Vydání 8/2004

Soud přezkoumal napadené správní rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů obsahujících vymezení důvodů, pro které žalobce pokládá rozhodnutí žalovaného za nezákonné a procesní postup žalovaného za vadný; žalobu shledal důvodnou pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé [§ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.].

Podle ustanovení § 61 odst. 1 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání lze správní řízení o uložení pokuty zahájit nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy Radě pro rozhlasové a televizní vysílání (tedy žalovanému) byl doručen záznam vyžádaný podle § 32 odst. 1 písm. j) citovaného zákona. Při ukládání pokut se pak postupuje podle správního řádu.

Podle ustanovení § 18 odst. 2 správního řádu je řízení zahajované z podnětu správního orgánu zahájeno dnem, kdy tento orgán učinil vůči účastníku řízení první úkon.

Mezi oběma účastníky soudního řízení je nesporné a vyplývá to i ze správního spisu a z dokumentace předložené žalobcem (vyžádání záznamu pořadu B. žalovaným a jeho předložení žalovanému), že film – americká romantická komedie „B.“ – byl odvysílán na stanici N. dne 4. 11. 2002, že žalovaný si týž měsíc (v listopadu 2002) vyžádal záznam tohoto pořadu a že ve stejném měsíci (29. 11. 2002) záznam obdržel. Ze správního spisu vyplývá, že žalovaný při svých jednáních počítal s nejzazším termínem pro zahájení správního řízení – 28. únorem 2003. Z doručenky, resp. dodejky založené ve správním spise pak vyplývá, že oznámení o zahájení řízení včetně výzvy k vyjádření, které přijala žalovaná Rada na svém zasedání dne 4. 2. 2003, bylo žalobci doručeno do vlastních rukou dne 5. 3. 2003.

Stanoví-li zákon lhůtu, dokdy nejpozději lze zahájit správní řízení z podnětu správního orgánu, jako je tomu právě v ustanovení § 61 odst. 1 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, musí být v této lhůtě zahájení řízení účastníku také řádně oznámeno; nejde o lhůtu pořádkovou, nýbrž o lhůtu propadnou. Jiný výklad by mohl vést k důsledkům, které jsou z hlediska požadavku včasného vyřizování věcí neakceptovatelné a které by znamenaly, že k doručení oznámení o zahájení správního řízení, a to dokonce řízení o uložení sankce, by mohlo dojít v podstatě libovolně kdykoli poté, kdy se správní orgán rozhodne takové řízení zahájit; žalovaný by byl při takovém výkladu limitován jen lhůtami danými k uložení pokuty.

Soud se tak ztotožnil s argumenty vyjádřenými v prvém bodě žaloby, což postačilo k rozhodnutí o zrušení napadeného správního rozhodnutí, aniž bylo třeba zabývat se důvodností dalších žalobních bodů. Neztotožnil se naopak s argumentem žalovaného, že zákon nestanoví důsledek nedodržení lhůty k zahájení správního řízení o uložení pokuty (§ 61 odst. 1 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání). Stanoví ho totiž zcela jednoznačně tak, že lze-li řízení zahájit „nejpozději“ do skončení určité lhůty, znamená to, že poté již řízení zahájit nelze a jeho případné zahájení je vadou předvídanou v ustanovení § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. S ohledem na propadnou lhůtu k zahájení uvedeného správního řízení odpadá tedy již v okamžiku jeho opožděného zahájení důvod takového řízení.