4761/2026
Rozšířený senát: posouzení podmínky vzniku nároku na náhradu škody způsobenou při výkonu veřejné moci; Správní řízení: překážka rozhodnutí odvolacího orgánu podle § 90 odst. 4 správního řádu
Rozšířený senát: posouzení podmínky vzniku nároku na náhradu škody způsobenou při výkonu veřejné moci
Správní řízení: překážka rozhodnutí odvolacího orgánu podle § 90 odst. 4 správního řádu
k § 90 odst. 4 správního řádu
k § 8 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)
Za překážku rozhodnutí odvolacího orgánu podle § 90 odst. 4 správního řádu lze považovat jen případy, kdy by jiné rozhodnutí o odvolání mohlo mít význam pro posouzení podmínky vzniku nároku na náhradu škody ve smyslu § 8 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, tedy případy odvolání proti předběžně vykonatelným rozhodnutím správního orgánu prvního stupně.
(Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2026, čj. 3 As 60/2024-36)
Prejudikatura:
č. 1762/2009 Sb. NSS a č. 3539/2017 Sb. NSS; č. 35/2020 Sb. rozh. obč.Věc:
BONVER WIN, a. s., proti Ministerstvu financí o povolení k provozování loterie nebo jiné obdobné hry, o kasační stížnosti žalovaného.Rozšířenému senátu byly předloženy dvě otázky, týkající se obsahu rozhodnutí odvolacího (rozkladového) orgánu o zastavení řízení z moci úřední dle § 90 odst. 4 správního řádu:
a) zda je ve výroku tohoto rozhodnutí nutno výslovně odkázat na § 66 odst. 2 správního řádu, a
b) zda je odvolací orgán povinen i bez námitky v odůvodnění výslovně vysvětlit, proč jiné rozhodnutí nemohlo mít význam pro náhradu škody nebo pro právní nástupce účastníků ve smyslu § 90 odst. 4 správního řádu.
in fine
Rozšířený senát však shledal, že se předloženými otázkami nemůže věcně zabývat pro nedostatek pravomoci, neboť tyto otázky nemají význam pro posuzovaný případ.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 4. 2014 zrušil tři rozhodnutí, kterými byla žalobkyni udělena povolení k provozování loterie nebo jiné podobné hry podle zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách (dále jen „zákon o loteriích“). Ministr financí rozhodnutím ze dne 12. 1. 2015 zamítl rozklad proti prvostupňovému rozhodnutí a toto rozhodnutí potvrdil.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 9. 2021, čj. 9 Af 13/2015-117, žalobě proti rozhodnutí o rozkladu vyhověl, rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud kasační stížnost žalovaného rozsudkem ze dne 5. 1. 2022, čj. 10 As 474/2021-38, zamítl. Ministr financí poté rozhodnutím ze dne 5. 1. 2023 zrušil rozhodnutí správního orgánu I. stupně a řízení ve věci zastavil. Výrok tohoto rozhodnutí zní takto: „
Podle § 152 odst. 5 ve spojení s § 90 odst. 4 správního řádu zrušuji rozhodnutí Ministerstva financí čj. MF 97736/2013/34 4 ze dne 4. dubna 2014 a řízení zastavuji.
“Žalobě žalobkyně proti rozhodnutí o rozkladu ze dne 5. 1. 2023 městský soud vyhověl a rozsudkem ze dne 29. 2. 2024, čj. 6 Af 3/2023-42, rozhodnutí o rozkladu zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Městský soud shledal rozhodnutí o rozkladu z ledna 2023 nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a pro nedostatek důvodů. Nesrozumitelnost rozhodnutí spatřoval v tom, že ve výroku rozhodnutí chyběl odkaz na zákonné ustanovení, podle kterého bylo řízení ve spojení s § 90 odst. 4 správního řádu zastaveno. Ustanovení, podle kterého ministr financí řízení zastavil, nelze dle městského soudu dovodit ani z odůvodnění rozhodnutí o rozkladu ze dne 5. 1. 2023. Z odůvodnění nelze jednoznačně seznat ani rozhodný zákonný důvod vedoucí k zastavení řízení. Městský soud dodal, že řízení bylo zahájeno z moci úřední, nabízelo by se tedy jeho zastavení z důvodů podle § 66 odst. 2 správního řádu. Městskému soudu se však jevilo, že ministr financí řízení zastavil buď pro uplynutí doby platnosti povolení k provozování loterie nebo jiné podobné hry, nebo s odkazem na rozsudek městského soudu ze dne 29. 9. 2021, případně z obou těchto důvodů. Ani jeden z důvodů však nelze podřadit pod § 66 odst. 2 správního řádu.
