4753/2026
Sociálně-právní ochrana dětí: oprávnění zaměstnanců orgánu sociálně-právní ochrany dětí k návštěvě v obydlí dítěte; zajištění neodkladné péče; výkon rozhodnutí o péči o nezletilé;
Sociálně-právní ochrana dětí: oprávnění zaměstnanců orgánu sociálně-právní ochrany dětí k návštěvě v obydlí dítěte; zajištění neodkladné péče; výkon rozhodnutí o péči o nezletilé
k § 15, § 52 odst. 1 a § 53 odst. 2 písm. c) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (v textu jen „ZSPOD“)
k § 504 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (v textu jen „ZŘS“)
Zaměstnanci orgánu sociálně-právní ochrany dětí jsou oprávněni navštěvovat dítě i jeho rodinu, a to i v jeho obydlí, a rodiče jsou povinni tuto návštěvu umožnit a strpět [§ 52 odst. 1 a § 53 odst. 2 písm. c) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí]. Orgán sociálně-právní ochrany dětí však nemá pravomoc odvést dítě do bezpečného prostředí, neocitne-li se dítě v situaci akutního nedostatku odpovídající péče. Zajištění neodkladné péče (§ 15 uvedeného zákona) představuje opatření pouze v tak výjimečných případech, jakými jsou zejména úmrtí či hospitalizace rodičů, a nikoliv tehdy, nerespektuje-li matka rozhodnutí soudu a dítě k ní uteče. Na tyto případy pamatuje vykonávací řízení a k odnětí dítěte může dojít pouze na základě rozhodnutí soudu (§ 504 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních).
ultima ratio
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2026, čj. 10 Ads 69/2026-61)
Věc:
a) T. F. a b) T. F. proti Magistrátu města Ústí nad Labem o ochranu před nezákonným zásahem, o kasační stížnosti žalovaného.Žalobce a) byl na základě předběžně vykonatelného rozsudku svěřen do péče otce, nicméně péči otce údajně odmítl a dne 7. 11. 2025 napsal své matce [žalobkyni b)], že od otce uteče, což následující den také učinil poté, co ho prý jeho otec fyzicky napadl. Do bytu žalobkyně se poté dostavila sociální pracovnice a žalobce odvedla k jeho tetě. Policejní hlídka, přivolaná žalobkyní, situaci pouze přihlížela.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 8. 4. 2026, čj. 15 Ad 1/2026-86, výrokem I určil, že „
zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobce b) byl dne 8. 11. 2025 odňat pracovnicí orgánu sociálně právní ochrany dětí Magistrátu Statutárního města Ústí nad Labem žalobkyni b) na adrese H. 102, C., byl nezákonný
“. Současně výrokem II zakázal, aby „orgán sociálně právní ochrany dětí žalovaného v budoucnu bez souhlasu žalobkyně b) vstupoval do jejího bytu a odnímal žalobce a)
“.
Žalovaný (stěžovatel) proti rozsudku krajského soudu podal kasační stížnost. Tvrdil, že krajský soud nesprávně kvalifikoval skutkový děj, když postup sociální pracovnice podřadil pod výkon soudního rozhodnutí (§ 504 ZŘS) a nezohlednil, že žalobce je ohrožené dítě podle § 6 písm. a) bodu 3 ZSPOD, a to z důvodu zneužívání práv plynoucích z rodičovské odpovědnosti matkou. V současnosti je proti matce vedeno policejní prověřování ze spáchání trestných činů maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, týrání svěřené osoby a ohrožování výchovy dítěte. Prověřován je také otec žalobce pro trestný čin týrání svěřené osoby. Žalobce byl Okresním soudem v Ústí nad Labem svěřen do péče otci a kontakt s matkou má být podstatně limitovaný a kontrolovaný. V den zásahu žalobkyně pravděpodobně přiměla k útěku svého syna od otce a bylo po něm vyhlášeno pátrání jako po pohřešovaném. Důvodem útěku bylo podle žalobce bití ze strany otce, což se však v minulosti neprokázalo, a to ani lékařskými prohlídkami. Sociální pracovnici zavolala sama žalobkyně, která souhlasila s jejím vstupem do bytu, avšak poté vyvolala velice stresující a konfliktní situaci, která ještě eskalovala, a proto sociální pracovnice po konzultaci s představenými poskytla okamžitou pomoc spočívající v přemístění dítěte do klidného (neutrálního) prostředí podle § 15 ZSPOD, tedy do bytu jeho tety. Ohledně vstupu do obydlí stěžovatel odkázal na § 52 odst. 1 ZSPOD. Zdůraznil přitom, že rolí orgánu sociálně-právní ochrany dětí (dále jen „OSPOD“) není vyhovět tomu, kdo se o své požadavky hlásí nejdůrazněji, a prosazovat partikulární zájmy matky příčící se rozhodnutí soudu, nýbrž zajistit dítěti ochranu a klid.
