Vydání 5/2015

Číslo: 5/2015 · Ročník: XIII

3209/2015

Služební poměr: osobní příplatek při ustanovení na nové služební místo

Služební poměr: osobní příplatek při ustanovení na nové služební místo
k § 20 a § 122 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění zákonů č. 169/2005 Sb., č. 413/2005 Sb., č. 530/2005 Sb., č. 341/2011 Sb. a č. 470/2011 Sb. (v textu jen „zákon o služebním poměru“)
I. Nárok na dříve přiznaný osobní příplatek dle § 122 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ustanovením na nové služební místo dle § 20 téhož zákona nezaniká a nadále trvá.
II. Shledá-li příslušný funkcionář v souvislosti s ustanovením na nové služební místo důvody pro snížení či odnětí osobního příplatku, je povinen o tom v souladu s § 122 odst. 1 větou druhou zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, rozhodnout, a to na základě zákonných kritérií rozhodných pro jeho přiznání.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2015, čj. 6 As 171/2014-46)
Prejudikatura:
č. 1323/2007 Sb. NSS a č. 3057/2014 Sb. NSS.
Věc:
JUDr. Ing. Jan P. proti policejnímu prezidentu Policie České republiky o přiznání osobního příplatku, o kasační stížnosti žalovaného.
Dne 29. 9. 2011 bylo vydáno rozhodnutí ve věcech služebního poměru, kterým byl žalobce dne 30. 9. 2011 vyjmut podle § 34 odst. 2 zákona o služebním poměru ze zálohy pro přechodně nezařazené a dne 1. 10. 2011 ustanoven podle § 20 odst. 1 písm. b) zákona o služebním poměru na služební místo vrchní komisař Krajského ředitelství Policie (dále jen „KŘP“) Plzeňského kraje, náměstek ředitele krajského ředitelství pro vnější službu, odbor služby pro zbraně a bezpečnostní materiál s místem služebního působiště v Plzni, a zároveň mu byl přiznán osobní příplatek podle § 122 zákona o služebním poměru ve výši 3 000 Kč.
Z důvodu rušení některých služebních míst na KŘP Plzeňského kraje v Plzni podal žalobce dne 29. 10. 2012 žádost (datovanou dnem 24. 10. 2012) o převedení na jiné služební místo ve stejné služební hodnosti podle § 25 odst. 4 zákona o služebním poměru, organizační jednotku, odbor hospodářské kriminality služby kriminální policie a vyšetřování útvaru KŘP Plzeňského kraje s místem služebního působiště v Plzni (místo, kde byl v minulosti služebně zařazen – ve funkci vedoucího odboru hospodářské kriminality Plzeňského a Karlovarského kraje, kde mu byl dne 31. 12. 2010 přiznán osobní příplatek ve výši 6 000 Kč). V požadovaném zařazení žalobce uvedl osobní příplatek podle § 122 zákona o služebním poměru: 6 000 Kč.
Rozhodnutím ředitele KŘP Plzeňského kraje (dále jen „orgán I. stupně“) ve věcech služebního poměru ze dne 17. 12. 2012 byl dne 31. 12. 2012 žalobce odvolán podle § 25 odst. 4 zákona o služebním poměru ze služebního místa vrchní komisař KŘP Plzeňského kraje, náměstek ředitele krajského ředitele pro vnější službu, odbor služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, a dnem 1. 1. 2013 ustanoven podle § 20 odst. 3 písm. a) zákona o služebním poměru na služební místo vrchní komisař KŘP Plzeňského kraje, náměstek ředitele krajského ředitelství pro službu kriminální policie a vyšetřování, odbor hospodářské kriminality s místem služebního působiště v Plzni. Současně mu byla podle § 117 zákona o služebním poměru započtena doba praxe v rozsahu 25 let a 122 dnů a nebyl přiznán podle § 122 zákona o služebním poměru osobní příplatek.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce podle § 190 odst. 1 zákona o služebním poměru odvolání. Policejní prezident rozhodnutím ze dne 5. 4. 2013 odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí orgánu I. stupně potvrdil. Žalobce toto rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“) napadl žalobou podanou u Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kdy se domáhal jeho zrušení.
