobsluhy, je nezbytně nutné znát prostředí, ve kterém je nucena se pohybovat. Sebeobsluha takto postiženého člověka je samozřejmě zcela jiná v prostorném bezbariérovém bytě s vyřešeným vnějším přístupem než například ve standardním či malometrážním bytě, ve kterém je manipulace s invalidním vozíkem ztížena, s úzkými průchody do místností, prahy, schody uvnitř bytu, bez možnosti dostat se samostatně ven. Dle závěru posudkové lékařky OSSZ není žalobkyně schopna samostatně chůze, nebylo však zjištěno, v jakém rozsahu se může po bytě pohybovat s pomocí invalidního vozíku, do jakých místností má či nemá takto přístup, jak je jejímu postižení přizpůsobeno sociální zařízení bytu, kuchyně atd.
Bez syntézy zjištění zdravotního stavu a domácího prostředí posuzované osoby nelze učinit správný závěr ohledně existence a stupně bezmocnosti. Napadené rozhodnutí vycházelo z podkladového posudku OSSZ, který v rozporu se základními zásadami správního řízení nevycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci, neboť se nezabýval podmínkami domácího prostředí žalobkyně a jejich vlivem na potřebu ošetřování a obsluhy jinou osobou. Skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje z výše uvedených důvodů zásadní doplnění; soud proto v souladu s ustanovením § 76 odst. 1 písm. b) a § 78 odst. 1 s. ř. s. napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.).
V dalším řízení bude ze strany žalované (prostřednictvím OSSZ) nutné provést šetření v místě bydliště žalobkyně, podrobně zjistit všechny faktory, které v kladném i záporném smyslu ovlivňují možnost sebeobsluhy žalobkyně při jejím zdravotním postižení, zjištěné skutečnosti jednotlivě i ve vzájemné souvislosti vyhodnotit a závěr přesvědčivě odůvodnit.