Ej 47/2004
Správní řízení: právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí
k § 33 odst. 2 správního řádu
Smyslem § 33 odst. 2 správního řádu je umožnit účastníku řízení, aby ve fázi „před vydáním rozhodnutí“, tedy poté, co správní orgán ukončil shromažďování podkladů rozhodnutí, mohl uplatnit své výhrady, resp. učinit procesní návrhy tak, aby rozhodnutí skutečně vycházelo ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Účastník řízení si sám nemůže učinit právně
relevantní
úsudek o tom, kdy je shromažďování podkladů rozhodnutí ukončeno; z výzvy správního orgánu k seznámení musí být zřejmé, že shromažďování podkladů bylo ukončeno.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2003, čj. 7 A 112/2002-36)
Prejudikatura:
Sbírka soudních rozhodnutí ve věcech správních č. 15/1993, Výběr soudních rozhodnutí ve věcech správních č. 56/1994 a č. 112/1996, Soudní
judikatura
ve věcech správních č. 217/1998 a č. 308/1998.
Věc:
Veřejná obchodní společnost V. v S. proti Ministerstvu průmyslu a obchodu o pokutu za porušení § 31 odst. 16 zákona č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona.
Okresní živnostenský úřad Hradec Králové dne 28. 3. 2002 uložil žalobci pokutu ve výši 5000 Kč pro porušení § 31 odst. 16 živnostenského zákona v návaznosti na nedodržování § 17 odst. 7 a 8 písm. a) a § 31 odst. 2 živnostenského zákona a dále pro nedodržení povinnosti vyplývající z čl. VI bodu 16 přechodných a závěrečných ustanovení zákona č. 356/1999 Sb., kterým se mění zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Ministerstvo průmyslu a obchodu dne 9. 7. 2002 změnilo ve výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně odkaz na ustanovení živnostenského zákona, podle něhož byla pokuta uložena, přičemž k její výši se nijak nevyjádřilo.
V žalobních námitkách žalobce krom jiného poukazoval na to, že správní orgán I. stupně i odvolací orgán se dopustily téhož pochybení, neboť nedaly žalobci coby účastníku řízení možnost, aby se před vydáním rozhodnutí mohl vyjádřit k jeho podkladu i ke způsobu jeho zjištění, popř. navrhnout jeho doplnění; tím porušily § 33 odst. 2 správního řádu.
Ze správního spisu vyplynulo, že po kontrolním šetření u žalobce, provedeném jednak dne 30. 10. 2001 (bez přítomnosti zástupce kontrolovaného) a jednak dne 7. 11. 2001 (za přítomnosti zástupce kontrolovaného), Okresní živnostenský úřad Hradec Králové zahájil vůči žalobci správní řízení pro zjištěné porušení povinností, o čemž žalobce vyrozuměl úředním sdělením ze dne 25. 1. 2002. V tomto sdělení byl žalobce s odkazem na § 32 a § 33 správního řádu vyzván, aby se písemně vyjádřil k zahájenému správnímu řízení, a byl poučen, že před vydáním rozhodnutí má možnost vyjádřit se k jeho podkladu i ke způsobu zjištění, popř. navrhnout jeho doplnění. Současně byl žalobce vyzván, aby ve svém vyjádření uvedl všechny skutečnosti, případně navrhl provedení důkazů, které by mohly ve správním řízení přispět ke zjištění skutečného stavu věci, a mohly tak být podkladem pro vydání správního rozhodnutí ve věci samé. V návaznosti na tuto výzvu podal žalobce dne 17. 2. 2002 správnímu orgánu své vyjádření, v němž mj. navrhoval provést dokazování ohledáním na místě. Správní orgán nejprve rozhodl o prodloužení lhůty k rozhodnutí o 30 dnů; poté dne 28. 3. 2002 vydal rozhodnutí ve věci.
Nejvyšší správní soud, který věc převzal podle § 132 s. ř. s. k dokončení řízení, zrušil pro vady řízení rozhodnutí správního orgánu I. i II. stupně a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1, 3 a 4 s. ř. s.).
Z odůvodnění:
Správní orgán I. stupně pochybil i v tom, že neposkytl žalobci možnost vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladu i ke způsobu jeho zjištění, popř. navrhnout jeho doplnění, jak to ukládá § 33 odst. 2 správního řádu. Z dikce tohoto ustanovení je zřejmé, že tato možnost není právní úpravou vnímána tak, že se poskytne „při zahájení řízení“, jak to učinil správní orgán I. stupně, nýbrž naopak až „po ukončení zjišťování podkladů pro rozhodnutí“. V daném případě se s ohledem na povahu řízení dalo předpokládat i další zjišťování podkladů pro rozhodnutí, o čemž mj. svědčilo i prodloužení lhůty k rozhodnutí. Navíc ze žalobcova vyjádření ze dne 17. 2. 2002 bylo zřejmé, že žalobce patrně bude i nadále požadovat upřesňující doplnění důkazů.
Nejvyšší správní soud nezpochybňuje právo správních orgánů „nebýt vázán návrhy účastníků řízení“, stejně jako právo na tzv. „volné hodnocení důkazů“; to však musí být vždy vykládáno v souladu s požadavkem na spolehlivé zjištění skutkového stavu věci. Proto je Nejvyšší správní soud toho názoru, že v daném případě nebylo možno povinnost vyplývající z § 33 odst. 2 správního řádu považovat za splněnou tím, že správní orgán účastníku řízení teprve v odůvodnění rozhodnutí „sdělí“, že a jaké všechny důkazy byly provedeny. Smyslem § 33 odst. 2 správního řádu je umožnit účastníku řízení, aby ve fázi „před vydáním rozhodnutí“ mohl uplatnit své výhrady, resp. učinit procesní návrhy tak, aby rozhodnutí skutečně vycházelo ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Na tomto stanovisku soudu nic nemění ani skutečnost, že v doplňovaném řízení se dne 20. 5. 2002 žalobce vyjádřil v tom smyslu, že daným postupem byl v tomto směru uspokojen (v tomto případě šlo o „seznámení“ s podklady až po vydání rozhodnutí, a nikoliv před ním).
Tyto všechny nedostatky rozhodnutí správního orgánu I. stupně neodstranil ani odvolací orgán, který se naopak s tímto postupem ztotožnil. Soud přitom současně dává za pravdu žalobci také v tom, že odvolací orgán nedodržel v odvolacím řízení lhůty pro rozhodnutí dle § 49 správního řádu, ani povinnost uvědomit o tom účastníka řízení.
Ze všech těchto důvodů soud plně přisvědčil žalobě v tom, že provedená zjištění nebyla provedena přesně a úplně, nejsou dostačující k posouzení věci a skutkový stav, který vzaly správní orgány (první instance i odvolací) za základ napadeného rozhodnutí, bude vyžadovat zásadní doplnění dalším dokazováním, které by se náležitě vypořádalo s námitkami žalobce uplatněnými v průběhu řízení. Stejně tak soud přisvědčil žalobci v tom, že mu bylo upřeno právo, které mu zakládá § 33 odst. 2 správního řádu, a proto je v dalším řízení také třeba, aby správní orgán po doplnění dokazování „před vydáním rozhodnutí“ poskytl žalobci možnost postupu podle § 33 odst. 2 správního řádu.