Žalobce nesouhlasil se závěry žalovaného (potvrzujícími názor orgánu I. stupně), že osobní příplatek není možno přiznat, neboť popis služební činnosti na novém služebním místě je zcela odlišný od jeho původního popisu služebních činností, které žalobce vykonával do 31. 12. 2012, a není proto možné vycházet ze závěru, že výkon služby na novém služebním místě bude žalobcem od prvopočátku plněn v mimořádném rozsahu a kvalitě, jak vyžaduje § 122 odst. 1 zákona o služebním poměru. Žalobce naopak uvedl, že mu byla ke dni 1. 10. 2011 započítaná praxe v rozsahu 24 let a 30 dnů, kterou získal působením na pracovištích, kde se zabýval vyšetřováním, a to ve funkcích vyšetřovatele Městského úřadu vyšetřování v Plzni, vyšetřovatele Odboru hospodářské kriminality krajského úřadu vyšetřování v Plzni, zástupce vedoucího Odboru hospodářské kriminality krajského úřadu vyšetřování v Plzni, dále také vedoucího jednoho z oddělení služby kriminální policie a vyšetřování, tehdy Západočeského kraje, či vedoucího Odboru hospodářské kriminality služby kriminální policie a vyšetřování Západočeského kraje v Plzni (kde mu byl přiznán osobní příplatek ve výši 6 000 Kč). Žalovaný a orgán I. stupně vycházejí z domněnky, že žalobce po více jak dvacetileté praxi při vyšetřování hospodářské trestné činnosti nebude plnit výkon služby v mimořádném rozsahu a kvalitě ve smyslu § 122 odst. 1 zákona o služebním poměru. Jelikož § 122 odst. 1 zákona o služebním poměru stanoví, že rozhodnutí o přiznání, změně nebo odnětí osobního příplatku musí být písemně odůvodněno, měl žalovaný, resp. orgán I. instance, který žalobci osobní příplatek nepřiznal, o odnětí osobního příplatku vydat odůvodněné rozhodnutí. O odnětí osobního příplatku tak bylo rozhodnuto v rozporu se zákonem o služebním poměru. Ze soudní praxe plyne, že nenároková složka platu se může stát nárokovou, neboť osobní příplatek jako nenároková složka platu se v důsledku rozhodnutí zaměstnavatele o jeho přiznání a výši stává složkou nárokovou.
Krajský soud vycházel ze skutečnosti, že orgán I. stupně svým rozhodnutím ze dne 29. 9. 2011 žalobci přiznal osobní příplatek podle § 122 zákona o služebním poměru ve výši 3 000 Kč. Pokud tedy chtěl přiznaný osobní příplatek následně odejmout, bylo jeho povinností v souladu s § 122 odst. 1 větou druhou zákona o služebním poměru o odnětí osobního příplatku rozhodnout. Takový výrok však rozhodnutí orgánu I. stupně neobsahuje. Podle § 122 odst. 1 zákona o služebním poměru lze osobním příplatkem ocenit výkon služby v mimořádné kvalitě nebo rozsahu. Z toho krajský soud vyvozuje, že „
osobním příplatkem je oceňován ,
výkon služby‘
v mimořádné kvalitě nebo rozsahu nikoli ,
výkon služebního místa‘
v této kvalitě a rozsahu. Co je nutné rozumět pod pojmem ,
výkon služby‘,
pak vymezuje § 1 odst. 4 zákona o služebním poměru. Z tohoto důvodu je nutné dospět k závěru, že toliko změna služebního místa nemůže mít sama o sobě vliv na přiznanou výši osobního příplatku. ,
Výkon služby‘
je pojmem nadřazeným pojmu ,
výkon služebního místa‘
, tj. pojmu definovanému v § 19 odst. 1 zákona o služebním poměru. Změnou služebního místa tak bez dalšího nedochází ke změně kvality nebo rozsahu výkonu služby. Je-li příslušník v souvislosti s přiznaným osobním ohodnocením kvalifikován jako osoba vykonávající službu v mimořádné kvalitě nebo rozsahu, nepřestává takovou osobou být toliko z toho důvodu, že je ustanoven na jiné služební místo.
