Vydání 4/2016

(...) Podstatu projednávané věci lze na základě obsahu žalobních bodů shrnout následovně: žalobce zpochybňuje náležité zjištění skutkového stavu, konkrétně jednání, které je zachyceno v pokutovém bloku ze dne 6. 12. 2011, odmítá, že by se dopustil jednání, které je na uvedeném bloku a v navazujícím oznámení o uložení blokové pokuty vyznačeno, a dovozuje, že údaje vyznačené v bloku byly dodatečně změněny. Z toho žalobce dovozuje, že je zpochybněna průkaznost a způsobilost bloku coby podkladu pro zápis do evidenční karty řidiče.

Podle § 123b odstavec 1 zákona o silničním provozu „[ř]“.

Dále podle § 123b odst. 2 písm. a) tohoto zákona „[z]“.

Podle § 123c odst. 1 tohoto zákona „[p]“.

Konečně podle § 123c odst. 3 tohoto zákona „[p].“

Z právě uvedeného je zřejmé, že řízení o přestupku a námitkové řízení jsou dvěma samostatnými správními řízeními. Zatímco v řízení o přestupku je primární otázkou naplnění všech zákonných znaků konkrétního přestupku, z jehož spáchání je osoba podezřelá, a je v něm deklarována odpovědnost konkrétního subjektu za spáchání přestupku a případně uložena sankce, řízení o námitkách je zákonem stanoveným postupem přezkoumávání, zda pro záznam bodů do evidenční karty řidiče existuje způsobilý podklad a zda byl na základě tohoto podkladu zaznamenán správný počet bodů. Jak již bylo dříve judikováno v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, čj. 9 As 96/2008-44: , obdobně též např. v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2011, čj. 5 As 76/2010-59. V řízení o námitkách již tedy není dán prostor pro přezkoumávání skutkového stavu, pokud jde o samotné spáchání přestupku. Účastník řízení o námitkách tak může vznést toliko námitky týkající se správného zaznamenání bodů na způsobilém podkladu. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 5. 2011, čj. 8 As 23/2010-89, č. 2391/2011 Sb. NSS, může být konkrétní doklad považován za způsobilý podklad pro provedení záznamu bodů, jestliže je jím prokázáno naplnění materiálních podmínek pro provedení záznamu.

Z výše uvedených východisek vycházel i zdejší soud při přezkoumávání důvodnosti podané žaloby.

Pokud tedy nyní žalobce brojí proti tomu, že byl nesprávně zjištěn skutkový stav u přestupku a nebyly zohledněny navrhované důkazy, pak otázka hodnocení důkazů, autoritativního vyslovení viny a případného uložení trestu je na správním orgánu, který rozhoduje o spáchaném přestupku, nikoli však na orgánu, který zaznamenává počet bodů do evidenční karty řidiče, má-li k tomuto zaznamenání způsobilý podklad. Výtky ohledně zjištění skutkového stavu, mají-li nyní směřovat k období před rozhodnutím v blokovém řízení (konkrétně k okamžiku projednávání přestupku dne 6. 12. 2011), tak nelze uplatňovat proti nyní napadenému rozhodnutí; žalovaný se skutkovými otázkami souvisejícími s jednáním, pro které byla věc projednána dne 6. 12. 2011 a rozhodnuta v blokovém řízení, zabývat nemohl – a správně se jimi ani nezabýval. Tyto výtky proti zjištění skutkového stavu mohly být uplatněny předtím, než žalobce dne 6. 12. 2011 souhlasil s projednáním přestupku v blokovém řízení. Přestupek lze totiž projednat uložením blokové pokuty pouze tehdy, je-li spolehlivě zjištěn, nestačí-li domluva a je-li obviněný z přestupku ochoten pokutu zaplatit. Proto také (mimo jiné) platí, že proti uložení pokuty v blokovém řízení se nelze odvolat – a nelze proti němu ani podávat žalobu ve správním soudnictví. Blokové řízení představuje specifický druh řízení o přestupcích, uložením pokuty v blokovém řízení je řízení o přestupku skončeno.

