Vydání 5/2010

Podle § 60 odst. 1 písm. b) zákona č. 231/2001 Sb. pokutu ve výši od 5 000 Kč do 2 500 000 Kč Rada uloží provozovateli vysílání a provozovateli převzatého vysílání, pokud neplní povinnosti podle § 31 odst. 2 a odst. 3.

Podle § 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb. provozovatel vysílání je povinen zajistit, aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti a zejména nebyla v celku vysílaného programu jednostranně zvýhodňována žádná politická strana nebo hnutí, popřípadě jejich názory nebo názory jednotlivých skupin veřejnosti, a to s přihlédnutím k jejich reálnému postavení v politickém a společenském životě.

Protože žalovaná shledala porušení povinnosti dle citovaného zákonného ustanovení v tom, že reportáž byla (i přes Radou uznanou pravdivost jejího obsahu) neobjektivní z důvodu neúplnosti a nepřesnosti některých prezentací v reportáži, je stěžejní otázkou přezkumu zákonnosti napadeného rozhodnutí to, zda v důsledku zjištěných neúplností a nepřesností reportáže skutečně došlo k porušení zásady objektivity a vyváženosti pořadu. Předně je nesporné, že v daném případě šlo o zpravodajský pořad. Tím je splněna jen jedna z podmínek pro uložení pokuty za protiprávní jednání dle § 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., a to podmínka charakteru (typu) pořadu, jehož objektivita se posuzuje, ta však není podmínkou stěžejní, jak jen zužujícím způsobem (toliko ve vztahu k typu pořadu) uvažuje žalovaná v odůvodnění svého rozhodnutí s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu čj. 7 As 38/2004-58. Požadavek na respektování zásad objektivity a vyváženosti vysílaných pořadů je sice stanoven ve vztahu k pořadům zpravodajským a politicko-publicistickým, stěžejní otázkou zkoumání sankční odpovědnosti však musí být vlastní obsah takového pořadu a jeho uvážlivé a zodpovědné zhodnocení z hlediska objektivity a vyváženosti. Žalovaná proto, mimo zjištění, že šlo o zpravodajský pořad, nejprve správně vycházela z rozboru reportáže s názvem „Epidemie žloutenky řádí i na Moravě“. Z popisu skutkového stavu (obsahu reportáže) v napadeném rozhodnutí vyplývá, že žalovaná vycházela z vyjádření Hlavního hygienika ČR i z upozorňujících informací o stavu epidemie a nedostatku vakcín, zmínila vyjádření i dalších dvou lékařů, nezhodnotila však, jak tyto prezentace vyznívají v celkovém kontextu pořadu. Z provedeného dokazování audiovizuálním záznamem, který byl podkladem správního řízení, jehož obsah účastníci řízení při jednání před soudem nezpochybnili a s nímž se soud jako s podkladem založeným ve správním spise seznámil, vyplynulo, že vystoupení Hlavního hygienika ČR Michaela Víta v tomto pořadu nebylo stěžejní, bylo nárazovité a odvysílané relativně ve vztahu k celému pořadu ve velmi krátkém čase, přičemž stěžejní náplň reportáže tvořily informace upozorňující na postupující epidemii, nedostatek vakcín, na situace v nemocnicích a omezení ve školách, takže vystoupení Hlavního hygienika ČR včetně dalších lékařů působí spíše doprovodným dojmem, stvrzujícím pravdivost a závažnost vysílaných informací. Z audiovizuálního záznamu reportáže je zřejmé pochybení žalobkyně spočívající v tom, že v případě prvního vyjádření Hlavního hygienika ČR byl k jeho osobě přiřazen nesprávný titulek se jmény lékařů, kteří se v reportáži vyjadřovali později, a že ve dvou dalších vyjádřeních nebyla osoba Hlavního hygienika ČR označena vůbec. Toto zjištění však nic nemění na skutečnosti, že reportáž, jak sama žalovaná uznává, poskytla divákům pravdivé informace o postupující epidemii žloutenky, o situaci na území republiky, v nemocnicích i ve školách, přičemž závažnost tohoto sdělení doprovází bez ohledu na správnost označení respondentů vyjádření osob, které nepochybně divák hodnotí jako vyjádření vycházející z lékařského nebo jiného odborného prostředí. Za této skutkové situace, kdy poskytované informace o postupující epidemii žloutenky byly pravdivé, byly podloženy odbornými vyjádřeními respondentů ve vysílané reportáži, zachycovaly jednoznačně situaci v nemocnicích, v lékárnách, informovaly o množství vakcín, o omezení ve školách, o časových nárůstech epidemie, nemohlo pouhé nepřesné či neúplné označení osoby Hlavního hygienika ČR, který se nadto v reportáži vyskytuje ve velmi krátkých okamžicích, způsobit neobjektivnost a nevyváženost reportáže. Soud přisvědčuje žalované v tom, že objektivním a vyváženým pořadem je pořad, který je věcný, nestranný, neutrální, nepředpojatý a v obecné rovině lze přitakat tomu, že k dosažení objektivity a vyváženosti pořadu, tedy k dosažení věcnosti, nestrannosti, neutrality a nepředpojatosti je zapotřebí, aby pořad sestával také z informací úplných a přesných. Nicméně nepřesnost či neúplnost reportáže nemusí vždy a v každém případě vyvolat neobjektivnost a nevyváženost vysílaného pořadu. Vyskytnou-li se ve vysílaném pořadu určité nepřesnosti či neúplné informace, je v tom každém konkrétním případě nezbytné posoudit, zda tyto nedostatky jsou v rámci celého kontextu toku a charakteru poskytovaných informací a také smyslu pořadu způsobilé ovlivnit objektivitu a vyváženost pořadu a v jaké míře. O neúplnost a nepřesnost reportáže, která způsobí neobjektivitu pořadu půjde zejména tam, kde obsahem reportáže bude nejednoznačné téma vyžadující a vyvolávající střet informací a účelem pořadu je porovnávání informací, tvrzení, či stanovisek respondentů, které se navzájem střetávají, doplňují, ověřují a vyargumentovávají. V takovém případě neúplnost a nepřesnost prezentace spočívající v neoznačení respondenta a jeho úlohy v pořadu může znamenat potlačení jeho vystoupení a zviditelnění jiného označeného respondenta s alternativními či odlišnými informacemi, stanovisky, názory. Takové nepřesnosti pak ovlivňují objektivitu pořadu a neumožňují divákovi se v prezentovaném tématu nestranně orientovat. V daném případě však o takový charakter pořadu a nejednoznačné téma nešlo. Předmětný pořad byl pořadem zpravodajským, jednoznačně veřejnost seznamoval s postupující nemocí a upozorňoval na nastalou situaci. Všechny situace odvysílané v reportáži i odpovědi respondentů svědčily o pravdivosti obsahu vysílaných informací a tak také tato reportáž působila vůči divácké veřejnosti. V této reportáži se nestřetávaly názory, které by bylo třeba nad rámec vysílaného obsahu ještě zdůraznit vystoupením určité osobnosti, informace o stavu epidemie působila svou závažností sama o sobě ve spojení s prostředím, ze kterého byla vysílána, a s vyjádřeními, která je provázela. To znamená, že chyba v označení osoby Hlavního hygienika ČR nebyla chybou, která by stěžejním způsobem ovlivnila působení reportáže na diváka v jejím jednoznačném smyslu a účelu, nepopíraném žádným vystoupením jiných osob v reportáži, a její zdroj z odborného prostředí byl zřejmý. Mimo uvedeného předmětná reportáž byla vysílána v souvislém obsahovém sledu, v němž nechyběly žádné zpravodajské sekvence, reportáž byla srozumitelná, se vzájemně navazujícími informacemi. Ani v tomto směru nebylo možné usuzovat na míru neúplnosti a nepřesnosti odvysílaného pořadu. Z uvedených důvodů soud proto dospěl k závěru, že žalovaná nevyhodnotila prezentaci pořadu odpovídajícím způsobem a pochybila i v posouzení příčinné souvislosti mezi zjištěnými nedostatky a závěrem o neobjektivitě pořadu. Žalovaná se totiž poněkud odchýlila od adekvátního posouzení skutkové podstaty správního deliktu, když namísto toho, aby hodnotila objektivitu a vyváženost obsahu pořadu z hlediska věcnosti, nestrannosti, neutrality a nepředpojatosti, dovodila zprostředkovaný dopad tohoto pořadu do sféry vnímání „závažnosti a aktuálnosti“ vysílaného pořadu divákem. Přitom ve vysílaném čase a s ohledem na celkový obsah pořadu tak, jak byl již výše naznačen, nemohly u diváka v důsledku neoznačení osoby Hlavního hygienika ČR vzniknout ani pochybnosti o aktuálnosti a závažnosti vysílaných informací, pokud by tyto nároky na pořad mohly být vůbec zahrnuty pod požadavek objektivity a vyváženosti pořadu. Správné označení osoby Hlavního hygienika ČR vystupujícího nadto v pořadu jen ve velmi krátkých střizích by mohlo pouze doplnit a utvrdit přesvědčení diváka o závažnosti situace, již tak zcela zřejmé z odvysílané reportáže.

