Vydání 5/2015

Číslo: 5/2015 · Ročník: XIII

3198/2015

Řízení před soudem: účinky prohlášení konkursu na soudní řízení; správní trestání: mimosmluvní sankce

Řízení před soudem: účinky prohlášení konkursu na soudní řízení Správní trestání: mimosmluvní sankce
k § 140a odst. 1, § 140c, § 141a a § 170 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění zákonů č. 399/2012 Sb. a č. 294/2013 Sb.
k § 47 písm. c) soudního řádu správního
I. Je-li předmětem řízení před správním soudem přezkum rozhodnutí správního orgánu, které se týká mimosmluvní sankce (zde pokuty za správní delikt) uvedené v § 170 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, již nelze uspokojit žádným ze způsobů řešení úpadku, ke dni účinnosti rozhodnutí o úpadku se řízení ze zákona přerušuje a nelze v něm pokračovat, dokud trvají účinky rozhodnutí o úpadku (§ 140a odst. 1 stejného zákona).
II. Pokud je Nejvyššímu správnímu soudu v době trvání účinků rozhodnutí o úpadku doručena kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu ve věcech uvedených v § 170 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, je tím zahájeno řízení o kasační stížnosti v rozporu s § 140c stejného zákona. Takové řízení Nejvyšší správní soud bez dalšího zastaví podle § 141a zákona o úpadku a způsobech jeho řešení ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s.
(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2015, čj. 4 As 6/2015-18)
Prejudikatura:
č. 2134/2010 Sb. NSS; č. 74/2001 Sb. NS.
Věc:
Společnost s ručením omezeným EKOKRATO (dříve společnost s ručením omezeným BAUFELD – ekologické služby) proti Ministerstvu životního prostředí o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobkyně.
Česká inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát Brno, uložila dne 6. 4. 2010 žalobkyni pokutu ve výši 1 000 000 Kč podle § 37 odst. 2 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci, za to, že v období od 1. 6. 2008 do 21. 9. 2009 provozovala zařízení kategorie 5. 1. dle přílohy č. 1 citovaného zákona – „
Zařízení na odstraňování nebo využívání nebezpečného odpadu a zařízení k nakládání s odpadními oleji, vždy o kapacitě větší než 10 t denně
“ – bez platného integrovaného povolení.
Žalovaný toto rozhodnutí dne 1. 6. 2010 potvrdil a odvolání žalobkyně zamítl.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 11. 2014, čj. 5 A 191/2010-40, zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného. Proti tomuto rozsudku městského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost.
Na majetek stěžovatelky byl prohlášen konkurs. Účinky zahájení insolvenčního řízení nastaly dne 24. 5. 2013. Na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2013, čj. MSPH 79 INS 14731/2013-A-11, bylo rozhodnuto o zjištění úpadku a o prohlášení konkursu na majetek dlužnice (stěžovatelky). Účinky tohoto rozhodnutí nastaly dne 10. 7. 2013 a rozhodnutí nabylo právní moci dne 31. 7. 2014. Účinky rozhodnutí o úpadku stěžovatelky stále trvají.
Nejvyšší správní soud řízení zastavil.
Z odůvodnění:
[4]Skutečnost, že probíhá konkurs na majetek stěžovatelky, jakožto jedna z forem řešení úpadku uvedených v § 4 odst. 1 insolvenčního zákona, má vliv na rozhodování Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti. (...)
[12] Pokuta, kterou žalovaný uložil stěžovatelce, představuje mimosmluvní sankci postihující majetek stěžovatelky ve smyslu § 170 písm. d) insolvenčního zákona, která se neuspokojuje žádným ze způsobů řešení úpadku, tj. neuspokojuje se ani v konkursu. K tomu Nejvyšší správní soud odkazuje na usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 2. 2010, čj. 22 Ca 234/2009-39, č. 2134/2010 Sb. NSS, z něhož vyplývá:
Je-li předmětem řízení před správním soudem přezkum rozhodnutí správního orgánu, které se týká mimosmluvních sankcí (pokuty uložené za správní delikt) uvedených v § 170 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona, jež nelze uspokojit žádným ze způsobů řešení úpadku (tj. ani konkursem), a jež se tedy nemohou dotýkat majetkové podstaty úpadce, nestává se insolvenční správce v již zahájeném řízení před správním soudem jeho účastníkem místo úpadce a § 264 odst. 1 citovaného zákona se nepoužije
. Rovněž komentářová literatura k insolvenčnímu zákonu výslovně uvádí, že pokuty za správní delikty jsou mimosmluvní sankcí vyloučenou z uspokojení podle § 170 písm. d) insolvenčního zákona: „
