290/2004
Rozsah přezkumu rozhodnutí o dani stanovené podle pomůcek
Ejk 45/2004
Daňové řízení: rozsah přezkumu rozhodnutí o dani stanovené podle pomůcek
k § 50 odst. 3 a 5 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též „daňový řád“)
Při projednání odvolání proti rozhodnutí finančního úřadu o dani stanovené podle pomůcek je rozsah přezkumu omezen, neboť odvolací orgán podle ustanovení § 50 odst. 5 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, zkoumá pouze dodržení zákonných podmínek pro použití stanovení daně podle pomůcek. Odvolací orgán je oprávněn podle ustanovení § 50 odst. 3 tohoto zákona řízení doplňovat či odstraňovat vady řízení anebo v tomto směru nařídit doplnění řízení nebo odstranění vad správci daně; takovéto doplnění řízení či odstranění vad řízení však může směřovat pouze k přezkoumání, zda jsou dodrženy zákonné podmínky pro stanovení daně podle pomůcek. Pokud odvolací orgán po takto provedeném doplnění řízení či odstranění vad dospěje k závěru, že zákonné podmínky pro stanovení daně podle pomůcek jsou dodrženy, odvolání pro jeho nedůvodnost zamítne.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2004, čj. 28 Ca 428/2001-35)
Věc:
Akciová společnost T. v P. proti Finančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu o daň z příjmů právnických osob.Finanční úřad pro Prahu 5 vydal dne 5. 1. 2000 dodatečný platební výměr na daň z příjmů právnických osob za rok 1996 ve výši 53 430 Kč. Daň byla vyměřena podle § 46 odst. 7 a § 31 odst. 5 daňového řádu.
Dne 4. 8. 2000 vydal finanční úřad výzvu, kterou uložil žalobkyni předložení zde uvedených dokladů do dne 13. 9. 2000. Tato výzva byla doručena zmocněné zástupkyni žalobkyně, Silvii Ž., dne 21. 8. 2000.
Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu zamítlo odvolání žalobkyně dne 18. 7. 2001 žalobou napadeným rozhodnutím. V odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, že žalovaný zkoumal podané odvolání v souladu s § 50 odst. 5 daňového řádu. Na základě dožádání jiného správce daně bylo u žalobkyně provedeno přezkoušení daňové povinnosti daně z přidané hodnoty. Vzhledem k tomu, že bylo zapotřebí ověřit pouze určité skutečnosti, zvolil správce daně institut místního šetření, neboť se nejednalo o zjišťování skutečností v rámci daňové kontroly. Na základě výsledků místního šetření pak byla vyměřena daňová povinnost v souladu s § 46 odst. 7 s použitím § 31 odst. 5 daňového řádu. Správce daně dne 4. 8. 2000 vyzval žalobkyni k doložení důkazních prostředků k doplnění odvolacího řízení; tato výzva byla dne 21. 8. 2000 doručena Silvii Ž. jako zmocněné zástupkyni. Doklady požadované výzvou nebyly ve lhůtě předloženy.
V žalobních námitkách žalobkyně krom jiného uváděla, že nebyly splněny zákonné podmínky pro stanovení daně podle pomůcek, protože nebyl dodržen postup při projednání odvolání podle § 50 odst. 5 daňového řádu.
K žalobní námitce směřované do porušení § 50 odst. 5 daňového řádu žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že v rámci odvolacího řízení dospěl k závěru, že finanční úřad nepostupoval zcela v souladu se zákonem, neboť výzvu ze dne 14. 6. 1999 řádně nedoručil. S ohledem na zásady daňového řízení a v souladu s § 50 odst. 5 daňového řádu vrátil odvolací orgán odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru zpět správci daně s doporučením, aby provedl řádně doručení této výzvy a následně aby rozhodl podle § 49 odst. 1 daňového řádu, pokud bude žalobkyně na tuto výzvu reagovat a správce daně stanoví daň dokazováním. V průběhu odvolacího řízení byly odstraněny vady v doručení výzvy ze dne 14. 6. 1999 v souladu s § 50 odst. 3 daňového řádu. Tím byla žalobkyni dána možnost k předložení požadovaných dokladů; žalobkyně však tohoto práva nevyužila a povinnost předložit doklady nesplnila. Správce daně tedy neměl jinou možnost než stanovit daň podle pomůcek. Názor žalobkyně, že v odvolacím řízení lze zkoumat pouze použití pomůcek, nemůže podle § 50 odst. 3 daňového řádu obstát a tuto zásadu je nutné vykládat jak v kontextu s plnou úpravou odvolacího řízení, tak se skutečností, že odvolací orgán není oprávněn napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení správci daně.