Stěžovatel namítal, že krajský soud zcela rezignoval na řádné dokazování, ačkoli mu stěžovatel navrhl interní projednání průběhu zásahu sociální pracovnice ze dne 8. 11. 2025, záznam z pohotovosti, výslech dvou sociálních pracovnic nebo videozáznamy z kamer zasahujících policistů. Z těchto podkladů přitom bylo patrno, že OSPOD postupoval v nejlepším zájmu dítěte.
Stěžovatel poukazoval na okolnost, že soudní rozhodnutí nemůže zakazovat, aby OSPOD v budoucnu bez souhlasu žalobkyně vstupoval do jejího bytu a odnímal nezletilého syna, protože tato pravomoc je dána zákonem. Sociálně-právní ochrana dětí musí být zajišťována i tehdy, nevnímá-li rodič nebo dítě danou situaci jako problém. V případě, kdy není dodržován výkon soudního rozhodnutí a rodič pokračuje v ohrožujícím jednání, se již nejedná o sociální pomoc, nýbrž o sociální ochranu a kontrolu. V tomto případě je konflikt obou rodičů dlouhotrvající (od roku 2020), přičemž matka zamezovala kontaktu žalobce s jeho otcem (navzdory soudnímu rozhodnutí), atmosféra v domácnosti matky eskalovala a matka situaci nehodlala uklidnit a negovala všechny možné varianty řešení. Proto bylo nezbytné chlapci zajistit převoz do klidného, podporujícího prostředí blízké osoby podle § 15 ZSPOD. Z následného vyšetření dětskou lékařkou nebylo zjištěno, že by byl žalobce traumatizován či týrán. Krajský soud se prý soustředil jen na zásah dne 8. 11. 2025 a nezohlednil celý jeho průběh včetně dalších souvislostí. Žalobkyně například figuruje v 71 policejních spisech (ke dni 18. 3. 2026) v postavení oznamovatelky, poškozené a podezřelé osoby a celý případ medializuje na sociálních sítích.
Stěžovatel krajskému soudu vytýkal, že nevzal v úvahu, že v této věci nebylo zahájeno řízení o výkonu rozhodnutí, nebylo vydáno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, neprobíhal soudní výkon podle § 504 ZŘS a sociální pracovnice nevystupovala jako vykonavatel soudu ani jako osoba provádějící soudní výkon a nepřebírala chlapce do péče státu. Krajský soud proto nesprávně vyhodnotil skutkovou a právní situaci a dovodil, že jakkoliv jednala žalobkyně v rozporu s vykonatelným rozhodnutím soudu, nesměl OSPOD učinit vůbec nic, což je ovšem v rozporu s preventivní a ochrannou funkcí sociálně-právní ochrany dětí. Sociální pracovnice proto musela operativně řešit krizovou situaci, přičemž si její přítomnost výslovně vyžádala žalobkyně.
K otázce vstupu do bytu žalobkyně stěžovatel uvedl, že bylo třeba řešit mimořádnou situaci a ochránit dítě, tzn. ověřit jeho stav, zabránit další eskalaci situace, stabilizovat jeho poměry a zajistit bezpečné prostředí. Závěr, ke kterému krajský soud dospěl, by vedl k faktické neproveditelnosti výkonu sociálně-právní ochrany dítěte.
