Vydání 9/2026

[10] Podle § 2 odst. 3 InfZ .

[11] Podle § 14 odst. 5 písm. b) InfZ […] -.

[12] Podle § 60 odst. 6 živnostenského zákona .

[13] Podle § 60 odst. 7 živnostenského zákona

[14] Podle § 60 odst. 8 živnostenského zákona

[15] Podle § 60 odst. 9 živnostenského zákona Odstavce 4 a 5 citovaného ustanovení upravují poskytování údajů zapisovaných do živnostenského rejstříku podnikateli, jehož se týkají, správnímu orgánu a osobě, která prokáže právní zájem, a to ve formě výpisu nebo potvrzení o určitém zápisu, popř. o tom, že určitý zápis v živnostenském rejstříku není.

[16] Jelikož stěžovatel v kasační stížnosti obecně uplatnil též důvod podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, popř. jiná vada řízení mající vliv na zákonnost rozsudku), Nejvyšší správní soud obecně uvádí, že napadený rozsudek je přezkoumatelný a řízení před městským soudem netrpí ani žádnou vadou, která by mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozsudku. K pojmu nepřezkoumatelnosti Nejvyšší správní soud odkazuje na své rozsudky ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005, čj. 2 Afs 24/2005-44, č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne 29. 7. 2004, čj. 4 As 5/2003-52, nebo ze dne 16. 12. 2008, čj. 1 Ao 3/2008-136, č. 1795/2009 Sb. NSS, přičemž dle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soud ze dne 5. 12. 2017, čj. 2 As 196/2016-123, č. 3668/2018 Sb. NSS, bod 29, by konstatování nepřezkoumatelnosti mělo být vyhrazeno opravdu výjimečným případům. Napadený rozsudek požadavky této judikatury splňuje, neboť je z něj patrné, jaké důvody vedly městský soud ke zrušení rozhodnutí stěžovatele a jak má stěžovatel v dalším řízení postupovat. Tato kasační námitka tedy není důvodná.

[17] Nejvyšší správní soud ovšem shledal nesprávným věcné posouzení ze strany městského soudu. Vztahem InfZ a zvláštních předpisů se Nejvyšší správní soud ve své judikatuře již několikrát zabýval. Judikoval, že je třeba důsledně odlišovat situace, kdy se dle InfZ vůbec nepostupuje (§ 2 odst. 3 InfZ), a případy, kdy se postupuje podle InfZ a zvláštní zákon obsahuje pouze některé zvláštní normy. O první okruh případů jde tehdy, obsahuje-li zvláštní zákon komplexní úpravu podmínek, za nichž jsou určité informace poskytovány, a to včetně procesního postupu a prostředků ochrany. Tak je tomu např. u poskytování informací o životním prostředí, údajů z katastru nemovitostí nebo u nahlížení do správního a trestního spisu. Ve druhé skupině případů upravuje zvláštní zákon jen dílčí odchylky od InfZ, typicky speciální důvod pro odmítnutí žádosti o poskytnutí informace nebo zúžený okruh osob, kterým lze informace poskytnout. Nejvyšší správní soud v minulosti dovodil, že komplexní úpravu podmínek a provedení ústavně zaručeného práva na informace neobsahují např. zvláštní zákony v oblasti nahlížení do územněplánovací dokumentace či dokumentace staveb, hospodářské soutěže, veřejných zakázek nebo vězeňské služby (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 6. 2010, čj. 1 As 28/2010-86, č. 2128/2010 Sb. NSS, bod 24, a na něj navazující rozsudky NSS ze dne 20. 9. 2017, čj. 9 As 230/2016-37, bod 13, ze dne 28. 11. 2018, čj. 10 As 118/2018-53, č. 3849/2019 Sb. NSS, bod 14, ze dne 13. 6. 2019, čj. 1 As 159/2019-29, bod 18, ze dne 12. 2. 2020, čj. 1 As 324/2019-29, bod 17, ze dne 1. 6. 2020, čj. 5 As 253/2018-35, body 16 a 17, ze dne 30. 10. 2020, čj. 5 As 162/2018-51, č. 4183/2021 Sb. NSS, bod 31, ze dne 28. 7. 2021, čj. 6 As 5/2020-40, bod 19, ze dne 31. 8. 2023, čj. 1 As 221/2022-36, bod 10, ze dne 24. 1. 2024, čj. 8 As 184/2022-45, bod 31, nebo ze dne 6. 11. 2025, čj. 1 As 164/2025-52, body 45 a 46).

