Vydání 5/2010

Číslo: 5/2010 · Ročník: VIII

2046/2010

Rozhlasové a televizní vysílání: zásada objektivity a vyváženosti informací

Rozhlasové a televizní vysílání: zásada objektivity a vyváženosti informací
Nepřesnost či neúplnost reportáže nemusí vždy vést k porušení povinnosti provozovatele vysílání poskytovat objektivní a vyvážené informace (§ 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání). Vyskytnouli se ve vysílaném pořadu nepřesnosti či neúplné informace, je nezbytné posoudit, zda tyto nedostatky jsou v rámci celého kontextu toku a charakteru poskytovaných informací a také smyslu pořadu způsobilé ovlivnit objektivitu a vyváženost pořadu a v jaké míře.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2009, čj. 9 Ca 109/2009-29)
Prejudikatura: č. 535/2005 Sb. NSS.
Věc: Společnost s ručením omezeným CET 21 proti Radě pro rozhlasové a televizní vysílání o uložení pokuty.
Žalovaná udělila žalobkyni pokutu ve výši 50 000 Kč pro porušení § 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., tj. pro porušení povinnosti zajistit, aby ve zpravodajských a politicko- -publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti. Tohoto jednání se žalobkyně měla dopustit tím, že v reportáži, která se týkala epidemie žloutenky, vystupoval celkem třikrát Hlavní hygienik ČR Michael Vít, přičemž jeho identifikace byla zavádějící a špatná, v důsledku čehož mohl divák jím poskytované informace vnímat s jinou dávkou důležitosti a aktuálnosti. Zároveň byla žalobkyni uložena povinnost nahradit náklady řízení. Žalobkyně se žalobou domáhala přezkoumání rozhodnutí.
V odůvodnění napadeného rozhodnutí vyšla žalovaná ze zjištění, že v rámci pořadu Televizní noviny, který byl vysílán dne 29. 9. 2008 od 19.30 hod. na programu Nova byla odvysílána reportáž s názvem „Epidemie žloutenky řádí i na Moravě“. Reportáž informovala o tom, že hygienici zaznamenali během minulého týdne více než 160 nově nakažených lidí žloutenkou typu A, že situace zůstává nejkritičtější v Praze a ve středních Čechách a že se virus šíří i do dalších částí republiky. Reportáž upozorňovala na aktuální nedostatek vakcín, přeplněné nemocnice a omezení ve školách v souvislosti se žloutenkou. Následovalo vyjádření Hlavního hygienika ČR Michaela Víta, který uvedl, že: „Situace se nezklidňuje, ty nárůsty mezitýdenní tento týden byly vyšší“. V titulku se objevila jména lékařů nemocnice FN Na Bulovce a nemocnice Prostějov Hany R. a Jiřího Š., ti však vystupovali v reportáži později. Následně zazněly podrobné informace o postupující epidemii žloutenky, záběry z lékáren s nedostatkem vakcín a krátká vyjádření lékařů. Hlavní hygienik ČR Michael Vít odpověděl na dotaz na množství vakcín proti žloutence: „Kdybych to spočítal, ve skladech je asi kolem 800 vakcín“, přičemž jeho vyjádření nebylo provázeno titulkem s jeho jménem. V závěru reportáže byl uveden příklad mimořádných prázdnin pro jednu třídu a hlavní hygienik na závěr poznamenal: „Já si myslím, že můžeme mít koncem roku hodnoty kolem 1 000 nemocných“, přičemž i při tomto vyjádření nebyl označen titulkem se jménem. Žalovaná dovodila, že pořad obsahoval nesprávné a neúplné informace, které nejsou v souladu se zásadami objektivity a vyváženosti. Během reportáže vystoupil celkem třikrát Hlavní hygienik ČR, přičemž v prvním případě byl označen titulkem se dvěma jmény doktorů, kteří se vyjadřovali v reportáži později, a v následujících dvou případech nebyl titulek s jeho jménem během jeho vyjádření přítomen vůbec. Toto žalovaná považovala za profesní pochybení s důsledky pro přijetí informace ze strany diváků. Hlavní hygienik ČR hovořil z pozice vedoucího představitele instituce, která má na starosti dozor nad dodržováním hygienických zásad a norem, což při neuvedení jména a funkce při jeho vyjádřeních v reportáži mohlo divákovi uniknout. Tato chyba mohla mít vliv na objektivnost reportáže, a protože se jednalo o pořad zpravodajského charakteru, žalovaná tento případ vyhodnotila jako porušení § 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb. Obsah reportáže byl sice pravdivý, avšak neúplný, a tedy neobjektivní. Neuvedením titulku se jménem a funkcí mluvčího došlo k porušení jednoho ze základních předpokladů objektivního informování, a to nezbytnosti informační úplnosti a přesnosti poskytovaných informací. Osoba Hlavního hygienika ČR není osobou obecně známou, a proto bez uvedení jeho jména neměl jeho projev v televizi takovou relevanci, jakou by měl mít v případě tak závažného tématu, kterým jistě epidemie žloutenky je. Žalovaná vyšla také z názoru Nejvyššího správního soudu vyjádřeného v jeho rozsudku čj. 7 As 38/2004-58, podle něhož požadavek na respektování zásad objektivity a vyváženosti je stanoven výlučně ve vztahu k pořadům zpravodajským a politicko-publicistickým. Pro uložení pokuty bylo stěžejní, že se jednalo o pořad zpravodajský. Výraz „objektivní a vyvážený“ má podle judikovaných názorů soudu význam „věcný, nestranný, neutrální, nepředpojatý“. Takové atributy může mít pořad informačně úplný a přesný.