Městský soud doplnil, že žalobkyně po dobu od vydání rozhodnutí o rozkladu ze dne 12. 1. 2015 do uplynutí doby platnosti povolení nemohla povolení využívat. Rozsudkem ze dne 29. 9. 2021 shledal městský soud rozhodnutí o rozkladu ze dne 12. 1. 2015 nezákonným proto, že správní orgány nevypořádaly námitky porušení práva Evropské unie. Odkaz ministra financí na tento rozsudek proto jako důvod pro zastavení řízení nemohl obstát.
Nepřezkoumatelnost rozhodnutí o rozkladu ze dne 5. 1. 2023 pro nedostatek důvodů spatřoval městský soud také v tom, že v něm chybělo odůvodnění závěru, že jiné rozhodnutí o odvolání (jiné než rozhodnutí o zastavení řízení) nemůže mít význam pro náhradu škody nebo pro právní nástupce účastníků.
Žalovaný (stěžovatel) se kasační stížností domáhal zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci městskému soudu k dalšímu řízení. Stěžovatel namítal, že byla splněna podmínka § 66 odst. 2 správního řádu, spočívající v zániku práva, jehož se řízení týká. Právo provozovat loterii nebo jinou podobnou hru totiž zaniklo v důsledku uplynutí doby platnosti povolení. Právo tak zaniklo v důsledku objektivní právní skutečnosti (plynutí času) a nikoliv jako důsledek rozhodnutí správního orgánu. V tomto případě se dle stěžovatele neuplatní požadavek, aby současně nebylo možné pokračovat v řízení s právními nástupci účastníka. Správní řád v § 66 odst. 2 upravuje dvě situace: (i) odpadnutí důvodu řízení, zejména pokud účastník zemře nebo zanikne a v řízení nelze pokračovat s právním nástupcem a (ii) zánik věci nebo práva, jehož se řízení týká. Pokud by měl být předpoklad zániku účastníka řízení naplněn současně se zánikem věci nebo práva, přicházela by aplikace § 66 odst. 2 správního řádu v úvahu jen ve výjimečných případech. Splnění podmínek citovaného ustanovení dle stěžovatele z odůvodnění napadeného rozhodnutí o rozkladu ze dne 5. 1. 2023 vyplývá.
Stěžovatel zdůraznil, že předmětem správního řízení byla otázka existence povolení provozovat herní zařízení, přičemž existence tohoto práva má být posuzována podle právního a skutkového stavu, který zde byl ke dni vydání rozhodnutí. Dle stěžovatele je rozsudek městského soudu nepřezkoumatelný, neboť z něj není patrné, jak městský soud dospěl k závěru, že důvodem pro vedení řízení měla být otázka souladu provozu zařízení v rozhodné době s obecně závaznou vyhláškou, či proč má stěžovatel soulad s obecně závaznou vyhláškou přezkoumávat právě v rozhodné době.
Dále stěžovatel uvedl, že byla splněna i podmínka dle § 90 odst. 4 správního řádu, tedy že jiné rozhodnutí nemůže mít význam pro náhradu škody nebo pro právní nástupce účastníků. Případné náhrady škody se lze domáhat na základě rozsudku městského soudu ze dne 29. 9. 2021. Cílem § 90 odst. 4 správního řádu je ochrana účastníka řízení v případě, že by se v důsledku zrušení rozhodnutí a zastavení řízení vůbec nemohl domáhat náhrady škody, přičemž v případě jiného rozhodnutí by takový postup možný byl. Skutečnost, že stěžovatel nezrušil prvostupňové rozhodnutí pro nezákonnost, nemůže mít pro žalobkyni význam, neboť nezákonnost tohoto rozhodnutí byla vyslovena městským soudem již v rozsudku ze dne 29. 9. 2021. Jiné rozhodnutí o rozkladu by tedy z hlediska nároku žalobkyně na náhradu škody nemohlo mít význam. Tato skutečnost je dle stěžovatele z odůvodnění rozhodnutí o rozkladu ze dne 5. 1. 2023 seznatelná.
