Vydání 7/2005

Ministerstvo vnitra dne 2. 11. 2001 zastavilo podle § 25 písm. d) zákona o azylu řízení o udělení azylu, a to z těchto důvodů: žalobce nahlásil žalovanému správnímu orgánu, že se od 11. 6. 2001 bude zdržovat na adrese V., Praha 4. Dne 28. 8. 2001 zaslal žalovaný žalobci poštou na uvedenou adresu výzvu k ústnímu jednání ve věci na den 21. 9. 2001; žalobce si tuto zásilku nevyzvedl a zásilka byla vrácena žalovanému; žalovaný se k pohovoru nedostavil. Rovněž druhá výzva k ústnímu jednání dne 1. 11. 2001, zaslaná žalobci opět poštou na uvedenou adresu dne 26. 9. 2001, byla jako nevyzvednutá vrácena zpět s tím, že žalobce nebyl v místě doručení zastižen a uložení písemnosti mu bylo oznámeno. Žalobce se k pohovoru opět nedostavil.

Ministr vnitra žalobou naříkaným rozhodnutím ze dne 20. 5. 2002 zamítl žalobcův rozklad a potvrdil rozhodnutí Ministerstva vnitra.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 5. 2003 zamítl správní žalobu, jíž žalobce brojil proti rozhodnutí ministra vnitra.

Kasační stížnost podal žalobce (stěžovatel) z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, a sice otázky řádného doručení výzev k ústním jednáním, zasílaných žalovaným stěžovateli. Stěžovatel odmítl závěr Městského soudu v Praze, že by sám zapříčinil, že se nedostavil k pohovorům. Stěžovatel neobjevil ve schránce žádný doklad pošty o tom, že má na poště uloženu zásilku k vyzvednutí. Stěžovatel bydlel na adrese Praha 4, ulice S., na poštovní schránce a u vchodových dveří bylo uvedeno jeho jméno. Ačkoliv se stěžovatel nevracel každý den domů, vracel se často a je pravda, že by si zásilku mohl vyzvednout i po několika dnech, pokud by v den dojití zásilky přítomen nebyl. Stěžovatel dále poukazoval na skutečnost, že jako žadatel o udělení azylu pravidelně dojížděl do uprchlického tábora Pobytové středisko Jezová, kde mu byl každé dva měsíce pracovníky Ministerstva vnitra kontrolován jeho pobyt na území České republiky a do průkazu žadatele o udělení azylu mu bylo razítkem žalovaného vyznačeno, že řádně plní své povinnosti žadatele o azyl, zdržuje se na území České republiky apod. Žalovaný měl proto řadu příležitostí mu během těchto návštěv doručit výzvu, resp. výzvy k pohovoru, což neučinil. Městský soud v Praze podle názoru stěžovatele neprověřil na příslušné poště, zda a jakým způsobem byly zásilky žalovaného stěžovateli doručovány. Tím, že neučinil taková šetření, nemohl učinit správný závěr. Zároveň se nezabýval důvodem, proč žalovaný nepředal stěžovateli výzvy během pravidelných kontaktů s ním v uprchlickém táboře.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti tvrdil, že stěžovatel se přihlásil k pobytu na adrese v Praze 4 – Nuslích, ulici S., nikoliv v průběhu správního řízení, ale teprve dne 4. 7. 2002, tj. dva dny po podání žaloby. Z § 77 a § 78 zákona o azylu, ve znění platném v roce 2001, přitom plynula žadateli o udělení azylu povinnost přihlásit se k pobytu u odboru cizinecké a pohraniční policie příslušného podle místa pobytu a tuto skutečnost oznámit ministerstvu, jakož i povinnost ohlásit cizinecké policii každou změnu tohoto místa. Žalovaný poukazoval rovněž na to, že žádné ustanovení zákona o azylu neupravuje možnost (a povinnost) správního orgánu doručovat písemnosti žadatelům o azyl ubytovaným mimo azylová zařízení předáním písemnosti v okamžiku, kdy se žadatel dostaví do určeného azylového zařízení za účelem prodloužení platnosti průkazu.

Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).