Žalovaná dospěla k závěru, že byly dány podmínky pro uplatnění sankce, a výši uložené sankce zhodnotila dle povahy vysílaného programu, postavení provozovatele na mediálním trhu, z hlediska odpovědnosti provozovatele vůči divácké veřejnosti a závažnosti věci, míry zavinění, rozsahu, typu a dosahu závadného vysílání i z hlediska případného finančního prospěchu. Reportáž byla vysílána v rámci programu Nova, který je celoplošným komerčním plnoformátovým televizním programem s vysokým podílem sledovanosti na mediálním trhu, a v Televizních novinách, které jsou jedním z nejúspěšnějších pořadů vysílaných na programu Nova. Odpovědnost provozovatele vůči divákům byla tedy vysoká. Žalovaná ovšem nepovažovala porušení zákona provozovatelem za velmi závažné, protože v pořadu nezazněly žádné nepravdivé informace, k porušení povinnosti došlo neúmyslně a nelze prokázat finanční prospěch. Proto udělila provozo- vateli spíše symbolickou pokutu ve výši 50 000 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí žalované podala žalobkyně žalobu. Podle žalobkyně je napadené rozhodnutí nezákonné v důsledku nesprávného právního závěru, že důsledkem zavádějící a špatné identifikace Hlavního hygienika ČR vystupujícího v reportáži mohla být skutečnost, že divák jím poskytované informace vnímal s jinou dávkou aktuálnosti. Žalovaná neuvedla, jaké úvahy ji k tomuto závěru vedly. Při uvádění titulků označujících osoby respondentů došlo k technické chybě a tato musela být divákovi zřejmá, neboť v pasáži, ve které poprvé vystupuje Hlavní hygienik ČR, byla v titulku uvedena jména dvou osob a identický titulek byl dále použit pro označení dvou lékařů vystupujících v reportáži. Většině diváků je osoba Hlavního hygienika ČR Michaela Víta z médií známa. I bez ohledu na uvedené, důsledkem nesprávného označení respondenta, respektive jeho neoznačení, není neobjektivnost reportáže. V reportáži zazněly pravdivé údaje a pro posuzování jejich objektivity není rozhodující, zda je divákovi známo, kdo je činí. V případě druhého vyjádření hlavního hygienika v reportáži je z kontextu patrné, že vyjádření je stanoviskem hygieniků. Napadené rozhodnutí je nezákonné i z toho důvodu, že žalovaná se nevypořádala s námitkou, že neuvedení informace o tom, že vyjádření činí Hlavní hygienik ČR, nemohlo mít vliv na objektivitu tohoto sdělení. Žalobkyně dále namítala, že žalovaná při posuzování protiprávnosti jednání nevzala v potaz materiální stránku správního deliktu, tj. jeho nebezpečnost pro společnost. Podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu čj. 8 As 17/2007-135 ani pro trestnost správního deliktu nepostačuje, že jednání po formální stránce vykazuje znaky skutkové podstaty deliktu. Pokud zároveň není jednáním společensky nebezpečným, materiální stránka protiprávního jednání se musí projevit při posuzování jeho trestnosti. Pokud by se i technická chyba mohla projevit jako porušení objektivity informací tím, že nebyla informace úplná a přesná, nebyla tímto jednáním naplněna materiální stránka deliktu, pokud toto jednání nevykazuje příslušnou míru společenské nebezpečnosti ve vztahu k porušení zákonné povinnosti. Dále žalobkyně namítala, že při stanovení výše pokuty žalovaná nesprávně zhodnotila odpovědnost provozovatele vůči divácké veřejnosti. Hodnocení odpovědnosti provozovatele vysílání vůči divácké veřejnosti v oblasti informací, výchovy, kultury a zábavy nemá vycházet z hlediska pokrytí a sledovanosti příslušného programu, ale ze skutečnosti, zda provozovatel vysílání je subjektem veřejnoprávním s vyšší mírou odpovědnosti vůči divácké veřejnosti nebo subjektem komerčním. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení, nebo aby přistoupil k moderaci uložené pokuty.
