Vydání 5/2010

Žalovaná uložila svými rozhodnutími ze dne 18. 6. 2008 žalobkyni pokuty podle § 60 odst. 1 písm. l) zákona č. 231/2001 Sb. v obou případech ve výši 2 500 000 Kč. Důvodem bylo nedodržení povinnosti stanovené pro vysílání reklam, teleshoppingu a sponzorovaných pořadů v § 53 odst. 1 citovaného zákona, jehož se žalobkyně dopustila tím, že ve dnech 10. 1. 2008 na programu ČT2 a 11. 1. 2008 na programu ČT4 Sport odvysílala označení sponzora pořadu www.hokej.cz, kterým nebyl sponzor identifikován.

Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu k Městskému soudu v Praze, který svým rozsudkem ze dne 12. 3. 2009 zrušil rozhodnutí žalované. V odůvodnění rozsudku městský soud uvedl, že § 53 odst. 1 a § 2 odst. 1 písm. s) zákona č. 231/2001 Sb. určují pravidla, která musí každý provozovatel rozhlasového a televizního vysílání při vysílání sponzorovaného pořadu dodržovat. Sponzorování má dva definiční znaky. Existenci příspěvku na financování pořadů a účel vynaložení takového příspěvku, tj. propagace obchodní firmy, obrazového symbolu či ochranné známky, tedy buď identifikačních údajů podnikatele nebo fyzické osoby či jeho výrobků. Rozhodující je, aby divák seznal, že jde o sponzorovaný pořad a rovněž, aby sponzorský vzkaz obsahoval takovou identifikaci sponzora, která jej identifikuje dostatečným způsobem. Výrazem této identifikace je nezaměnitelnost s jiným subjektem. Městský soud dále s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 11. 2006, čj. 7 As 76/2005-105, uvedl, že účelem sponzorování není jen pouhá propagace jména či obchodní firmy sponzora, nýbrž i jeho výrobků. Tomuto závěru svědčí i text zákona, neboť ve sféře veřejného práva může státní moc uplatňovat regulaci pouze v takovém rozsahu, ve kterém ji připouští zákon. Zákon č. 231/2001 Sb. nevymezuje sponzorování tak, že by jeho součástí nemohlo být i reklamní sdělení dotýkající se propagace jeho výrobků. Městský soud rovněž odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 11. 2006, čj. 7 As 79/2005-81, a uvedl, že zákon nijak konkrétněji nevymezuje, jak má označení sponzora vypadat. Děje se tak prostřednictvím tzv. sponzorského vzkazu či spotu, jehož obsah může být tvořen nejenom obchodní firmou, logem, ochrannou známkou, známkou služeb identifikující sponzora, ale i dalšími prvky, neboť v § 53 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. jejich použití nezakazuje. Obsahem sponzorského vzkazu tak nemusí být jen obchodní firma, tj. název, pod kterým je podnikatel zapsán v obchodním rejstříku, nýbrž i označení jeho výrobků, které má chráněné ochrannou známkou. Může být marketingovou strategií podnikatele zdůraznit při svých prezentacích jméno výrobku a nikoliv svou obchodní firmu. Je proto v souladu se zákonem umožnit sponzorovi takovou volbu. Stejně tak lze logicky očekávat, že podnikatel bude chtít svůj výrobek či svou obchodní firmu spojit s konkrétním slovním spojením, které by jeho osobně či jeho produkt co nejlépe charakterizovalo. Takové slovní spojení může, ale nemusí, být předmětem známkoprávní ochrany. Kdyby bylo umožněno prezentovat výrobek či obchodní firmu pouze sloganem chráněným ochrannou známkou, dalo by se toto omezení ve svém důsledku obcházet registrací veškerých takových slovních spojení u Úřadu průmyslového vlastnictví. Takový postup však není žádoucí, neboť povinnosti právnickým či fyzickým osobám musí být stanoveny tak, aby je bylo možno jednoznačně a jasně interpretovat a aby nebylo možné jejich obcházení jiným způsobem. Sponzorováním si sponzor vytváří tzv. , povědomí u diváka, kdy prezentuje svou existenci, předmět činnosti a výsledek tohoto předmětu, aby ho následně reklamou přesvědčil ke koupi výrobku.

