3372/2016
Právo na informace: stížnost proti úhradě nákladů; rozhodnutí o odložení žádosti o poskytnutí informace
Právo na informace: stížnost proti úhradě nákladů; rozhodnutí o odložení žádosti o poskytnutí informace
k § 16 odst. 4 a § 17 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění zákona č. 61/2006 Sb.1)
I. Nečinnost nadřízeného orgánu v řízení o stížnosti proti úhradě nákladů vylučuje odložení žádosti podle § 17 odst. 5 věty druhé zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, neboť po dobu vyřizování stížnosti žadatele proti výši požadované úhrady lhůta pro zaplacení úhrady neběží.
II. V řízení o žalobě proti rozhodnutí povinného subjektu o odložení žádosti podle § 17 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, soud neposuzuje věcně důvody pro poskytnutí nebo neposkytnutí požadované informace, nýbrž posuzuje pouze, zda jsou dány podmínky pro uplatnění úhrady nákladů podle § 17 odst. 1 citovaného zákona, resp. posoudí přiměřenost výše úhrady vzhledem k povaze informace a tomu odpovídajícímu rozsahu vyhledání informace. Použití § 16 odst. 4 věty druhé citovaného zákona je proto v řízení o žalobě proti rozhodnutí o odložení žádosti podle § 17 citovaného zákona vyloučeno, soud nenařídí povinnému subjektu poskytnout požadovanou informaci, přestože shledá požadavek na úhradu nákladů nezákonným.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2015, čj. 10 A 4/2014-148)
2) Prejudikatura:
č. 2301/2011 Sb. NSS a č. 2959/2014 Sb. NSS.Věc:
Ing. Jan L. proti Obvodnímu soudu pro Prahu 5 o poskytnutí informace.Žalobce požádal dne 17. 2. 2013 žalovaného o sdělení statistických informací o rozhodnutích soudu v opatrovnických věcech v roce 2012, rozdělených dle jednotlivých senátů, konkrétně v kolika případech bylo nezletilé dítě svěřeno do výchovy matky, do výchovy otce, do střídavé výchovy obou rodičů a celkový počet rozhodnutí ve věci výchovy. Dále požádal o identické statistické informace o konečných rozhodnutích v odvolacích řízeních.
Dne 18. 3. 2013 žalovaný vyzval žalobce podle § 17 zákona o svobodném přístupu k informacím k úhradě 200 Kč za 1 hodinu práce zaměstnance nutnou ke zpracování informace v souladu s Instrukcí Ministerstva spravedlnosti čj. 286/2011-OT-OSV (dále jen „instrukce Ministerstva spravedlnosti“).
Proti výzvě k úhradě podal žalobce dne 19. 3. 2013 stížnost, o které nadřízený orgán v době rozhodování Městského soudu v Praze ještě nerozhodl.
Předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 5. 11. 2013 žádost žalobce podle § 17 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím odložil z důvodu nezaplacení úhrady za zpracování požadovaných informací.
Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí předsedy žalovaného o odložení žádosti žalobce. Dále se žalobce domáhal, aby soud nařídil žalovanému informaci poskytnout.
Žalobce v žalobě namítl, že odepření požadovaných informací bylo nezákonné, neboť nadřízený správní orgán dosud nerozhodl o jeho stížnosti proti stanovení úhrady nákladů podle § 17 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím. Odložení žádosti o informaci lze zákonným způsobem provést teprve tehdy, byla-li požadovaná úhrada nadřízeným správním orgánem potvrzena, což se v daném případě nestalo. Zároveň žalobce považoval za nezákonné stanovení úhrady, neboť: a) byl takto vyzván po zákonné lhůtě 15 dnů, b) nejednalo se o skutečné náklady, nýbrž toliko o budoucí předběžné náklady, c) vyhledání a zpracování informací nejsou zákonnými důvody pro stanovení úhrady, přitom žalovaný řádně neodůvodnil zákonný důvod mimořádně rozsáhlého vyhledávání. Jednu hodinu práce zaměstnance žalovaného nelze považovat za rozsáhlé nebo za mimořádně rozsáhlé vyhledávání. Takový rozsah je dle žalobce běžnou informační povinností stanovenou zákonem. Dále žalobce namítl nepřezkoumatelnost odůvodnění úhrady, neboť z něj nebyly patrné jednotlivé části požadované úhrady ve spojení s konkrétními body sazebníku a ustanovení zákona. Dle žalobce je nutné „
verifikovat kdo, co a kde hledal a v jakém časovém období a kolik dokumentů bylo příp. vlastně nalezeno
“. Případné nedostatky v evidenci povinného subjektu či neefektivní způsob vyhledávání nelze dle názoru žalobce přenášet na žadatele.Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a uvedl, že pro svou potřebu nezpracovává ani neeviduje požadované informace, tudíž je nemá běžně k dispozici. Vyčíslená částka 200 Kč představuje náklady, které žalovaný vynaloží na zpracování požadovaných informací, tj. vyhledání jednotlivých případů, zjištění, kterému z rodičů bylo nezletilé dítě svěřeno do výchovy, včetně vyhledání konečných rozhodnutí v odvolacím řízení. Žalovaný vydal rozhodnutí o odložení žádosti proto, aby předešel vytýkané nečinnosti, která byla předmětem řízení vedeného u městského soudu pod sp. zn. 10 A 120/2013.
