Správní řád: rozhodování o námitce podjatosti
k § 12 a § 59 odst. 1 správního řádu
Nezabýval-li se odvolací orgán námitkou podjatosti pracovníka správního orgánu, nepřezkoumal napadené rozhodnutí v celém rozsahu (§ 59 odst. 1 spr. ř.) a tato vada mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 5. 2003, čj. 22 Ca 79/2002-47)
Věc:
Komanditní společnost P. proti Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje o kolaudačním rozhodnutí.
Magistrát města Ostravy rozhodl dne 10. 10. 2001 o povolení užívání stavby vodohospodářských objektů SO 07-13 a SO 26. Žalobce jako vlastník pozemku, na němž je umístěna stavba SO 10, podal odvolání, o kterém rozhodl žalovaný dne 11. 1. 2002 tak, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil a odvolání zamítl. Žalobce navrhl obě tato rozhodnutí zrušit.
Žalobce ve svých žalobních námitkách mj. upozornil na to, že žalovaný v rámci rozhodnutí o odvolání nepřezkoumal námitku podjatosti vznesenou proti pracovníkům správního orgánu prvního stupně Ing. Pavlu V. a Evě K., ač byla v odvolání znovu uplatněna.
Ze správního spisu vyplynulo, že dne 14. 9. 2001, ještě před vydáním kolaudačního rozhodnutí, Magistrát města Ostravy rozhodl o zamítnutí námitek podjatosti vznesených vůči Ing. Pavlu V. a Evě K.
Krajský soud v Ostravě napadené rozhodnutí žalovaného zrušil pro vady řízení a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Námitkou podjatosti, vznesenou žalobcem vůči pracovníkům stavebního úřadu Evě K. a Ing. Pavlu V., se Magistrát města Ostravy zabýval v souladu s ustanovením § 9 a násl. spr. ř., rozhodl o těchto námitkách dne 14. 9. 2001 a v souladu s ustanovením § 12 odst. 2 spr. ř. v poučení správně uvedl, že proti těmto rozhodnutím nelze podat samostatné odvolání. Námitky proti rozhodnutí o podjatosti mohl tedy žalobce uplatnit až v odvolání ve věci samé, tj. v odvolání proti kolaudačnímu rozhodnutí, což také učinil. Žalovaný se však touto částí odvolání žalobce nezabýval, neboť podle jeho názoru tyto námitky nesouvisely s kolaudačním řízením. Institut vyloučení pracovníka správního orgánu pro podjatost z projednávání a rozhodování určité věci slouží k zajištění objektivity správního řízení. Je praktickým vyjádřením zásady zákonnosti řízení (ustanovení § 3 odst. 1 spr. ř.). Odvolací orgán je v souladu s ustanovením § 59 odst. 1 spr. ř. povinen přezkoumat napadené rozhodnutí v celém rozsahu, tj. z hlediska dodržení procesních zásad. Žalovaný se však odvolací námitkou žalobce ohledně podjatosti pracovníků správního orgánu I. stupně nezabýval; nepřezkoumal tedy napadené rozhodnutí v celém rozsahu a tato vada mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
V případě, že by žalovaný dospěl v otázce podjatosti výše uvedených pracovníků k jinému závěru než Magistrát města Ostravy v rozhodnutích ze dne 14. 9. 2001, bylo by kolaudační rozhodnutí ze dne 10. 10. 2001 zatíženo závažnou vadou: ve věci by rozhodovali pracovníci, kteří měli být z rozhodování vyloučeni. Pokud se žalovaný ztotožnil s rozhodnutími ze dne 14. 9. 2001, měl to v odůvodnění napadeného rozhodnutí výslovně vyjádřit. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí však vyplývá, že se touto otázku žalovaný nezabýval vůbec.
Protože žalovaný podstatně porušil ustanovení o řízení před správním orgánem a toto porušení mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (postup žalovaného ohledně námitky podjatosti), soud napadené rozhodnutí pro vady řízení v souladu s ustanovením § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. zrušil. V souladu s ustanovením § 78 odst. 4 s. ř. s. pak vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Vzhledem k tomu, že vada se týkala rozhodnutí žalovaného, nikoli také rozhodnutí správního orgánu I. stupně, nevyhověl soud návrhu žalobce, aby zrušil také rozhodnutí Magistrátu města Ostravy ze dne 10. 10. 2001.