Vydání 8/2004

Číslo: 8/2004 · Ročník: II

298/2004

Správní řízení a meze zásady vyšetřovací a skutková nova

Ej 457/2003
Správní řízení: meze zásady vyšetřovací
Řízení před soudem: skutková nova
k § 25 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb.
k § 75 odst. 1 soudního řádu správního
k § 32 odst. 1 správního řádu
Správní orgán neporušuje § 32 odst. 1 správního řádu, nepřihlédne-li ke skutečnostem jemu neznámým, které s ohledem na jejich povahu může uvést jen účastník řízení. Takovou skutečností je i sdělení důvodu neúčasti na pohovoru. Ke skutečnosti, že žadatel o azyl přiloží doklad lékaře o pracovní neschopnosti poprvé až v žalobě, nelze vzhledem k § 75 odst. 1 s. ř. s. přihlédnout.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2003, čj. 4 Azs 21/2003-55)
Prejudikatura:
Soudní
judikatura
ve věcech správních č. 999/2002.
Věc:
Thi Ngoc N. (Vietnamská socialistická republika) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu.
Rozhodnutím ze dne 26. 3. 2002 zastavil žalovaný řízení o udělení azylu žalobkyni podle § 25 písm. d) zákona o azylu. V odůvodnění rozhodnutí citoval ustanovení § 23 odst. 2 a § 25 písm. d) zákona o azylu a konstatoval, že žalobkyni řádně vyrozuměl o tom, aby se ve dnech 28. 2. a 22. 3. 2002 dostavila k pohovoru za účelem objasnění důvodů své žádosti. Žalobkyně se však opakovaně bez řádné omluvy k pohovoru nedostavila. Žalovaný uvedl, že stav spisového materiálu neumožňuje správnímu orgánu ve věci rozhodnout; dospěl tak k závěru, že byly splněny obě podmínky ustanovení § 25 písm. d) zákona o azylu.
Podání ze dne 13. 4. 2002, jímž žalobkyně napadla toto rozhodnutí pro nezákonnost, obsahovalo obecně formulované námitky proti postupu žalovaného v řízení o udělení azylu. V příloze opravného prostředku (po 1. 1. 2003 posuzovaného jako žaloba) žalobkyně upřesnila, že se dvakrát nedostavila k pohovoru pro objektivní důvody, které nemohla ovlivnit. Poprvé obdržela předvolání k pohovoru dne 28. 2. 2002, z důvodu nemoci však přijít nemohla. Na důkaz svého tvrzení přiložila legitimaci práce neschopného pojištěnce vystavenou lékařem. Podruhé kvůli přestěhování na novou adresu výzvu nedostala. S omluvou za své pochybení z důvodů výše popsaných žalobkyně navrhla zrušení rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu projednání.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 30. 5. 2003 žalobu zamítl s tím, že byly splněny podmínky pro zastavení řízení o udělení azylu podle § 25 písm. d) zákona o azylu. Žalobkyně se dvakrát bez vážného důvodu a bez omluvy, ačkoliv byla v obou případech řádně předvolána k pohovoru o své žádosti o azyl, nedostavila. Jen na podkladě návrhu na zahájení řízení nemohl žalovaný o věci meritorně rozhodnout, neboť pohovor se žadatelem za účelem spolehlivého zjištění skutečného stavu věci je obligatorním podkladem pro rozhodnutí o žádosti.
V kasační stížnosti proti tomuto rozsudku žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) zejména uvedla, že napadený rozsudek považuje za nezákonný, přičemž nezákonnost spatřovala v nesprávném právním posouzení věci a v nepřezkoumatelnosti rozsudku. Vyslovila přesvědčení, že napadené rozhodnutí správního orgánu je nespravedlivé, neboť v účasti na pohovoru jí bránil nepříznivý zdravotní stav, který doložila. Stěžovatelka se nedomnívá, že byla splněna podmínka opakovaného nedostavení se, zvlášť když řádně neovládá český jazyk, a má tak ztížené postavení. Navrhla proto zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ustanovením § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., jsa vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom tvrzené důvody pro zrušení rozhodnutí ani jiné vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a proto kasační stížnost zamítl (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).
Z odůvodnění:
Stěžovatelka spatřuje nezákonnost napadeného rozsudku jak v nesprávném právním posouzení věci, tak i v jeho nepřezkoumatelnosti.
Nesprávné právní posouzení věci [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní závěr, nebo že je sice aplikován správný právní názor, ale ten je nesprávně vyložen. Podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze podat kasační stížnost z důvodu nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé.
