Vydání 7/2004

Z obsahu připojeného správního spisu vyplývá, že žalobkyně podala žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 – 1945 celkem dvakrát, a to poprvé dne 6. 3. 2000 prostřednictvím Okresní správy sociálního zabezpečení v Chomutově, v níž uplatnila nárok za sebe jako oprávněnou osobu – příslušníka československé armády v zahraničí od 15. 7. 1944 do 5. 5. 1945. K žádosti předložila osvědčení vydané jí podle § 8 zákona č. 255/1946 Sb. Ministerstvem národní obrany, z něhož vyplývá, že Olga S., nar. 6. 1. 1926, je účastníkem národního boje za osvobození a započítává se jí doba od 15. 7. 1944 do 5. 5. 1945 jako příslušníku československé armády v zahraničí. Dne 30. 5. 2000 vydala žalovaná rozhodnutí, kterým žalobkyni podle § 4 odst. 3 zákona č. 39/2000 Sb. přiznala jednorázovou peněžní částku 60 000 Kč za prokázanou vojenskou službu od 15. 7. 1944 do 5. 5. 1945. Toto rozhodnutí bylo doručeno žalobkyni dne 20. 6. 2000. Dne 11. 2. 2002 podala žalobkyně u Okresní správy sociálního zabezpečení Chomutov žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 – 1945 jako vdova po Jindřichu S., nar. 20. 5. 1920, zemřelém 8. 12. 1989, přičemž k žádosti přiložila i fotokopii osvědčení vydaného podle § 8 zákona č. 255/1946 Sb. Ministerstvem národní obrany, podle něhož je Jindřich S., nar. dne 20. 5. 1920, účastníkem národního boje za osvobození a započítává se mu doba od 21. 3. 1944 do 5. 5. 1945 jako příslušníku československé armády v zahraničí. K žádosti přiložila žalobkyně i fotokopii úmrtního listu vystaveného Městským národním výborem v Chomutově, z něhož vyplývá, že Jindřich S. zemřel dne 8. 12. 1989, a též čestné prohlášení o tom, že manželství s Jindřichem S. uzavřela dne 21. 10. 1945. V obsahu správního spisu se nenachází rozhodnutí žalované ze dne 30. 5. 2000 přiznávající žalobkyni jednorázovou peněžní částku podle § 4 odst. 4 zákona č. 39/2000 Sb. jako vdově za vojenskou službu jejího manžela v době od 21. 3. 1944 do 5. 5. 1945, jak žalovaná tvrdí ve svém písemném vyjádření ze dne 13. 5. 2002. Nenachází se v něm ani oddací list potvrzující uzavření manželství žalobkyně s Jindřichem S. Nevyplývá z něho ani, proč žalobkyně oddací list nemůže předložit, resp. kde a před jakým orgánem manželství uzavírala.

Rozhodnutí ze dne 19. 3. 2002 je nezákonné z toho důvodu, že tímto rozhodnutím žalovaná změnila své rozhodnutí ze dne 30. 5. 2000. Rozhodnutí žalované ze dne 30. 5. 2000 přiznávající žalobkyni podle § 4 odst. 3 zákona č. 39/2000 Sb. jednorázovou peněžní částku 60 000 Kč za prokázanou vojenskou službu žalobkyně od 15. 7. 1944 do 5. 5. 1945 bylo žalobkyni doručeno dne 20. 6. 2000 a podle obsahu správního spisu proti němu žalobkyně opravný prostředek nepodala. Toto rozhodnutí tedy nabylo právní moci (§ 6 odst. 3 zákona č. 39/2000 Sb., § 52 odst. 1 správního řádu). Žalobkyně nepodala návrh na obnovu řízení a obnova řízení nebyla nařízena ani rozhodnutím správního úřadu ve smyslu § 63 odst. 1 správního řádu. Ve věci nešlo ani o přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení podle § 65 správního řádu. O poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 – 1945 jako vdova po Jindřichu S. požádala žalobkyně poprvé dne 11. 2. 2002 u Okresní správy sociálního zabezpečení v Chomutově. Mohla tak učinit teprve v důsledku změny zákona č. 39/2000 Sb. zákonem č. 261/2001 Sb., jímž byla působnost zákona vztažena i na vdovy a vdovce po osobách uvedených v § 1 odst. 1 zákona č. 39/2000 Sb., jejichž manželství bylo z důvodu nemožnosti uzavřít manželství dříve uzavřeno nejpozději do 31. 12. 1945. Na žalované bylo, aby o této žádosti rozhodla a své rozhodnutí vyjádřila ve výroku rozhodnutí. Takto žalovaná v rozhodnutí ze dne 19. 3. 2002, které je předmětem přezkumné činnosti soudu, nepostupovala. Výrokem citovaného rozhodnutí žalobkyni přiznala jednorázovou peněžní částku 65 000 Kč a v oznámení o výplatě jí sdělila, že jí již na základě rozhodnutí ze dne 30. 5. 2000 zaplatila 60 000 Kč, a že jí tedy poukazuje rozdíl 5000 Kč (poštovní poukázkou jí však zaslala jen 500 Kč).

