151/2004
Rozhodnutí správního orgánu a nepřezkoumatelnost
Rozhodnutí správního orgánu: nepřezkoumatelnost
k § 3 odst. 4, § 46 a § 47 odst. 2 správního řádu
k § 76 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního
Rozhodnutí správního orgánu, v jehož odůvodnění se vyslovuje zrušení rozhodnutí předchozího, je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2003, čj. 7 A 544/2002-25)
Věc:
Ing. Ivo O. v P. proti České správě sociálního zabezpečení o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945 (v textu též "zákon č. 261/2001 Sb.").Česká správa sociálního zabezpečení dne 4. 4. 2002 zamítla žádost žalobce o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb. za dobu účasti v národním boji za osvobození v době od 2. 1. 1945 do 5. 5. 1945 jako účastníku domácího hnutí a za dobu účasti od 5. 5. 1945 do 31. 5. 1945 jako účastníku povstání v květnu 1945.
Rozhodnutí žalované napadl žalobce žalobou (opravným prostředkem), v níž dovozoval, že splňuje podmínky pro poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb.
Ze správního spisu vyplynulo, že žalobce podal dne 22. 2. 2002 žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky za účast na domácím hnutí v době od 5. 5. 1945 do 31. 5. 1945. K této žádosti, sepsané na úředním tiskopisu, žalobce připojil i vlastnoruční žádost ze dne 14. 2. 2002, v níž uvedl, že se od 2. 5. 1945 podílel na odbojové činnosti a osvobozovacích bojích a od 8. 5. do 31. 5. 1945 prováděl strážní a hlídkovou službu. Dne 27. 2. 2002 podal opravený tiskopis žádosti, v němž uvedl dobu účasti na domácím hnutí od 2. 1. 1945 do 5. 5. 1945 a dobu účasti na povstání v květnu 1945 od 5. 5. 1945 do 31. 5. 1945.
Dne 15. 3. 2002 vydala žalovaná rozhodnutí, jímž podle zákona č. 261/2001 Sb. žádost žalobce zamítla. Toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 20. 3. 2002 a žalobce proti němu nepodal opravný prostředek. Již před doručením tohoto rozhodnutí zaslal žalobce žalované přípis ze dne 13. 3. 2002 (žalované byl doručen 19. 3. 2002) se stejnopisem své žádosti ze dne 14. 2. 2002. Žalovaná na to vydala dne 4. 4. 2002 nové rozhodnutí, proti němuž žalobce brojil žalobou; v odůvodnění rozhodnutí bylo mj. uvedeno, že její předchozí rozhodnutí ze dne 15. 3. 2002 se tímto rozhodnutím ruší a že rozhodná doba pro účely zápočtu účasti v národním boji za osvobození je do 9. 5. 1945 a ne do 31. 5. 1945.
Nejvyšší správní soud, kterému byla věc postoupena podle § 132 s. ř. s. k dokončení řízení, napadené rozhodnutí pro vady řízení zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1 a 4 s. ř. s.).
Z odůvodnění:
O žádosti byla vydána dvě rozhodnutí, z nichž prvé se týkalo části nároku uplatněného v nedoplněné žádosti žalobce, druhé pak nároku celého, tedy včetně té části, o níž již bylo rozhodnuto prvním rozhodnutím. Prvé rozhodnutí ovšem nelze považovat za zrušené druhým.
Pro řízení podle zákona č. 261/2001 Sb. se podle § 7 odst. 3 tohoto zákona použije správní řád. Podle § 46 spr. ř. musí být rozhodnutí v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, musí být vydáno orgánem k tomu příslušným, vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci a obsahovat předepsané náležitosti. Náležitostmi jsou podle § 47 odst. 1 spr. ř. výrok, odůvodnění a poučení o odvolání (rozkladu); výrok obsahuje rozhodnutí ve věci s uvedením ustanovení právního předpisu, podle něhož bylo rozhodnuto. Výrok obsahující rozhodnutí o předmětu řízení je tou částí rozhodnutí, která je závazná, právní moci schopná a vykonatelná. V odůvodnění rozhodnutí podle § 47 odst. 2 spr. ř. je pak správní orgán povinen uvést, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě kterých rozhodoval. Pokud by tedy správní řád umožňoval, aby správní orgán z vlastního podnětu své předchozí rozhodnutí o téže věci mohl zrušit a znovu o ní (nebo její části) rozhodnout, pak by tak správní orgán musel učinit ve výroku nového rozhodnutí. Zmínka o zrušení předchozího rozhodnutí v odůvodnění napadeného rozhodnutí nemá na existenci předchozího rozhodnutí žádný vliv. Jsou zde tedy dvě různá rozhodnutí o jedné žádosti žalobce, byť jsou obě negativní, která vycházejí z různého rozsahu nároku a opírají se o různé důvody. Takový postup je v rozporu se základní zásadou správního řízení plynoucí z § 3 odst. 4 spr. ř. a předpokládající přesvědčivost rozhodnutí. (K nepřípustnosti dvojího rozhodnutí o téže věci ve správním řízení srovnej rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 6 A 146/92, publikované v časopise Správní právo č. 4/94 a sp. zn. 6 A 85/95, publikovaného v časopisu Soudní
judikatura
ve věcech správních č. 3/2001, č. 816).Za této situace je třeba považovat žalobou napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost; takové rozhodnutí soud zruší pro vady řízení rozsudkem bez jednání podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. U nesrozumitelného rozhodnutí nelze zkoumat jeho soulad se zákonem z hlediska žalobních námitek.
Podle § 78 odst. 4 s. ř. s. se věc vrací žalované k dalšímu řízení, při němž je vázána právním názorem vysloveným soudem ve zrušujícím rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). V dalším řízení musí vzít žalovaná v úvahu, že před novým rozhodnutím je třeba v souladu se zákonem odstranit prostředky dozorčího práva (§ 65 spr. ř.) prvé rozhodnutí o žádosti, proti němuž žalobce nemohl uplatnit v důsledku vydání dalšího rozhodnutí žalované opravný prostředek.
(oš)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.