Stěžovatel navrhl přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve vztahu k výroku II napadeného rozsudku. V důsledku tohoto výroku totiž vzniká reálné riziko, že sociální pracovníci nebudou moci provádět bezprostřední ochranné úkony a řádně vykonávat sociálně-právní ochranu. Navíc, vykonatelným usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 4. 2026, čj. 0 P 121/2026-160, byl nařízen výkon rozhodnutí k vynucení povinnosti matky plnit soudem stanovenou péči otce o nezletilého žalobce, a to odnětím dítěte z péče matky a jeho předáním do péče otce. V důsledku napadeného rozsudku krajského soudu má OSPOD pochybnosti, do jaké míry je oprávněn se daného úkonu účastnit.
Žalobci ve vyjádření pouze uvedli, že s návrhem na přiznání odkladného účinku nesouhlasili a kasační stížnost považovali za nedůvodnou, neboť rozsudek krajského soudu je přezkoumatelný, logický a v souladu s judikaturou Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
[15] Krajský soud založil svoji argumentaci na tom, že odnětí dítěte a jeho předání osobě, která ho má podle rozhodnutí soudu v péči, je možné. Orgánem, který je oprávněn nařídit odnětí dítěte, je však soud a provést tento výkon mohou oprávněné soudní osoby (§ 504 ZŘS a § 265 odst. 3 o. s. ř.). Podstata napadeného rozsudku je shrnuta v jeho bodu 48, kde je uvedeno, že „
pracovnice OSPOD jednala zcela mimo své pravomoci, neboť nebyla oprávněna vykonat předběžně vykonatelné rozhodnutí soudu o svěření žalobce a) do péče otce
“. Měla se proto obrátit na soud, aby nařídil výkon rozhodnutí. [16] Je tedy zřejmé, že podstata rozdílného právního názoru mezi krajským soudem a stěžovatelem spočívá v tom, zda pracovnice OSPOD postupovala podle ZŘS (a v tom případě k odvedení dítěte nebyla oprávněna, jelikož krajský soud nenařídil výkon rozhodnutí odnětím dítěte), anebo podle ZSPOD. Jinými slovy vyjádřeno, zda ze ZSPOD lze dovodit zákonnou oporu pro postup, který sociální pracovnice zvolila v tomto případě.
[17] Podle § 52 odst. 1 ZSPOD platí, že
zaměstnanci v orgánech sociálně-právní ochrany, zaměstnanci kraje zařazení do krajského úřadu, zaměstnanci obce zařazení do obecního úřadu a zaměstnanci obce s rozšířenou působností zařazení do obecního úřadu jsou oprávněni v souvislosti s plněním úkolů podle tohoto zákona navštěvovat dítě a rodinu, ve které žije, v obydlí a zjišťovat v místě bydliště dítěte, ve škole a ve školském zařízení, v zařízení poskytovatele zdravotních služeb, v zaměstnání nebo v jiném prostředí, kde se dítě zdržuje, jak rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte o dítě pečují, v jakých sociálních podmínkách dítě žije a jaké má dítě chování
.[18] Podle § 53 odst. 2 písm. c) stejného zákona platí, že
rodiče jsou povinni umožnit za podmínek uvedených v § 52 odst. 3 návštěvu zaměstnance orgánu sociálně-právní ochrany a zaměstnance obce s rozšířenou působností zařazeného do obecního úřadu v obydlí, popřípadě v jiném prostředí, kde dítě žije, je-li to nezbytné pro ochranu života nebo zdraví dítěte nebo pro ochranu jeho práv
.[19] Podle § 15 citovaného zákona
ocitne-li se dítě bez péče přiměřené jeho věku, zejména v důsledku úmrtí rodičů nebo jejich hospitalizace, je obecní úřad povinen zajistit takovému dítěti neodkladnou péči; při zajištění této péče zpravidla dá přednost příbuznému dítěte
. [20] Z uvedených zákonných ustanovení se podává, že zaměstnanci OSPOD jsou oprávněni navštěvovat dítě i jeho rodinu, a to i v jeho obydlí. Rodiče jsou pak povinni tuto návštěvu umožnit a strpět. Vyžádala-li si proto sama žalobkyně dne 8. 11. 2025 po příjezdu policistů do její domácnosti přítomnost OSPOD a současně byl-li žalobce vyhodnocen jako ohrožené dítě, nelze v samotném vstupu sociální pracovnice do jejího bytu a v prověření, jakým způsobem je o žalobce pečováno, spatřovat nepřípustný zásah do práv žalobkyně.