Pokud žalobce až v období po 6. 12. 2011 (poté, co přestupkové řízení bylo ukončeno) argumentoval možností zpětně zjistit průběh jeho jednání z videozáznamu, nejde o argumentaci, jež by mohla vyvrátit způsobilost pokutového bloku pro záznam bodů. V případě, že by žalobce v době vedení přestupkového (blokového) řízení nepovažoval přestupek za spolehlivě zjištěný, popř. trval-li by na možnosti dokazovat videozáznamem, bylo by třeba skutkové a právní otázky týkající se spáchání správním orgánem tvrzeného přestupku posoudit a provést ve věci dokazování, kupř. i tak, jak pokládal za vhodné žalobce. To by však následně probíhalo v „“ správním řízení. Zahájení takového správního řízení o přestupku, a to kupř. i z důvodu možnosti dokazovat videozáznamem, tedy bylo fakticky v dispozici žalobce, byť by bylo zahajováno správním orgánem (z moci úřední). Faktická dispozice osoby obviněné z přestupku (tu tedy žalobce) je dána tím, že osoba, jež se měla přestupku dopustit, buď považuje přestupek za spolehlivě zjištěný, nehodlá o něm vést takové řízení, v němž by byly posuzovány jak otázky skutkové, tak otázky právní, a souhlasí se sankcí, jež je jí v blokovém řízení ukládána, nebo přestupek nemá za prokázaný a nesouhlasí tedy se zaplacením pokuty, přičemž využívá svého práva na zahájení správního řízení o přestupku. Podstatná nyní v této souvislosti není skutečnost, zda skutečně byl žalobce policisty „“ tím, že mu tvrdili, že křižovatku žádné kamery nesnímají, podstatná není ani samotná existence kamerového systému. Proto nebylo třeba v tomto směru dokazovat ve správním řízení, ani zdejší soud takto k návrhům žalobce nedokazoval; ostatně žalobce na takovém dokazování v průběhu jednání již ani netrval.

Za této situace je v nyní posuzované věci třeba posoudit, zda pokutový blok ze dne 6. 12. 2011 je sám o sobě skutečně způsobilým podkladem pro záznam bodů za „“. V rámci tohoto posuzování nelze přehlédnout, že sama obsahová stránka bloku vyvolává nerovnováhu mezi informacemi podávanými z pokutového bloku, jež po udělení pokuty (po skončení blokového řízení) zůstávají na jedné straně pokutujícímu a na straně druhé pokutovanému. Zatímco díl „“, který je pokutovaným podepisován a který pokutovanému po jeho podpisu vydáván není (a který se pak stává faktickým podkladem pro záznam bodů), obsahuje kromě pole pro uvedení ustanovení zákona, které bylo přestupkovým jednáním porušeno, i pole pro samotný slovní popis přestupkového jednání, díl „“, který pro pokutovaného v zásadě plní úlohu potvrzení o tom, že pokuta byla uložena, takové pole neobsahuje, neboť se do něj ohledně pokutovaného jednání uvádí pouze ustanovení zákona, jehož porušením se pokutovaný přestupku dopustil. V principu tedy nelze vyloučit manipulaci s obsahovou stránkou dílu „“ po skončení blokového řízení, neboť jeho obsahová stránka nemůže být v budoucnu bezvýhradně potvrzována týmiž (odpovídajícími) údaji vyplněnými v dílu „“.

