Vydání 12/2025

(…)

[37] Stěžovatelé namítají, že žalobci nebyli aktivně legitimováni k podání žaloby, neboť by nebyli účastníky případného navazujícího soudního řízení o žalobě proti rozhodnutí vydanému ve správním řízení, jehož zahájení se domáhají. Žalobci se podle stěžovatelů mohli domoci ochrany svých práv v jiném řízení. Krajský soud měl nadto zkoumat z moci úřední, zda podání žaloby nebylo zneužitím práva. Tyto námitky nejsou důvodné.

[38] Rozšířený senát v rozsudku vymezil tři podmínky, které musí být naplněny současně k tomu, aby (objektivně protizákonná) nečinnost správního orgánu při uplatnění jeho úřední moci (nezahájení řízení z moci úřední) přímo zasáhla do veřejného hmotného subjektivního práva určité osoby.

[39] je potřeba, aby šlo skutečně o žalobce, jehož veřejné hmotné právo nebylo ochráněno v důsledku nečinnosti správního orgánu. Žalobní legitimaci tedy nemá ten, kdo by se nemohl bránit žalobou proti rozhodnutí podle § 65 a násl. s. ř. s., které eventuálně z takto započatého správního řízení může vzejít. musí být zachována subsidiarita zásahové žaloby. Nesmí tedy existovat žádné jiné správní řízení ani žádný jiný moment, kdy osoba v minulosti mohla nebo teprve v budoucnu bude moci chránit své subjektivní hmotné právo v rámci veřejné správy nebo žalobou před správním soudem. by správní soud měl zvážit, zda podáním zásahové žaloby žalobce nezneužívá právo.

[40] Pokud jde o první podmínku, žalobu podle § 65 odst. 1 s. ř. s. je oprávněn podat ten, kdo . Jak vhodně doplnil krajský soud, není třeba, aby to byl právě žalobce, komu úkon správního orgánu, proti kterému brojí, založil, změnil či zrušil práva a povinnosti. Postačí, že se podle tvrzení žalobce v žalobě tento úkon negativně projevil v jeho právní sféře, resp. že s ohledem na tvrzení žalobce není možné zjevně a jednoznačně konstatovat, že k zásahu do jeho právní sféry v žádném případě dojít nemohlo (usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 10. 2008, čj. 8 As 47/2005-86, č. 1764/2009 Sb. NSS, bod 41). Tato podmínka má znemožnit podávat zásahovou žalobu k ochraně práv jiných osob nebo k ochraně veřejného zájmu (), které je ve správním soudnictví nepřípustná (rozsudek , bod 82).

[41] Krajský soud dospěl k závěru, že žalobci by sice nebyli účastníky řízení o uložení opatření podle § 42 odst. 1 vodního zákona, avšak postačí, že v případě, že by toto řízení skončilo nenařízením opatření (resp. zastavením řízení o uložení opatření), tak by se mohli proti takovému rozhodnutí bránit žalobou podle § 65 a násl. s. ř. s. S tímto závěrem Nejvyšší správní soud souhlasí. Není neobvyklé, že žalobci mohou žalobou ve správním soudnictví napadat rozhodnutí, které vzešlo z řízení, jehož nebyli a ani dle zákona nemohli být účastníkem řízení (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 2. 2022, čj. 1 As 254/2021-29, bod 19 a násl.). Podstatné pro jejich aktivní legitimaci je to, zda byli na svých právech takovým rozhodnutím přímo zkráceni.

[42] Žalobci v žalobě tvrdili, že vlastní studny, které jsou umístěny nedaleko skládky (asi několik stovek metrů). V souvislosti se sanačními pracemi na skládce došlo k výraznému nárůstu znečištění v lokalitě, výskyt nadlimitní koncentrace některých kontaminantů byl naměřen také ve studnách žalobců. V současné době podle nich dochází k promývání netěsných sudů se styrenovou smolou a ke kontaminaci podzemních vod, přičemž prouděním vody je následně znečištěna i voda v domovních studních žalobců. To zasahuje do jejich práva na ochranu zdraví a práva na příznivé životní prostředí.