in fine
Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti zdůraznila, že rozhodnutím správního orgánu I. stupně jí bylo znemožněno provozovat podnikatelskou činnost spočívající v provozování loterie nebo jiné podobné hry, čímž jí vznikla škoda spočívající především v ušlém zisku za období od právní moci rozhodnutí o rozkladu ze dne 12. 1. 2015 do doby uplynutí platnosti povolení. Podmínkou pro vznik práva na náhradu škody je však zrušení rozhodnutí pro nezákonnost, jímž zjevně rozuměla prvostupňové rozhodnutí ministerstva. Proto podle ní nebylo možné řízení zastavit podle § 90 odst. 4 správního řádu.
Třetí senát Nejvyššího správního soudu při předběžném projednání věci shledal, že je naplněn důvod k postoupení věci k rozhodnutí rozšířenému senátu, neboť na obě předložené otázky dávají odpověď dřívější rozhodnutí jiných senátů, s níž se třetí senát neztotožňuje. Konkrétně poukázal na rozsudek ze dne 26. 9. 2024, čj. 1 As 147/2024-30.
Rozšířený senát vrátil věc třetímu senátu.
Z odůvodnění:
III. Posouzení pravomoci rozšířeného senátu
[16] Rozšířený senát se přednostně zabýval otázkou, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat, neboť pouze v tom případě by se mohl zabývat předloženou otázkou a právním názorem předestřeným třetím senátem. Podle § 17 odst. 1 věty první s. ř. s.,
dospěje-li senát Nejvyššího správního soudu při svém rozhodování k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, postoupí věc k rozhodnutí rozšířenému senátu
.[17] Kromě existence odlišného právního názoru je však pravomoc rozšířeného senátu podmíněna též tím, že sporná otázka je
relevantní
pro řešení posuzované věci (usnesení rozšířeného senátu ze dne 12. 6. 2007, čj. 2 Afs 52/2006-86, č. 1762/2009 Sb. NSS). V pravomoci rozšířeného senátu totiž není vytváření akademických rozhodnutí, která nemohou být předkládajícím senátem v posuzované věci jakkoliv využita (usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 2. 2017, čj. 1 As 72/2016-48, č. 3539/2017 Sb. NSS, bod 27). [18] V nedávno projednávané věci sp. zn. 4 As 13/2025 (
Masox
) se rozšířený senát zabýval otázkou, zda je usnesení o zastavení řízení vydané podle § 66 odst. 2 správního řádu bez dalšího vyloučeno ze soudního přezkumu s ohledem na § 70 písm. a) s. ř. s., nebo je zapotřebí v každé posuzované věci zkoumat, zda takový úkon správního orgánu nemůže zasáhnout do práv žalobce.[19] Jednalo se přitom o věc srovnatelnou s nyní posuzovanou věcí: ve správním řízení byla pravomocně zrušena dříve vydaná povolení k provozování loterií nebo jiných her podle zákona o loteriích, rozhodnutí o zrušení povolení bylo zrušeno soudem ve správním soudnictví, následně správní orgány řízení zastavily z důvodu, že uplynula doba, na níž bylo povolení k provozování her vydáno. Proti rozhodnutí o zastavení řízení podala žalobu osoba oprávněná z povolení k provozování loterie a jiné podobné hry (provozovatel hry).
[20] V rozsudku ze dne 6. 5. 2026, čj. 4 As 13/2025-41, vyslovil rozšířený senát tyto právní závěry:
„
I. Žalobu proti usnesení správního orgánu podle § 66 odst. 2 správního řádu o zastavení správního řízení zahájeného z úřední povinnosti krajský soud odmítne podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. e) a § 70 písm. a) s. ř. s., pokud bylo usnesení vydáno v řízení, jehož zahájení si žádný jednotlivec nemohl vynutit žalobou na ochranu před nezákonným zásahem (rozsudek rozšířeného senátu ze dne 26. 3. 2021, čj. 6 As 108/2019-39, č. 4178/2021 Sb. NSS,
ŽAVES), a současně podle zákona nepřipadalo v úvahu ani skončení správního řízení jiným způsobem, pro žalobce z nejrůznějších úhlů pohledu příznivějším nebo majícím pro něj v podstatných ohledech odlišný právní význam.