“ Ke stejnému závěru dospěl krajský soud i na základě systematiky zákona o služebním poměru. Změny služebního poměru jsou uvedeny v části druhé hlavě II zákona o služebním poměru, zatímco služební příjem a odměna za služební pohotovost až v části osmé téhož zákona. „
Z žádného ustanovení zákona o služebním poměru přitom nevyplývá, že by v případě odvolání příslušníka z dosavadního služebního místa a jeho ustanovení na jiné služební místo automaticky ze zákona docházelo k odnětí již přiznané výše osobního příplatku.
“ Zákon o služebním poměru vychází z kontinuity přiznané výše osobního příplatku. Pokud by chtěl správní orgán v souvislosti se změnou služebního místa změnit výši osobního příplatku, nemohl by vycházet toliko z kritéria „
prosté odlišnosti popisu služebních činností na původním a novém služebním místě
“, ale musel by učinit závěr, že výkon služby na jiném služebním místě již nebude umožňovat „
výkon služby v mimořádné kvalitě nebo rozsahu
“, resp. v takové kvalitě nebo rozsahu jako na dosavadním služebním místě. V této souvislosti odkázal krajský soud na § 112 odst. 3 větu druhou zákona o služebním poměru, z něhož vyvodil, že pokud by s novým služebním místem byla spojena služba „
jiné nebo nesrovnatelné složitosti, jiné odpovědnosti a namáhavosti, vykonávaná v jiných nebo nesrovnatelných podmínkách služby, při jiných nebo nesrovnatelných schopnostech a způsobilosti k výkonu služby, při jiné nebo nesrovnatelné služební výkonnosti a možných výsledcích ve výkonu služby
“, bylo by možné uvažovat o změně výše přiznaného osobního příplatku. O tom však správní orgány vůbec neuvažovaly. Krajský soud dále poukázal na skutečnost, že žalobce byl odvolán ze služebního místa „
vrchní komisař
“ a ustanoven do služebního místa „
vrchní komisař
“, vždy v pozici „
náměstek ředitele KŘ
“, a to pouze s tím rozdílem, že v dosavadním postavení „
pro vnější službu, Odbor služby pro zbraně a bezp. materiál
“ a v novém postavení „
pro službu kriminální policie a vyšetřování, Odbor hospodářské kriminality
“. Proč by nové služební místo mělo být natolik odlišné (viz úvaha ve smyslu § 112 odst. 3 zákona o služebním poměru), není z ničeho zřejmé. Krajský soud proto napadené rozhodnutí rozhodnutím ze dne 21. 5. 2014, čj. 57 A 51/2013-56, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Žalovaný (stěžovatel) napadl tento rozsudek kasační stížností a navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen.
Dle stěžovatele krajský soud nesprávně posoudil právní otázky, jelikož stěžovatel měl ve smyslu § 122 zákona o služebním poměru rozhodnout o odnětí osobního příplatku 3 000 Kč, který byl žalobci přiznán rozhodnutím ze dne 29. 9. 2011. Žalobce byl ustanoven na nové služební místo dle § 20 odst. 3 písm. a) zákona o služebním poměru a byl mu současně tímto rozhodnutím určen základní tarif platu a zvláštní příplatek, ostatní složky služebního platu mu nebyly určeny, resp. byly určeny ve výši 0 Kč (včetně osobního příplatku). Osobní příplatek je nenárokovou složkou platu a jeho přiznání je navázáno na mimořádnou kvalitu či rozsah výkonu služby, přičemž má umožnit služebnímu funkcionáři ocenit individuální výsledky služební činnosti jednotlivých příslušníků. V daném případě se nejednalo o odebrání osobního příplatku, ale o stanovení osobního příplatku na novém místě. K názoru soudu o kontinuitě přiznané výše osobního příplatku stěžovatel namítá, že služební funkcionář rozhodující o ustanovení na nové místo by tím byl vázán okolnostmi, jež mu nejsou známy, neboť o ustanovení na volné služební místo často rozhoduje jiný správní orgán, či dokonce jiný bezpečnostní sbor. Zde stěžovatel odkázal na komentář k zákonu o služebním poměru od Petra Tomka, dle kterého by měl být příslušníkovi přiznán osobní příplatek, teprve až prokáže, že službu vykonává v mimořádné kvalitě či rozsahu i na novém místě.
