266/2004
Spolkové právo a registrace občanského sdružení
Ej 417/2003
Spolkové právo: registrace občanského sdružení
k § 1 odst. 3 a § 8 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění zákona č. 300/1990 Sb., zákona č. 513/1991 Sb., zákona č. 68/1993 Sb. a zákona č. 151/2002 Sb.
I. Při posuzování naplnění podmínek nezbytných k registraci občanského sdružení podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, vychází správní orgán v souladu se zásadou zákonnosti z ustanovení tohoto zákona, nikoli z vlastního úsudku nebo domněnek, byť by se opíraly o skutečnosti správnímu orgánu známé z jeho předchozí rozhodovací činnosti; svůj postup rovněž zákonným způsobem odůvodní. Odůvodnění rozhodnutí, v němž správní orgán pouze opětovně odkazuje na skutečnost, že se vlastně jedná o založení organizace s mezinárodním prvkem, aniž se zabývá konkrétními důvody odmítnutí registrace podle § 8 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., nelze považovat za odůvodnění, v němž správní orgán přesvědčivě vyložil, která ustanovení tohoto zákona vzal za podklad svého právního názoru zaujatého ve věci.
II. Výčet subjektů, na něž se nevztahuje zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, obsažený v § 1 odst. 3 zákona č. 83/1990 Sb., je
taxativní
a nelze jej extenzivním výkladem rozšiřovat.(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2003, čj. 7 A 13/2002-46)
Věc:
Občanské sdružení T. proti Ministerstvu vnitra o registraci občanského sdružení.Ministerstvo vnitra odmítlo dne 16. 1. 2002 registraci občanského sdružení T.
Proti tomuto rozhodnutí žalobce brojil žalobou, v níž napadal nezákonnost rozhodnutí; v odmítnutí registrace občanského sdružení spatřoval porušení základního práva na svobodné sdružování, zaručeného Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, Listinou základních práv a svobod a zákonem č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Namítal, že při vydání napadeného rozhodnutí nevycházel žalovaný z právního názoru Vrchního soudu v Praze. Ten ve svých rozsudcích zrušil dvě rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 6. 1996 a ze dne 30. 8. 1999, jimiž žalovaný odmítl registraci občanského sdružení, a v obou případech vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Samotná skutečnost, která byla v předchozích řízeních důvodem pro odmítnutí registrace – podání návrhu na povolení organizace s mezinárodním prvkem podle zákona č. 116/1985 Sb., o podmínkách činnosti organizací s mezinárodním prvkem v Československé socialistické republice, ve znění pozdějších předpisů – nemůže být důvodem k odmítnutí registrace. Žalovaný nijak neprokázal a neodůvodnil účelovost podané žádosti, již tvrdil.
Skutkový děj je tvořen především těmito rozhodnými skutečnostmi:
Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 24. 6. 1996 odmítlo podle § 8 odst. 1 písm. c) zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, registraci občanského sdružení T. Své rozhodnutí odůvodnilo tak, že se jedná o návrh shodný s žádostí o povolení zřídit organizaci cizích státních příslušníků s totožným názvem podle zákona č. 116/1985 Sb., o podmínkách činnosti organizací s mezinárodním prvkem v Československé socialistické republice, ve znění pozdějších předpisů; tuto žádost zamítlo Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 15. 12. 1995 vzhledem k tomu, že nebylo dosaženo zákonem požadované dohody s Ministerstvem zahraničních věcí, které nepovažovalo ze zahraničně politických důvodů za vhodné, aby na území České republiky byla vyvíjena činnost organizace cizích státních příslušníků. Proti tomuto rozhodnutí byl podán opravný prostředek, o němž Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 3. 1999 rozhodl tak, že rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 24. 6. 1996 zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Uvedl přitom, že jelikož zákon č. 83/1990 Sb. výslovně neupravuje postup při rozhodování o návrhu na registraci občanského sdružení, který je ve skutečnosti žádostí o zřízení organizace s mezinárodním prvkem podle zákona č. 116/1985 Sb., bylo by při zamítnutí takové žádosti nutné uchýlit se k analogickému postupu podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 83/1990 Sb. Vrchní soud vytkl Ministerstvu vnitra též nedostatečné odůvodnění použití § 8 odst. 1 písm. c) zákona č. 83/1990 Sb. Dne 30. 8. 1999 vydalo Ministerstvo vnitra rozhodnutí, jímž byla opětovně podle § 8 odst. 1 písm. c) zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, registrace odmítnuta. I proti tomuto rozhodnutí brojil žalobce opravným prostředkem, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 9. 2001 tak, že rozhodnutí Ministerstva vnitra pro nepřezkoumatelnost zrušil a vrátil k dalšímu řízení, neboť správní orgán opětovně neodůvodnil svůj postup podle § 8 odst. 1 písm. c) zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Dne 16. 1. 2002 Ministerstvo vnitra žádost o registraci občanského sdružení T. znovu odmítlo; toto rozhodnutí je na základě opravného prostředku předmětem přezkumné činnosti soudu v této věci.