II. Pokud bylo usnesení o zastavení správního řízení podle § 66 odst. 2 správního řádu vydáno v řízení, u něhož nelze vyloučit vynucení si jeho zahájení žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, ale žaloba proti usnesení byla podána osobou, jejíž právní pozice se zastavením správního řízení oproti situaci před jeho zahájením nemohla zhoršit, a současně podle zákona nepřipadalo v úvahu ani skončení správního řízení jiným způsobem, pro žalobce z nejrůznějších úhlů pohledu příznivějším nebo majícím pro něj v podstatných ohledech odlišný právní význam, krajský soud žalobu odmítne podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. jako žalobu podanou osobou k tomu zjevně neoprávněnou.
“[21] Citované závěry rozšířený senát ve věci
Masox
aplikoval na konkrétní skutkové okolnosti případu a vyhodnotil (bod 55), že jde o řízení, u něhož je představitelné, že by si jeho zahájení mohla vynutit žalobou na ochranu před nezákonným zásahem obec, na jejímž území byla hra, na niž se vztahovalo povolení, provozována. Proto bylo namístě žalobu provozovatele hry odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. jako podanou osobou k tomu zjevně neoprávněnou.[22] Rozšířený senát v citovaném rozsudku dále uvedl (z bodu 56 a násl.):
„
[56]
[…] Stěžovatelka byla osobou oprávněnou z povolení, jež mělo být ve správním řízení zahájeném z úřední povinnosti zrušeno (zjevně tedy u ní nepřipadá v úvahu žalobní legitimace podle § 65 odst. 2 s. ř. s.). Pokud správní orgán shledal, že nadále již toto řízení nemůže vést, a zastavil je, zjevně tím situaci stěžovatelky nezhoršil. Právní pozice stěžovatelky zůstala po zastavení řízení totožná s tou, jaká byla před jeho zahájením. Stěžovatelka tedy podala žalobu proti rozhodnutí, které podle své povahy nemohlo nijak zasáhnout do jejích práv či povinností. Podala ji tedy jako osoba k tomu zjevně neoprávněná.
[57] V úvahu nepřipadalo ani výhodnější alternativní rozhodnutí, jímž by bylo zahájené správní řízení skončeno. Především nebylo možno vydat žádné rozhodnutí, kterým by bylo autoritativně kvalifikováno, zda řízení o zrušení povolení bylo zahájeno na základě „dostatečného prvotního důvodu“ či zda probíhalo v souladu se zákonem. S ničím takovým zákonná úprava nepočítá.
[58] Stěžovatelka neutrpí ani újmu spojenou s tím, že v „prvním kole“ správního řízení bylo vydáno v jednom případě rozhodnutí o zrušení povolení. Toto rozhodnutí, potvrzené v rozkladovém řízení, totiž pro nezákonnost zrušil městský soud již zmíněným rozsudkem čj. 11 Af 35/2021
-127 a jeho rozhodnutí obstálo i v kasačním řízení před NSS (viz jeho rozsudek čj. 6 As 153/2023-41). Zrušením rozhodnutí o zrušení povolení pro nezákonnost tohoto rozhodnutí získala stěžovatelka právní titul pro případnou náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb
.“[23] S tím rozšířený senát zamítl kasační stížnost proti usnesení, jímž městský soud odmítl žalobu provozovatele hry, byť z jiného důvodu.
[24] Citované závěry rozšířeného senátu ve věci
Masox
jsou plně aplikovatelné na nyní posuzovanou věc. [25] Jedinou okolností, která oba případy relativně odlišuje, je skutečnost, že ve věci
Masox
řízení o zrušení povolení zastavil správní orgán prvního stupně, zatímco v nyní posuzované věci odvolací (rozkladový) orgán. V souvislosti s tím ostatně žalobkyně namítala nesplnění zákonné podmínky pro rozhodnutí ministra podle § 90 odst. 4 správního řádu, neboť rozhodnutí o rozkladu mělo význam pro náhradu škody. [26] Jak výslovně uzavřel rozšířený senát v rozsudku ve věci jsou: a) právní pozice žalobce se zastavením správního řízení mohla zhoršit oproti situaci před jeho zahájením, nebo b) podle zákona připadalo v úvahu skončení správního řízení jiným způsobem, pro žalobce z nejrůznějších úhlů pohledu příznivějším nebo majícím pro něj v podstatných ohledech odlišný právní význam. Ve vztahu k druhé z podmínek je třeba se zabývat tím, jestli se zákonná úprava zastavení správního řízení odvolacím (rozkladovým) orgánem v podstatné míře liší od zastavení správního řízení orgánem prvního stupně a zakládá právo na „příznivější“ rozhodnutí.
