Vydání 4/2006

Předmětem rozhodování v dané věci je oprávněnost částečného výmazu ochranné známky podle zákona č. 137/1995 Sb.

Nestanoví-li tento zákon jinak, platí podle jeho § 38 odst. 8 pro řízení o ochranných známkách správní řád, s výjimkou ustanovení o přerušení řízení, čestném prohlášení, lhůtách pro rozhodnutí a opatření proti nečinnosti.

Dle § 38 odst. 7 zákona č. 137/1995 Sb. lze proti rozhodnutí Úřadu podat rozklad ve lhůtě jednoho měsíce od doručení rozhodnutí. Ustanovení § 61 odst. 3 správního řádu pak stanoví, že ustanovení o odvolacím řízení se vztahují přiměřeně i na řízení o rozkladu.

V daném případě bylo před Úřadem, jakožto správním orgánem I. stupně, vedeno správní řízení se dvěma účastníky, navrhovatelem výmazu a majitelem ochranné známky (žalobcem). V rámci tohoto řízení Úřad autoritativně rozhodl (dne 11. 12. 2000, sp. zn. O 73602) o konkrétních právních poměrech těchto osob. Proti tomuto rozhodnutí podali oba účastníci řízení rozklad. I přesto, že o rozkladech bylo věcně vedeno jedno opravné řízení - oba rozklady a další k věci se vztahující písemnosti byly založeny ve stejném správním spisu (a tedy pod shodnou sp. zn.), správní orgán v souladu s § 56 ve spojení s § 61 odst. 3 správního řádu účastníky vzájemně vyrozuměl o obsahu podaných rozkladů a vyzval je, aby se k nim vyjádřili, oba rozklady byly posuzovány společně a ve vzájemných souvislostech, o čemž svědčí též protokoly o jednání rozkladové komise, z nichž vyplývá, že jednání o obou rozkladech bylo zahájeno dne 28. 5. 2001 v 9.00 hodin - vydal předseda Úřadu ke každému rozkladu samostatné rozhodnutí, byť se stejnými sp. zn. O 73602, se shodnými výroky a s v podstatné části shodnými odůvodněními.

Ve správním řízení, na něž se vztahuje správní řád, je však pojmově vyloučeno rozhodovat o rozkladech (odvoláních) proti témuž rozhodnutí správního orgánu I. stupně odděleně (když zákon č. 137/1995 Sb. žádnou odchylku nestanoví). Tento esenciální požadavek na formální stránku řízení o rozkladu vyplývá z principu právní jistoty účastníků právních vztahů, ale i ze základních pravidel správního řízení - ze zásady součinnosti a ze zásady hospodárnosti řízení. Každé správní rozhodnutí je projevem vůle vykonavatele veřejné správy v konkrétní věci, směřujícím vůči konkrétním osobám. Vydání samostatného rozhodnutí ke každému opravnému prostředku zvlášť je s uvedeným principem a zásadami v příkrém rozporu. Případná aplikace procesního postupu předsedy Úřadu na správní řízení s desítkami či stovkami účastníků (např. na řízení stavební) by vedla k absurdním závěrům.

I když po materiální stránce jsou obě rozhodnutí kompatibilní, a udržela si tak věcnou integritu, po stránce formální došlo k těžké vadě řízení, která způsobila nesrozumitelnost obou dotčených rozhodnutí předsedy Úřadu. O rozkladech proti témuž rozhodnutí správního orgánu I. stupně tedy mělo být rozhodnuto i formálně jedním rozhodnutím.

Z uvedených důvodů soud zrušil obě rozhodnutí o rozkladech, i když žalobou bylo napadeno pouze rozhodnutí předsedy Úřadu o rozkladu žalobce. Vadou řízení zde totiž bylo právě formální rozčlenění či oddělení jednoho řízení o rozkladech do řízení dvou, respektive ukončení jednoho opravného řízení vydáním dvou samostatných rozhodnutí. Materiálně sice šlo pouze o jedno rozhodnutí (v širším smyslu), právě jedno rozhodnutí však mělo být vydáno také formálně. Navíc jedině zrušením obou rozhodnutí mohl soud předejít obtížně řešitelné situaci, která by zde mohla vzniknout. Jak při zrušení pouze napadeného rozhodnutí pro nesrozumitelnost, tak při věcném přezkumu pouze napadeného rozhodnutí a jeho případném zrušení, by totiž byl původní právní stav "konzervován" ještě pravomocným rozhodnutím o rozkladu navrhovatele výmazu. Složitější situace by přitom nastala, kdyby soud se zrušením rozhodnutí o rozkladu žalobce současně zrušil i rozhodnutí správního orgánu I. stupně. I z tohoto příkladu je zřejmá vadnost postupu předsedy Úřadu.

V daném případě tak ze správního spisu bez dalšího vyplynula procesní vada takového charakteru a závažnosti, že brání přezkoumání napadeného rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Soud k ní proto přihlédl z úřední povinnosti (srov. č. 359/2004 Sb. NSS a č. 523/2005 Sb. NSS). Napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí o rozkladu navrhovatele výmazu jsou nepřezkoumatelná pro nesrozumitelnost, neboť byla závažným způsobem porušena jejich forma.