Stěžovatel nesouhlasil s krajským soudem také co do výkladu pojmů „
výkon služby
“ a „
výkon služebního místa
“. Tyto pojmy nelze dle stěžovatele srovnávat, ani podřazovat jeden druhému. Služba je vždy vykonávána na konkrétním služebním místě. V dané věci není podstatná ani skutečnost, že jak původní tak nové služební místo žalobce je označeno jako „
vrchní komisař
“. Podstatné je, že se jedná o služební místa u rozdílných organizačních jednotek s rozdílným předmětem činnosti. Všechna služební místa jsou v jedné služební hodnosti označována stejně, ačkoliv se vykonávané činnosti v jedné služební hodnosti svojí náplní často výrazně liší. Ustanovením na nové služební místo se změnily některé prvky žalobcova služebního poměru, včetně osobního příplatku, přičemž kvalitu a rozsah výkonu služby na tomto novém místě nelze předem předvídat.
Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že u Policie České republiky působil v různých funkcích, avšak vždy v oblasti vyšetřování hospodářské trestné činnosti, přičemž poukázal na skutečnost, že v průběžném hodnocení pracovního výkonu za období od 1. 1. 2012 do 28. 12. 2012 konstatoval příslušný funkcionář, že žalobce „
dosahuje velmi dobrých výsledků
“. Žalobce nesouhlasil s tvrzením stěžovatele, že názor krajského soudu fakticky váže služebního funkcionáře při rozhodování o ustanovení na nové služební místo okolnostmi předchozího výkonu služby příslušníka, které mu nejsou známy. Jednalo se totiž o odebrání osobního příplatku, kdy služební funkcionář rozhodl v rozporu s § 122 odst. 1 zákona o služebním poměru, přičemž mu byly dobře známy okolnosti předchozího výkonu služby žalobce. O ustanovení na služební místo tudíž nerozhodoval jiný správní orgán či orgán jiného bezpečnostního sboru, ale služební funkcionář, který žalobce dobře znal. Jestliže stěžovatel uvádí, že podstatný pro posouzení daného případu je fakt, že se jedná o rozdílné organizační jednotky s rozdílným předmětem činnosti, žalobce tomu sice přisvědčuje, avšak nesouhlasí, že by na nové organizační jednotce nikdy nepracoval, neboť zde působil v období před 1. 10. 2011. Závěrem žalobce poukázal na praxi u Policie České republiky, kdy se nikdy nestalo, že by v případě ustanovení příslušníka na služební místo s vyšší služební hodností nebyl zároveň přiznán osobní příplatek.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
(...) [14] Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že pro posouzení daného případu je rozhodující, zda v případě ustanovení příslušníka na nové služební místo dle § 20 zákona o služebním poměru trvá nárok na již přiznaný osobní příplatek podle § 122 téhož zákona, resp. zda příslušný funkcionář musí ve smyslu § 122 odst. 1 věty druhé rozhodnout o změně či odnětí osobního příplatku, pokud při ustanovení příslušníka na nové služební místo neurčí příslušníkovi zároveň osobní příplatek minimálně ve stejné výši, v jaké mu byl přiznán dřívějším rozhodnutím, nebo zda nárok na již přiznaný osobní příplatek ustanovením na nové služební místo zaniká a příslušný funkcionář určí složky služebního příjmu (včetně osobního příplatku) bez návaznosti na dosavadní rozhodnutí týkající se služebního příjmu konkrétního příslušníka. Nejvyšší správní soud v této otázce sdílí názor krajského soudu, a neshledal proto námitky stěžovatele důvodnými.