Masox
, podmínkami věcné projednatelnosti žaloby proti rozhodnutí správního orgánu o zastavení řízení zahájeného ex offo
[27] Možnosti rozhodnutí odvolacího orgánu o podaném odvolání upravuje § 90 správního řádu, v řízení o rozkladu se toto ustanovení užije, nevylučuje-li to povaha věci (§ 152 odst. 5 téhož zákona).
[28] Podle § 90 odst. 4 správního řádu platí:
Jestliže odvolací správní orgán zjistí, že nastala skutečnost, která odůvodňuje zastavení řízení, bez dalšího zruší napadené rozhodnutí a řízení zastaví, ledaže jiné rozhodnutí o odvolání může mít význam pro náhradu škody.
[29] Na rozdíl od zastavení řízení orgánem prvního stupně (§ 66 odst. 1 či 2 správního řádu) tak zákon odvolacímu orgánu brání zastavit řízení, pokud je navzdory existenci důvodu pro zastavení řízení nezbytné věc meritorně posoudit z důvodu možného nároku na náhradu škody způsobené rozhodnutím orgánu prvního stupně. To ovšem, již z povahy věci, připadá v úvahu jen u prvostupňových rozhodnutí, která jsou předběžně vykonatelná. Jen ta se totiž mohou, navzdory skutečnosti, že dosud nenabyla právní moci, projevit v právní sféře svých adresátů, tedy jim i způsobit škodu. (Jen pro úplnost lze doplnit, že zde rozšířený senát samozřejmě odhlíží od správních rozhodnutí, u nichž vůbec nelze uplatnit řádný opravný prostředek.)
[30] Tomu ostatně odpovídá i zákonná úprava náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím.
[31] Podle § 8 zákona č. 82/1998 Sb. platí:
(1) Nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud
pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem
. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.
(2)
Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc
, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.
[32] Zatímco první odstavec § 8 zákona č. 82/1998 Sb. míří na případy škody způsobené pravomocným rozhodnutím (ať již vydaným v jediném stupni, nebo po vyčerpání řádného opravného prostředku) a jako podmínku nároku na její náhradu stanoví zrušení takového pravomocného rozhodnutí, druhý odstavec pamatuje právě na případy rozhodnutí (správních) orgánů prvního stupně
vykonatelných bez ohledu na právní moc
, tedy takových, která působí navenek (tedy mohou i působit škodu) již v době řízení o řádném opravném prostředku.[33] Podle judikatury Nejvyššího soudu je pro založení odpovědnosti státu za újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím zapotřebí kumulativní splnění tří podmínek: existence nezákonného rozhodnutí, vznik újmy a existence příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím na straně jedné a újmou na straně druhé. První podmínku má za splněnou zrušením pravomocného rozhodnutí nebo i předběžně vykonatelného rozhodnutí prvostupňového, a to vždy pro nezákonnost. Jak uvádí Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1954/2019, č. 35/2020 Sb. rozh. obč., „
podmínka existence nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb. je splněna tehdy, bylo-li pravomocné nebo předběžně vykonatelné rozhodnutí zrušeno nebo změněno pro nezákonnost, a to bez ohledu na další průběh řízení, v němž bylo dané rozhodnutí vydáno.