Taková pochybení Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku Krajského soudu v Plzni neshledal. Krajský soud ve svém rozhodnutí vycházel z obsahu ustanovení § 23 a § 25 písm. d) zákona o azylu a z hlediska obsahu těchto ustanovení posuzoval námitky stěžovatelky spočívající v tvrzení, že její absenci při pohovorech způsobily objektivní a stěžovatelkou neovlivnitelné důvody, konkrétně v prvním případě dne 28. 2. 2002 nemoc a v druhém případě její přestěhování, pro které jí výzva nebyla doručena. Jak krajský soud konstatoval, stěžovatelka zpochybňovala závěr, že ji žalovaný řádně o pohovoru vyrozuměl a ona se opakovaně bez vážného důvodu k pohovoru nedostavila, a tím i splnění zákonných předpokladů nezbytných pro zastavení řízení podle ustanovení § 25 písm. d) zákona o azylu. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že obě výzvy k pohovoru byly zaslány na jméno stěžovatelky na adresu v Ž., kde byla stěžovatelka v daném období přihlášena k pobytu (souhlas se změnou místa hlášeného pobytu udělil žalovaný až 22. 3. 2002), a byly určeny do vlastních rukou stěžovatelky. Oba doklady o doručení zásilek, tj. stěžovatelkou podepsané doručenky, dodací pošta vrátila žalovanému s tím, že k převzetí první zásilky, předvolávající stěžovatelku k pohovoru na den 28. 2. 2002, došlo 11. 2. 2002 a k převzetí druhé zásilky (předvolání k pohovoru na den 22. 3. 2002) pak dne 7. 3. 2002. V obou případech stěžovatelka seznala termín pohovoru s dostatečnou časovou rezervou nezbytnou pro přepravu z místa hlášeného pobytu do místa konání pohovoru. Krajský soud konstatoval, že pro učinění závěru o řádném předvolání proto žalovaný podklady měl a při jejich hodnocení nepochybil.
Doručenka dokumentující převzetí předvolání k pohovoru dne 22. 3. 2002, kterou stěžovatelka podepsala dne 7. 3. 2002, pak vyvrací stěžovatelčinu námitku, že se o výzvě z důvodu přestěhování nedozvěděla, a že tak byla dána objektivní překážka, která bránila její účasti na druhém pohovoru. Pravost podpisu na doručence stěžovatelka nezpochybňovala. Krajský soud dále konstatoval, že součástí spisu jsou dva úřední záznamy vyhotovené žalovaným dne 28. 2. a 22. 3. 2002 o tom, že se stěžovatelka bez sdělení důvodu k pohovoru nedostavila, což ostatně sama v žalobě potvrdila. S ohledem na obsah spisu tedy je podložen i další dílčí závěr žalovaného, že se stěžovatelka k pohovoru opakovaně, tj. více než jednou, nedostavila, a že tak byl naplněn zákonný požadavek § 25 písm. d) zákona o azylu. Nejvyšší správní soud pak dále souhlasí se závěrem krajského soudu, že byla prokázána i legální podmínka neúčasti stěžovatelky u pohovoru bez vážného důvodu. Spis žalovaného neobsahuje žádné stěžovatelčino podání vysvětlující důvody, pro které svoji povinnost plynoucí jí z § 23 odst. 2 zákona o azylu nesplnila. Správnímu orgánu nepochybně nelze vytýkat postup odporující ustanovení § 32 odst. 1 správního řádu, tj. vadu řízení, nepřihlédl-li ke skutečnostem jemu neznámým, které s ohledem na jejich povahu mohl uvést jen účastník řízení. Sdělení důvodu neúčasti na pohovoru takovou skutečností bezesporu je. To, že se pohovoru nemohla zúčastnit z důvodu pracovní neschopnosti, uvedla stěžovatelka poprvé až v žalobě a své tvrzení prokazovala dokladem o pracovní neschopnosti. Ani za předpokladu, že by tento důvod nedostavení se k pohovoru byl uznán za vážný, tak soud nemohl dospět k závěru, že rozhodnutí žalovaného o zastavení řízení je pro rozpor s § 32 odst. 1 správního řádu nezákonné. Soud je totiž povinen při přezkumu napadeného rozhodnutí vycházet ze skutkového stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Soud proto uzavřel, že z tohoto důvodu stěžovatelčina námitka neobstojí.
K této námitce nelze přihlédnout ani se zřetelem k tvrzení, že stěžovatelka řádně neovládá český jazyk, a má proto ztížené postavení. Je třeba dodat, že stěžovatelka měla ode dne doručení předvolání k pohovoru v obou případech dostatečnou časovou rezervu k přípravě na pohovor a podle obsahu správního spisu byla obě předvolání k pohovoru vyhotovena ve vietnamském jazyce.
(tur)

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.