Vydání 7/2005

Okresní úřad Jihlava dne 5. 12. 1997 žalobci uložil pokutu ve výši 80 000 Kč za porušení ustanovení § 31 odst. 2 a § 33 odst. 3 lesního zákona, kterého se žalobce dopustil provedením úmyslné mýtní těžby na svém lesním pozemku bez souhlasu orgánu státní správy lesů. Toto rozhodnutí Ministerstvo zemědělství – územní odbor Třebíč dne 27. 4. 1998 k žalobcovu odvolání zrušilo.

Okresní úřad Jihlava dne 21. 10. 1998 podal žalovanému podnět k přezkoumání rozhodnutí Ministerstva zemědělství – územního odboru Třebíč ze dne 27. 4. 1998 mimo odvolací řízení podle ustanovení § 65 správního řádu. Ministr zemědělství dne 12. 2. 1999 v mimoodvolacím řízení rozhodl tak, že rozhodnutí odvolacího orgánu změnil, žalobcovo odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně o uložení pokuty potvrdil.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 10. 3. 1999 žalobu k Vrchnímu soudu v Praze, který dne 11. 12. 2000 vydal rozsudek, jímž žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení; Vrchní soud v Praze konstatoval porušení základních zásad správního řízení v mimoodvolacím řízení.

Dne 28. 2. 2001 pak vydal ministr zemědělství rozhodnutí, kterým na základě rozsudku Vrchního soudu v Praze přezkoumal rozhodnutí Ministerstva zemědělství – územního odboru Třebíč ze dne 27. 4. 1998 a podle ustanovení § 65 odst. 2 správního řádu uvedené rozhodnutí zrušil a věc postoupil Krajskému úřadu v Jihlavě k dalšímu projednání a rozhodnutí o odvolání.

Rozhodnutím ministra zemědělství ze dne 8. 6. 2001 pak bylo znovu přezkoumáno rozhodnutí Ministerstva zemědělství – územního odboru Třebíč ze dne 27. 4. 1998 a podle ustanovení § 65 odst. 2 správního řádu bylo rozhodnuto, že rozhodnutí ze dne 28. 2. 2001 se mění tak, že rozhodnutí Ministerstva zemědělství – územního odboru Třebíč ze dne 27. 4. 1998 se zrušuje a věc se postupuje Ministerstvu zemědělství k dalšímu projednání a rozhodnutí o odvolání. Ministr zemědělství v odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedl, že rozhodnutím ze dne 28. 2. 2001 byla věc postoupena k novému projednání a rozhodnutí Krajskému úřadu v Jihlavě. Krajský úřad v Jihlavě však upozornil na přechodné ustanovení, uvedené v § 94 odst. 4 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, a vyslovil názor, že se jedná o věc pravomocně neskončenou před 1. 1. 2001, neboť dnem doručení rozsudku Vrchního soudu v Praze (5. 12. 2000) se věc procesně otevřela a neexistuje pravomocné rozhodnutí o odvolání; proto rozhodnout o odvolání přísluší Ministerstvu zemědělství. Rovněž v době rozhodování Vrchního soudu v Praze, tj. 21. 11. 2000, byly platné zákony o okresních a krajských úřadech a byla známa jejich účinnost i jejich přechodná ustanovení. Přesto vrchní soud vedle zrušení rozhodnutí vydaného v mimoodvolacím řízení věc vrátil k dalšímu řízení Ministerstvu zemědělství, a nikoliv krajskému úřadu. Tento výrok je pro další řízení prováděné správními orgány závazný; proto bylo v novém mimoodvolacím řízení odvolací rozhodnutí zrušeno a věc vrácena Ministerstvu zemědělství k novému projednání a rozhodnutí o odvolání.

Toto rozhodnutí žalobce napadl u Vrchního soudu v Praze žalobou, ve které mj. namítl, že žalovaný při rozhodování použil ustanovení správního řádu pro odvolací řízení, a nikoliv pro přezkum rozhodnutí mimo odvolací řízení. Navíc argumentaci ministra v napadeném rozhodnutí žalobce označil za zmatečnou a zkracující jeho procesní práva. Rozhodnutí pokládá žalobce za nepřezkoumatelné rovněž z důvodu, že ve výroku rozhodnutí je věc postoupena k projednání odvolání, ačkoliv ministr v odůvodnění tvrdí, že se v daném případě jedná o řízení mimo odvolací řízení.

Nejvyšší správní soud, který věc převzal k dokončení řízení, napadené rozhodnutí žalovaného zrušil pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].