163/2004
Rozhodnutí správního orgánu a nepřezkoumatelnost
Rozhodnutí správního orgánu: nepřezkoumatelnost
k § 4 odst. 4 zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945 (dále jen „zákon č. 261/2001 Sb.“)
k § 76 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního
Pokud z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu není patrné, jakým způsobem byl dle § 4 odst. 4 zákona č. 261/2001 Sb. vypočítán rozdíl mezi tresty vykonanými na základě původního rozsudku a stanovenými přiměřenými tresty nebo tresty nově uloženými, je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2003, čj. 2 A 1079/2002-OL-20)
Věc:
Ludvík V. v O. proti České správě sociálního zabezpečení o jednorázovou peněžní částku.Žalovaná rozhodnutím ze dne 12. 2. 2002 přiznala žalobci jednorázovou peněžní částku ve výši 60 000 Kč podle § 5 odst. 4 zákona č. 261/2001 Sb. Svoje rozhodnutí odůvodnila tím, že žalobce byl vězněn z politických důvodů v době od 5. 5. 1962 do 5. 11. 1962, za což mu přísluší jednorázová peněžní částka právě v této výši.
Proti rozhodnutí žalované podal žalobce včas opravný prostředek, v němž namítl, že vězněn byl po dobu delší než jeden rok. K opravnému prostředku připojil potvrzení Vězeňské služby České republiky ze dne 16. 4. 2002 o tom, že byl vězněn v době od 5. 11. 1960 do 5. 11. 1962 a od 12. 7. 1965 do 12. 1. 1967, a rozhodnutí Magistrátu města Ostravy ze dne 15. 4. 1998, kterým mu byla přiznána jednorázová náhrada ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem za věznění od 12. 7. 1965 do 12. 1. 1967.
Žalovaná ve svém vyjádření k opravnému prostředku uvedla, že rozhodovala v době, kdy měla k dispozici potvrzení o tom, že žalobce byl vězněn po dobu dvou roků. Vzhledem k tomu, že žalobci byl rehabilitačním rozhodnutím za trestné činy rehabilitací nedotčené stanoven přiměřený trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, přiznala žalobci jednorázovou peněžní částku za věznění v trvání šesti měsíců ve výši 60 000 Kč. S přihlédnutím k nově vystavenému potvrzení Vězeňské služby o době žalobcova věznění ponechala žalovaná rozhodnutí na úvaze soudu.
Ze správního spisu vyplynulo, že žalobce podal u žalované dne 21. 8. 2001 žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb. jako politický vězeň. Ke své žádosti připojil usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 1990, kterým byl podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, prohlášen za zrušený rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 1961 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 1961, kterým byl žalobce odsouzen pro trestný čin opuštění republiky podle § 95 zákona č. 86/1950 Sb., trestního zákona. Stíhání žalobce pro tento trestný čin bylo zastaveno a za trestné činy rehabilitaci nepodléhající byl stanoven přiměřený trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců nepodmíněně. Žalobce ke své žádosti rovněž doložil potvrzení Ministerstva spravedlnosti ČR, správy Sboru nápravné výchovy, z něhož vyplynulo, že byl ve výkonu trestu odnětí svobody od 5. 11. 1960 do 5. 11. 1962.
Vrchní soud v Olomouci řízení do konce roku 2002 nedokončil, a proto věc k dokončení převzal Nejvyšší správní soud, který napadené rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Podle § 2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. se zákon vztahuje na občany České republiky, kteří byli vězněni mezi 25. únorem 1948 a 1. lednem 1990 a u kterých bylo rozhodnutí o jejich věznění zcela nebo částečně zrušeno podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, nebo podle zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu (dále jen „politický vězeň“).
Podle § 4 odst. 4 cit. zákona se celková doba věznění u politických vězňů sčítá. Při částečné změně odsuzujícího soudního rozhodnutí se počítá jen rozdíl mezi tresty vykonanými na základě původního rozsudku a stanovenými přiměřenými tresty nebo tresty nově uloženými.
Podle § 5 odst. 2 uvedeného zákona činí výše jednorázové peněžní částky pro politického vězně při věznění delším než jeden rok 120 000 Kč. Za každý další měsíc věznění se výše jednorázové peněžní částky zvyšuje o 1000 Kč.
Podle § 46 správního řádu musí být správní rozhodnutí v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, musí být vydáno orgánem k tomu příslušným, vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci a obsahovat předepsané náležitosti. Podle § 47 odst. 3 správního řádu uvede správní orgán v odůvodnění rozhodnutí, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí a jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě kterých rozhodoval.
Žalovaná podle shora uvedených ustanovení zákona č. 261/2001 Sb. ani podle citovaných ustanovení správního řádu v daném případě nepostupovala. V odůvodnění napadeného rozhodnutí je uvedeno, že jednorázová peněžní částka za věznění z politických důvodů byla žalobci přiznána za prokázanou dobu věznění od 5. 5. 1962 do 5. 11. 1962, třebaže takto vymezená doba vězení neodpovídá dokladům obsaženým ve správním spisu. Z již uvedeného potvrzení Ministerstva spravedlnosti ČR, správy Sboru nápravné výchovy, ze dne 31. 1. 1991 je patrno, že žalobce vykonal vazbu v době od 5. 11. 1960 do 6. 4. 1961 a dále byl ve výkonu trestu odnětí svobody od 7. 4. 1961 do 5. 11. 1962. I když další postup žalované nasvědčuje tomu, že žalovaná se řídila ustanovením § 4 odst. 4 zákona č. 261/2001 Sb., protože přihlédla k obsahu usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 1990, podle něhož byl žalobce účasten soudní rehabilitace podle zákona č. 119/1990 Sb. pouze částečně a za trestné činy, které zůstaly rehabilitací nedotčeny, mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců nepodmíněně, není výše naznačený postup z odůvodnění napadeného rozhodnutí patrný, a v tomto směru je tedy rozhodnutí žalované nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Rovněž skutečnost, že žalovaná v rozhodnutí uvádí, že vychází z prokázané doby věznění od 5. 5. 1962 do 5. 11. 1962, která však neodpovídá výše uvedeným dokladům, činí rozhodnutí nepřezkoumatelné i pro nesrozumitelnost. Žalovaná proto v dalším řízení zcela jednoznačně vymezí přesně prokázanou dobu věznění žalobce z politických důvodů, přičemž zohlední i potvrzení Vězeňské služby ČR ze dne 16. 4. 2002, z něhož je patrné, že žalobce vykonával trest odnětí svobody i v době od 12. 7. 1965 do 12. 1. 1967, a přezkoumatelným způsobem odůvodní svůj postup z hlediska ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 261/2001 Sb.
(lík)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.