Vydání 12/2022

[8] Dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu je kasační stížnost přijatelná, pokud i) se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; ii) se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; iii) je potřeba učinit judikaturní odklon; nebo iv) by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS; obdobně ze dne 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS, bod 11). Tento výklad ovšem není plně využitelný, zvažuje-li zdejší soud, zda je třeba výjimečně prolomit pravidla stanovená v § 75 odst. 1 a § 109 odst. 5 s. ř. s. S otázkou prolomení těchto pravidel je třeba se vypořádat věcně, ať už v rámci hodnocení přijatelnosti kasační stížnosti, nebo přijatelnost shledat a uvedené otázce se věnovat v rámci meritorního přezkumu (srov. rozsudky NSS ze dne 11. 3. 2022, čj. 6 Azs 306/2021-49, č. 4364/2022 Sb. NSS, bod 23, ze dne 27. 5. 2022, čj. 1 Azs 60/2022-28, bod 15, nebo ze dne 25. 8. 2022, čj. 3 Azs 424/2021-35, bod 10).

[9] Aktuální bezpečnostní situací v Arménii s ohledem na probíhající ozbrojený konflikt o Náhorní Karabach a nedávným vyostřením těchto bojů se přitom Nejvyšší správní soud dosud nezabýval, a proto přistoupil k meritornímu přezkumu kasační stížnosti. Kasační stížnost je tedy přijatelná.

[10] Otázka prolomení § 75 odst. 1, resp. v kasačním řízení § 109 odst. 5 s. ř. s. za účelem dodržení mezinárodních lidskoprávních závazků, jako je i stěžovatelem namítaná zásada , je v judikatuře zdejšího soudu řešena konzistentně. Vyplývá z ní především, že takový postup je namístě, pokud až po vydání napadeného rozhodnutí nebo rozsudku nastaly nové skutečnosti z hlediska mezinárodní ochrany a je dáno riziko porušení mezinárodních lidskoprávních závazků v případě neprolomení daných pravidel (srov. obecně k prolomení § 75 odst. 1 s. ř. s. rozsudky NSS ze dne 24. 8. 2010, čj. 5 Azs 15/2010-76, ze dne 4. 2. 2013, čj. 8 Azs 27/2012-65, bod 19, nebo novější rozsudek ze dne 29. 9. 2022, čj. 1 Azs 84/2022-61, bod 29; ve vztahu ke kasační stížnosti rozsudek NSS ze dne 10. 3. 2022, čj. 10 Azs 537/2021-31, č. 4335/2022 Sb. NSS, bod 14 a 15; a k dodržování mezinárodních závazků též rozsudek NSS ze dne 14. 6. 2007, čj. 9 Azs 23/2007-64, č. 1336/2007 Sb. NSS).

[11] V nyní projednávané věci Nejvyšší správní soud neshledal, že by bylo namístě tento postup aplikovat a shora uvedená pravidla § 75 odst. 1 nebo § 109 odst. 5 s. ř. s. prolomit. Ačkoliv lze přisvědčit stěžovateli, že vyvstaly nové skutečnosti, které bez svého zavinění nemohl tvrdit před žalovaným ani krajským soudem (vyostření bojů o Náhorní Karabach), Nejvyšší správní soud neshledal, že by byly z hlediska mezinárodní ochrany. Neshledal, že by v případě neprolomení § 75 odst. 1 nebo § 109 odst. 5 hrozilo ve vztahu ke stěžovateli porušení mezinárodních lidskoprávních závazků, zejména zásady a práva na život, a že by mu hrozila vážná újma ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu, jak namítá.

[12] Nejvyšší správní soud ve vztahu k ozbrojeným konfliktům již dříve judikoval, že v případě tzv. totálního konfliktu hrozí vážná újma ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu v zásadě každému žadateli přicházejícímu z postižené země či regionu; v případě konfliktu nemajícího tento charakter se musí prokázat dostatečná míra individualizace hrozby (rozsudek NSS ze dne 13. 3. 2009, čj. 5 Azs 28/2008-68, č. 1840/2009 Sb. NSS; obdobně rozsudek Soudního dvora ze dne 17. 2. 2009, , C-465/07, bod 39.).

[13] Stěžovatelem vznesené okolnosti bojů mezi Arménií a Ázerbájdžánem o Náhorní Karabach v tomto ohledu skutečnosti pro shledání rizika vážné újmy ve smyslu § 14a zákona o azylu nezakládají. Bydlištěm stěžovatele je Jerevan a uvedený konflikt probíhající v jiné části Arménie dle Nejvyššího správního soudu nelze ke dni tohoto rozhodnutí klasifikovat jako „totální“. Míra svévolného násilí předmětného konfliktu nedosahuje takové úrovně, že by existovaly závažné důvody domnívat se, že by byl stěžovatel v případě navrácení se do Arménie vystaven reálnému nebezpečí vážného ohrožení pouze z důvodu své přítomnosti (již citovaný rozsudek NSS čj. 5 Azs 28/2008-68 a rozsudek Soudního dvora ve věci , bod 35.; nověji rozsudek Soudního dvora ze dne 10. 6. 2021, C-901/19, bod 28.). Nejvyšší správní soud současně neshledal, že by se konflikt v jiné části Arménie stěžovatele dotýkal individuálně, tedy že by mu hrozila konkrétní vážná újma, a ani sám stěžovatel v kasační stížnosti tyto skutečnosti nikterak nerozvádí.

[14] V případě stěžovatele i ve vztahu k dalším novým skutečnostem tedy platí teze vyslovená krajským soudem, že tyto skutečnosti nesvědčí o tom, že by žalobce mohl být pronásledován z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo by mu hrozila vážná újma podle § 14a odst. 2 téhož zákona (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 5. 2022, čj. 2 Azs 10/2022-37, bod 9, ve vztahu k válce na Ukrajině).