272/2004
Přihlížení k vadám správního řízení z úřední povinnosti
Ej 438/2003
Řízení před soudem: přihlížení k vadám správního řízení z úřední povinnosti
k § 76 odst. 1 písm. c) soudního řádu správního
Jestliže účastník v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu nenamítá vady řízení uvedené v ustanovení § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., soud přihlédne z úřední povinnosti k existenci takových vad jen za předpokladu, že jsou bez dalšího patrné ze správního spisu a zároveň se jedná o vady takového charakteru a takové míry závažnosti, že brání přezkoumání napadeného rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2003, čj. 2 Azs 23/2003-39)
Prejudikatura:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 8. 1996, čj. 6 A 147/94-18 (publikováno v Právních rozhledech č. 3/1997, str. 145 - 147).Věc:
Silvia N. (Moldavská republika) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobkyně.Kasační stížností ze dne 24. 6. 2003 napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 5. 2003, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra. Ministerstvo svým rozhodnutím zastavilo řízení o udělení azylu stěžovatelce podle ustanovení § 25 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), neboť stěžovatelka se bez řádné omluvy ve dvou případech nedostavila k pohovoru za účelem objasnění důvodů své žádosti o udělení azylu.
Krajský soud v Plzni při posouzení věci vyšel z obsahu správního spisu žalovaného, z něhož zjistil, že stěžovatelka dne 22. 5. 2002 podala návrh na zahájení řízení o udělení azylu a téhož dne převzala poučení pro účastníky řízení o udělení azylu na území ČR v jazyce rumunském. V době konání pohovorů měla hlášen pobyt v azylovém zařízení Červený Újezd. Podle evidenční karty žadatele dne 29. 9. 2002 z azylového zařízení svévolně odešla. Žalovaný stěžovatelce dvakrát doručil předvolání k pohovoru na pracoviště v Červeném Újezdě (dne 14. 10. 2002 a dne 25. 10. 2002), a to uložením s odkazem na ustanovení § 24 odst. 2 zákona o azylu. Stěžovatelka se ani k jednomu z pohovorů nedostavila, a žalovaný tak řízení ve věci zastavil podle § 25 písm. d) zákona o azylu.
V žalobě proti tomuto rozhodnutí stěžovatelka žádala o opětovné prošetření věci vzhledem k tomu, že se nemůže vrátit domů, nemá kde bydlet, je pronásledována a nesouhlasí s komunistickou politikou. V doplňku žaloby pak požadovala udělení politického azylu na kratší dobu, dokud v její vlasti nedojde ke zlepšení situace. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba by mohla mít naději na úspěch pouze za předpokladu, že by stěžovatelka tvrdila nezákonnost postupu žalovaného podle § 25 písm. d) zákona o azylu, nikoliv však v případě, kdy její žalobní body obsahově směřují proti rozhodnutí meritornímu, které vydáno nebylo. Žalobní body se tak zcela míjí s hlavními rozhodovacími důvody, na nichž žalovaný své rozhodnutí postavil. Krajský soud v Plzni proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Nejvyšší správní soud přezkoumal rozsudek Krajského soudu v Plzni v mezích důvodů uplatněných v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Proto ji podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Z odůvodnění:
V podané kasační stížnosti dovozovala stěžovatelka především naplnění důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Stěžovatelka namítala, že o termínu konání pohovoru nebyla vůbec uvědoměna. Je sice pravda, že v době, kdy mělo dojít k pohovoru, se stěžovatelka nezdržovala v azylovém středisku, není však pravda, že by se z azylového střediska vzdálila svévolně. Stěžovatelka byla nucena při každém opuštění azylového střediska v Červeném Újezdu vyplnit propustku s uvedením adresy, kde se bude zdržovat. S ohledem na tuto skutečnost bylo správnímu orgánu známo, kde se stěžovatelka zdržuje, a nebyly tedy naplněny podmínky pro doručování podle ustanovení § 24 odst. 2 zákona o azylu. Řízení před správním orgánem tak trpí vadou, kterou nelze odstranit, a podle názoru stěžovatelky je nutno řízení před správním orgánem zopakovat. Pochybení Krajského soudu v Plzni stěžovatelka spatřovala v tom, že k vadám řízení před správním orgánem měl dle ustanovení § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. přihlédnout z úřední povinnosti a neomezit se na přezkoumání napadeného rozhodnutí pouze v mezích žalobních bodů dle ustanovení § 75 odst. 2 s. ř. s. Závěrem stěžovatelka navrhla zrušení napadeného rozsudku Krajského soudu v Plzni a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podle ustanovení § 109 odst. 4 s. ř. s. Nejvyšší správní soud nepřihlíží ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí. Stěžovatelka nicméně uvedla skutečnost, že při každém svém opuštění azylového střediska v Červeném Újezdu vyplnila propustku s uvedením adresy, kde se bude zdržovat, poprvé až ve své kasační stížnosti proti napadenému rozsudku. Nic jí přitom nebránilo uvést tuto skutečnost již v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu a opřít o ni své žalobní body směřující proti výroku o zastavení řízení. Krajskému soudu v Plzni pak nelze vytýkat nedostatek postupu podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., neboť bez příslušných tvrzení stěžovatelky není ze správního spisu patrné žádné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které by mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Jedině v případě procesních vad, které jsou ze spisu zřejmé, by mohl krajský soud posoudit, zda se jedná o vady takového charakteru a takové závažnosti, že brání přezkoumání napadeného rozhodnutí v mezích žalobních bodů, a přihlédnout k nim proto z úřední povinnosti. Za dané situace však krajský soud oprávněně dospěl k závěru, že žalobní body uvedené v žalobě se zcela míjí s hlavními rozhodovacími důvody, na nichž žalovaný své rozhodnutí postavil, a proto žalobu zamítl v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s. ř. s.
(aš)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.