Městský soud v Praze žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Z odůvodnění:
Podle § 50 odst. 5 daňového řádu platí, že směřuje-li odvolání proti rozhodnutí o dani stanovené podle pomůcek nebo o dani sjednané za řízení, zkoumá odvolací orgán pouze dodržení zákonných podmínek pro použití tohoto způsobu stanovení daně. Shledá-li odvolací orgán, že tyto zákonné podmínky byly dodrženy, odvolání pro neodůvodněnost zamítne. V opačném případě rozhodnutí změní nebo zruší. Zjistí-li, že jsou u správce daně I. stupně podmínky pro rozhodnutí podle § 49 odst. 1, vrátí věc k rozhodnutí s odůvodněním a pokyny pro další řízení správci daně I. stupně.
Podle § 50 odst. 4 daňového řádu je odvolací orgán v odvolacím řízení oprávněn použít přiměřeně i § 43.
Podle § 50 odst. 3 daňového řádu přezkoumá odvolací orgán odvoláním napadené rozhodnutí vždy v rozsahu požadovaném v odvolání. Vyjdou-li při přezkoumávání najevo skutečnosti odvolatelem sice neuplatněné, ale mající podstatný vliv na výrok rozhodnutí, lze k nim rovněž při rozhodování přihlédnout. Při tom není odvolací orgán vázán návrhy odvolatele, a může proto změnit rozhodnutí odvoláním napadené i v neprospěch odvolatele. V rámci odvolacího řízení může odvolací orgán výsledky daňového řízení doplňovat, odstraňovat vady řízení anebo toto doplnění nebo odstranění vad uložit správci daně se stanovením přiměřené lhůty. Zjistí-li odvolací orgán, že u správce daně I. stupně jsou splněny podmínky pro rozhodnutí podle § 49 odst. 2, vrátí věc k rozhodnutí s odůvodněním a pokyny pro další řízení správci daně I. stupně, který je právním názorem odvolacího orgánu vázán.
Rozsah přezkumu v odvolacím řízení je v případě projednání odvolání proti rozhodnutí finančního úřadu o dani stanovené podle pomůcek omezen – odvolací orgán podle § 50 odst. 5 daňového řádu zkoumá pouze dodržení zákonných podmínek pro stanovení daně podle pomůcek. Takto vymezený rozsah přezkumu dle názoru soudu vymezuje (nikoliv vylučuje) použití § 50 odst. 3 daňového řádu při projednání odvolání směřujícího proti rozhodnutí o dani stanovené podle pomůcek. Během tohoto odvolacího řízení je odvolací orgán oprávněn podle § 50 odst. 3 daňového řádu řízení doplňovat či odstraňovat vady řízení anebo v tomto směru nařídit doplnění řízení nebo odstranění vad správci daně; takovéto doplnění řízení či odstranění vad řízení však musí směřovat pouze k přezkoumání, zda jsou dodrženy zákonné podmínky pro stanovení daně podle pomůcek. Pokud odvolací orgán po takto provedeném doplnění řízení či odstranění vad dospěje k závěru, že zákonné podmínky pro použití stanovení daně podle pomůcek jsou dodrženy, odvolání pro nedůvodnost zamítne.
V této věci je podstatné, že napadené rozhodnutí vychází ze skutečnosti, že žalobkyně nesplnila svou povinnost uloženou jí finančním úřadem výzvou ze dne 4. 8. 2000 (žalobkyni doručenou dne 21. 8. 2000). Tuto výzvu vydal a doručil finanční úřad dne 21. 8. 2000 Silvii Ž. jako zmocněné zástupkyni daňového subjektu v odvolacím řízení. Až po tomto doručení a na základě této skutečnosti zamítl žalovaný odvolání proti rozhodnutí vydanému v I. stupni. Proti způsobu a řádnosti doručení této výzvy ani proti uložení povinnosti na základě této výzvy žalobkyně žádné žalobní body neuváděla.
Touto výzvou finanční úřad uložil žalobkyni předložit zde uvedené doklady podle § 31 odst. 9 daňového řádu a stanovil jí k tomu lhůtu do 13. 9. 2000. Žalobkyně v žalobě netvrdí, že by tuto povinnost splnila; netvrdí ani, že i bez předložení dokladů výzvou požadovaných bylo možno stanovit daň dokazováním. Proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť jiné žalobní body týkající se způsobu stanovení daňové povinnosti žalobkyně za použití pomůcek žalobkyně neuplatnila (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).
(pec)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.