Městský soud v Praze zrušil rozhodnutí předsedy žalovaného a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Podle § 17 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím „[p]
ovinné subjekty
jsou
v souvislosti s poskytováním informací oprávněny žádat úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s pořízením kopií, opatřením technických nosičů dat a s odesláním informací žadateli. Povinný subjekt může vyžádat i úhradu za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací
.“Podle § 17 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím „[v]
případě, že bude povinný subjekt za poskytnutí informace požadovat úhradu, písemně oznámí tuto skutečnost spolu s výší úhrady žadateli před poskytnutím informace. Z oznámení musí být zřejmé, na základě jakých skutečností a jakým způsobem byla výše úhrady povinným subjektem vyčíslena. Součástí oznámení musí být poučení o možnosti podat proti požadavku úhrady nákladů za poskytnutí informace stížnost podle § 16a odst. 1 písm. d), ze kterého je patrné, v jaké lhůtě lze stížnost podat, od kterého dne se tato lhůta počítá, který nadřízený orgán o ní rozhoduje a u kterého povinného subjektu se podává
.“Podle § 17 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím „[n]
esplní-li povinný subjekt vůči žadateli oznamovací povinnost podle odstavce 3, ztrácí nárok na úhradu nákladů
“.Podle § 17 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím „[p]
oskytnutí informace podle odstavce 3 je podmíněno zaplacením požadované úhrady. Pokud žadatel do 60 dnů ode dne oznámení výše požadované úhrady úhradu nezaplatí, povinný subjekt žádost odloží. Po dobu vyřizování stížnosti proti výši požadované úhrady lhůta podle věty druhé neběží
.“Přípustnost podané žaloby je dána v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2013, čj. 6 Ans 16/2012-62, č. 2959/2014 Sb. NSS, dle kterého
v případě odložení žádosti o informace podle § 17 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím není možno využít jako opravný prostředek stížnost podle § 16a odst. 1 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím
. Zákon neupravuje ani jiné opravné prostředky proti takovému rozhodnutí, proto se žadatel o informace může bránit žalobou ve správním soudnictví přímo proti rozhodnutí povinného subjektu o odložení žádosti o informace podle § 17 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím
.V projednávané věci není sporu o tom, že informace, které žalobce požadoval, se týkaly výkonu veřejné správy žalovaného a že žalovaný je má ve své dispozici. Postup žalovaného byl dán rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 11. 2012, čj. 2 Ans 13/2012-14, dle kterého „
v případě, kdy žalovaný (okresní soud) vyzval stěžovatele podle § 17 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím k úhradě nákladů na poskytnutí informace a odvolací orgán (Ministerstvo spravedlnosti) o stížnosti podané podle § 16a citovaného zákona v zákonné lhůtě nerozhodl, je třeba tuto stížnost považovat za vyčerpaný prostředek k ochraně proti nečinnosti správního orgánu dle § 79 odst. 1 s. ř. s. Proto je možné se nečinnostní žalobou domáhat rozhodnutí přímo po žalovaném.