[15] Zdejší soud připomíná, že s účinností zákona o služebním poměru došlo ke zpřísnění režimu služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů, což mělo být vyváženo zejména větší mírou jistoty jejich postavení a jejich odpovídajícím finančním ohodnocením. Ačkoliv tato rovnováha byla narušena četnými novelami zákona (srov. Tomek, P.
Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů s komentářem k 1. 7. 2012
. 2. vyd. Olomouc: ANAG, 2012, s. 12), je třeba při výkladu jeho ustanovení dbát mimo jiné i smyslu a účelu, na kterých byl zákon o služebním poměru vystavěn. Služební poměr je veřejnoprávní paralelou k soukromoprávnímu pracovnímu poměru, která je však charakteristická potlačením rovnosti subjektů ve prospěch nadřízenosti státní moci a převažující
kogentní
úpravou. Tím se od klasického pracovního poměru zásadně odlišuje a stává se speciálním státně zaměstnaneckým poměrem, jenž vyžaduje zcela specifická pravidla. Nerovné postavení subjektů v rámci služebního poměru a přísnou
kogentní
úpravu, jež téměř vylučuje vyjednávání ze strany příslušníků, je třeba vyvažovat stabilizací jejich platových nároků a formalizovaným rozhodováním (nejen o těchto nárocích), které zajišťuje „
férové
“ uplatňování státní moci vůči svým zaměstnancům. Nejvyšší správní soud tak nemohl přisvědčit stěžovateli a přijmout závěr, že při ustanovení příslušníka na nové služební místo nárok na dříve přiznaný osobní příplatek zaniká bez dalšího a o jednotlivých složkách platu rozhoduje služební funkcionář nově, tedy nezávisle na dosavadním výkonu služby, přičemž o odnětí či změně dříve přiznaného osobního příplatku nemusí být rozhodnuto. Takový názor je v rozporu s pojetím služebního poměru a koncepcí zákona o služebním poměru.
[16] V daném případě není pochyb o tom, že služební poměr žalobce při odvolání z předchozího služebního místa a jmenování na nové služební místo nezanikl a nadále trvá. Změnily se jen některé jeho prvky, jak shodně uvádí také stěžovatel. Dle stěžovatele se však zároveň změnil, resp. zanikl i nárok na osobní příplatek žalobce. Tomu však zdejší soud nemůže přisvědčit. Jak uvedl krajský soud, zákon nestanoví, že by s ustanovením na nové služební místo zanikl nárok na přiznaný osobní příplatek. Naopak z kontinuity služebního poměru vyplývá
kontinuita
osobního příplatku. V daném případě došlo totiž v rámci trvajícího služebního poměru žalobce k převedení na jiné služební místo [dle § 25 odst. 4 ve spojení s § 20 odst. 3 písm. a) zákona o služebním poměru], avšak při současném zachování práv vyplývajících z dosavadního služebního poměru. Dle Nejvyššího správního soudu tak
ex lege
dochází toliko ke změně služebního místa ve smyslu § 19 odst. 1 zákona o služebním poměru, které „
vyjadřuje organizační a právní postavení příslušníka v bezpečnostním sboru,
[jenž]
je charakterizováno zejména systemizovanou služební hodností, stupněm vzdělání, oborem nebo zaměřením vzdělání, dalším odborným požadavkem, základním tarifem, náplní služební činnosti, rozsahem oprávnění a povinností příslušníka
“. Mění se tedy zejména tyto prvky služebního poměru a ostatní práva a povinnosti z něj vyplývající zůstávají zachována (pokud z povahy věci nesouvisí s charakteristikou služebního místa). Zákon s charakteristikou služebního místa výslovně spojuje pouze základní tarif služebního platu. Pokud by bylo úmyslem zákonodárce vázat všechny složky platu, včetně osobního příplatku, na služební místo příslušníka, pak by to bylo výslovně uvedeno v citovaném § 19 odst. 1 služebního zákona. Tak tomu však není a je zřejmé, že s konkrétním služebním místem je spojena pouze výše základního tarifu, nikoliv ostatní složky platu. Nárok žalobce na osobní příplatek proto nezanikl spolu s ustanovením na nové služební místo. A to i navzdory tvrzení stěžovatele, že se jedná o nenárokovou složku platu.