[18] Zároveň platí, že žadatel si nemůže dle své libosti vybírat zákonný režim, v němž se seznámí s informacemi, a žádostí podle InfZ negovat explicitní výluku dle zvláštních zákonů (srov. již citovaný rozsudek čj. 10 As 118/2018-53, bod 25). Rozhodující je v tomto ohledu povaha žádosti a je na správním orgánu (povinném subjektu), aby s ohledem na obsah žádosti posoudil, o jaké informace se jedná a jaký zákonný režim se na jejich poskytování vztahuje. Není totiž povinností žadatele o informace právně kvalifikovat, podle jakého předpisu se informací domáhá. Rozhodný není ani případný odkaz žadatele na ten či onen právní předpis (srov. již citovaný rozsudek čj. 5 As 162/2018-51, body 32 a 33). V citovaném rozsudku pátého senátu Nejvyšší správní soud vytkl správním orgánům, že při vyřízení žádosti o informace postupovaly podle InfZ a nikoliv podle zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, přestože žadatel žádal o informace, které byly obsahově informacemi o životním prostředí.

[19] V nyní projednávané věci žalobce svou žádostí požadoval poskytnutí „“. Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelem i žalobcem, že taková žádost je dostatečně určitá pro posouzení, jaký zákonný režim se na ni uplatní (bez ohledu na to, že žalobce v žádosti výslovně odkazoval na InfZ). Žalobce zcela jednoznačně žádal poskytnutí údajů evidovaných, tj. zapisovaných v živnostenském rejstříku, což upravuje § 60 živnostenského zákona, avšak dle Nejvyššího správního soudu nikoliv komplexně, a proto se uplatní InfZ s dílčími odchylkami v živnostenském zákoně.

[20] Z výše citované judikatury vyplývá, že o komplexní právní úpravu poskytování určitých informací jde tehdy, stanoví-li konkrétní rámec poskytování těchto informací. Ustanovení § 2 odst. 3 InfZ vyžaduje, aby zvláštní zákon stanovil , tedy nikoliv výlučně, avšak minimálně, . Předpokládá tedy, že zvláštní zákon vylučující působnost InfZ bude upravovat poskytování informací komplexně, včetně procesního postupu a prostředků ochrany práv žadatele o informace (viz již citovaný rozsudek čj. 6 As 5/2020-40, bod 19). Živnostenský zákon uvedené nesplňuje.

[21] V § 60 sice živnostenský zákon upravuje podání žádosti o poskytnutí vybraných údajů z veřejné části živnostenského rejstříku, příslušnost živnostenského úřadu, náležitosti žádosti, jaké údaje lze poskytnout, lhůtu pro vyřízení žádosti i způsob vyřízení žádosti (vyhovění nebo i jen částečné rozhodnutí o odmítnutí žádosti). Stanoví také, že , tedy pokrývá otázku poskytování všech údajů zapisovaných do živnostenského rejstříku. Z této úpravy v živnostenském zákoně je zcela zřejmý záměr zákonodárce poskytovat na žádost pouze některé údaje evidované v živnostenském rejstříku a jiné nikoliv. V souladu s výše citovanou judikaturou by žadatel nemohl takovou explicitní úpravu (výluku) obejít žádostí podle InfZ. Obecně platí, že ústavně zaručené právo na informace není bezbřehé. S jeho omezením počítá již čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), dle kterého lze právo vyhledávat a šířit informace -. Jisté omezení práva na informace může pramenit též z práva každého na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě (čl. 10 odst. 3 Listiny).