V oblasti mimosmluvních sankcí jako nároků vyloučených z uspokojení v průběhu insolvenčního řízení i nadále platí, že se jedná zejména o pokuty ukládané správními úřady, o správní sankce ukládané opět správními orgány podle zvláštních zákonů a též o peněžité tresty ukládané soudy podle trestního zákona. Insolvenční zákon však pro určitý druh veřejnoprávních sankcí stanoví výjimku, která se týká penále vzniklého před rozhodnutím o úpadku, které se váže k daním, poplatkům, clům, pojistnému na sociální zabezpečení, příspěvkům na státní politiku zaměstnanosti nebo pojistnému na veřejné zdravotní pojištění
.“ (Hásová, J. a kol.
Insolvenční zákon. Komentář
. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 605).
[13] Řízení u Nejvyššího správního soudu v této věci bylo podle § 32 s. ř. s. za použití § 120 téhož zákona zahájeno dnem doručení kasační stížnosti zdejšímu soudu, tj. dnem 6. 1. 2015. Zároveň však podle § 140c insolvenčního zákona platí, že v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze zahájit soudní řízení o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují. Nejvyšší správní soud proto zvažoval, zda není namístě věc vyřídit pouze přípisem, čemuž by nasvědčovala formulace naposledy uvedeného ustanovení insolvenčního zákona, z něhož vyplývá, že řízení v dané věci nelze zahájit. Ustanovení § 140c insolvenčního zákona však nelze vykládat tak, že jakožto
lex specialis
vylučuje zahájení řízení, spojované procesními předpisy s určitou právní skutečností, jako v případě § 32 s. ř. s. s podáním návrhu (zde kasační stížnosti). Insolvenční zákon totiž sám předpokládá, že i takto „
zapovězená
“ řízení mohou být i po účinnosti rozhodnutí o zjištění úpadku zahájena a pro tento případ § 141a insolvenčního zákona ukládá povinnost tato řízení po právní moci rozhodnutí o úpadku zastavit. S přihlédnutím k výše uvedenému tak má Nejvyšší správní soud za to, že v posuzované věci je namístě vycházet z toho, že řízení o kasační stížnosti bylo v posuzované věci ve smyslu § 32 s. ř. s. zahájeno v den, kdy kasační stížnost byla doručena Nejvyššímu správnímu soudu, a je tudíž namístě řízení o kasační stížnosti zastavit podle § 141a insolvenčního zákona, platného a účinného od 1. 1. 2014, neboť bylo zahájeno v době, kdy účinky rozhodnutí o úpadku stěžovatelky stále trvají, tj. v rozporu s omezením vyplývajícím z § 140c insolvenčního zákona.
[14] Nejvyšší správní soud dále považuje za vhodné uvést, že městský soud pochybil, když ve věci rozsudkem ze dne 26. 11. 2014 rozhodl, neboť podle § 140a insolvenčního zákona bylo řízení před městským soudem rozhodnutím o úpadku stěžovatelky s účinností od 10. 7. 2013 přerušeno. Městský soud tudíž měl podle § 140a odst. 4 insolvenčního zákona účastníky řízení o přerušení řízení pouze vyrozumět a současně je poučit, že v řízení nelze pokračovat po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku. Z tohoto ustanovení dále vyplývá, že rozhodnutí již vydané v době, kdy je řízení přerušeno, se nedoručuje, a pokud bylo doručeno, nenabývá právní moci v rozsahu, v němž bylo řízení přerušeno. Jestliže se v řízení pokračuje, rozhodnutí se doručuje znovu. Zde lze ocitovat i z judikatury civilních soudů, která se ovšem vztahuje k dřívějšímu zákonu č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání*), který neobsahoval úpravu uvedenou nyní v § 141a insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. 1. 2014, nýbrž pouze stanovil, že řízení ve vymezeném okruhu věcí se přerušuje. Podle Nejvyššího soudu „[p]
okračoval-li soud v řízení a vydal-li rozhodnutí v době, v níž bylo řízení prohlášením konkursu přerušeno, je řízení předcházející vydání rozhodnutí postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jestliže však účinky přerušení trvají (nevznesla-li k tomu oprávněná osoba návrh na pokračování v řízení tam, kde zákon dovoluje v řízení pokračovat), nemůže po dobu trvání konkursu v řízení pokračovat ani soud vyššího stupně (odvolací nebo dovolací soud) tím, že by na základě opravného prostředku rozhodnutí, které je uvedenou vadou postiženo, zrušil
.“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 32 Cdo 2584/98, č. 74/2001 Sb. NS)
[15] Kasační stížností napadený rozsudek městského soudu tedy neměl být vzhledem k tomu, že účinky rozhodnutí o úpadku stěžovatelky stále trvají, vůbec vydán a neměl být účastníkům řízení doručen. Na městském soudu proto bude, aby po odpadnutí překážky řízení spočívající v probíhajícím konkursu pokračoval v řízení a svůj rozsudek stěžovatelce znovu doručil, nedojde-li v důsledku konkursu k jeho zrušení a zániku. Tímto postupem zároveň nebude stěžovatelka dotčena na svém právu podat proti předmětnému rozsudku městského soudu opravný prostředek (kasační stížnost).
*)
S účinností od 1. 1. 2008 nahrazen zákonem č. 182/2006 S., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon).

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.