[43] Tvrzení těchto skutečností dle Nejvyššího správního soudu postačí k naplnění aktivní legitimace žalobců, neboť se jejich studny nachází v oblasti, která byla zasažena při zahájení sanačních prací a v současné době může být minimálně dalším zasažením ohrožena. Přímé dotčení žalobců je přitom myslitelné (a alespoň potenciálně možné), neboť k němu došlo již v minulosti. Z tohoto důvodu by tak mohlo být nenařízením opatření (resp. nečinností správních orgánů) zasaženo do práva na ochranu zdraví a práva na příznivé životní prostředí žalobců, a ti by tak potenciálně mohli být účastníky řízení o žalobě proti rozhodnutí, které by z řízení podle § 42 odst. 1 vodního zákona vzešlo. Není přitom zřejmé, kam stěžovatel 2) míří svou námitkou ohledně toho, že toto správní řízení nemusí skončit vydáním rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s. Proto Nejvyšší správná soud jen na okraj poznamenává, že pouze požaduje, aby soudní řízení o žalobě proti rozhodnutí eventuálně ze správního řízení vzejít (rozsudek , bod 84).

[44] K první podmínce proto Nejvyšší správní soud shrnuje, že řízení, jehož zahájení se žalobci domáhali, může skončit rozhodnutím. Proti rozhodnutí by poté žalobci byli oprávněni podat žalobu. To k splnění první podmínky postačuje.

[45] Pokud jde o splnění , žalobci se domáhají (přinejmenším) ochrany podzemních vod ve svých studnách. Tohoto cíle nelze dosáhnout v řízení o překrytí skládky. Jak správně vysvětlil krajský soud, je to zejména proto, že řízení a jeho průběh nejsou v dispozici žalobců a je také nejasný jeho výsledek, což ovšem stěžovatelé nezpochybňují. Není ani zřejmé, jak by mohlo žalobcům poskytnout ochranu řízení o povolení k odběru podzemních vod, jak navrhoval stěžovatel 1).

[46] Nejvyšší správní soud má za to, že krajský soud dostatečně zkoumal také naplnění . Přípustnost žaloby je podmínkou řízení a je tak třeba ji zkoumat z moci úřední. To platí také pro posouzení otázky, zda žaloba není projevem zneužití práva. Této povinnosti krajský soud ovšem dostál, jestliže přesvědčivě odůvodnil, proč podle něj ke zneužití práva nedošlo, resp. proč pochybnost o tom ze spisu nevyplývá, a Nejvyšší správní soud se s jeho závěrem ztotožňuje. Měl-li stěžovatel 1) opačný názor, měl svou argumentaci předestřít v řízení před krajským soudem. Důvod pro pochybnosti o tom, že byl tento závěr krajského soudu správný, ostatně stěžovatel 1) nevznesl ani v kasační stížnosti.

[47] Stěžovatelé dále rozporovali oprávnění žalobců podat zásahovou žalobu s tím, že nevyčerpali prostředky ochrany podle § 85 s. ř. s., neboť se sami (vlastním jménem) neobrátili na žalované s podnětem k zahájení řízení. Tato námitka není důvodná.

[48] Podle rozsudku musí žalobci před podáním zásahové žaloby, kterou se domáhají zahájení řízení z moci úřední, nejdříve uplatnit podnět k zahájení řízení podle § 42 správního řádu, resp. podnět k opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu. Účelem je, aby správní orgán měl možnost se dozvědět o intenzitě dopadů do hmotných práv konkrétních osob a dostal možnost je ochránit. Konkrétně se musí dozvědět nejen o nezákonnosti, ale rovněž o tom, že právě (budoucí) žalobce se cítí zkrácen na svých právech protiprávním stavem, k jehož odstranění je tento správní orgán povolán (rozsudek , body 93-97).