Ve věci je nutné vycházet z toho, že žalobkyně podle zákona č. 39/2000 Sb. podala dvě žádosti o poskytnutí jednorázové peněžní částky: jednak jako příslušnice národního boje za osvobození podle § 1 odst. 1 zákona č. 39/2000 Sb. dne 6. 3. 2000 a jednak jako vdova po příslušníku národního boje za osvobození podle § 1 odst. 2 zákona č. 39/2000 Sb. dne 11. 2. 2002. Žalobkyně prokázala, že je účastníkem národního boje za osvobození – příslušníkem československé armády v zahraničí od 15. 7. 1944 do 5. 5. 1945, a dále prokázala, že její zemřelý manžel je účastníkem národního boje za osvobození – příslušníkem československé armády v zahraničí od 21. 3. 1944 do 5. 5. 1945. Při současném splnění podmínek podle § 1 odst. 1 a § 1 odst. 2 zákona č. 39/2000 Sb. mají oprávněné osoby nárok na jednorázovou peněžní částku podle tohoto zákona, která je vyšší (§ 3 odst. 2 zákona č. 39/2000 Sb.). Žalobkyně konala vojenskou službu v československých zahraničních armádách devět celých měsíců, tedy kratší než rok, avšak delší než tři měsíce, a náleží jí jednorázová peněžní částka ve výši 60 000 Kč podle § 4 odst. 3 zákona č. 39/2000 Sb. Manžel žalobkyně Jindřich S. konal vojenskou službu v československých zahraničních armádách v době od 21. 3. 1944 do 5. 5. 1945, tedy rok a jeden měsíc, a žalobkyni jako vdově po něm náleží jednorázová peněžní částka ve výši 60 500 Kč (polovina z částky 120 000 Kč za dobu alespoň jednoho roku a polovina z 1000 Kč za každý jeden další měsíc přesahující jeden rok – § 4 odst. 1, 4 zákona č. 39/2000 Sb.). Žalobkyni tedy náleží z důvodu jí uplatněných podle zákona č. 39/2000 Sb. jednorázová peněžní částka ve výši 60 500 Kč. Protože žalovaná žalobkyni již přiznala podle zákona č. 39/2000 Sb. 60 000 Kč pravomocným rozhodnutím ze dne 30. 5. 2000, může jí dalším rozhodnutím přiznat jen rozdíl mezi částkou již přiznanou a částkou, na kterou žalobkyni podle zákona č. 39/2000 Sb. vznikl nárok. Citované ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 39/2000 Sb. brání tomu, aby žalovaná – tak, jak si přeje žalobkyně – přiznala a vyplatila žalobkyni v celém rozsahu jednorázovou peněžní částku podle citovaného zákona jako účastnici národního boje za osvobození konající vojenskou službu v československých zahraničních armádách i jako vdově po účastníku národního boje za osvobození konajícího vojenskou službu v československých zahraničních armádách.