Z uvedených důvodů proto úvaha žalované o naplnění skutkové podstaty správního deliktu porušením § 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb. nevychází z náležitého skutkového a právního posouzení věci a závěr žalované není založen na zjištění takového charakteru a míry neúplnosti a přesnosti reportáže, které by měly za následek porušení zásad objektivity a vyváženosti při vysílání předmětného zpravodajského pořadu.

Zjištěné nedostatečné skutkové a právní posouzení věci dává odpověď i na námitku žalobkyně, že nebyl naplněn materiální znak správního deliktu, kterým je stupeň nebezpečnosti jednání kvalifikovaného dle § 31 odst. 3 cit. zákona. Jelikož již samotné zjištění, že nešlo o takovou povahu a míru neúplnosti a nesprávnosti vysílaného pořadu, které by svědčily o spáchání správního deliktu, je vlastně již vlastním hodnocením nedostatku materiálního znaku posuzovaného jednání žalobkyně. Jinými slovy řečeno, nemohlo-li v daném případě dojít k právní kvalifikaci správního deliktu právě proto, že pochybení žalobkyně při odvysílání reportáže nebylo natolik závažné a nedosahovalo míry pro závěr o porušení zásady objektivity a vyváženosti pořadu, pak není na pořadu úvah ani posuzování stupně nebezpečnosti jejího jednání pro společnost v rámci materiálního znaku správního deliktu. V tomto případě tedy význam posouzení stupně jednání žalobkyně pro společnost zaniká s tím, že jednání žalobkyně již tím, že nenaplnilo skutkovou podstatu správního deliktu podle § 60 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 31 odst. 3 citovaného zákona, nemůže vykazovat znaky nebezpečného jednání, neboť, byť šlo o jednání chybné, nebylo jednáním protiprávním.