Vydání 7/2005

Podle § 102 s. ř. s. je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí, není-li dále stanoveno jinak. Případy, kdy je kasační stížnost nepřípustná, jsou taxativně stanoveny v § 104 s. ř. s., přičemž z tohoto ustanovení nevyplývá, že by kasační stížnost byla nepřípustná proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků. Nelze jej totiž podřadit pod rozhodnutí, jímž se pouze upravuje řízení: naopak představuje závažný zásah do práv účastníka řízení, neboť zamítnutím žádosti se rozhoduje o významném procesním právu žalobce být, při splnění zákonem stanovených předpokladů, osvobozen od soudních poplatků, a stejně tak se nejedná ani o rozhodnutí povahy dočasné, protože až do zjištění změny poměrů je rozhodnutím trvalým. Ostatní taxativně vyjmenované případy nepřípustnosti kasační stížnosti nepřicházejí ve vztahu k rozhodnutí o zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků v úvahu. V této souvislosti Nejvyšší správní soud poukazuje na svou judikaturu, z níž je zřejmé, že rozhodnutí krajského soudu o nepřiznání osvobození od soudních poplatků jsou v řízení o kasační stížnosti přezkoumávána (rozhodnutí ze dne 12. 2. 2004, čj. 2 Afs 21/2003-57,^*) a ze dne 30. 3. 2004, čj. 1 Afs 5/2003–54^**)).

Individuální osvobození od soudních poplatků je procesní institut, jehož účelem je ochrana účastníka, který se nachází v tíživých poměrech. Podle § 36 odst. 3 s. ř. s. může být účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků. Účastník může být osvobozen od soudních poplatků při splnění těchto tří předpokladů: a) je podána žádost o osvobození od soudních poplatků, b) podaný návrh (na zahájení řízení) není zjevně neúspěšný, c) je doložen nedostatek prostředků. Pokud jde o předpoklad c), musí účastník nejen uvést, v čem spatřuje svůj nedostatek prostředků, který jej vede k tomu, že nemůže soudní poplatek uhradit, ale toto své tvrzení řádně doložit.

V žádosti o osvobození od soudních poplatků stěžovatelka uvedla, že se ho domáhá proto, že jejím jediným příjmem je starobní důchod ve výši asi 5500 Kč, a toto své tvrzení doložila výpisem z účtu. Právní úprava institutu osvobození od soudního poplatku neukládá soudu povinnost, aby sám vyhledával další skutečnosti, které by měly právní relevanci při posuzování žádosti, ale pokud tak krajský soud učinil, bylo na místě, aby tak učinil důsledně, a ne jen polovičatě. Zjistil-li, že stěžovatelka, stejně jako její manžel, jsou evidováni k 30. 11. 2003 v registru ekonomických subjektů a k 30. 10. 2003 v registru živnostenského podnikání, měl si také ověřit, zda tuto činnost skutečně vykonávají a jaký příjem z ní mají. Z pouhého zjištění, že stěžovatelka je zapsaná v uvedených registrech, nelze činit žádné závěry o její materiální situaci. Rozhodnutí krajského soudu o zamítnutí stěžovatelčiny žádosti tak bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, a tím, že jí poté bylo odňato právo podat proti němu kasační stížnost, zatížil krajský soud řízení vadou, která se ve svých důsledcích projevila v napadeném usnesení.

Další procesní vada, která měla vliv na zákonnost rozhodnutí o zastavení řízení, spočívá v tom, že poté, kdy bylo rozhodnuto negativně o žádosti o osvobození od soudních poplatků, nebyla stěžovatelka vyzvána k zaplacení soudního poplatku. Proto nelze oprávněně poukazovat na to, že stěžovatelce byla poskytnuta dostatečná lhůta pro zaplacení soudního poplatku.

V dalším řízení krajský soud znovu vyzve stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku s tím, že stěžovatelka má možnost opět požádat o osvobození, pokud doloží, že nemá dostatečné prostředky.