Vydání 5/2004

Číslo: 5/2004 · Ročník: II

201/2004

Služební poměr a propuštění a presumpce neviny

Ej 170/2003
Služební poměr: propuštění ze služebního poměru a presumpce neviny
k § 106 odst. 1 písm. d) zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky (v textu též „zákon o služebním poměru“)
Je-li příslušník Vězeňské služby České republiky propuštěn ze služebního poměru podle § 106 odst. 1 písm. d) zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, pro jednání, které je kvalifikováno jako porušení služební přísahy a služebních povinností zvlášť závažným způsobem, a za totožné jednání je současně trestně stíhán, nelze dospět k závěru, že propuštěním ze služebního poměru byla popřena
presumpce
neviny stanovená v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Rozhodnutí ve správním řízení ve věci propuštění ze služebního poměru totiž nikterak nepředjímá závěry, k nimž dospěje soud v trestním řízení.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2003, čj. 6 A 48/2001-76)
Prejudikatura:
č. 112/2004 Sb. NSS.
Věc:
Ing. Petr S. v J. proti Ministerstvu spravedlnosti o propuštění ze služebního poměru.
Generální ředitelka Vězeňské služby České republiky dne 28. 1. 2000 rozhodla o propuštění žalobce ze služebního poměru příslušníka Vězeňské služby České republiky, a to pro zvlášť závažné porušení služebních povinností a služební přísahy podle § 106 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru, které bylo shledáno v jednání žalobce, jenž po předchozí dohodě s pracovníkem Generálního ředitelství Vězeňské služby České republiky Ing. Jindřichem S. dne 24. 11. 1999 předložil společnosti s ručením omezeným E. seznam zboží, ve kterém zvýšil maloobchodní ceny o 21 800 Kč, a tuto sumu, stejně jako částku 17 130 Kč, kterou uvedená společnost poskytla jako slevu, využil k nákupu zboží pro soukromou potřebu.
Ministerstvo spravedlnosti žalobou naříkaným rozhodnutím ze dne 2. 3. 2000 žalobcovo odvolání zamítlo a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdilo.
Ve správní žalobě žalobce především namítal, že podmínkou pro propuštění ze služebního poměru podle § 106 odst. 1 písm. d), resp. podle § 108 odst. 3, zákona o služebním poměru je vědomost zaměstnavatele v době jeho rozhodnutí o tom, že se žalobce dopustil porušení služební přísahy nebo služební povinnosti úmyslně zvlášť hrubým způsobem; zaměstnavatel tedy měl unést důkazní břemeno žalobcovy viny. Jak vyplývá z Listiny základních práv a svobod, mohla být tato vina vyslovena jen soudem. Protože věc se v době vydání napadeného rozhodnutí nacházela ve stadiu přípravného řízení, soud dosud o žalobcově vině za spáchání výše uvedených trestných činů nerozhodl. V trestním řízení přitom platí
presumpce
neviny. Žalobce se proto domnívá, že jeho zaměstnavatel rozhodl na základě nijak nedokázaných skutečností, tedy bez právního důvodu.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že z dikce § 106 zákona o služebním poměru vyplývá, že důvody, které mohou vést k propuštění příslušníka ze služebního poměru, jsou formulovány jako důvody samostatné a k propuštění postačuje, dojde-li k naplnění byť i jediného z těchto důvodů. Žalobce byl propuštěn podle odst. 1 písm. d) citovaného ustanovení a okolnost, zda byl či nebyl současně odsouzen za trestný čin podle písm. e) citovaného ustanovení, je pro posouzení oprávněnosti rozhodnutí o propuštění z tohoto pohledu nerozhodná. Své jednání, v němž je spatřován důvod jeho propuštění ze služebního poměru, žalobce nejen nepopíral, ale k tomuto jednání se i přiznal. Pro konstatování úmyslného porušení služební přísahy nebo služebních (a obecně stanovených) povinností není rozhodující osud případného trestního stíhání za týž skutek, neboť takový postup může být, jsou-li pro něj důvody, zvolen i v případech, kdy se jednání, v jehož důsledku je příslušník propuštěn, předmětem trestního stíhání vůbec nestane.
Nejvyšší správní soud, který věc podle § 132 s. ř. s. převzal k dokončení řízení, žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).*)