Nejvyšší správní soud dále uvedl, že senemůže vyjadřovat k tomu, zda žalovaný je povinen požadované informace stěžovateli poskytnout, anebo zda naopak žádost podle § 17 odst. 5
[zákona o svobodném přístupu k informacím] odloží pro nezaplacení požadované úhrady. Podstatné je, že i toto odložení představuje rozhodnutí, které je dle citované judikatury přezkoumatelné ve správním soudnictví, a bude tak možno přezkoumat, zda pro vydání tohoto rozhodnutí byly dány zákonné důvody
.“ Nevyšší správní soud v dané věci konstatoval, že pokud není možné bránit se přímo proti nečinnosti nadřízeného orgánu, který rozhoduje o stížnosti proti stanovení úhrady, potom mechanické přijetí řešení uvedené v usnesení zvláštního senátu ze dne 15. 9. 2010, čj. Konf 115/2009-34, č. 2301/2011 Sb. NSS, „by vedlo k tomu, že místo účelné a reálné ochrany ústavně garantovaných práv by se žadatelům o informace dostalo ochrany v podstatě jen zdánlivé: přístup k informacím by se oddaloval a soudní řízení by se štěpila
“.
Přitom „[p]rávu na informace však soudní ochrana být poskytnuta musí, neboť podle článku 4 Ústavy platí, že základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci
“.Jakkoli žalobce do 60 dnů ode dne oznámení výše požadované úhrady úhradu nezaplatil, nebyly dány podmínky pro odložení žádosti žalobce podle § 17 odst. 5 věty druhé zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť do rozhodnutí nadřízeného orgánu o podané stížnosti žalobce proti výzvě k úhradě nákladů neběží lhůta podle § 17 odst. 5 věty druhé citovaného zákona, po jejímž uplynutí je teprve možné žádost odložit, neboť takto výslovně stanoví věta třetí téhož ustanovení. Postup žalovaného, jakkoli vyvolaný nečinností nadřízeného orgánu, vylučuje smysl institutu stížnosti podle § 16a zákona o svobodném přístupu k informacím, a proto se jedná o postup v rozporu se zákonem. V řízení o žalobě proti rozhodnutí o odložení žádosti podle § 17 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím sice soud přezkoumá oprávněnost výše úhrady jako předběžnou otázku, avšak touto pravomocí soudu nelze vyloučit právo žadatele uplatnit své námitky proti požadované úhradě nákladů již ve správním řízení. Jiný výklad by vedl k akceptování nečinnosti nadřízeného orgánu v rozhodování o stížnosti žadatele a odepření práva žadatele na posouzení stížnosti nadřízeným orgánem povinného subjektu.
Pokud je nadřízený orgán v řízení o stížnosti proti úhradě nákladů nečinný, je postup podle § 17 odst. 5 věty druhé zákona o svobodném přístupu k informacím vyloučen, povinný subjekt není v takovém případě oprávněn žádost odložit. Městský soud si je velmi dobře vědom účinků citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 2 Ans 13/2012-14 ve spojení s dlouhodobou nečinností nařízeného orgánu pro povinný subjekt, avšak v souladu se zásadou jednoty řízení, a tedy i „
jednoty
“ povinného subjektu a jemu nadřízeného orgánu, je třeba mít za to, že nečinnost nadřízeného orgánu vede k „tíži
“ povinného subjektu, a nikoli žadatele.Žalobce podal žádost o informaci dne 17. 2. 2013, žalovaný jej vyzval k úhradě nákladů dne 18. 3. 2013. Ustanovení § 17 zákona o svobodném přístupu k informacím nestanoví výslovně lhůtu k vydání výzvy k úhradě nákladů. Z § 17 odst. 5 věty první citovaného zákona plyne, že takto musí povinný subjekt učinit před poskytnutím informace. Pokud zákon stanoví pro poskytnutí nebo odmítnutí informace lhůtu 15 dnů, kterou lze prodloužit o 10 dnů [§ 14 odst. 5 písm. d) a odst. 7 zákona o svobodném přístupu k informacím], potom je povinný subjekt povinen v téže lhůtě vyzvat žadatele k úhradě nákladů. Neučiní-li takto povinný subjekt ve lhůtě, podle § 17 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím ztrácí nárok na úhradu nákladů. V posuzované věci žalovaný vyzval žalobce k úhradě po 29 dnech, tedy po lhůtě dle § 14 odst. 5 písm. d) citovaného zákona, proto žalovaný nebyl oprávněn podmínit poskytnutí požadované informace zaplacením úhrady. Zároveň byl požadavek úhrady 200 Kč za jednu hodinu v rozporu s § 5 odst. 2
instrukce
Ministerstva spravedlnosti, dle které „[v]yhledávání informací trvající celkově méně než 1 hodinu nelze považovat za mimořádně rozsáhlé, a povinný subjekt proto není oprávněn požadovat úhradu dle § 4 sazebníku
“. Požadovaná úhrada za vyhledávání informací nepřesahující 1 hodinu byla v rozporu se sazebníkem žalovaného, proto žalovaný nebyl i z tohoto důvodu oprávněn podmínit poskytnutí informace úhradou nákladů (§ 3 nařízení vlády č. 173/2006 Sb., o zásadách stanovení úhrad a licenčních odměn za poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím).Vzhledem k výše uvedenému závěru o nezákonném postupu žalovaného spočívajícím v nerespektování stavení lhůty podle § 17 odst. 5 věty druhé zákona o svobodném přístupu k informacím, v marném uplynutí lhůty pro výzvu na úhradu nákladů a rozporu požadované úhrady se sazebníkem, se městský soud pro nadbytečnost nezabýval dále uplatněnými žalobními body o nepřezkoumatelnosti výzvy k úhradě a o nepřípustnosti úhrady jako takové vzhledem k povaze požadovaných nákladů.