[17] Dle ustálené judikatury správních soudů na osobní příplatek není nárok, dokud není příslušníku rozhodnutím přiznán. Zdejší soud již například v rozsudku ze dne 29. 6. 2007, čj. 4 As 84/2006-62, č. 1323/2007 Sb. NSS, vyslovil, že „[p]
o takovém rozhodnutí (kdy a zda jej učiní, záleží jen na úvaze zaměstnavatele) se povaha tohoto nároku mění, neboť jsou splněny všechny podmínky pro poskytnutí této složky platu a zaměstnavatel je povinen takovýto nárok (složku platu) zaměstnanci poskytnout.
Fakultativní
složka platu se tedy v důsledku rozhodnutí zaměstnavatele o jejím přiznání stává složkou platu nárokovou (
obligatorní
) a takto vzniklý nárok na plat (část platu) lze následně zcela nebo zčásti zrušit (odebrat, odejmout), jen jestliže to umožňuje příslušný právní předpis a pouze budou-li splněny podmínky v něm stanovené.
“ Nárok na osobní příplatek tedy po přiznání existuje a zaniknout může buď skončením služebního poměru, nebo na základě odůvodněného rozhodnutí ve smyslu § 122 odst. 1 zákona o služebním poměru. Jelikož nárok trvá, musel o jeho odnětí správní orgán I. stupně rozhodnout a toto rozhodnutí náležitě odůvodnit, jak shodně uvedl také krajský soud. Tento závěr vyplývá také ze základních myšlenek, na nichž je zákon o služebním poměru vystavěn, jak byly nastíněny výše.
[18] Nejvyšší správní soud sdílí názor krajského soudu, že v daném případě správní orgány pochybily, když o odejmutí osobního příplatku
„rozhodly“
v rozporu se zákonem. Důvodem pro jeho odnětí (či změnu) přitom mohou být toliko důvody, jež zákon předpokládá pro jeho přiznání, tedy
„výkon služby v mimořádné kvalitě nebo rozsahu“
. Zdejší soud ve svém rozsudku ze dne 30. 4. 2014, čj. 1 As 34/2014-54, č. 3057/2014 Sb. NSS, judikoval, že „[o]
sobní příplatek může být přiznáván, měněn či odnímán pouze na základě kvality či rozsahu výkonu služby. Nedodržení těchto zákonných kritérií přitom nelze odůvodnit nedostatkem finančních prostředků na mzdové výdaje.
“ Stejně tak nemůže být jeho odnětí odůvodněno prostou změnou služebního místa. Nejvyšší správní soud přitom nevylučuje, že za určitých okolností by změna služebního místa mohla vést k oprávněnému odnětí osobního příplatku, avšak ne bez dalšího. Zde je velmi přiléhavá argumentace krajského soudu, že rozhodnutí o změně osobního příplatku v důsledku převedení příslušníka na nové služební místo by bylo zcela legitimní, pokud by s novým služebním místem byla spojena služba jiné nebo nesrovnatelné složitosti, jiné odpovědnosti a namáhavosti, vykonávaná v jiných nebo nesrovnatelných podmínkách služby, při jiných nebo nesrovnatelných schopnostech a způsobilosti k výkonu služby, při jiné nebo nesrovnatelné služební výkonnosti a možných výsledcích ve výkonu služby. Takové rozhodnutí by však muselo být náležitě odůvodněno. Ve svém rozsudku ze dne 26. 8. 2009, čj. 3 Ads 86/2008-80, zdejší soud uvedl, že „[v]
odůvodnění rozhodnutí o osobním příplatku musí služební funkcionář uvést, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě nichž rozhodoval. Je nezbytné, aby rozhodnutí vycházelo z prokazatelných důkazních prostředků, které přesvědčují nejen adresáta rozhodnutí, ale i odvolací orgán o věcné správnosti změny osobního příplatku. To platí nejen o situaci, kdy je osobní příplatek odnímán nebo snižován, ale i o situaci, kdy je osobní příplatek rozhodnutím přiznáván nebo zvyšován. I když to zákon výslovně nestanoví, o změně osobního příplatku (zvýšení, snížení nebo odejmutí) příslušníka rozhoduje služební funkcionář v závislosti na plnění podmínek stanovených pro jeho přiznání.