Z odůvodnění:
Při přezkoumávání napadeného rozhodnutí vycházel Nejvyšší správní soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), tedy z toho, že se žalobce dopustil jednání uvedeného v napadeném rozhodnutí; žalobce v průběhu správního řízení tento zjištěný skutkový stav nezpochybnil, ale naopak v odvolání proti rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru uvedl: „Nemám omluvu pro moje jednání, poněvadž je to neomluvitelné, a já jen mohu říci, že tohoto jednání velice lituji a ještě více se za něho stydím.“ Rovněž v tomto odvolání uvedl, že poškodil Vězeňskou správu České republiky o 11 425 Kč bez DPH. Kromě toho také do protokolu o výslechu obviněného žalobce mimo jiné uvedl, že někdy v rozmezí od poloviny listopadu do poloviny prosince 1999 proběhla u Ing. B. ze společnosti s ručením omezeným E., někdy i za přítomnosti Ing. S., jednání; v této době vznikl nápad, že by mohli navýšit maloobchodní cenu a získat nějaké zboží pro svou potřebu. Žalobce spolu s Ing. S. vypracoval soupis zboží s tím, že si mohou vybrat zboží v hodnotě asi 40 000 Kč. Zboží určené pro žalobce a Ing. S. vyzvedl žalobce svým vozidlem. Každý si ponechal jeden televizor; Hi-Fi věž předal žalobce svému nadřízenému, protože se mu chtěl zavděčit. Vzhledem k tomu, že skutková zjištění vycházela především z výpovědi žalobce a listinných důkazů o nákupu zboží, není žalobní bod, v němž žalobce uvádí, že bylo rozhodnuto na základě nijak nedokázaných skutečností, důvodný, a proto také Nejvyšší správní soud neshledal důvod k provedení žalobcem navržených důkazů.
V § 106 odst. 1 zákona o služebním poměru, jehož ustanovení se podle § 159 přiměřeně užijí na služební poměr příslušníků Vězeňské služby České republiky, je stanoveno, v kterých případech může být příslušník Vězeňské služby České republiky propuštěn ze služebního poměru. Podle písm. d) citovaného ustanovení může být propuštěn ze služebního poměru, jestliže porušil služební přísahu nebo služební povinnost zvlášť závažným způsobem, případně podle písm. e), pokud byl pravomocně odsouzen pro trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. I když souběžně se správním řízením, jehož výsledkem bylo vydání napadeného rozhodnutí, bylo proti žalobci vedeno trestní řízení, je nutno v této souvislosti poznamenat, že v čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je sice uvedeno, že jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy a podle odst. 2 tohoto článku je každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena, avšak tento článek Listiny nelze aplikovat na daný případ. Není totiž možné směšovat trestní řízení a správní řízení ve věci propuštění ze služebního poměru podle § 106 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru. Předmětem soudního přezkumu může být pouze to, zda nastaly takové skutečnosti, které citované ustanovení předpokládá jako důvod pro propuštění příslušníka Vězeňské služby České republiky ze služebního poměru, a to bez ohledu na současně probíhající trestní řízení. Je-li tedy příslušník Vězeňské služby ČR propuštěn ze služebního poměru podle citovaného ustanovení pro jednání, které je kvalifikováno jako porušení služební přísahy a služebních povinností zvlášť závažným způsobem, a za totožné jednání je proti němu vedeno trestní stíhání, nelze dospět k závěru, že propuštěním ze služebního poměru byla popřena
presumpce
neviny stanovená v čl. 40 Listiny základních práv a svobod. Pokud tedy žalobce namítá, že v trestním řízení platí
presumpce
neviny a v době rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru bylo trestní řízení ve stadiu přípravného řízení, nemá tento žalobní bod žádné opodstatnění.
(ci)
*) Ústavní soud usnesením ze dne 11. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 529/03, odmítl ústavní stížnost, jíž žalobce brojil proti tomuto rozsudku Nejvyššího správního soudu.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.