Vydání 7/2005

Finanční ředitelství v Ostravě rozhodnutím ze dne 17. 4. 2001 uložilo žalobci v souladu s § 3 odst. 1 a 2 zákona ČNR č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, a podle § 17 odst. 1 písm. a) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, pokutu ve výši 2 863 035 Kč za porušení § 15 odst. 2 písm. a) zákona o cenách, kterého se žalobce dopustil nerespektováním § 5 zákona o cenách, a to v období od ledna do října roku 2000, čímž získal neoprávněný majetkový prospěch ve výši 2 863 035, 29 Kč.

Žalobou napadeným rozhodnutím Ministerstva financí ze dne 27. 7. 2001 bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně.

Ve správní žalobě žalobce krom jiného namítal, že k porušení zákona o cenách došlo kvůli kritické situaci na trhu s mlékem v roce 2000, kdy z důvodu zachování existence prvovýrobců uzavíral žalobce smlouvy o dodávkách mléka (kupní smlouvy), ve kterých byla cena stanovena na základě svobodné vůle subjektů, tedy dohodou, ve výši sice nižší, než byla úředně stanovená cena, ovšem v takové výši, aby se obchod mohl realizovat. V obdobné situaci se podle žalobce ocitla řada jiných subjektů, kteří tím zabránili kolapsu na trhu s mlékem. Dále uvedl, že stát situaci řešil selektivně státními dotacemi na export; však byly podle žalobce přidělovány individuálně a nijak se jej nedotkly. Žalobce dovozoval, že vydáním takového cenového předpisu stát nutí tržní subjekty k dodržování cen, které znamenají jak pro kupujícího, tak pro prodávajícího ukončení činnosti; zásahy státu do podnikatelské svobody jsou nekoncepční a chaotické. Předpis, který stanoví minimální výkupní cenu, má podle žalobce chránit prodávajícího, tj. zemědělce, ale v mnohých případech, v důsledku stanovení ceny ekonomicky neúnosné, znamená jeho zánik. Toto stanovení minimální ceny má pak podle žalobce význam pouze pro subjekty, které pobírají ze státního rozpočtu na export, a stanovení minimální garantované ceny pro zemědělce má pak logiku v tom, že zemědělec by měl nepřímo participovat na dotaci ze státního rozpočtu. V případě, kdy nejsou čerpány státní , nemá stát právo vstupovat do tržních podmínek mezi prodávajícím a kupujícím. Stát negarantuje minimální realizační cenu mléka na trhu v maloobchodní síti a nepřikazuje zahraničním řetězcům, kolik mají platit za litr odebraného mléka, čímž dochází k narušování volné soutěže.

Žalovaný ve svém vyjádření k námitce, že smlouvy na dodávky mléka byly uzavírány dobrovolně a za oboustranně přijatelných podmínek, uvedl, že tato skutečnost není pro posouzení případu rozhodující, neboť došlo k porušení platného cenového předpisu a za toto porušení musí následovat postih. Dále žalovaný uvedl, že skutečnost, že ceny mléka byly nižší než minimální cena mléka, není žalobou nijak zpochybněna.

Ze správního spisu vyplynulo, že Finanční ředitelství v Ostravě provedlo v době od 28. 11. 2000 do 1. 2. 2001 u žalobce cenovou kontrolu zaměřenou na dodržování zákona o cenách. Z protokolu ze dne 20. 2. 2001 vyplývá, že se žalobce v roce 2000 při nákupu kravského mléka syrového dopustil porušení cenových předpisů, neboť odebral 4 199 860 litrů kravského syrového mléka za ceny nižší než minimální. Na základě tohoto zjištění byla žalobci uložena pokuta ve výši neoprávněně získaného majetkového prospěchu, který byl vyčíslen na částku 2 863 035, 29 Kč.

Nejvyšší správní soud, který věc převzal k dokončení řízení podle § 132 s. ř. s., žalobu jako nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.