265/2004
Správní řízení a závaznost podkladového stanoviska
Ej 342/2003
Správní řízení: závaznost podkladového stanoviska
k § 31 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění zákona č. 102/2000 Sb. (v textu též „zákon o pozemních komunikacích“)
k § 3, § 32 odst. 1 a § 47 správního řádu
Vyjde-li silniční správní úřad při svém rozhodování podle § 31 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ze stanoviska Policie ČR, neporušuje § 3, § 32 odst. 1 ani § 47 spr. ř., neboť správní orgán je tímto stanoviskem vázán; nemůže do něho zasahovat, resp. nutit Policii ČR jeho obsah měnit.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2003, čj. 7 A 123/2002-28)
Věc:
Společnost s ručením omezeným R. v P. proti Ministerstvu dopravy a spojů o prodloužení povolení k provozování reklamního zařízení v ochranném pásmu silnice.Rozhodnutím Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 11. 6. 2002 nebylo žalobci prodlouženo povolení k provozování reklamního zařízení v ochranném pásmu silnice. Ministerstvo dopravy a spojů žalobou naříkaným rozhodnutím ze dne 11. 7. 2002 odvolání žalobce zamítlo a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdilo, neboť správní orgán tím, že respektoval negativní stanovisko Policie ČR, které je pro něj závazné, rozhodl v souladu se zákonem.
Žalobní námitky lze shrnout takto: Žalobce má za to, že splnil všechny podmínky stanovené v § 31 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Dále namítal, že vyjádření dopravního inspektorátu nebylo v souladu s oficiálními údaji Ředitelství silnic a dálnic ČR v Brně, a proto bylo v rozporu s § 3 odst. 5 spr. ř. Podle názoru žalobce měl žalovaný přinutit dopravní inspektorát k respektování uvedené právní normy. Z těchto skutečností dovodil žalobce porušení § 3, § 32 odst. 1 a § 47 správního řádu.
Nejvyšší správní soud žalobu jako nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.
Z odůvodnění:
Pokud žalobce poukazuje na to, že splnil všechny zákonodárcem stanovené podmínky zákona o provozu na pozemních komunikacích, považuje Nejvyšší správní soud za postačující v této souvislosti uvést, že citovaný zákon stanoví pro povolení zřizování a provozování reklamních zařízení v § 31 odst. 1 také podmínky, jejichž splnění nemůže žalobce nijak ovlivnit, mimo jiné předchozí souhlas příslušného orgánu Policie ČR.
V prvním žalobním bodě žalobce namítal porušení § 3, § 32 odst. 1 a § 47 spr. ř., které podle jeho názoru spočívá v tom, že stanovisko Policie ČR není v souladu s oficiálními údaji, a žalovaný proto měl dopravní inspektorát přinutit k respektování § 3 odst. 5 spr. ř. Tímto způsobem nebyla porušena ustanovení § 3, § 32 odst. 1 a § 47 spr. ř. Porušení těchto ustanovení nelze spatřovat ani v tom, že silniční správní úřad I. stupně nepřinutil dopravní inspektorát k respektování § 3 odst. 5 spr. ř., protože takové oprávnění pro silniční správní úřad ze žádného právního předpisu nevyplývá.
(ci)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.