204/2004
Správní řízení a poskytování informací
Ej 75/2004
Správní řízení: poskytování informací
k § 23 správního řádu
k zákonu č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění zákona č. 101/2000 Sb., zákona č. 159/2000 Sb. a zákona č. 39/2001 Sb. (v textu též „zákon o svobodném přístupu k informacím“)
Ustanovení § 23 správního řádu o nahlížení do spisů je zvláštním ustanovením ve vztahu k zákonu č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. V případech, na něž se vztahuje § 23 správního řádu, nelze postupovat podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2004, čj. 5 A 158/2001-100)
Věc:
Spolek A. se sídlem v P. proti Ministerstvu kultury o poskytnutí informací.Ministerstvo kultury dne 23. 10. 2001 zamítlo žalobcovu žádost podanou podle zákona o svobodném přístupu k informacím o poskytnutí informací týkajících se postupu ministerstva ve správním řízení o udělení oprávnění ke kolektivní správě práv. S poukazem na § 2 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím ministerstvo dovodilo, že zvláštním předpisem, který vylučuje použití zákona o svobodném přístupu k informacím, je i správní řád. Podle správního řádu je správní řízení jako celek neveřejné a nahlížet do správního spisu mohou jen účastníci řízení a jejich zástupci. Jiným osobám může správní orgán povolit nahlížení do spisu, jen pokud prokáží odůvodněnost svého požadavku.
Rozhodnutí správního orgánu napadl žalobce rozkladem ze dne 31. 10. 2001, o němž však ministr kultury ve stanovené lhůtě nerozhodl.
Žalobce se správní žalobou ze dne 27. 12. 2001 domáhal zrušení rozhodnutí vydaného v I. stupni, jakož i fiktivního rozhodnutí ministra kultury o rozkladu. V žalobních námitkách dovozoval, že správní řád, jakožto předpis upravující postup ve správním řízení, a nikoli předpis, který by výslovně stanovoval přípustnost či podmínky poskytování informací, není zvláštním zákonem ve smyslu § 2 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím; tento zákon neobsahuje ani výslovnou úpravu poskytování informací veřejnosti jako např. § 8a trestního řádu. Správní řád, pokud jde o poskytování informací, upravuje pouze procesní institut nahlížení do spisu, který má ovšem odlišnou funkci než poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalobce dále v žalobě poukázal na to, že požadované informace se netýkaly žádné z oblastí, v nichž by bylo možno poskytnutí informací odmítnout, jakož i na to, že pokud žalovaný – jakožto povinný subjekt – měl za to, že žádost je nesrozumitelná nebo že je formulována příliš obecně, měl vyzvat žadatele, aby žádost upřesnil.
Ze správního spisu vyplynulo, že žalobce se podáním ze dne 4. 10. 2001, doručeným žalovanému dne 8. 10. 2001, domáhal nahlédnutí do správních spisů týkajících se správního řízení o udělení oprávnění ke kolektivní správě práv. Dne 8. 10. 2001 se žalobce obrátil na žalovaného s podáním, které označil jednak jako doplnění žádosti o nahlédnutí do spisu ze dne 4. 10. 2001, jednak jako žádost o poskytnutí informací ve smyslu § 13 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím. Přípisem žalovaného ze dne 15. 10. 2001 byla žádost o nahlédnutí do správních spisů zamítnuta. Rozhodnutím ze dne 23. 10. 2001 byla zamítnuta žalobcova žádost ze dne 8. 10. 2001 o poskytnutí informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Podáním ze dne 30. 10. 2001, doručeným žalovanému dne 31. 10. 2001, podal žalobce „rozklad“ jednak proti rozhodnutí ze dne 23. 10. 2001, jednak proti „rozhodnutí“ ze dne 15. 10. 2001. Přípisem ze dne 23. 11. 2001 (sdělení náměstkyně ministra kultury) byl žalobce vyrozuměn o tom, že jeho stížnost na postup správního orgánu ohledně žádosti o nahlédnutí do správních spisů nebyla shledána oprávněnou; rozklad proti „rozhodnutí“ ze dne 15. 10. 2001 nijak vyřízen nebyl.
Nejvyšší správní soud rozhodnutí ministra kultury i rozhodnutí Ministerstva kultury zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1 a 4 s. ř. s.).
Z odůvodnění:
Pokud se týká vlastního řízení o žalobcově žádosti o poskytnutí informace, je třeba uvést, že informací podle zvláštního předpisu ve smyslu § 2 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím je nutno rozumět jiné právní předpisy o poskytování informací. Takovýmto předpisem je zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, nikoli však správní řád. Ustanovení § 23 správního řádu o nahlížení do spisů však bezesporu slouží k získání informací o správním spise či jeho části pro účastníky řízení, jejich zástupce či pro jiné osoby. Ačkoli (jak je to obvyklé) správní řád má povahu obecného právního předpisu ve vztahu ke zvláštním předpisům upravujícím správní řízení, ustanovení § 23 správního řádu je ve vztahu k zákonu o svobodném přístupu k informacím naopak ustanovením zvláštním. V případech, na které se vztahuje § 23 správního řádu, nelze tedy aplikovat zákon o svobodném přístupu k informacím.
Vzhledem k tomu, že žalobcova žádost ze dne 8. 10. 2001 byla formulována značně všeobecně (poskytnutí „informací týkajících se postupu Ministerstva kultury ve správním řízení....“), měl žalovaný především vyzvat žalobce k upřesnění této žádosti. Poté měl posoudit, zda se jedná o žádost podle zákona o svobodném přístupu k informacím a zda takovéto žádosti lze vyhovět (např. v případě žádosti o poskytnutí informací obecnějšího charakteru, byť i z jmenovitě označených správních řízení, o lhůtách vyřízení, v kolika případech bylo žádostem vyhověno apod.), či zda žádost měla být podle § 15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím zamítnuta s tím, že se na daný případ vztahuje jiné zákonné ustanovení (ustanovení jiného právního předpisu), anebo zda měl být učiněn závěr, že se (se zřetelem na obsah žádosti) o žádost ve smyslu § 13 zákona o svobodném přístupu k informacím vůbec nejedná.
Ostatně žalobě bylo nutno vyhovět již proto, že žalobou napadené fiktivní rozhodnutí ministra kultury je nepřezkoumatelné. Jak vyplývá i v tomto případě z ustálené judikatury, soud nepovažuje především za možné bez dalšího, zejména bez výslovného ustanovení zákona (byť by se takový výklad jevil s ohledem na danou úpravu účelným), dovodit, že rozhodnutí o rozkladu stojí na totožných skutkových a právních závěrech jako rozhodnutí I. stupně a je jím implicitně vyjádřena i neúspěšnost námitek uplatněných rozkladem.
(oda)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.