Ve vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že v rozhodnutí vysvětlila, v čem spočívá neobjektivnost informace v případě, kdy ji přednese osoba, která není identifikována jako Hlavní hygienik ČR. Informaci prezentovanou Hlavním hygienikem ČR divák jistě považuje za více aktuální a naléhavou. Žalovaná se neztotožnila s názorem žalobkyně, že každý divák rozezná hlavního hygienika podle vzhledu, a má za to, že identifikace této osoby nebyla možná ani v kontextu reportáže. K námitce absence úvah o materiální stránce správního deliktu žalovaná uvedla, že již samotné zahrnutí skutkové podstaty porušení zásad objektivity a vyváženosti dle § 31 odst. 3 citovaného zákona je odrazem skutečnosti, že porušení tohoto ustanovení považuje zákonodárce za nebezpečné pro společnost. Žalovaná je přesvědčena, že se v odůvodnění vypořádala se všemi důvody, které vedly k udělení sankce, a že nepochybila ani při správním uvážení ohledně kritérií výše pokuty v tom, že odpovědnost provozovatele celoplošného vysílání je vysoká vzhledem k rozsahu diváků. Charakter komerčnosti nebo veřejnoprávnosti programu žalovaná posuzovala z hlediska povahy vysílaného programu.
Městský soud v Praze napadené rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Podle § 60 odst. 1 písm. b) zákona č. 231/2001 Sb. pokutu ve výši od 5 000 Kč do 2 500 000 Kč Rada uloží provozovateli vysílání a provozovateli převzatého vysílání, pokud neplní povinnosti podle § 31 odst. 2 a odst. 3.
Podle § 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb. provozovatel vysílání je povinen zajistit, aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti a zejména nebyla v celku vysílaného programu jednostranně zvýhodňována žádná politická strana nebo hnutí, popřípadě jejich názory nebo názory jednotlivých skupin veřejnosti, a to s přihlédnutím k jejich reálnému postavení v politickém a společenském životě.
Protože žalovaná shledala porušení povinnosti dle citovaného zákonného ustanovení v tom, že reportáž byla (i přes Radou uznanou pravdivost jejího obsahu) neobjektivní z důvodu neúplnosti a nepřesnosti některých prezentací v reportáži, je stěžejní otázkou přezkumu zákonnosti napadeného rozhodnutí to, zda v důsledku zjištěných neúplností a nepřesností reportáže skutečně došlo k porušení zásady objektivity a vyváženosti pořadu. Předně je nesporné, že v daném případě šlo o zpravodajský pořad. Tím je splněna jen jedna z podmínek pro uložení pokuty za protiprávní jednání dle § 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., a to podmínka charakteru (typu) pořadu, jehož objektivita se posuzuje, ta však není podmínkou stěžejní, jak jen zužujícím způsobem (toliko ve vztahu k typu pořadu) uvažuje žalovaná v odůvodnění svého rozhodnutí s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu čj. 7 As 38/2004-58. Požadavek na respektování zásad objektivity a vyváženosti vysílaných pořadů je sice stanoven ve vztahu k pořadům zpravodajským a politicko-publicistickým, stěžejní otázkou zkoumání sankční odpovědnosti však musí být vlastní obsah takového pořadu a jeho uvážlivé a zodpovědné zhodnocení z hlediska objektivity a vyváženosti. Žalovaná proto, mimo zjištění, že šlo o zpravodajský pořad, nejprve správně vycházela z rozboru reportáže s názvem „Epidemie žloutenky řádí i na Moravě“. Z popisu skutkového stavu (obsahu reportáže) v napadeném rozhodnutí vyplývá, že žalovaná vycházela z vyjádření Hlavního hygienika ČR i z upozorňujících informací o stavu epidemie a nedostatku vakcín, zmínila vyjádření i dalších dvou lékařů, nezhodnotila však, jak tyto prezentace vyznívají v celkovém kontextu pořadu. Z provedeného dokazování audiovizuálním záznamem, který byl podkladem správního řízení, jehož obsah účastníci řízení