“ I kdyby zdejší soud přisvědčil stěžovateli, že v daném případě lze výrok o odnětí osobního příplatku (či přiznání ve výši 0 Kč) konkludentně vyvodit z toho, že žalobci nebyl spolu s rozhodnutím o ustanovení na nové služební místo osobní příplatek určen, obě rozhodnutí nemohou obstát (jak napadené rozhodnutí stěžovatele, tak rozhodnutí I. stupně), neboť za dostačující a zákonné odůvodnění nelze považovat holé konstatování, že „[o]
sobní příplatek není možno přiznat, neboť popis služební činnosti na systemizovaném služebním místě, na které je jmenovaný tímto rozhodnutím ve věcech služebního poměru v souladu s § 25 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru ustanoven, je zcela odlišný od jeho původního popisu služebních činností, které jmenovaný vykonával do 31. 12. 2012. V daném případě není dostatečně odůvodněn závěr, že výkon služby na novém služebním místě bude jmenovaný od prvopočátku plněn v mimořádném rozsahu a kvalitě tak, jak vyžaduje § 122 odst. 1 zákona o služebním poměru
“ (rozhodnutí I. stupně), či že „[s]
lužební funkcionář nemůže předem předpokládat, jak bude odvolatel plnit služební úkoly odlišné od těch, které plnil do převedení na jiné služební místo. Osobní příplatek by měl být dle služebního zákona přiznán, až bude prokázáno, že je služba vykonávána v mimořádné kvalitě nebo v mimořádném rozsahu i na tomto novém místě
“ (napadené rozhodnutí stěžovatele). Za těchto podmínek nezbylo krajskému soudu, než napadené rozhodnutí zrušit, přičemž tento názor sdílí také Nejvyšší správní soud.
[19] Zdejší soud nemůže přisvědčit ani námitkám stěžovatele, že v dané věci není
relevantní
, že původní i nové služební místo jsou označena jako
„vrchní komisař“,
a naopak je podstatné, že se jedná o služební místa u rozdílných organizačních jednotek s rozdílným předmětem činnosti, kdy všechna služební místa v jedné služební hodnosti jsou označována stejně, ačkoliv se vykonávané činnosti v jedné služební hodnosti svojí náplní často výrazně liší. Tvrdí-li stěžovatel, že kvalita výkonu služby na tomto novém místě nemůže být předem předvídána, pak by ji nemohl předvídat ani v tom smyslu, že výkon služby příslušníkem, který ji dosud vykonával v mimořádně kvalitě, na novém místě již mimořádně kvalitní nebude. To i navzdory skutečnosti, že konkrétní činnosti se oproti předchozímu služebnímu místu liší.
