4/2003
Rozhodování ve věcech soukromoprávních a zákon o půdě
Rozhodování ve věcech soukromoprávních: zákon o půdě
k § 6 odst. 3 a § 9 odst. 7 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb. a zákona č. 183/1993 Sb. (nyní též ve znění zákona č. 320/2002 Sb.1)), v textu též "zákon o půdě"
V řízení podle § 9 odst. 7 a § 6 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, správní orgány rozhodují o vlastnickém právu k nemovitostem a součástí tohoto řízení je i rozhodování o povinnostech s vydáním nemovitostí souvisejících. Ochrana soukromých práv, byť byla předmětem řízení u správního orgánu, je zajištěna postupem podle § 244 a násl. o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2003, tedy projednáním a rozhodnutím v občanském soudním řízení a nikoli ve správním soudnictví [§ 68 písm. b) s. ř. s.].
(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2003, čj. 7 A 148/2001-33)
Prejudikatura:
srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze čj. 6 A 223/1995-26, in:
Soudní judikatura
ve věcech správních č. 488/19992).Věc:
Ladislav K. v P. proti Ministerstvu zemědělství (jako Ústřednímu pozemkovému úřadu) o určení lhůty k zaplacení nedoplatku přídělové ceny.Okresní pozemkový úřad v Lounech rozhodnutím ze dne 3. 8. 2000 určil žalobci lhůtu k zaplacení nedoplatku přídělové ceny. K odvolání žalobce Ústřední pozemkový úřad (Ministerstvo zemědělství) rozšířil tento napadený výrok o vymezení dalšího přídělu a o další částky náhrad, vztahujících se k takto změněnému výroku.
Žalobce namítl nezákonnost napadeného rozhodnutí a uvedl, že pozemkový úřad byl pouze oprávněn k určení lhůty k zaplacení nedoplatku přídělové ceny, nikoli ale k určení výše nedoplatku, kterou mohl pouze sdělit, a to v zákonné lhůtě - ta navíc byla v daném případě překročena.
Žalovaný považoval své rozhodnutí za zákonné; argumentoval tím, že rozhodnutí muselo být vydáno, neboť žalobce nedoplatek přídělové ceny neuhradil, žádným rozhodnutím mu předtím nebyla sdělena výše nedoplatku a původně stanovená lhůta k úhradě nebyla realizovatelná. Žalovaný v průběhu odvolacího řízení zjistil další neuhrazený nedoplatek, proto rozhodnutí v I. stupni vydané změnil.
Věc převzal ke skončení Nejvyšší správní soud, protože u Vrchního soudu v Praze nebylo řízení skončeno do konce roku 2002. Usnesením pak žalobu odmítl podle § 46 odst. 2 s. ř. s. [§ 68 písm. b) s. ř. s.)].
Z odůvodnění:
Předmětem řízení před správním orgánem bylo stanovení a označení povinností spojených s vydáním nemovitostí v restitučním řízení. Restituční řízení je třeba považovat za věc spadající do práva soukromého, neboť je zde rozhodováno správními orgány o vlastnickém právu k nemovitostem; součástí tohoto řízení je i rozhodování o povinnostech s vydáním nemovitostí souvisejících. Právo vlastnické je evidentně právem soukromým a soukromé právo vyžaduje vyšší stupeň soudní ochrany, než jaký mu byl poskytován ve správním soudnictví podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2002. Proto zákonodárce stanovil v soudním řádu správním v § 68 písm. b), že žaloba ve správním soudnictví je nepřípustná, jde-li o rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní věci, vydané v mezích pravomoci správního orgánu. Nově od 1. 1. 2003 budou v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva takové věci projednávat a rozhodovat obecné soudy podle novelizované části páté občanského soudního řádu. Tato nová právní úprava poskytne soukromým právům větší ochranu, neboť soud nebude pouze provádět přezkum správního rozhodnutí, ale je povolán k tomu, aby případně sám rozhodl o věci; není tedy pouze orgánem oprávněným v případě zjištěné nezákonnosti postupu správního orgánu napadené rozhodnutí zrušit, jak dosud činily soudy ve správním soudnictví.
(oš)
1 Pozn.: Výši nedoplatku přídělové ceny nyní sděluje krajský úřad.
2 Pozn.: Uveřejněno s touto právní větou: "Rozhodnutí podle § 9 odst. 7 zákona o půdě, jímž se uvádí výše pohledávek na nedoplatku přídělové nebo kupní ceny a lhůta k jejich zaplacení, není rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 244 a 247 odst. 1 o. s. ř., jímž by bylo autoritativním a právní moci schopným způsobem zasaženo do práv a povinností oprávněné osoby. Správní akt, resp. jeho žalobou napadená část, představující se jako samostatný výrok, (popř. samostatné rozhodnutí, srv. druhou větu odst. 7 § 9 zákona o půdě) je pouhou výzvou ke splnění zákonné povinnosti a sdělením úřadu straně o rozsahu této povinnosti. Není tedy schopen nabýt materiální právní moci (zasáhnout do práv a povinností) a není také exekučně proveditelný. Jen pokud by tato povinnost byla v rozhodnutí výslovně uložena, šlo by o akt nulitní z důvodu inkompetence pozemkového úřadu takový akt vydat."
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.