[49] Žalovaní se takové skutečnosti měli možnost dozvědět z vícero podání. Sami žalobci svým jménem vystupovali pouze na petici, kterou asi 600 občanů Nelahozevsi vyzvalo Ministerstvo financí, aby neodkladně pokračovalo v sanaci skládky. Tento dopis obdržel i stěžovatel 2). Podněty, které krajský soud vyhodnotil jako podněty podle § 42 a § 80 správního řádu, ovšem zaslala žalovaným pouze obec, a to svým jménem. Poukázala v nich na předčasné ukončení prací na skládce a jeho tvrzené důsledky, včetně ohrožení dalším znečišťováním podzemních i povrchových vod. Na podporu svých tvrzení přiložila mj. zprávy z monitoringu podzemních vod, které obsahovaly také . Nejvyšší správní soud je shodně s krajským soudem přesvědčen, že podněty požadavkům judikatury dostály. Informace v nich obsažené sestávaly z konkrétních tvrzení, jak nečinnost správních orgánů zasahuje do práv občanů obce a z důkazů, jež se vztahovaly také konkrétně k žalobcům, resp. k jejich studnám.

[50] Nejvyšší správní soud souhlasí také s tím, že obec mohla jednat v zastoupení svých občanů. Podle § 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) je obec . Podle jeho § 2 odst. 2 a § 35 obec v samostatné působnosti pečuje o potřeby svých občanů. Rozšířený senát již uznal právo obce chránit zdravé životní prostředí svých obyvatel a v některých případech jí dokonce z tohoto důvodu přiznal aktivní legitimaci v soudním řízení (usnesení rozšířeného senátu ze dne 29. 5. 2019, čj. 2 As 187/2017-264, č. 3903/2019 Sb. NSS, body 42 až 45, nebo rozsudek NSS ze dne 2. 6. 2021, čj. 9 Ao 3/2021-41, č. 4271/2022 Sb. NSS, body 39-41). Podněty obce nadto zjevně navazovaly na petici, kterou ze stejného důvodu podali žalobci spolu s dalšími občany obce osobě zúčastněné na řízení I) (petici ze srpna 2022 projednal v březnu 2023 Výbor pro životní prostředí Poslanecké sněmovny, který vyzval správní orgány k urychlení kroků k sanaci skládky, v květnu 2023 pak obec vyzvala s obdobným odůvodněním všechny žalované k zahájení řízení). Není důvod pro to, aby jednání obce, která v podnětech upozorňovala i na případ žalobců a doprovodila je podklady týkajícími se také individuální situace žalobců, nemohlo být přičitatelné žalobcům, jestliže se oni sami k tomuto jednání hlásí.

[51] Nejvyšší správní soud považuje za podstatné, že hrozící nebezpečí, které obec ve svých podnětech a žalobci ve své žalobě tvrdili, bylo (jde o skládku o velikosti cca 1,2 ha, která podle tvrzení žalobců ohrožuje jakost podzemních i povrchových vod v širokém okolí) a (skládka se styreny je nyní nezabezpečená a nezakrytá, podle žalobců ohrožuje okolí znečištěním ropnými látkami a zvlášť nebezpečnými látkami). O tom také svědčí skutečnost, že se do věci vložila obec v zájmu velkého okruhu osob, které byly situací dotčeny. Správní orgány tak byly prostřednictvím podnětů dostatečně informovány o tom, že jejich nečinnost zkracuje na právech vysoký, ale přesně určený, počet osob, včetně žalobců, a to v intenzitě nezákonného zásahu ve smyslu § 82 s. ř. s. Měly proto možnost se se situací seznámit a reagovat na ni, což neučinily.

[52] Přihlédne-li Nejvyšší správní soud nadto také ke skutečnosti, že správní orgány v odpovědi na podněty obce nesouhlasily již s posouzením podmínek pro zahájení řízení (nehledě na to, kdo podněty podal), jeví se požadavek, aby tyto podněty podali žalobci následně znovu, jako formalistický. Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s tím, že by bylo v tomto případě nadbytečné, aby se žalobci (nebo další občané obce) na žalované obrátili před podáním žaloby znovu sami (pravděpodobně s obdobnými tvrzeními a důkazy).

[53] S ohledem na vše shora uvedené proto postačovalo, pokud podněty vůči správním orgánům podala obec.

