Vydání 8/2004

Stěžovatelka spatřuje nezákonnost napadeného rozsudku jak v nesprávném právním posouzení věci, tak i v jeho nepřezkoumatelnosti.

Nesprávné právní posouzení věci [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní závěr, nebo že je sice aplikován správný právní názor, ale ten je nesprávně vyložen. Podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze podat kasační stížnost z důvodu nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé.

Taková pochybení Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku Krajského soudu v Plzni neshledal. Krajský soud ve svém rozhodnutí vycházel z obsahu ustanovení § 23 a § 25 písm. d) zákona o azylu a z hlediska obsahu těchto ustanovení posuzoval námitky stěžovatelky spočívající v tvrzení, že její absenci při pohovorech způsobily objektivní a stěžovatelkou neovlivnitelné důvody, konkrétně v prvním případě dne 28. 2. 2002 nemoc a v druhém případě její přestěhování, pro které jí výzva nebyla doručena. Jak krajský soud konstatoval, stěžovatelka zpochybňovala závěr, že ji žalovaný řádně o pohovoru vyrozuměl a ona se opakovaně bez vážného důvodu k pohovoru nedostavila, a tím i splnění zákonných předpokladů nezbytných pro zastavení řízení podle ustanovení § 25 písm. d) zákona o azylu. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že obě výzvy k pohovoru byly zaslány na jméno stěžovatelky na adresu v Ž., kde byla stěžovatelka v daném období přihlášena k pobytu (souhlas se změnou místa hlášeného pobytu udělil žalovaný až 22. 3. 2002), a byly určeny do vlastních rukou stěžovatelky. Oba doklady o doručení zásilek, tj. stěžovatelkou podepsané doručenky, dodací pošta vrátila žalovanému s tím, že k převzetí první zásilky, předvolávající stěžovatelku k pohovoru na den 28. 2. 2002, došlo 11. 2. 2002 a k převzetí druhé zásilky (předvolání k pohovoru na den 22. 3. 2002) pak dne 7. 3. 2002. V obou případech stěžovatelka seznala termín pohovoru s dostatečnou časovou rezervou nezbytnou pro přepravu z místa hlášeného pobytu do místa konání pohovoru. Krajský soud konstatoval, že pro učinění závěru o řádném předvolání proto žalovaný podklady měl a při jejich hodnocení nepochybil.

Doručenka dokumentující převzetí předvolání k pohovoru dne 22. 3. 2002, kterou stěžovatelka podepsala dne 7. 3. 2002, pak vyvrací stěžovatelčinu námitku, že se o výzvě z důvodu přestěhování nedozvěděla, a že tak byla dána objektivní překážka, která bránila její účasti na druhém pohovoru. Pravost podpisu na doručence stěžovatelka nezpochybňovala. Krajský soud dále konstatoval, že součástí spisu jsou dva úřední záznamy vyhotovené žalovaným dne 28. 2. a 22. 3. 2002 o tom, že se stěžovatelka bez sdělení důvodu k pohovoru nedostavila, což ostatně sama v žalobě potvrdila. S ohledem na obsah spisu tedy je podložen i další dílčí závěr žalovaného, že se stěžovatelka k pohovoru opakovaně, tj. více než jednou, nedostavila, a že tak byl naplněn zákonný požadavek § 25 písm. d) zákona o azylu. Nejvyšší správní soud pak dále souhlasí se závěrem krajského soudu, že byla prokázána i legální podmínka neúčasti stěžovatelky u pohovoru bez vážného důvodu. Spis žalovaného neobsahuje žádné stěžovatelčino podání vysvětlující důvody, pro které svoji povinnost plynoucí jí z § 23 odst. 2 zákona o azylu nesplnila. Správnímu orgánu nepochybně nelze vytýkat postup odporující ustanovení § 32 odst. 1 správního řádu, tj. vadu řízení, nepřihlédl-li ke skutečnostem jemu neznámým, které s ohledem na jejich povahu mohl uvést jen účastník řízení. Sdělení důvodu neúčasti na pohovoru takovou skutečností bezesporu je. To, že se pohovoru nemohla zúčastnit z důvodu pracovní neschopnosti, uvedla stěžovatelka poprvé až v žalobě a své tvrzení prokazovala dokladem o pracovní neschopnosti. Ani za předpokladu, že by tento důvod nedostavení se k pohovoru byl uznán za vážný, tak soud nemohl dospět k závěru, že rozhodnutí žalovaného o zastavení řízení je pro rozpor s § 32 odst. 1 správního řádu nezákonné. Soud je totiž povinen při přezkumu napadeného rozhodnutí vycházet ze skutkového stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Soud proto uzavřel, že z tohoto důvodu stěžovatelčina námitka neobstojí.

K této námitce nelze přihlédnout ani se zřetelem k tvrzení, že stěžovatelka řádně neovládá český jazyk, a má proto ztížené postavení. Je třeba dodat, že stěžovatelka měla ode dne doručení předvolání k pohovoru v obou případech dostatečnou časovou rezervu k přípravě na pohovor a podle obsahu správního spisu byla obě předvolání k pohovoru vyhotovena ve vietnamském jazyce.