Vydání 11/2019

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2019, čj. 5 As 212/2019-40)

Dne 17. 5. 2019 byla u krajského soudu podána žaloba na ochranu proti nečinnosti žalovaného, kterou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí ve věci samé v řízení o jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Mladá Boleslav ze dne 6. 3. 2018, jímž mu byla uložena pokuta ve výši 2000 Kč za spáchání přestupku v dopravě (překročení nejvyšší dovolené rychlosti) podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění zákona č. 183/2017 Sb. Následně dne 20. 5. 2019 byla na účet krajského soudu připsána platba soudního poplatku za podání nečinnostní žaloby ve výši 2000 Kč. Tato platba byla uskutečněna z účtu Motoristické vzájemné pojišťovny, přičemž ve zprávě pro příjemce bylo uvedeno: „¹⁾“ Z informací poskytnutých bankou plátce krajský soud zjistil, že příkaz k provedení platby byl zadán skrze internetové bankovnictví dne 17. 5. 2019 Petrem Kocourkem, předsedou představenstva Motoristické vzájemné pojišťovny, jenž měl v době zadání příkazu k platbě rovněž dispoziční oprávnění k danému bankovnímu účtu.

Podle názoru krajského soudu Petr Kocourek jako statutární orgán nevybočil z rozsahu svého zástupčího oprávnění, a proto jeho jednání vyhodnotil jako právně přičitatelné Motoristické vzájemné pojišťovně, za které jí uložil pořádkovou pokutu podle § 44 odst. 1 s. ř. s. Citovanou zprávu pro příjemce krajský soud vyhodnotil jako „“, které je svým rozsahem sice stručné, avšak označuje vulgárním a urážlivým způsobem konkrétní soudkyni krajského soudu, a to zřejmě z důvodu její dřívější rozhodovací činnosti. Současně vzal v potaz i to, že podání obsahuje výslovnou výhrůžku fyzického napadení této soudkyně, jejímž cílem mohla být snaha o ovlivnění výsledku řízení, pokud by věc byla přidělena senátu, jehož je tato soudkyně předsedkyní. Proto krajský soud rozhodl o uložení pořádkové pokuty a při stanovení její výše přihlédl primárně k závažnosti předmětného jednání – tedy vulgárnímu označení soudkyně doprovázenému výslovnou výhrůžkou jejího napadení, k němuž došlo v písemném podání, které zpravidla bývá dopředu promyšlené (nikoli učiněné např. pod psychickým tlakem okolností v emocionálně vypjaté situaci). Jako polehčující okolnost krajský soud hodnotil skutečnost, že se Motoristická vzájemná pojišťovna obdobného jednání dopustila poprvé. Zabýval se rovněž jejími majetkovými poměry, jelikož vystupuje jako subjekt poskytující služby v souvislosti s projednáváním přestupků řidičů, jež jsou jejími členy, a opakovaně hradí z vlastního účtu soudní poplatky za podání žalob ve správním soudnictví – a to v řádech statisíců ročně. Dle krajského soudu tedy zjevně disponuje dostatečnými finančními prostředky a nelze mít za to, že by pořádková pokuta ve výši 30 000 Kč mohla jakýmkoliv způsobem ohrozit její další činnost.

V kasační stížnosti a jejím doplnění Motoristická vzájemná pojišťovna (stěžovatelka) zpochybnila, že by se skutečně jednalo o „“, které jí lze veřejnou mocí připisovat. Předmětná poznámka u platby soudního poplatku podle ní není vůbec podáním. Navíc k předmětu činnosti stěžovatelky nepatří negativní výroky vůči soudcům či jiným osobám, a jedná se tak zjevně o blíže nezjištěné osoby, za který nemůže být trestána. K samotnému obsahu poznámky u platby stěžovatelka poznamenala, že nešlo o výhrůžku fyzickým napadením soudkyně, a už vůbec ne výhrůžku výslovnou. Skutečnost, že by soudkyně měla být napadena, se z poznámky nikterak nepodává; termín „“ je nutno interpretovat jako „“ patrně procesní povahy – tedy úporné vystupování ze strany neznámé osoby na soudním jednání. Pro interpretaci termínu „“ je podle stěžovatelky vhodné rovněž přihlédnout ke stejnojmennému televiznímu pořadu, který dlouhodobě vysílala televizní stanice Nova a v němž politik či veřejně činná osoba předstoupila před publikum, které jí kladlo nekontrolovatelné dotazy; dostat „“ tak znamená dostat se pod určitý tlak, přičemž jako důkaz k tomu stěžovatelka navrhla informaci o existenci daného televizního pořadu z webových stránek Česko-slovenské filmové databáze. Na základě toho, že nešlo o výhrůžku fyzického násilí, pak stěžovatelka zpochybnila výši pořádkové pokuty, kterou považovala za zcela nepřiměřenou – a to i s ohledem na skutečnost, že v jejím případě se jedná o první pořádkovou pokutu, která jí byla udělena. Kromě toho namítla, že pokuta nesmí být likvidační, přičemž krajský soud o majetku stěžovatelky nemá přehled a ani se v této souvislosti nepokusil získat od ní vyjádření či důkazy.

Po procesní stránce stěžovatelka namítla, že nebyla poučena o složení senátu, který bude ve věci rozhodovat. Tím bylo zasaženo do práva na zákonného soudce, vůči němuž nemohla vznášet námitku podjatosti, kterou by jinak uplatnila, neboť předsedou představenstva je Petr Kocourek a ve věci rozhodoval soudce Mgr. Tomáš Kocourek, Ph.D. Dále stěžovatelka namítla, že jí byla uložena pořádková pokuta, ačkoli nebyla účastníkem daného soudního řízení a věc s ní nebyla veřejně projednána a nemohla se tudíž vůči obvinění řádně hájit; podle jejího názoru je i pořádkový delikt stále deliktem dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.; dále jen „Úmluva“). Stěžovatelka dle svého vyjádření vlastně vůbec neví, zda citovaný výrok existuje na nějakém nosiči informací (papíře či elektronickém dokumentu), a je tak potrestána za něco, co neviděla a nebylo jí předloženo jako důkaz s právem se k němu vyjádřit. Proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V posuzovaném případě se jednalo o situaci svým způsobem výjimečnou, neboť pořádková pokuta byla uložena subjektu – stěžovatelce, která v řízení před krajským soudem nevystupovala ani jako žalobce, ani jako žalovaný. Nejvyšší správní soud přesto oba účastníky řízení před krajským soudem informoval o podané kasační stížnosti s tím, že se k jejímu obsahu mohou vyjádřit. Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil. Naopak žalovaný k předložené kasační stížnosti vyjádření podal a navrhl, aby ji Nejvyšší správní soud jako nedůvodnou zamítl. Konstatoval, že zaplacení soudního poplatku je úkonem v řízení, který byl proveden v elektronické formě, a to zcela vědomě a úmyslně. Dle názoru žalovaného se jedná o urážlivé podání, jehož učinění není v zákoně výslovně označeno jako přestupek, a nejedná se tak o delikt, jak dovozuje stěžovatelka. K její interpretaci termínu „“ žalovaný doplnil, že v lidové slovesnosti je tradičně vnímán tak, aby se dotyčná osoba „“. V závěru žalovaný uvedl, že požaduje náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti v podobě paušální náhrady za písemné úkony vyvolané jednáním stěžovatelky ve věci pořádkové pokuty, jejíž přezkoumání není pokračováním správního řízení.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.