[54] Stěžovatelé dále namítají, že situace na skládce nenaplňuje definici havárie podle § 40 vodního zákona. Současné znečištění je starou ekologickou zátěží. Hodnoty znečištění se od provedení sanačních prací vrátily na původní hodnoty, nedochází k úniku znečišťujících látek. Soud se měl s tímto posouzením obrátit na znalce. Nadto opatření potenciálně přijatá k odstranění havárie by byla totožná jako ta k odstranění staré ekologické zátěže, vedla by se tak dvě řízení se stejným předmětem. Tyto námitky nejsou důvodné.

[55] Havárií je podle § 40 odst. 1 vodního zákona mj. jakosti povrchových nebo podzemních vod. Podle odst. 2 se za havárii považují případy jakosti povrchových nebo podzemních vod .

[56] Jak široce popsal také krajský soud, § 40 odst. 1 vodního zákona rozlišuje dva typy havárií. , tedy stav, kdy je jakost vod mimořádně a závažně či (v případě ropných a zvlášť nebezpečných látek) závažně , tedy stav, kdy k takovému zhoršení již došlo. V nynější věci krajský soud shledal, že jde (minimálně) o havárii ohrožovací, a tak nebylo potřeba prokazovat skutečné zhoršení kvality vod.

[57] V případě ohrožovací havárie je z povahy věci jejím škodlivým následkem toliko trvání této havárie (která přeroste v závadný stav), aniž by došlo k poškození jakosti vod. Takové následky (trvající závadný stav) lze odstranit (uložením opatření k nápravě) právě v řízení, jehož zahájení se žalobci domáhají.

[58] Naproti tomu stará ekologická zátěž není definována v žádném právním předpise. Jedná se „“ (Jančářová, I. Staré ekologické zátěže v kontextu evropské právní úpravy. Brno: , 2/2007, s. 182). Znakem staré ekologické zátěže je tedy její dlouhodobá existence v krajině, skrytá hrozba, a to, že její původce není většinou znám, případně došlo k jeho zániku (pravidelně v souvislosti s privatizací). Znečišťovatel tak bývá odlišný od aktuálního vlastníka ekologické zátěže, který znečištěný prostor s vědomím této zátěže nabyl.

[59] Nejvyšší správní soud se ztotožnil s krajským soudem v tom, že v lokalitě, která je starou ekologickou zátěží, může zároveň dojít k takové změně situace, z níž vznikne havárie. K závažnému zhoršení nebo ohrožení vod totiž může dojít i v již dříve kontaminovaném prostředí, a to právě například v situaci, kdy v průběhu sanace dojde k nepředpokládanému zhoršení původního stavu lokality a s tím souvisejícímu závažnému ohrožení vod. Je však nutné důsledně odlišovat skutečnosti vyplývající z existence staré ekologické zátěže od těch, které již souvisí se vznikem havárie, resp. závadného stavu.

[60] Mimořádné závažné či závažné ohrožení jakosti vod je tak třeba posuzovat v kontextu jakosti vod, která zde byla před vznikem havárie. Je-li nynější ohrožení jakosti vod následkem havárie, je potřeba ji odstranit v řízení podle § 42 odst. 1 vodního zákona. Jak již uvedl krajský soud, řízení podle § 42 odst. 1 a podle § 42 odst. 2 vodního zákona totiž mají jiný účel. Jedno vede k odstranění následků havárie, zatímco cílem druhého je odstranění staré ekologické zátěže. S tím pak souvisí také potenciálně odlišné povinnosti a především osoby, jimž mohou být ukládány, neboť je potřeba odlišovat (§ 41 odst. 1 vodního zákona), resp. z ní vzešlého (§ 42 odst. 1 tamtéž), a , resp (§ 42 odst. 2 tamtéž). V řízení o odstranění závadného stavu způsobeného havárií je tak cílem přijmout taková nápravná opatření, která se nebudou týkat dlouhodobého stavu spojeného se starou ekologickou zátěží, ale zaměří se na odstranění závažného ohrožení jakosti vod.

