Vydání 8/2004

Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2001, sp. zn. 11 Zp 13/99, vyplývá, že činnost politické strany byla pozastavena proto, že politická strana nesplnila zákonnou povinnost stanovenou v § 18 odst. 1 zákona o politických stranách, jelikož nedoručila Poslanecké sněmovně v zákonné lhůtě výroční finanční zprávy za roky 1996 a 1997, výroční finanční zprávy za roky 1998 a 2000 nepředložila vůbec a za rok 1999 až po lhůtě stanovené zákonem, navíc ve stavu, který nesplňoval všechny zákonné náležitosti. Uvedené usnesení nabylo právní moci dne 26. 10. 2001.

Podle § 13 odst. 6 zákona o politických stranách platí, že strana a hnutí mohou být zrušeny rozhodnutím soudu o jejich rozpuštění, jestliže je jejich činnost v rozporu s § 1 až § 5 zákona o politických stranách nebo jestliže i po uplynutí lhůty stanovené v rozhodnutí soudu o pozastavení činnosti strany nebo hnutí trvají skutečnosti, pro které byla jejich činnost pozastavena. V rozhodnutí o rozpuštění strany a hnutí určí soud současně likvidátora, kterým nesmí být osoba, jež byla členem této strany a hnutí.

Podle § 14 odst. 2 zákona o politických stranách může při pozastavení činnosti strana a hnutí činit pouze úkony zaměřené na odstranění stavu, který byl důvodem k rozhodnutí soudu o pozastavení jejich činnosti, a to nejdéle po dobu jednoho roku. Trvají-li i nadále skutečnosti, pro které byla činnost strany pozastavena, podají orgány uvedené v § 15 tohoto zákona žalobu ve správním soudnictví na rozpuštění strany.

Ve smyslu § 15 odst. 1 zákona o politických stranách rozhoduje o rozpuštění strany a hnutí Nejvyšší správní soud na návrh vlády nebo prezidenta republiky v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu pátého soudního řádu správního. Podle § 96 s. ř. s. rozhoduje soud o návrhu na rozpuštění politické strany nebo politického hnutí podle skutkového stavu, který tu je v době rozhodnutí soudu.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podaný návrh je důvodný. Politická strana po pozastavení své činnosti v zákonem stanovené době jednoho roku neučinila žádné úkony k odstranění stavu, který byl důvodem pro rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky o pozastavení její činnosti. Ani do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nepředložila Poslanecké sněmovně výroční finanční zprávy za roky 1998, 2000 a za rok 1999 nepředložila výroční finanční zprávu, která by obsahovala veškeré zákonem požadované náležitosti. Navíc nepředložila výroční finanční zprávu ani za rok 2001, jak vyplývá z usnesení Poslanecké sněmovny č. 2299 z 49. schůze konané dne 3. 5. 2002.