[22] Živnostenský zákon ale neupravuje opravné prostředky. Dle Nejvyššího správního soudu nepostačuje, že vzhledem k nevyloučené subsidiární aplikaci správního řádu by se opravné prostředky řídily tímto obecným předpisem (viz § 1 odst. 2 uvedeného zákona). Opačný výklad by znamenal, že cokoliv, co je sice uvedeno ve výčtu v § 2 odst. 3 InfZ a výslovně by to neupravoval zvláštní zákon, se bude řídit subsidiárně aplikovaným správním řádem, ale přesto půjde o komplexní úpravu. Takový výklad by nebyl systémový a popíral by smysl i znění § 2 odst. 3 InfZ.

[23] Nejvyšší správní soud proto souhlasí s městským soudem, že úprava poskytování údajů zapisovaných do živnostenského rejstříku obsažená v § 60 živnostenského zákona není komplexní úpravou podmínek poskytnutí těchto informací. Živnostenský zákon proto nepředstavuje zvláštní zákon ve smyslu § 2 odst. 3 InfZ a nevylučuje aplikaci InfZ. V souladu s výše citovanou judikaturou je třeba živnostenský zákon zařadit do druhé skupiny případů, tedy zvláštních zákonů upravujících pouze některé odchylky od obecně aplikovatelného InfZ. Na žádost žalobce se tedy aplikuje režim InfZ s dílčími odchylkami upravenými v živnostenském zákoně, zejména omezení rozsahu poskytovaných údajů. V takové situaci nebylo potřeba výzvy k upřesnění žádosti podle InfZ, jak nesprávně dovodil městský soud v nyní napadeném rozsudku.

[24] Uvedené dle Nejvyššího správního soudu není v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2014, čj. 7 As 61/2013-40, č. 3064/2014 Sb. NSS, kterých se nynější žalobce dovolával v řízení před městským soudem a o které opřel své závěry též městský soud v napadeném rozsudku. Konkrétně šlo o závěr, že nemá dojít k situaci, kdy žadateli není informace poskytnuta vůbec nebo pouze v rozsahu zvláštního právního předpisu. Z citovaného rozsudku však vyplývají podobná východiska jako výše shrnutá, a sice že § 2 odst. 3 InfZ slouží k tomu, aby se nezdvojovala úprava přístupu k informacím, pokud je ve zvláštním zákoně upravena komplexně. Nejvyšší správní soud v rozsudku dále uvedl, že úprava přístupu k informacím ve zvláštním právním předpisu bude zpravidla z povahy věci omezená, popř. zvláštní zákon bude chtít poskytnout právě a jen informace v rozsahu, který stanoví on sám, a nebude vůbec umožňovat uplatnění InfZ. Nejvyšší správní soud se v citovaném rozsudku sedmého senátu zabýval výkladem zákona č. 140/1996 Sb., o zpřístupnění svazků vzniklých činností bývalé Státní bezpečnosti, který upravuje pouze poskytnutí informací, které vypovídají o činnosti bezpečnostních složek v určitém období (od 25. 2. 1948 do 15. 2. 1990). Uzavřel proto, že v případě žádosti o poskytnutí jakýchkoliv dalších informaci o činnosti bývalé státní bezpečnosti je tedy možno postupovat podle InfZ.

[25] Optikou právě uvedeného městský soud v nyní projednávané věci dospěl ke správnému dílčímu závěru, že záleží, jaké konkrétní informace žadatel požaduje – zda se na ně uplatní úprava ve zvláštním zákoně či nikoliv, a tudíž je na místě postupovat dle obecného InfZ. Nesprávně však posoudil, že informace požadované žalobcem nebyly dostatečně konkrétně identifikovány pro učinění závěru, který zákonný režim se na ně užije. Citovanému rozsudku sedmého senátu též odpovídá, že živnostenský zákon výslovně stanoví, jaké údaje zapisované v živnostenském rejstříku lze na žádost poskytnout a že jiné údaje se neposkytují (viz § 60 odst. 9 živnostenského zákona).