[61] Nejvyšší správní soud předesílá, že rozšířený senát v rozsudku vyložil, že smyslem vyhovujícího rozsudku správního soudu je donutit správní orgán zahájit řízení s definovaným předmětem v případě, že jsou pro to . Naopak není úkolem správního soudu nahradit činnost příslušného správního orgánu a posuzovat věc po skutkové stránce, zejména je-li potřeba rozsáhlejšího dokazování (bod 105 rozsudku ). Pokud je tedy ze skutkových okolností známých soudu v okamžiku jeho rozhodování zřejmé (je prokázáno), že jsou naplněny podmínky po zahájení řízení, může soud tento závěr vyslovit. Jestliže jde ovšem o věc složitou, která potřebuje rozsáhlejší dokazování či odborné posouzení, postačí, když krajský soud shledá, že existují . O tento případ se přitom jedná v nynější věci.

[62] Podle § 42 odst. 1 vodního zákona platí, že […].

[63] Předpoklady pro zahájení řízení podle § 42 odst. 1 vodního zákona tedy jsou, že (1) vznikla havárie (ve smyslu § 40 vodního zákona) a že (2) existují následky takové havárie, tedy závadný stav, k jehož odstranění se má vést řízení o uložení opatření k nápravě.

[64] Podle krajského soudu došlo k havárii tím, že skládka byla odkryta a po neočekávaném skončení sanačních prací nedostatečně zajištěna. Závadný stav – závažné jakosti podzemních vod ropnými látkami a zvlášť nebezpečnými látkami – pak měl vzniknout tím, že následky havárie nadále trvají, neboť stavební jáma zůstává ve stavu, v jakém byla ponechána při ukončení prací, tedy ve stavu, který havárii vyvolal.

[65] Skládka v Nelahozevsi je sice starou ekologickou zátěží. Zahájením její sanace byla ovšem mnoho desítek let stabilizovaná (relativně překrytá a utěsněná) skládka odkryta. Z důkazů provedených krajským soudem vyplývá, že se v tomto období mimořádně zvýšila hodnota znečištění vody v okolí (ač se hodnoty lišily místo od místa). Jelikož sanace nebyla dokončena, některé části tělesa skládky (spolu se zavřenými i otevřenými, poškozenými či vyteklými sudy, v nichž byly styrenové smoly uloženy) zůstaly od roku 2022 odkryté. Na skládce se vytvořily dvě laguny s vysokými koncentracemi škodlivých látek. Některé poškozené sudy s vytékajícím nebezpečným odpadem se nacházejí i na březích těchto lagun.

[66] Podle Nejvyššího správního soudu pro závěr o vzniku ohrožovací havárie z podstaty věci postačí, aby závažné jakosti bylo Z výše uvedeného plyne, že existují dostatečně silné o naplnění tohoto předpokladu. v minulosti již ke zhoršení došlo, a to také ve studních žalobců. Před krajským soudem byla prokázaná příčinná souvislost mezi zhoršením stavu vod a nedokončenými sanačními pracemi na skládce. , skládka je nyní „nekontrolovatelná“, stavební jáma zůstává ve stavu, v jakém byla ponechána při ukončení prací, a nelze tak bez rozumných pochybností vyloučit, že ke znečištění znovu nedojde. Jsou zde proto zcela důvodná a racionálně podložená podezření, že došlo k havárii (spočívající v trvajícím závažném ohrožení vod), a je potřeba učinit opatření k odstranění jejích následků. Ta postačí k závěru o tom, že jsou pro to, aby správní orgán správní řízení zahájil.

[67] Nejvyšší správní soud se shoduje s krajským soudem v tom, že z dokazování před krajským soudem vyplývá důvodný předpoklad, že odkrytím tělesa skládky došlo minimálně k závažnému ohrožení jakosti povrchových nebo podzemních vod ropnými látkami a zvlášť nebezpečnými látkami. Skutečnost, že došlo k výraznému navýšení kontaminantů v podzemní vodě v době otevření skládky (při její sanaci), poukazuje na to, že tato skládka má potenciál znečišťovat podzemní vody v Nelahozevsi. Ze spisu přitom nevyplývá a ani stěžovatelé netvrdí, že by byla provedena opatření k zamezení dalšího možného znečišťování okolí nebo alespoň k zamezení rizika (ohrožení), že k znečištění dojde.