při jednání před soudem nezpochybnili a s nímž se soud jako s podkladem založeným ve správním spise seznámil, vyplynulo, že vystoupení Hlavního hygienika ČR Michaela Víta v tomto pořadu nebylo stěžejní, bylo nárazovité a odvysílané relativně ve vztahu k celému pořadu ve velmi krátkém čase, přičemž stěžejní náplň reportáže tvořily informace upozorňující na postupující epidemii, nedostatek vakcín, na situace v nemocnicích a omezení ve školách, takže vystoupení Hlavního hygienika ČR včetně dalších lékařů působí spíše doprovodným dojmem, stvrzujícím pravdivost a závažnost vysílaných informací. Z audiovizuálního záznamu reportáže je zřejmé pochybení žalobkyně spočívající v tom, že v případě prvního vyjádření Hlavního hygienika ČR byl k jeho osobě přiřazen nesprávný titulek se jmény lékařů, kteří se v reportáži vyjadřovali později, a že ve dvou dalších vyjádřeních nebyla osoba Hlavního hygienika ČR označena vůbec. Toto zjištění však nic nemění na skutečnosti, že reportáž, jak sama žalovaná uznává, poskytla divákům pravdivé informace o postupující epidemii žloutenky, o situaci na území republiky, v nemocnicích i ve školách, přičemž závažnost tohoto sdělení doprovází bez ohledu na správnost označení respondentů vyjádření osob, které nepochybně divák hodnotí jako vyjádření vycházející z lékařského nebo jiného odborného prostředí. Za této skutkové situace, kdy poskytované informace o postupující epidemii žloutenky byly pravdivé, byly podloženy odbornými vyjádřeními respondentů ve vysílané reportáži, zachycovaly jednoznačně situaci v nemocnicích, v lékárnách, informovaly o množství vakcín, o omezení ve školách, o časových nárůstech epidemie, nemohlo pouhé nepřesné či neúplné označení osoby Hlavního hygienika ČR, který se nadto v reportáži vyskytuje ve velmi krátkých okamžicích, způsobit neobjektivnost a nevyváženost reportáže. Soud přisvědčuje žalované v tom, že objektivním a vyváženým pořadem je pořad, který je věcný, nestranný, neutrální, nepředpojatý a v obecné rovině lze přitakat tomu, že k dosažení objektivity a vyváženosti pořadu, tedy k dosažení věcnosti, nestrannosti, neutrality a nepředpojatosti je zapotřebí, aby pořad sestával také z informací úplných a přesných. Nicméně nepřesnost či neúplnost reportáže nemusí vždy a v každém případě vyvolat neobjektivnost a nevyváženost vysílaného pořadu. Vyskytnou-li se ve vysílaném pořadu určité nepřesnosti či neúplné informace, je v tom každém konkrétním případě nezbytné posoudit, zda tyto nedostatky jsou v rámci celého kontextu toku a charakteru poskytovaných informací a také smyslu pořadu způsobilé ovlivnit objektivitu a vyváženost pořadu a v jaké míře. O
relevantní
neúplnost a nepřesnost reportáže, která způsobí neobjektivitu pořadu půjde zejména tam, kde obsahem reportáže bude nejednoznačné téma vyžadující a vyvolávající střet informací a účelem pořadu je porovnávání informací, tvrzení, či stanovisek respondentů, které se navzájem střetávají, doplňují, ověřují a vyargumentovávají. V takovém případě neúplnost a nepřesnost prezentace spočívající v neoznačení respondenta a jeho úlohy v pořadu může znamenat potlačení jeho vystoupení a zviditelnění jiného označeného respondenta s alternativními či odlišnými informacemi, stanovisky, názory. Takové nepřesnosti pak ovlivňují objektivitu pořadu a neumožňují divákovi se v prezentovaném tématu nestranně orientovat. V daném případě však o takový charakter pořadu a nejednoznačné téma nešlo. Předmětný pořad byl pořadem zpravodajským, jednoznačně veřejnost seznamoval s postupující nemocí a upozorňoval na nastalou situaci. Všechny situace odvysílané v reportáži i odpovědi respondentů svědčily o pravdivosti obsahu vysílaných informací a tak také tato reportáž působila vůči divácké veřejnosti. V