[21] Stěžovatel se však mýlí, dovozuje-li z právě citovaných zákonných ustanovení rovněž pravomoc OSPOD odvést dítě do bezpečného prostředí. Z § 15 ZSPOD totiž plyne, že zajištění neodkladné péče představuje opatření pouze v tak výjimečných případech, jakými jsou úmrtí či hospitalizace rodičů, a nikoliv tehdy, nerespektuje-li matka rozhodnutí soudu a dítě k ní uteče. Na tyto případy pamatuje vykonávací řízení v režimu ZŘS, jak správně dovodil krajský soud.
ultima ratio
[22] Nejvyšší správní soud v žádném případě nehodlá banalizovat situaci, která nastala v daném případě, a rozhodně neomlouvá jednání žalobkyně, která zjevně nerespektuje rozhodnutí soudu o svěření nezletilého žalobce do péče otce. Na straně druhé je však třeba přisvědčit krajskému soudu potud, že v podmínkách právního státu je veřejná moc při výkonu svých pravomocí limitována zákonem a svým jednáním tyto pravomoci nesmí překračovat. Proto je zákonná úprava nastavena takovým způsobem, že k odnětí dítěte může dojít ve zcela výjimečném případě a za přesně stanovených zákonných podmínek pouze na základě rozhodnutí soudu (§ 504 ZŘS).
[23] Tato úprava odpovídá též čl. 9 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte (č. 104/1991 Sb.), podle kterého státy
zajistí, aby dítě nemohlo být odděleno od svých rodičů proti jejich vůli, ledaže příslušné úřady na základě soudního rozhodnutí a v souladu s platným právem a v příslušném řízení určí, že takové oddělení je potřebné v zájmu dítěte
. Takové určení může být nezbytným v některém konkrétním případě, například, jde-li o zneužívání nebo zanedbávání dítěte rodiči nebo žijí-li rodiče odděleně a je třeba rozhodnout o místě pobytu dítěte
. V posuzované věci však žádným soudním rozhodnutím nebylo stanoveno, že žalobce má být oddělen od svých rodičů a současně svěřen své tetě s odůvodněním, že bude takto přemístěn do klidného a neutrálního prostředí.[24] ZSPOD totiž pamatuje jen na situace, kdy se dítě ocitne v situaci akutního nedostatku odpovídající péče. Nelze proto obě tyto velmi odlišné situace zaměňovat tím způsobem, že OSPOD fakticky odejme dítě rodiči, byť nebyla splněna zákonná podmínka absence odpovídající péče o dítě. Jednoduše vyjádřeno: podstata problému v tomto případě nespočívala v tom, že by nezletilému žalobci nebyla poskytována péče, nýbrž že byla poskytována jeho matkou, tedy v rozporu se soudním rozhodnutím. Je však věcí výkonu soudního rozhodnutí, aby bylo respektováno, přičemž pro tento výkon platí přesný zákonný postup. Tento postup však nemůže nahradit aktivita OSPOD. Právě proto krajský soud zcela správně a v souladu se zákonnou úpravou dovodil, že pracovníci OSPOD nebyli oprávněni odejmout dítě, nýbrž mohli pouze poskytovat součinnost oprávněným soudním osobám.
[25] Nejvyšší správní soud po podrobném seznámení s obsahem spisového materiálu velmi dobře rozumí stěžovateli v tom smyslu, že skutečně usiluje o nejlepší zájem nezletilého žalobce. Je zcela zřejmé, že obětí konfliktního stavu jeho rodičů je právě toto dítě. Ani v tomto případě však nelze překračovat zákonnou úpravu, která je pro tyto situace nastavena velmi striktně, nicméně z velmi dobrých důvodů. Jak totiž správně připomenul krajský soud, „ve hře“ jsou v těchto případech ústavně zaručená základní práva (zejména svoboda obydlí, právo na rodičovskou péči a některá další) a jakékoliv jejich omezení je možné pouze na základě jednoznačné a výslovné zákonné licence a jen na základě ústavně přípustných důvodů, které však v nyní posuzovaném případě nebyly splněny.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.