Relevantní
je podle Nejvyššího správního soudu fakt, že ačkoliv „
hodnostní
“ označení služebních míst nekoresponduje se skutečným obsahem činností vykonávaných na stejném služebním místě u různých organizačních složek bezpečnostních sborů, toto označení vyjadřuje shodně pro všechna stejně označená služební místa jaký stupeň vzdělání a délka praxe jsou pro služební místo vyžadovány, a nutně představuje také míru odpovědnosti a náročnosti výkonu služby na tomto služebním místě. Právě nároky kladené na označené služební místo považuje zdejší soud za
relevantní
pro úvahy, zda bude příslušník schopen vykonávat službu na novém místě stejně kvalitně jako na předchozím. Nejvyšší správní soud tudíž nepovažuje za případný ani argument, že osobní příplatek na novém služebním místě má být přiznán až v závislosti na prokázání mimořádně kvalitně vykonávané služby i na tomto místě, jak se domnívá také Petr Tomek (Tomek, P., op. cit., s. 356), na což upozornil i stěžovatel. Uvedená domněnka je konečně i uvedeným autorem korigována, neboť by v některých případech, např. při „
přecházení z řízeného služebního místa na služební místo vedoucího pracovníka
“, mohla vést k demotivaci změny služebního místa vůbec, bez ohledu na rozpor s výše uvedenou kontinuitou nároku na osobní příplatek vyplývající z trvání služebního poměru. Nadto zdejší soud upozorňuje na skutečnost, že praxe správních orgánů je zjevně v rozporu s názorem, který zastává stěžovatel v tomto případě. Rozhodnutím ze dne 29. 9. 2011, kterým byl žalobce vyjmut ze zálohy pro přechodně nezařazené a ustanoven na nové služební místo, byl žalobci zároveň přiznán osobní příplatek ve výši 3 000 Kč, aniž by bylo požadováno prokázání výkonu služby v mimořádné kvalitě (či rozsahu) i na tomto novém služebním místě. Námitky stěžovatele jsou tudíž nepřípadné.
[20] Proti uvedenému neobstojí ani argumentace, že v důsledku trvání nároku na osobní příplatek je služební funkcionář rozhodující o ustanovení na nové místo vázán okolnostmi, jež mu nejsou známy, neboť o ustanovení na volné služební místo často rozhoduje jiný správní orgán, či dokonce jiný bezpečnostní sbor. Předně zdejší soud konstatuje, že výše přiznaného osobního příplatku není zákonným kritériem pro výběr příslušníka při obsazování služebního místa a přihlížení k této skutečnosti je tudíž nežádoucí. Nadto nedochází ani ke zmaření účelu osobního příplatku, který má služebnímu funkcionáři umožnit ocenit individuální výsledky služební činnosti jednotlivých příslušníků. Individuální finanční ohodnocení nespočívá pouze v pozitivním ocenění, ale může se projevit také odebráním přiznaného osobního příplatku příslušníku, který neprokazuje vyšší než standardní výkonnost. V zásadě je tedy žádoucí předpokládat, že pokud již příslušník dosáhl nadprůměrných výsledků, nebude mu v tom bránit ani změna služebního místa. Pokud následně uvedené předpoklady nenaplní, může služební funkcionář přistoupit k „
finančnímu ohodnocení
“ a osobní příplatek snížit či odejmout. Tento přístup je nutno shledat správným také s ohledem na potřebu chránit slabší stranu služebního poměru, neboť pro případ automatického zániku nároku na osobní příplatek s nástupem na jiné služební místo nemůže příslušník ze své pozice ovlivnit, za jak dlouho a zda vůbec mu služební funkcionář osobní příplatek opět přizná. Jak bylo již nastíněno, do okamžiku přiznání osobního příplatku neexistuje nárok na jeho přiznání, a závisí tak zcela na služebním funkcionáři vystupujícím z pozice státní moci, zda bude toto ohodnocení příslušníku vůbec přiznáno. S ohledem na uvedenou možnost rozhodnout o odnětí či snížení osobního příplatku ze strany služebního funkcionáře nelze stěžovatelem zvolené řešení považovat za spravedlivé.
[21] Nad rámec vysloveného Nejvyšší správní soud podotýká, že v daném případě u žalobce bylo oprávněné předpokládat výkon služby v mimořádné kvalitě také na novém služebním místě, neboť rozhodnutím ze dne 28. 5. 2013 byl žalobci ke dni 1. 6. 2013 osobní příplatek ve výši 3 000 Kč měsíčně opět přiznán.
[22] Nejvyšší správní soud uzavírá, že v důsledku trvání služebního poměru zůstává zachován také nárok na dříve přiznaný osobní příplatek, a na novém služebním místě proto musí být řádně a přezkoumatelně rozhodnuto o jeho snížení či odnětí, pokud služební funkcionář nehodlá ustanovenému příslušníku určit osobní příplatek ve stejné výši, jaký pro něj byl přiznán dřívějším rozhodnutím.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.