Vydání 5/2015

[4]Skutečnost, že probíhá konkurs na majetek stěžovatelky, jakožto jedna z forem řešení úpadku uvedených v § 4 odst. 1 insolvenčního zákona, má vliv na rozhodování Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti. (...)

[12] Pokuta, kterou žalovaný uložil stěžovatelce, představuje mimosmluvní sankci postihující majetek stěžovatelky ve smyslu § 170 písm. d) insolvenčního zákona, která se neuspokojuje žádným ze způsobů řešení úpadku, tj. neuspokojuje se ani v konkursu. K tomu Nejvyšší správní soud odkazuje na usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 2. 2010, čj. 22 Ca 234/2009-39, č. 2134/2010 Sb. NSS, z něhož vyplývá: . Rovněž komentářová literatura k insolvenčnímu zákonu výslovně uvádí, že pokuty za správní delikty jsou mimosmluvní sankcí vyloučenou z uspokojení podle § 170 písm. d) insolvenčního zákona: „.“ (Hásová, J. a kol. . 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 605).

[13] Řízení u Nejvyššího správního soudu v této věci bylo podle § 32 s. ř. s. za použití § 120 téhož zákona zahájeno dnem doručení kasační stížnosti zdejšímu soudu, tj. dnem 6. 1. 2015. Zároveň však podle § 140c insolvenčního zákona platí, že v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze zahájit soudní řízení o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují. Nejvyšší správní soud proto zvažoval, zda není namístě věc vyřídit pouze přípisem, čemuž by nasvědčovala formulace naposledy uvedeného ustanovení insolvenčního zákona, z něhož vyplývá, že řízení v dané věci nelze zahájit. Ustanovení § 140c insolvenčního zákona však nelze vykládat tak, že jakožto vylučuje zahájení řízení, spojované procesními předpisy s určitou právní skutečností, jako v případě § 32 s. ř. s. s podáním návrhu (zde kasační stížnosti). Insolvenční zákon totiž sám předpokládá, že i takto „“ řízení mohou být i po účinnosti rozhodnutí o zjištění úpadku zahájena a pro tento případ § 141a insolvenčního zákona ukládá povinnost tato řízení po právní moci rozhodnutí o úpadku zastavit. S přihlédnutím k výše uvedenému tak má Nejvyšší správní soud za to, že v posuzované věci je namístě vycházet z toho, že řízení o kasační stížnosti bylo v posuzované věci ve smyslu § 32 s. ř. s. zahájeno v den, kdy kasační stížnost byla doručena Nejvyššímu správnímu soudu, a je tudíž namístě řízení o kasační stížnosti zastavit podle § 141a insolvenčního zákona, platného a účinného od 1. 1. 2014, neboť bylo zahájeno v době, kdy účinky rozhodnutí o úpadku stěžovatelky stále trvají, tj. v rozporu s omezením vyplývajícím z § 140c insolvenčního zákona.

[14] Nejvyšší správní soud dále považuje za vhodné uvést, že městský soud pochybil, když ve věci rozsudkem ze dne 26. 11. 2014 rozhodl, neboť podle § 140a insolvenčního zákona bylo řízení před městským soudem rozhodnutím o úpadku stěžovatelky s účinností od 10. 7. 2013 přerušeno. Městský soud tudíž měl podle § 140a odst. 4 insolvenčního zákona účastníky řízení o přerušení řízení pouze vyrozumět a současně je poučit, že v řízení nelze pokračovat po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku. Z tohoto ustanovení dále vyplývá, že rozhodnutí již vydané v době, kdy je řízení přerušeno, se nedoručuje, a pokud bylo doručeno, nenabývá právní moci v rozsahu, v němž bylo řízení přerušeno. Jestliže se v řízení pokračuje, rozhodnutí se doručuje znovu. Zde lze ocitovat i z judikatury civilních soudů, která se ovšem vztahuje k dřívějšímu zákonu č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání^*), který neobsahoval úpravu uvedenou nyní v § 141a insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. 1. 2014, nýbrž pouze stanovil, že řízení ve vymezeném okruhu věcí se přerušuje. Podle Nejvyššího soudu „[p].“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 32 Cdo 2584/98, č. 74/2001 Sb. NS)

[15] Kasační stížností napadený rozsudek městského soudu tedy neměl být vzhledem k tomu, že účinky rozhodnutí o úpadku stěžovatelky stále trvají, vůbec vydán a neměl být účastníkům řízení doručen. Na městském soudu proto bude, aby po odpadnutí překážky řízení spočívající v probíhajícím konkursu pokračoval v řízení a svůj rozsudek stěžovatelce znovu doručil, nedojde-li v důsledku konkursu k jeho zrušení a zániku. Tímto postupem zároveň nebude stěžovatelka dotčena na svém právu podat proti předmětnému rozsudku městského soudu opravný prostředek (kasační stížnost).