Jestliže je tedy namítána manipulace s obsahovou stránkou dílu „“ po jeho vyplnění včetně podpisu pokutovaného i pokutujícího (tedy po skončení blokového řízení), musí jít v rámci řízení o námitkách proti záznamu bodů (a v navazujícím soudním řízení) o přípustný argument, neboť ten jednak míří ke způsobilosti podkladu pro záznam bodů a nadto byla-li by možnost takový argument uplatnit odepřena, jevil by se takový stav jako zřejmá mezera v možnostech přezkumu činnosti veřejné moci (takový argument by totiž v takovém případě nebylo možno uplatnit ani v blokovém řízení, ani v řízení o námitkách proti záznamu bodů). Argumentaci ohledně dodatečné manipulace s obsahovou stránkou pokutového bloku (dílu „“) je přitom třeba posuzovat jednak s ohledem na soulad těch údajů, které jsou vyplněny jak v dílu „“, tak v dílu „“ téhož bloku (výše pokuty, příslušné ustanovení zákona, podle něhož se jedná o přestupek, identifikace pokutovaného i pokutujícího a datum uložení pokuty), a dále s ohledem na obsahovou stránku těch údajů, které jsou vyplněny pouze v dílu „“ (doba, místo a popis přestupkového jednání), s přihlédnutím k okolnostem, jež vyřízení věci v blokovém řízení provázely.

Pokutový blok ze dne 6. 12. 2011, díl „“, je především relativně čitelně vyplněn; posuzovat míru čitelnosti je zapotřebí též s ohledem na podmínky na místě (v terénu), jež se jistě odlišují od podmínek kancelářského rozhodování. Pokud jde o vymezení doby, místa a popisu přestupkového jednání, pak na předmětném pokutovém bloku, dílu „“, jsou zaznamenány následující údaje: „ § 70/2a [zákona o silničním provozu]“ Samotný popis jednání tedy podle zdejšího soudu jednak zřetelně odkazuje na § 70 odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu, podle něhož při řízení provozu na křižovatce znamená pro řidiče signál s červeným světlem „“ povinnost zastavit vozidlo před tam zmíněnými dopravními značkami, a kde nejsou, pak před světelným signalizačním zařízením. Kromě toho je tento odkaz doplněn slovním popisem, z jehož obsahu je seznatelné, že podstata pokutovaného jednání spočívá v nezastavení vozidla na červený signál „“. Tyto dva údaje tedy nejsou ve vzájemném rozporu, navíc odpovídají vyjádření právní kvalifikace přestupku, jak je na pokutovém bloku, dílu „“, zaznamenáno, a sice „ [o silničním provozu]“. Z takto vymezeného způsobu jednání není ničeho, co by bylo lze zpochybňovat v tom směru, jak činí žalobce, tj. že mu pokuta, s jejímž uložením souhlasil, měla být uložena za porušení § 22 odst. 3 zákona o silničním provozu (čemuž by pak odpovídal jiný záznam bodů). Žalobce podle obsahu pokutového bloku jeho díl „“ podepsal se shora uvedenými údaji, z textu pokutového bloku, dílu „“, neplyne, že by údaje v něm původně uvedené byly jakkoli přepisovány, jinak opravovány, škrtány či mazány.

Pokud jde dále o způsob (spíše „“) vyplnění bloku, který je podle žalobce „“, což má podle žalobce korespondovat s jeho tvrzením, že popis jednání spočívajícího ve vjetí do křižovatky na červenou byl do dílu „“ doplněn až později, tj. po podpisu žalobce, pak zdejší soud dospívá k následujícím závěrům.