[68] Nejvyšší správní soud však musí korigovat závěr krajského soudu o tom, že na skládce jistě došlo k havárii. Pro takový závěr neměl soud dostatečné podklady, resp. k němu nedostačovala soudem provedená skutková zjištění.

[69] Nad výše uvedené je (pro závěr o vzniku havárie) totiž třeba dále zkoumat, , respektive zda k znečištění vod skutečně může dojít. Zejména je třeba postavit najisto, zda působením vnějších vlivů může za daných okolností dojít k (závažnému) zhoršení jakosti vod či nikoli. Skutečnost, že k zhoršení jakosti povrchových a podzemních vod došlo v době sanace (při které nebylo pouze odkryto těleso skládky, ale probíhaly na ní práce), je sice silnou indicií pro závěr, že i po ukončení sanace může k tomuto zhoršení dojít. Nevyplývá z toho však automaticky, že by otevřená a nezajištěná skládka měla potenciál jakost povrchových a podzemních vod ohrozit. Tuto otázku ostatně stěžovatelé vznáší ve svých kasačních stížnostech. Namítají například, že styrenové smoly mají vysokou viskozitu, a tak nemohou „dotéct“ až ke zdrojům vody (resp. že sudy od doby otevření skládky „vyschly“), či že znečištěné jsou jen některé zvodně (zvodeň, která je pod skládkou, neodpovídá zvodni, z kterého pochází voda ve studních žalobců). Ani krajský soud se touto argumentací přitom dále nezabýval, neboť mu postačovalo naplnění skutečností uvedených v bodě 66 tohoto rozsudku.

[70] Je třeba vypořádat se také se současným stavem skládky a vysvětlit, jakým způsobem skládka ohrožuje jakost vod, resp. jakým způsobem by mohlo dojít k jejich znečištění. Prozatím nebylo vyloučeno, že únik závadných látek ze skládky byl možný pouze v průběhu sanačních prací. Během nich mohla být například skládka odkryta více, než tomu tak je nyní, nebo ke znečištění došlo pouze proto, že při těchto pracích došlo k přímému styku závadných látek a povrchových či podzemních vod, z dokazování před krajským soudem nadto plyne, že zhotovitel prováděl sanační práce v rozporu se smlouvou o dílo. Postavil-li tak krajský soud závěr o existenci havárie (a závadného stavu) pouze na základě zhoršení jakosti vod prostřednictvím otevřené skládky v minulosti, zůstalo nevysvětleno, jaký je vztah (resp. rozdíl v míře jejího ohrožení) mezi skládkou, na které probíhaly sanační práce (a proto došlo k zhoršení jakosti vod), a skládkou, která je nyní pouze ponechána ve stavu, v jakém byly tyto sanační práce přerušeny.

[71] Úkolem soudu přitom není věc plně posoudit po skutkové stránce, neboť další dokazování bude na správním orgánu v rámci již zahájeného řízení. Závěry tohoto dokazování pak mohou ovlivnit až výsledek správního řízení (srov. rozsudek , body 105 a 123). Konečné rozhodnutí v této věci lze vydat až po řádně provedeném správním řízení, jehož výsledek ovšem nelze nyní předjímat, resp. ukládat žalovanému, jak má ve správním řízení rozhodnout. Z tohoto důvodu také krajský soud nebyl povinen nechat vyhotovit znalecký posudek, jak se stěžovatelé domnívají.

[72] V tomto případě postačoval závěr, ke kterému dospěl krajský soud, k naplnění k zahájení správního řízení. Nejvyšší správní soud proto ponechal posouzení dalších otázek na správním orgánu. Uvedené ovšem nebrání tomu, aby správní soudy v případě žalob proti nezahájení správního řízení z moci úřední nechali vyhotovit znalecký posudek, je-li to nezbytné (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 10. 2024, čj. 1 As 181/2024-44, body 42-45).