této reportáži se nestřetávaly názory, které by bylo třeba nad rámec vysílaného obsahu ještě zdůraznit vystoupením určité osobnosti, informace o stavu epidemie působila svou závažností sama o sobě ve spojení s prostředím, ze kterého byla vysílána, a s vyjádřeními, která je provázela. To znamená, že chyba v označení osoby Hlavního hygienika ČR nebyla chybou, která by stěžejním způsobem ovlivnila působení reportáže na diváka v jejím jednoznačném smyslu a účelu, nepopíraném žádným vystoupením jiných osob v reportáži, a její zdroj z odborného prostředí byl zřejmý. Mimo uvedeného předmětná reportáž byla vysílána v souvislém obsahovém sledu, v němž nechyběly žádné zpravodajské sekvence, reportáž byla srozumitelná, se vzájemně navazujícími informacemi. Ani v tomto směru nebylo možné usuzovat na míru neúplnosti a nepřesnosti odvysílaného pořadu. Z uvedených důvodů soud proto dospěl k závěru, že žalovaná nevyhodnotila prezentaci pořadu odpovídajícím způsobem a pochybila i v posouzení příčinné souvislosti mezi zjištěnými nedostatky a závěrem o neobjektivitě pořadu. Žalovaná se totiž poněkud odchýlila od adekvátního posouzení skutkové podstaty správního deliktu, když namísto toho, aby hodnotila objektivitu a vyváženost obsahu pořadu z hlediska věcnosti, nestrannosti, neutrality a nepředpojatosti, dovodila zprostředkovaný dopad tohoto pořadu do sféry vnímání „závažnosti a aktuálnosti“ vysílaného pořadu divákem. Přitom ve vysílaném čase a s ohledem na celkový obsah pořadu tak, jak byl již výše naznačen, nemohly u diváka v důsledku neoznačení osoby Hlavního hygienika ČR vzniknout ani pochybnosti o aktuálnosti a závažnosti vysílaných informací, pokud by tyto nároky na pořad mohly být vůbec zahrnuty pod požadavek objektivity a vyváženosti pořadu. Správné označení osoby Hlavního hygienika ČR vystupujícího nadto v pořadu jen ve velmi krátkých střizích by mohlo pouze doplnit a utvrdit přesvědčení diváka o závažnosti situace, již tak zcela zřejmé z odvysílané reportáže.
Z uvedených důvodů proto úvaha žalované o naplnění skutkové podstaty správního deliktu porušením § 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb. nevychází z náležitého skutkového a právního posouzení věci a závěr žalované není založen na zjištění takového charakteru a míry neúplnosti a přesnosti reportáže, které by měly za následek porušení zásad objektivity a vyváženosti při vysílání předmětného zpravodajského pořadu.
Zjištěné nedostatečné skutkové a právní posouzení věci dává odpověď i na námitku žalobkyně, že nebyl naplněn materiální znak správního deliktu, kterým je stupeň nebezpečnosti jednání kvalifikovaného dle § 31 odst. 3 cit. zákona. Jelikož již samotné zjištění, že nešlo o takovou povahu a míru neúplnosti a nesprávnosti vysílaného pořadu, které by svědčily o spáchání správního deliktu, je vlastně již vlastním hodnocením nedostatku materiálního znaku posuzovaného jednání žalobkyně. Jinými slovy řečeno, nemohlo-li v daném případě dojít k právní kvalifikaci správního deliktu právě proto, že pochybení žalobkyně při odvysílání reportáže nebylo natolik závažné a nedosahovalo míry pro závěr o porušení zásady objektivity a vyváženosti pořadu, pak není na pořadu úvah ani posuzování stupně nebezpečnosti jejího jednání pro společnost v rámci materiálního znaku správního deliktu. V tomto případě tedy význam posouzení stupně jednání žalobkyně pro společnost zaniká s tím, že jednání žalobkyně již tím, že nenaplnilo skutkovou podstatu správního deliktu podle § 60 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 31 odst. 3 citovaného zákona, nemůže vykazovat znaky nebezpečného jednání, neboť, byť šlo o jednání chybné, nebylo jednáním protiprávním.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.