“ [34] První podmínka tak může být ve vztahu k rozhodnutím správních orgánů splněna pouze činností orgánů příslušných k přezkoumávání jejich zákonnosti, tedy primárně správních orgánů příslušných k rozhodování o opravných nebo dozorčích prostředcích a soudů ve správním soudnictví. Soud rozhodující o nároku na náhradu škody je rozhodnutími těchto orgánů vázán (rozsudek NS ze dne 2. 7. 2024, sp. zn. 30 Cdo 777/2024, a
judikatura
tam citovaná). [35] Oproti tomu posouzení druhé a třetí podmínky nároku na náhradu škody, tedy vzniku újmy a existence příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím na straně jedné a újmou na straně druhé, je plně v pravomoci soudu rozhodujícího o nároku na náhradu škody. “ (rozsudek ve věci sp. zn. 31 Cdo 1954/2019 a
Judikatura
Nejvyššího soudu dospěla opakovaně k závěru, že „případné pokračování řízení
, v němž došlo k vydání nezákonného rozhodnutí,
může být významné
z hlediska posouzení příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a tvrzenou újmou, a to
zásadně s přihlédnutím k tomu, jak je poškozeným újma a příčinná souvislost konstruována
judikatura
tam citovaná). Jak ale Nejvyšší soud rovněž opakovaně připomněl, jedná se o otázky skutkové, vyžadující vždy individuální posouzení. To se týká i situace, kdy po zrušení nezákonného rozhodnutí došlo k zastavení řízení. Samo zastavení řízení však ani nebrání posouzení oprávněnosti nároku na náhradu škody, ani bez dalšího nepřerušuje příčinnou souvislost (např. rozsudky NS ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2590/2016, nebo ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4136/2016). Klíčový význam pak judikatura
Nejvyššího soudu přisuzuje konstrukci žalobního nároku, a to jak v otázce určení rozhodnutí, z nějž měla vzejít tvrzená újma, tak ve vymezení újmy samotné a v okolnostech, z nichž je dovozována příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a tvrzenou újmou. [36] Z uvedených důvodů je tak třeba za překážku rozhodnutí odvolacího orgánu podle § 90 odst. 4 správního řádu považovat jen případy, kdy by jiné rozhodnutí o odvolání mohlo mít význam pro posouzení podmínky vzniku nároku na náhradu škody ve smyslu § 8 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., tedy případy odvolání proti předběžně vykonatelným rozhodnutím správního orgánu prvního stupně.
[37] V projednávané věci bylo rozsudkem městského soudu zrušeno rozhodnutí ministra financí o rozkladu proti rozhodnutí ministerstva, jímž byla zrušena povolení žalobkyně k provozování loterií a jiných podobných her. Tím byla splněna zákonná podmínka vzniku nároku na náhradu škody ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. i ve smyslu výše citované judikatury Nejvyššího soudu. Prvostupňové rozhodnutí Ministerstva financí o zrušení povolení nebylo předběžně vykonatelné, § 8 odst. 2 se proto neuplatní. Pro posouzení podmínky dle § 8 tak nezáleží na důvodu jeho následného zrušení ministrem financí. Ani žalobkyně ostatně netvrdí žádné skutečnosti, z nichž by plynulo, že by jí právě již z tohoto rozhodnutí vznikla škoda, jejíž náhrady se hodlá domáhat. Ani následné zastavení řízení o zrušení povolení z důvodu, že uplynula doba jejich platnosti, nebrání posouzení případného nároku na náhradu škody způsobené žalobkyni dříve vydaným a následně pro nezákonnost zrušeným pravomocným rozhodnutím o zrušení povolení v době jejich původní platnosti.
[38] Je tak splněna i podmínka formulovaná rozšířeným senátem ve věci
Masox
, podle níž nesmí podle zákona připadat v úvahu ani skončení správního řízení jiným způsobem, pro žalobce příznivějším nebo majícím pro něj odlišný právní význam.[39] Je pravdou, že rozsudek ve věci
Masox
neposkytuje odpovědi na otázky předložené třetím senátem. Ani tato skutečnost však nemění nic na tom, že rozhodnutí o zastavení řízení o zrušení povolení k provozování loterie nebo jiné podobné hry zahájeného z moci úřední nemůže u soudu ve správním soudnictví napadat osoba oprávněná z původního povolení k provozování loterie nebo jiné hry. [40] Žaloba nynější žalobkyně jako osoby oprávněné z povolení, jež byla předmětem řízení o jejich zrušení zahájeném , proti rozhodnutí o zastavení tohoto řízení měla být městským soudem odmítnuta podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Žádná odpověď na otázky předložené třetím senátem na tom nemůže nic změnit.
ex offo
[41] Pravomoc rozšířeného senátu podle § 17 odst. 1 s. ř. s. proto není dána.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.