282/2004
Restituce a rehabilitace a vdova po československém politickém vězni
Ej 243/2003
Restituce a rehabilitace: vdova po československém politickém vězni
k § 5 odst. 7 zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945 (v textu též „zákon č. 261/2001 Sb.“)
Vdova po československém politickém vězni není oprávněnou osobou ve smyslu § 5 odst. 7 věty druhé zákona č. 261/2001 Sb., neboť toto ustanovení odkazuje na politické vězně uvedené v § 2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb., nikoli na československé politické vězně z doby II. světové války, na které – jakož i na jejichž vdovy, vdovce a sirotky – se vztahoval zákon č. 217/1994 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky některým obětem nacistické perzekuce.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2003, čj. 2 A 565/2002-17)
Věc:
Anna P. v Ch. proti České správě sociálního zabezpečení o jednorázovou peněžní částku podle zákona č. 261/2001 Sb.Dvěma rozhodnutími ze dne 29. 1. 2002 žalovaná jednak přiznala žalobkyni podle § 5 odst. 7 zákona č. 261/2001 Sb. jednorázovou peněžní částku ve výši 30 000 Kč z důvodu účasti manžela žalobkyně Jana L. v národním boji za osvobození v době od 1. 11. 1944 do 25. 4. 1945, tedy po dobu kratší než jeden rok, za níž by manželu žalobkyně vznikl nárok na jednorázovou peněžní částku ve výši 60 000 Kč, a žalobkyni pak ve smyslu § 5 odst. 7 náleží polovina této částky, tj. 30 000 Kč, jednak jednorázovou peněžní částku ve výši 60 000 Kč z titulu účasti žalobkyně v národním boji za osvobození v době od 1. 12. 1944 do 26. 4. 1945 (tedy po dobu kratší než jeden rok, avšak delší než tři měsíce).
V opravném prostředku napadajícím první z těchto rozhodnutí, jímž byla žalobkyni přiznána jednorázová peněžní částka ve výši 30 000 Kč z důvodu účasti jejího zemřelého manžela v národním boji za osvobození, žalobkyně namítla, že její manžel Jan L., narozený 20. 11. 1919, byl popraven gestapem dne 4. 5. 1945, tedy byl na něm vykonán trest smrti, a proto žalobkyni náleží podle § 5 odst. 7 zákona č. 261/2001 Sb. jednorázová peněžní částka ve výši 120 000 Kč.
Žalovaná ve svém písemném vyjádření k opravnému prostředku vysvětlila, že zákon č. 261/2001 Sb. se vztahuje na odškodnění těch účastníků národního boje za osvobození, kteří splňují podmínky uvedené v § 1 odst. 1 bodě 1 písm. c) až f), bodě 2 a odst. 2 zákona č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, a kterým o tom bylo vydáno příslušné osvědčení, nebo kteří mají potvrzení, jež toto osvědčení nahrazuje, a vztahuje se rovněž na vdovy a vdovce po těchto účastnících národního boje za osvobození za podmínek uvedených v § 1 odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb. Manžel žalobkyně byl jednak účastníkem národního boje za osvobození v době od 1. 11. 1944 do 25. 4. 1945 jako československý partyzán ve smyslu § 1 odst. 1 písm. c) zákona č. 255/1946 Sb. a dále jako československý politický vězeň v době od 26. 4. 1945 do 4. 5. 1945. Českoslovenští političtí vězni jako příslušníci národního boje za osvobození jsou však uvedeni v § 1 odst. 1 bodě 1 písm. g) [nikoliv písm. c) až f)] zákona č. 255/1946 Sb. a na rozhodování o přiznávání jednorázové peněžní částky se v jejich případě vztahoval zákon č. 217/1994 Sb. Manžel žalobkyně Jan L. zemřel nepochybně v národním boji za osvobození, ale jako československý politický vězeň, na které se zákon č. 261/2001 Sb. nevztahuje, a žalovaná proto žalobkyni podle § 5 odst. 7 tohoto zákona mohla přiznat pouze jednorázovou peněžní částku za jeho účast v národním boji za osvobození jako československého partyzána.
Nejvyšší správní soud, na nějž věc přešla v souladu s § 132 s. ř. s. z Vrchního soudu v Praze, žalobu zamítl jako nedůvodnou.
Z odůvodnění:
Již správní orgán ve vyjádření k opravnému prostředku správně poukázal na právní úpravu možnosti poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního odboje tak, jak je obsažena v ustanovení § 1 odst. 1, 2 a 3 zákona č. 261/2001 Sb. v návaznosti na ustanovení § 1 odst. 1 a 2 zákona č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození. Nutno připomenout ustanovení § 1 odst. 1 bodu 1 zákona č. 255/1946 Sb. (v němž je vymezen okruh účastníků národního boje za osvobození), podle něhož je takovým účastníkem ten:
1) kdo v letech 1939 až 1945
a) byl příslušníkem československé armády v zahraničí nebo v ní konal vojenskou službu za podmínek uvedených v ustanovení § 2 odst. 1 č. 2,
b) konal vojenskou službu ve spojenecké armádě,
c) byl příslušníkem první československé armády na Slovensku,
d) byl československým partyzánem (ustanovení § 1 zákona č. 34/1946 Sb., jímž se vymezuje pojem „československého partyzána“),
e) zúčastnil se alespoň 3 měsíce soustavné činnosti zahraničního nebo domácího hnutí, směřujícího přímo k osvobození republiky Československé, nebo Slovenského národního povstání třeba po dobu kratší takovým způsobem, že tato činnost přivodila nebo byla prokazatelně způsobilá přivodit jemu nebo jeho rodině újmu na životě, osobní svobodě nebo zdraví,
f) zúčastnil se povstání v květnu 1945, přičemž za bojů padl nebo byl těžce raněn nebo utrpěl těžkou poruchu zdraví,
g) byl československým politickým vězněm,
2) kdo byl československým dobrovolníkem ve Španělsku v letech 1936 až 1939.