Žalobcově verzi o tom, že při projednávání přestupku nepodepisoval díl „“ bloku s vyznačením vjetí do křižovatky na červenou, a tedy že podpisem se spácháním přestupku spočívajícím ve vjetí do křižovatky na červenou nesouhlasil, do určité míry může poskytovat oporu fakt, že takto konstantně žalobce argumentuje od okamžiku, kdy zjistil, že dvanácti bodů dosáhl. Žalobce tedy od počátku zpochybňování dvanáctibodového záznamu neargumentuje bezobsažnými obecnými floskulemi, z nichž by bylo patrno, že spíše „í“, jakým argumentem by mohl důsledky záznamu bodů zpochybnit, nýbrž používá jeden argument, podle něhož tohoto konkrétního jednání se nedopustil a s projednáním přestupku v blokovém řízení nesouhlasil; jeho argumentace včetně dodatečného zjištění přítomnosti kamerového systému na křižovatce přitom na první pohled nedůvěryhodně opravdu působit nemusí. K tomu přistupuje i fakt, že pokutový blok, díl „“, je sice vyplněn v souladu s dílem „“, jak jej žalobce soudu předložil a jak jím soud dokazoval, konkrétně pokud jde o popis jednání vyznačením údajů ohledně ustanovení, podle něhož se žalobce přestupku dopustil („§ 125c/1/F/5 zákona [o silničním provozu]“), což odpovídá vjetí do křižovatky na červenou, zároveň je však na dílu „“ uveden také údaj „§ 70/2a [zákona o silničním provozu]“, který též odpovídá ustanovením zákona o silničním provozu ohledně řízení provozu světelnými signály (a tedy může spolupopisovat jednání spočívající ve vjetí do křižovatky na červenou), avšak takový zdvojený odkaz na dvě ustanovení silničního zákona [§ 125c odst. 1 písm. f) bod 5. a § 70 odst. 2 písm. a)], jimiž by přestupkové jednání bylo identifikováno, nepokládá zdejší soud na základě poznatků ze své rozhodovací činnosti při projednávání obdobných věcí za zcela obvyklý. Rovněž samotný slovní popis „“ na pokutovém bloku, dílu „“, není zaznamenán způsobem odpovídajícím běžnému řádkování; je uveden pouze na pravé polovině k tomu určeného pole ve dvou řádcích „“. Je tak pravděpodobné, že byl vepsán do pole určeného k popisu přestupkového jednání na pokutovém bloku, dílu „“, jako údaj poslední, a tedy hypoteticky mohl být vepsán i dodatečně, tj. po jeho podpisu žalobcem.

Na straně druhé ovšem podepisoval-li žalobce pokutový blok, díl „“ (svůj podpis žalobce nezpochybňuje), nejeví se jako zcela důvěryhodné, že by jej podepisoval za situace, pokud by žádný slovní popis jednání na něm uveden vůbec nebyl (připomenout je tu třeba, že na pokutovém bloku, dílu „“, není škrtáno či přepisováno, tedy byl-li by tam popis přestupkového jednání doplněn až později, tj. po podpisu, v okamžiku podpisu by tam vyplněn nebyl vůbec; žalobce by tak podepisoval blok, v němž by vůbec nebylo přestupkové jednání slovně identifikováno). Nedůvěryhodnost takové konstrukce lze dovozovat jednak z toho, že by ohledně obsahové stránky přestupkového jednání nebylo v příslušném poli pokutového bloku, dílu „“, vyplněno vůbec nic, přitom jde o pole na pokutovém bloku, které je jasně předepsáno též jako „í“, což žalobce musel při podpisu vidět. Kromě toho argumentuje-li žalobce, že je řidičem z povolání, lze předpokládat dostatečnou profesní ostražitost v tomto směru, a to i s přihlédnutím k faktu, jenž plyne z obsahu správního spisu, že v případě všech žalobcových předchozích přestupků řešených v blokovém řízení, na jejichž spáchání byl navázán záznam bodů, byl v příslušném poli na pokutovém bloku předepsaném jako „í“ slovní popis jednání vždy uveden („“ – 18. 11. 2009, „“ – 25. 2. 2011, „“ – 7. 10. 2010, „y“ – 2. 11. 2010). Především však jestliže ve vztahu k nyní spornému vjetí do křižovatky na červenou žalobce tvrdí, že už při projednávání přestupku na místě dne 6. 12. 2011 nesouhlasil s tím, že by do křižovatky vjel na červenou, takže mu „“ údajně byla udělena bloková pokuta za porušení § 22 odst. 3 zákona o silničním provozu, pak z toho plyne, že na místě „“ došlo mezi policisty a žalobcem k odlišnému hodnocení žalobcova jednání a poté teprve k souhlasu žalobce s projednáním přestupku v blokovém řízení, zřejmě poté, co žalobce policisty o své verzi přesvědčil. Pak by tedy logicky bylo namístě, aby žalobce buď trval na výslovném poznamenání této skutečnosti do pokutového bloku, dílu „“, resp. takové vyplnění (a nadto jemu naprosto odpovídající vyplnění části údajů též na dílu „“ pokutového bloku) si před podpisem ověřil, anebo nesouhlasil s projednáním přestupku v blokovém řízení. Takový požadavek na žalobce se za právě uvedených okolností nejeví jako nepřiměřený.