Nejvyšší správní soud, na nějž věc přešla z Vrchního soudu v Praze podle § 132 s. ř. s., napadené rozhodnutí pro vady řízení zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1 a 4 s. ř. s.).
Z odůvodnění:
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného trpí vadami, které způsobují jeho nepřezkoumatelnost. V napadeném rozhodnutí o odmítnutí registrace se žalovaný nikterak nevypořádal s vadami, které byly vytýkány již v předcházejících řízeních. Odůvodnění rozhodnutí, v němž žalovaný pouze opětovně odkazuje na skutečnost, že se ve skutečnosti jedná o založení organizace s mezinárodním prvkem, aniž se zabývá konkrétními důvody odmítnutí registrace podle ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, nelze považovat za odůvodnění, v němž by žalovaný přesvědčivě zdůvodnil, která ustanovení citovaného zákona vzal za podklad svého právního názoru zaujatého ve věci. Podal-li žalobce žádost o registraci občanského sdružení podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, je nutno s ohledem na zásadu zákonnosti vycházet při posuzování splnění podmínek registrace z ustanovení zákona (a tento postup rovněž zákonným způsobem odůvodnit), nikoli z vlastního úsudku nebo domněnek správního orgánu, byť se tyto opírají o skutečnosti správnímu orgánu známé z jeho předchozí rozhodovací činnosti. Zákon v daném případě nepřiznává správnímu orgánu žádné diskreční oprávnění.
Podle § 8 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ministerstvo registraci odmítne, jestliže z předložených stanov sdružení vyplývá, že: a) jde o organizaci uvedenou v § 1 odst. 3, b) stanovy nejsou v souladu s § 3 odst. 1 a 2, c) jde o sdružení nedovolené, d) cíle sdružení jsou v rozporu s požadavky uvedenými v § 5.
Ze stanov sdružení, které byly součástí spisového materiálu předloženého soudu, vyplývá, že sdružení je zřízeno k uskutečňování spolupráce se všemi organizacemi a institucemi kulturního charakteru v zemích třetího světa, islámském světě a České republice, k pořádání seminářů, odborných přednášek, vzdělávacích kurzů za účelem rozvoje duchovních hodnot a humanitních cílů – zejména k podpoře sociálně slabých a nemocných jedinců a zemí postižených válkou, živelnými či jinými pohromami, k boji proti rasové nesnášenlivosti, k ochraně životního prostředí a zachování přírodních hodnot, k zachování pozitivní kultury a tradice lidí zemí třetího světa a islámského světa žijících v České republice, k seznámení lidí s kulturou a tradicemi zemí třetího světa a islámského světa. Dosažení všech výše uvedených cílů bude sledováno jen pokojnou cestou a v souladu s platnými demokratickými zásadami a zákony České republiky a uznanými mezinárodními právními normami, a to zvláště za účelem lepšího porozumění a vzájemné spolupráce mezi národy. Členství v organizaci je vázáno pouze na dosažení věku osmnácti let a zaplacení ročního příspěvku; z práv ani povinností řádných, mimořádných ani čestných členů přitom nelze nikterak dovodit, že jsou jimi výlučně cizí státní příslušníci.
Podle ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, lze odmítnout registraci v případě, že se jedná o sdružování občanů, na které se zákon nevztahuje, tj. sdružování v politických stranách a politických hnutích, sdružování k výdělečné činnosti nebo k zajištění řádného výkonu určitých povolání nebo konečně sdružování v církvích a náboženských společnostech. V případě požadované registrace v dané věci se nejedná o žádný z takových důvodů. Chtěl-li zákonodárce vyloučit další případy, v nichž nelze podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, postupovat, musel by tak v rámci negativní
enumerace
výslovně učinit a stanovit např. výluku v případě, že se jedná o organizaci s mezinárodním prvkem apod. Pokud takto neučinil, nelze taxativní
výčet obsažený v § 1 odst. 3 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, extenzivním výkladem rozšiřovat v případech, kdy správní orgán nemá pouze dostatek argumentace v mezích zákonem stanovených omezení – v daném případě překážek registrace.Nejvyšší správní soud dospěl po důkladném přezkoumání celého spisového materiálu k závěru, že správní orgán nepostupoval v souladu se zákonem, rozšířil-li podmínky, za nichž lze odmítnout registraci sdružení.
Správní orgán rovněž nepostupoval v souladu se zákonem, když odmítl registraci sdružení, aniž jakkoli prokázal, že se jedná o některý z důvodů pro odmítnutí registrace ve smyslu § 8 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Skutečnost, že byl dříve podán návrh na povolení organizace ve smyslu zákona č. 116/1985 Sb., o podmínkách činnosti organizací s mezinárodním prvkem v Československé socialistické republice, se zcela nebo zčásti shodnými stanovami, nemůže být bez dalšího sama o sobě právním důvodem pro odmítnutí registrace.
(aty)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.