582/2005
Řízení před soudem a osvobození od soudních poplatků
Ej 184/2005
Řízení před soudem: osvobození od soudních poplatků
k § 36 odst. 3 soudního řádu správního
Nejedná-li se o případ uvedený ve větě druhé § 36 odst. 3 s. ř. s., soud (předseda senátu) při rozhodování podle tohoto ustanovení především porovnává na jedné straně výdělkové a majetkové poměry účastníka řízení, na straně druhé pak výši soudního poplatku se zřetelem na případné další náklady spojené s řízením před soudem.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2005, čj. 2 As 72/2003-74)
Prejudikatura
srov. prejudikaturu k předchozímu judikátu.Věc:
JUDr. Zbyněk V. v N. proti Ministerstvu vnitra, o osvobození od soudních poplatků v řízení o kasační stížnosti žalobce.Žalobce podal u Městského soudu v Praze žalobu proti nečinnosti a požádal o osvobození od soudních poplatků v řízení o této žalobě. Poukázal na to, že vede či vedl řadu sporů, stal se insolventním a byl nucen se zadlužit, přičemž dluhy přesahují částku 100 000 Kč. Jeho manželce byl přiznán invalidní důchod; žalobce sám byl dlouhou dobu bez zaměstnání, nebylo mu přiznáno hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání a byl odkázán na státní sociální pomoc.
Městský soud z potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech ze dne 15. 7. 2003 zjistil, že žalobce měl za druhé kalendářní čtvrtletí roku 2003 průměrný měsíční příjem ve výši 15 996 Kč. Z potvrzení ze dne 18. 11. 2002, které žalobce připojil k žalobě, vyplývá, že žalobce má jednu vyživovací povinnost k synovi; manželka pobírá invalidní důchod ve výši 7381 Kč. Žalobce je spolu s manželkou spolumajitelem rodinného domku a osobního auta a má dluhy u fyzických osob ve výši 105 000 Kč. Městský soud na základě těchto zjištění dovodil, že k dluhům žalobce vůči fyzickým osobám nelze přihlédnout, neboť jde o žalobcovu ryze soukromou věc. Soud nemohl přihlédnout ani k tomu, že žalobce byl určitou dobu bez zaměstnání a pobíral sociální dávky, neboť tato situace již pominula, žalobce je zaměstnán a pobírá mzdu. Při své úvaze městský soud přihlédl i k výši soudních poplatků, které je žalobce povinen zaplatit. Soud poukázal na položky č. 3 a č. 14a bod 2 písm. d) sazebníku soudních poplatků (přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) s tím, že celková výše poplatků za žalobu a návrh na vydání předběžného opatření činí 1500 Kč. Usnesením ze dne 12. 8. 2003 proto žalobcovu žádost zamítl.
V kasační stížnosti žalobce (stěžovatel) především odkázal na článek 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že pokud by soud řádně vycházel z jeho celkové finanční situace, měl hodnotit nejen jeho příjmy, ale také výdaje (náklady na léčení stěžovatelovy manželky, jakož i stěžovatelovy dluhy vzniklé tím, že stěžovatel neměl žádnou naději domoci se ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod před soudy ani před jinými orgány). Částka 1500 Kč není pro stěžovatele bezvýznamná, ale představuje například měsíční kapesné pro syna. Soud měl přihlédnout i k tomu, že obdobných řízení k ochraně svých ústavně zaručených základních práv a svobod byl stěžovatel nucen podstoupit celkem deset, přičemž celková výše soudních poplatků se pohybuje v rovině jeho jednoho měsíčního příjmu.
Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou.
Z odůvodnění:
Podle ustanovení § 36 odst. 3 s. ř. s. může být účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
Nejedná li se tedy o případ uvedený ve větě druhé, soud (předseda senátu) při rozhodování podle tohoto ustanovení především porovnává na jedné straně výdělkové a další majetkové poměry dotyčného účastníka řízení, na druhé straně pak výši soudního poplatku se zřetelem na případné další náklady spojené s předmětným řízením před soudem. Výsledkem této úvahy je pak závěr, zda účastníkovi je možné přiznat osvobození od soudních poplatků či nikoli.
Stejnou úvahou se řídil i Nejvyšší správní soud při posouzení důvodnosti kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že uvažovaná výše soudních poplatků v této věci (1500 Kč) se zřetelem na příjem stěžovatele a jeho rodiny nebrání uplatnění práva na soudní ochranu. Pokud stěžovatel uvádí, že vede řadu dalších sporů a celková výše soudních poplatků dosahuje výše jeho průměrného měsíčního výdělku, je třeba zejména poukázat na to, že ani stěžovatel netvrdí, že by byl povinen zaplatit poplatky ze všech těchto sporů v jednom měsíci či v relativně krátké době.
Toliko pro úplnost je třeba poukázat i na to, že jak vyplývá ze spisu vedeného u Městského soudu v Praze, stěžovatel vedle příjmu uvedeného v potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pobírá ještě příspěvek za službu.
(oda)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.