[73] Pokud ovšem stěžovatel, jenž povede správní řízení, bude mít za to, že k havárii nedošlo, bude třeba, aby tento závěr přesvědčivě odůvodnil. Krajský soud totiž dospěl k závěru, že existují se domnívat, že zákonné podmínky pro zahájení řízení byly splněny. Předložil přitom závažné argumenty na základě rozsáhlého dokazování. S nimi se jeden ze stěžovatelů bude muset následně ve svém rozhodnutí vypořádat a reagovat na ně.

[74] Současně je nutné mít na paměti i základní zásady ochrany životního prostředí, především princip předběžné opatrnosti (§ 13 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí). Ten stanoví, že .Tento princip se přitom uplatňuje ve všech procesech týkajících se životního prostředí (rozsudky NSS ze dne 16. 1. 2025, čj. 1 As 111/2024-66, č. 4666/2025 Sb. NSS, body 23 a 24; a ze dne 28. 2. 2020, čj. 6 As 104/2019-70, č. 4038/2020 Sb. NSS, bod 27).

[75] Nejvyšší správní soud současně připomíná, že v době před sanací byla skládka jakožto stará ekologická zátěž sice také „skrytou hrozbou“ a lokalitou, která představovala ohrožení pro životní prostředí, byla ovšem „stabilizovaná“ a zajištěná vůči vnějším vlivům. Jednalo se tak o ohrožení méně závažné oproti tomu, které zřejmě vyvstalo s ukončením sanačních prací a zanecháním skládky ve stavu, v jakém byl při přerušení sanačních prací. Ukáže-li se tedy, že současný stav skládky reálně ohrožuje jakost povrchových a podzemních vod, tedy že škodlivé látky ze skládky mohou za určitých okolností (např. promýváním srážkovou vodou či působením jiných vnějších vlivů) skutečně proniknout do povrchových či podzemních vod, a tyto okolnosti mají souvislost se stavem skládky, jak byla ponechána po sanačních pracích, nepůjde již o důsledek existence staré ekologické zátěže, ale o havárii ve smyslu § 40 vodního zákona.

[76] Pokud jde o splnění druhého předpokladu pro zahájení řízení podle § 42 odst. 1 vodního zákona, tedy o existenci závadného stavu, závisí jeho naplnění na existenci havárie. Jestliže odkrytí a zanechání skládky ve stavu, v jakém byla v roce 2022, naplňuje znaky havárie, vyplývá z dokazování před krajským soudem již také závěr, že nadále trvá závadný stav. Ze spisu neplyne, že by skládka nyní byla dostatečně zajištěna – odstraněna, zasypána či jinak zakryta – proti působení vnějších vlivů, aby bylo zabráněno zasažení. Od doby ukončení sanačních prací zřejmě došlo pouze k jednotlivým dílčím zásahům.

[77] Není tak případná námitka stěžovatele 2), podle níž zhotovitelé budou odmítat provádět sanace starých ekologických zátěží, neboť samotným odkrytím skládky vznikne havárie. Jak popsal Nejvyšší správní soud výše, samotné odkrytí původní skládky nemuselo způsobit havárii. Ta mohla v tomto případě vzniknout spíše až následkem přerušení sanačních prací a nedostatečných opatření, která by zabránila následnému znečišťování okolí skládky nad míru předchozích relativně ustálených poměrů. Krajský soud také dostatečně vysvětlil, proč neprovedl důkaz uvedený v bodě 23 tohoto rozsudku.

[78] Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěry krajského soudu také pokud jde o námitky týkající se probíhajícího řízení o změně stavby před dokončením (dočasné zakrytí skládky před finálním dokončením její sanace). Toto řízení nemůže poskytnout dostatečnou ochranu právům žalobců. Správní řízení nemají stejný předmět, stejné účastníky ani stejný účel, jak se stěžovatelé mylně domnívají. Účelem řízení o žádosti o změnu stavby před dokončením je vyhodnocení naplnění podmínek vyplývajících zejména ze zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, a dalších předpisů k ochraně veřejných zájmů při provádění změny stavby (pokud jsou tyto podmínky naplněny může být žádosti vyhověno) a stanovení souvisejících podmínek pro provádění takové změny, nikoli řešení závadného stavu na vodách ve smyslu § 42 odst. 1 vodního zákona.