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná (stěžovatelka) kasační stížnost, ve které namítala, že městský soud nesprávně zhodnotil právní otázku, neboť z napadeného rozsudku vyplývá, že provozovatel vysílání může sponzora označit, aniž by splňoval jedinou z podmínek § 53 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb., přičemž jediným důvodem je budování dobré pověsti firmy. S tímto závěrem vyslovila stěžovatelka zásadní nesouhlas. Citované ustanovení přesně uvádí, jaké podmínky musí být splněny při označení sponzora. Stěžovatelka ve správním řízení posuzovala, zda označení sponzora splňuje některou ze zákonných podmínek. Označení www.hokej.cz není firmou, logem sponzora, ani jeho registrovanou ochrannou známkou. Není ani ochrannou známkou služeb sponzora. Internetový odkaz, resp. webové stránky, nemohou dostatečně sponzora identifikovat, neboť podle výpisu z obchodního rejstříku nepatří hokej nebo tvorba internetových stránek mezi jeho činnosti. V daném případě není označení sponzora ani způsobilé jasně odlišit jeho firmu od ostatních účastníků trhu, naopak je zavádějící a zaměnitelné s domněnkou, že sponzorem je Český hokejový svaz. Stěžovatelka se v dané věci ani nezabývala problematikou, zda sponzor může užít pro své označení ochrannou známku výrobku nebo služeb, neboť bylo prokázáno, že se o ochrannou známku nejedná. Výklad § 53 odst. 1 citovaného zákona obsažený v napadeném rozsudku je natolik rozšiřující, že popírá taxativně vymezené znaky, které lze pro označení sponzora užít. V daném případě nesplňuje označení sponzora jediný z těchto znaků, a přesto jej městský soud shledal jako souladné se zákonem. Takový výklad je podle stěžovatelky nepřípustný, a proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že podle jejího názoru měl zákonodárce v § 2 odst. 1 písm. s) zákona č. 231/2001 Sb. na mysli to, že divák musí především identifikovat sponzoring jako takový, a tudíž je třeba respektovat označení sponzorovaného pořadu bez dalšího i označením produktu nebo služeb sponzora, včetně možnosti označení dalšími prvky, neboť zákon o vysílání jejich použití v citovaném ustanovení nezakazuje. Může být marketingovou strategií podnikatele zdůraznit při svých prezentacích jméno výrobku a nikoliv svou obchodní firmu. Je zcela v souladu se zákonem sponzorovi takovou volbu umožnit. V této souvislosti žalobkyně odkázala na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 11. 2006, čj. 7 As 75/2005-57, Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2008, čj. 6 Ca 103/2008-41, a na čl. 3f směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/65/ES, kterou se mění směrnice Rady 89/552/EHS o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání. Jestliže je při výkladu § 53 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. podle městského soudu třeba vycházet i z vymezení toho, co je ochranná známka služeb a výrobků, a co je sponzorování, pak skutečnost, že ochranná známka slouží k prezentaci a služeb na trhu a že její základní funkcí je zaručit identitu původu označeného výrobku, svědčí tomu, že i pouhé uvedení ochranné známky výrobku či služby může být dostačující pro identifikaci sponzora. I podle stanoviska Úřadu průmyslového vlastnictví může v rámci sponzorského vzkazu podnikatelský subjekt užít v podstatě jakékoliv označení, které užívá pro odlišení svých produktů na trhu. Není přitom rozhodující, zda je takové označení právně chráněno. Pokud podnikatel uvádí své výrobky nebo služby na trh pod nějakým označením, které je schopno rozlišit jeho produkty od produktů ostatních soutěžitelů, není povinen ho mít chráněno podle zvláštních právních předpisů, např. jako ochrannou známku. V obou posuzovaných případech se sponzor prezentoval prostřednictvím webových stránek. Volil tedy určitou marketingovou strategii, prostřednictvím které má divák možnost se orientovat právě v oblasti, na které má sponzor obchodní zájem. Prostřednictvím těchto webových stránek se sponzor dostatečně prezentoval a divák dokonce i mohl, pokud chtěl, zjistit provozovatele a výhradního vlastníka této domény, tedy konkrétní právnickou osobu, která pořad sponzorovala. Nicméně vzhledem k výše uvedeným závěrům není tato skutečnost pro posouzení předmětné právní otázky podstatná. Žalobkyně je shodně se závěrem městského soudu přesvědčena, že sponzorem zvolená prezentace jeho právnické osoby byla v souladu s dikcí § 53 odst. 1 citovaného zákona.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.