Vydání 7/2004

Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. se tento zákon rovněž vztahuje na občany České republiky, kteří byli vězněni mezi 25. únorem 1948 a 1. lednem 1990 a u kterých bylo rozhodnutí o jejich věznění zcela nebo částečně zrušeno podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, nebo podle zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu (dále jen „politický vězeň“).

Z obsahu správního spisu žalované vyplývá, že žalobce uplatnil žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb. dne 19. 12. 2001 u Pražské správy sociálního zabezpečení. Přestože žádost byla sepsána na předtištěném formuláři správním orgánem, nemá potřebné náležitosti, neboť z ní není zřejmé, za jakou dobu věznění žalobce požaduje poskytnutí jednorázové peněžní částky. K upřesnění doby, za niž žalobce odškodnění požaduje, nebyl žalobce vůbec vyzván, přestože předložil potvrzení Vězeňské služby České republiky o výkonu vazby a trestu na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 (doba vazby a trestu od 3. 1. 1973 do 3. 11. 1973) a na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 (doba trestu od 26. 5. 1975 do 26. 3. 1976); předložil pouze usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 2. 11. 1990, jímž byl podle § 2 odst. 1 písm. d) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, v platném znění, prohlášen za zrušený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. 4. 1973, kterým byl žalobce uznán vinným trestným činem opuštění republiky podle § 109 odst. 2 tr. zákona.

I přes uvedené nejasnosti žalovaná řízení nedoplňovala a napadeným rozhodnutím žalobci přiznala odškodnění pouze za dobu věznění od 3. 1. 1973 do 3. 11. 1973 a vůbec se nezabývala otázkou, zda žalobci náleží odškodnění i za další doloženou dobu věznění v době od 26. 5. 1975 do 26. 3. 1976. Z podaného opravného prostředku přitom vyplývá, že žalobce požaduje poskytnutí odškodnění i za posledně uvedenou dobu věznění. Na žalované proto bude, aby v dalším řízení objasnila, zda žalobci náleží poskytnutí jednorázové částky i za dobu věznění od 26. 5. 1975 do 26. 3. 1976. Za tím účelem musí žalovaná vést žalobce k předložení soudního rozhodnutí, jímž bylo rozhodnutí o jeho věznění v době od 26. 5. 1975 do 26. 3. 1976 zrušeno podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, v platném znění, nebo podle zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu; žalobce zatím takovéto rozhodnutí nepředložil, a to ani na základě výzvy zaslané mu Vrchním soudem v Praze.

Napadené rozhodnutí nebylo vydáno na základě spolehlivě zjištěného stavu věci (§ 46 správního řádu); Nejvyšší správní soud proto toto rozhodnutí zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1 a 4 s. ř. s.).