Podle § 5 odst. 3 zákona č. 261/2001 Sb. činí výše jednorázové peněžní částky pro účastníka národního boje za osvobození za účast v národním boji za osvobození kratším než jeden rok, trvajícím však alespoň tři měsíce nebo alespoň dva měsíce v případě služby v partyzánské jednotce jako československý partyzán podle zvláštního zákona, 60 000 Kč. Podle § 5 odst. 7 téhož zákona činí výše jednorázové peněžní částky podle odstavce 1 až 6 pro vdovu nebo vdovce po účastníku národního boje za osvobození nebo po politickém vězni (nezaměňovat s československým politickým vězněm) a děti podle § 1 odst. 2 vždy její polovinu. Pokud účastník národního boje za osvobození nebo politický vězeň v národním boji za osvobození padl nebo na něm byl vykonán trest smrti nebo zemřel při věznění, činí výše jednorázové peněžní částky podle § 1 odst. 2 pro vdovu nebo vdovce a děti 120 000 Kč.
V této souvislosti nutno zdůraznit, že zákon č. 261/2001 Sb. se kromě účastníků národního boje za osvobození vztahuje též na politické vězně, tedy na občany uvedené v § 2 odst. 2 téhož zákona, jimiž jsou občané České republiky, kteří byli vězněni mezi 25. únorem 1948 a 1. lednem 1990 a u kterých bylo rozhodnutí o jejich věznění zcela nebo částečně zrušeno podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů nebo podle zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu (dále jen „politický vězeň“). Jde tedy o jinou kategorii oprávněných osob – politických vězňů – kterou nelze zaměňovat s československými politickými vězni ve smyslu § 1 odst. 1 bodu 1 písm. g) zákona č. 255/1946 Sb., na něž se v případě rozhodování o přiznávání jednorázové peněžní částky vztahoval zákon č. 217/1994 Sb.
Jak vyplývá ze skutkových zjištění, z nichž správní orgán vycházel v napadeném rozhodnutí a jež nedoznala změny ani v průběhu řízení soudního, je žalobkyně nepochybně vdovou po panu Janu L., narozeném 20. 11. 1919, který podle potvrzení Ministerstva obrany České republiky ze dne 19. 7. 1995 byl účastníkem národního boje za osvobození podle zákona č. 255/1946 Sb. Pokud jde o způsob účasti na národním boji za osvobození a dobu strávenou ve vlastnosti účastníka tohoto boje, je v potvrzení uvedeno, že Jan L. byl československým partyzánem od 1. 11. 1944 do 25. 4. 1945 a československým politickým vězněm od 26. 4. 1945 do 4. 5. 1945. Je rovněž nepochybné, že manžel žalobkyně Jan L. byl zastřelen gestapem dne 4. 5. 1945. V době účasti v národním boji za osvobození byla žalobkyně manželkou Jana L., neboť podle předloženého opisu oddacího listu bylo jejich manželství uzavřeno dne 6. 7. 1942.
Z uvedeného je patrno, že podle zákona č. 261/2001 Sb. lze poskytnout jednorázovou peněžní částku v tomto zákoně uvedenou jen těm účastníkům boje za národní osvobození (a vdovám či dětem po nich), kteří jsou uvedeni v § 1 odst. 1 bodě 1 písm. c) až f) zákona č. 255/1946 Sb. V případě manžela žalobkyně se to týká jeho účasti v boji za národní osvobození jako československého partyzána, neboť na tuto skupinu účastníků odboje pamatuje písm. d) uvedeného zákonného ustanovení. Protože tato účast trvala déle než dva měsíce v případě československého partyzána, avšak netrvala celý jeden rok, náleželo by Janu L. odškodnění za tuto dobu účasti ve výši 60 000 Kč. Žalobkyni jako vdově po něm náleží ve smyslu § 5 odst. 7 polovina této částky, tedy 30 000 Kč. Jak již vysvětlil žalovaný správní orgán, nezemřel Jan L. ve vlastnosti československého partyzána, ale československého politického vězně, na jejichž odškodnění se vztahoval zákon č. 217/1994 Sb. Ostatně podle záznamu ve správním spise obdržela již žalobkyně z titulu této účasti manžela v boji za národní osvobození odškodnění v celkové výši 102 300 Kč. Je zřejmé, že žalobkyni zřejmě pomýlilo nepříliš jasné ustanovení § 5 odst. 7 zákona č. 261/2001 Sb., kde je v jedné větě pamatováno na odškodnění jak účastníků národního boje za osvobození, tak politických vězňů z doby komunistického režimu. Nejde však o československé politické vězně z doby II. světové války, jak již bylo výše vysvětleno.
Ze všech těchto důvodů soud dospěl k závěru, že žalobkyni náleží nárok na přiznání jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb. z titulu účasti jejího manžela v národním boji za osvobození jen ve výši přiznané žalovanou, tj. ve výši 30 000 Kč, a nenáleží jí nárok na poskytnutí částky 120 000 Kč ve smyslu § 5 odst. 7 téhož zákona.
(gr)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.