Jestliže žalobce dokonce tvrdí, že „“, že při podepisování pokutového bloku na něm bylo uvedeno jiné porušení silničního zákona, pak za situace, kdy obsah pokutového bloku, dílu „“, nenese jakékoli znaky přepisování, jiného opravování, škrtání či mazání, jde o argumentaci ještě méně důvěryhodnou, než je ta, podle které na pokutovém bloku nemělo být uvedeno žádné porušení silničního zákona. Nedůvěryhodnost žalobcovy argumentace, podle níž „“, že při podepisování pokutového bloku na něm bylo uvedeno jiné porušení silničního zákona, je posílena i tím, že žalobce sám zdejšímu soudu předložil díl „“ téhož pokutového bloku, jehož převzetí podpisem na dílu „“ potvrdil, v němž je specifikace přestupkového jednání zaznamenána shodně jako na dílu „“, tj. „§ 125c/1/F/5 zákona [o silničním provozu]“. Díl „“ pokutového bloku měl přitom od jeho vyplnění a podpisu dílu „A“ u sebe v dispozici výhradně žalobce. Vymezený přestupek spočívající v nezastavení vozidla na signál s červeným světlem „“ je tedy uveden na obou dílech pokutového bloku shodně; podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 5. zákona o silničním provozu se přitom fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla nezastaví vozidlo na signál, který přikazuje zastavit vozidlo, nebo na pokyn „“ daný při řízení nebo usměrňování provozu na pozemních komunikacích osobou k tomu oprávněnou, což odpovídá zbylým údajům ohledně popisu jednání na dílu „“ pokutového bloku. Jestliže by byl žalobce „ě“ pokutován za porušení § 22 odst. 3 zákona o silničním provozu, podle něhož řidič nesmí vjet do křižovatky, nedovoluje-li mu situace pokračovat v jízdě v křižovatce a za křižovatkou, takže by byl nucen zastavit vozidlo v křižovatce, a následně by došlo k jakékoli manipulaci s tímto údajem na pokutovém bloku, dílu „“, jak žalobce tvrdí, nebylo by důvodu, aby na pokutovém bloku, dílu „“, byl od počátku (od jeho převzetí žalobcem) uveden odkaz na § 125c odst. 1 písm. f) bod 5. zákona o silničním provozu, který dopadá na vjetí do křižovatky na červenou.

Zdejší soud tedy uzavírá, že pakliže žalobce podepsal pokutový blok, díl „“, lze dovodit, že s popsaným jednáním, tam vymezeným, souhlasil. Tím bylo přestupkové řízení skončeno. Zároveň pokutový blok, díl „“, je jak po stránce formální, tak po stránce obsahové, dostatečně způsobilým podkladem pro záznam bodů. Popis jednání na pokutovém bloku je vymezen dostatečně přesně, určitě a srozumitelně (a s ohledem na podmínky při jeho vystavování i čitelně), aby bylo možno z obsahu pokutového bloku spolehlivě dovodit, čeho (jakého přestupku) konkrétně se měl žalobce svým konkrétním jednáním dopustit. Pokud žalobce uvádí, že do pokutového bloku bylo později dopsáno jiné jednání, nenasvědčuje tomu v kontextu žalobcových tvrzení ani celkový obsah dílu „“ pokutového bloku, ani soulad údajů ohledně identifikace přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 5. zákona o silničním provozu na dílech „“ a „“ pokutového bloku. Byť si je zdejší soud vědom toho, že podpisem bloku (souhlasem s projednáním přestupku v blokovém řízení) se žalobce pro současné řízení dostal do nevýhodné důkazní situace, není důvodu, aby pokutový blok ze dne 6. 12. 2011 nemohl být podkládán za podklad k zápisu pěti bodů do evidenční karty řidiče (žalobce).