Podle § 16 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím „[p]
ři soudním přezkumu rozhodnutí o odvolání na základě žaloby podle zvláštního právního předpisu soud přezkoumá, zda jsou dány důvody pro odmítnutí žádosti. Nejsou-li žádné důvody pro odmítnutí žádosti, soud zruší rozhodnutí o odvolání a rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti a povinnému subjektu nařídí požadované informace poskytnout
.“Pravomoc soudu nařídit povinnému subjektu poskytnout požadované informace podle § 16 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím je dle znění zákona dána v případě odmítnutí žádosti a absence důvodů pro odmítnutí. Citovaný zákon předpokládá dva způsoby rozhodnutí povinného subjektu o nevyhovění žádosti: odmítnutí žádosti podle § 15 a § 14 odst. 5 písm. b) a odložení žádosti podle § 17 odst. 5, § 14 odst. 5 písm. a) a c). Odmítnutí žádosti podle § 15 zákona o svobodném přístupu k informacím předpokládá věcné posouzení podmínek pro poskytnutí informace, při soudním přezkumu rozhodnutí o odmítnutí žádosti soud posuzuje, zda byly splněny podmínky pro poskytnutí informace, či nikoli. Pokud povinný subjekt vyzve žadatele k úhradě dle § 17 zákona o svobodném přístupu k informacím, je dán obecný předpoklad, že povinný subjekt požadovanou informací disponuje a hodlá ji žadateli poskytnout, pouze poskytnutí informace podmiňuje zaplacením úhrady za zpracování, vyhledání a poskytnutí informace. Není však vyloučeno, že po vyhledání informace povinný subjekt poskytne pouze část informace, neboť vyhledaná informace obsahuje také údaje zakládající výluku z informační povinnosti. Požadavek úhrady nákladů podle § 17 zákona o svobodném přístupu k informacím tak ještě nevylučuje postup podle § 15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím o odmítnutí žádosti. Pokud by žadatel požadoval poskytnutí rozhodnutí soudu, byl by soud oprávněn postupovat podle § 17 zákona o svobodném přístupu k informacím a po zaplacení úhrady by provedl anonymizaci osobních údajů účastníků a svědků. V řízení o žalobě proti rozhodnutí povinného subjektu o odložení žádosti podle § 17 zákona o svobodném přístupu k informacím soud neposuzuje věcně důvody pro poskytnutí nebo neposkytnutí požadované informace, nýbrž pouze, zda jsou dány podmínky pro uplatnění úhrady nákladů podle § 17 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím, resp. soud posoudí přiměřenost výše úhrady vzhledem k povaze informace a tomu odpovídajícímu rozsahu vyhledání informace. Aplikace § 16 odst. 4 věty druhé zákona o svobodném přístupu k informacím je proto v řízení o žalobě proti rozhodnutí o odložení žádosti podle § 17 zákona o svobodném přístupu k informacím vyloučena, soud nenařídí povinnému subjektu poskytnout požadovanou informaci, přestože shledá požadavek na úhradu nákladů za nezákonný.
*)
S účinností od 10. 9. 2015 byl § 17 změněn zákonem č. 222/2015 Sb.
**)
Nejvyšší správní soud zastavil řízení o kasační stížnosti žalovaného proti tomuto rozsudku svým usnesením ze dne 26. 11. 2015, čj. 7 As 288/2015-15.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.