Vydání 10/2017

^*)

Žalobkyně se účastnila výběrového řízení na dodávku polokošil v barvě bílá, modrá a žlutá pro Policii České republiky, avšak neuspěla v něm. Rozdíl mezi nabídkou žalobkyně a nabídkou vítězné společnosti vedl žalobkyni k pochybnostem, zda kvalita dodaného zboží odpovídá specifikaci uvedené v zadávací dokumentaci. Z těchto důvodů požádala Policejní prezidium České republiky (dále jen "povinný subjekt") o poskytnutí kompletních, přesných a jednoznačných informací o parametrech a jakosti dodávek polokošil na základě smlouvy, která vzešla z tohoto výběrového řízení. Žalobkyně požadovala, aby bylo její žádosti vyhověno tak, že jí budou zaslány 2 kusy od každé barvy těchto polokošil. Dodala, že počítá s úhradou jejich ceny a poštovného.

Povinný subjekt žalobkyni dopisem ze dne 3. 10. 2011 sdělil, že její žádosti na prodej polokošil nelze vyhovět a že tuto žádost nevypořádal postupem podle zákona o svobodném přístupu k informacím z toho důvodu, že nespadá do jeho působnosti. Povinný subjekt dále odkázal na § 3 odst. 3 a § 5 odst. 3 citovaného zákona, s tím, že informaci podanou poskytnutím výrobku nelze zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup, příp. zveřejnit doprovodnou informaci vyjadřující její obsah.

K žalobě na ochranu proti nečinnosti Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 2. 2013, čj. 11 A 174/2012-39, žalovanému uložil vydat rozhodnutí o stížnosti žalobkyně ve věci její žádosti o poskytnutí informace.

Žalovaný následně přikázal povinnému subjektu, aby žádost žalobkyně o poskytnutí informace vyřídil. Povinný subjekt rozhodnutím ze dne 26. 3. 2013 žádost žalobkyně podle § 15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím odmítl.

Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 13. 5. 2013 a rozhodnutí povinného subjektu potvrdil.

Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že za zásadní považuje především určení, zda je polokošile nosičem informací ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalovaný se ztotožnil s povinným subjektem v tom, že polokošile nosičem informace ve smyslu citovaného zákona není. Povinný subjekt se v této souvislosti odvolal na směrnici o opakovaném použití informací veřejného sektoru, která byla co do vymezení pojmu informace do zákona o svobodném přístupu k informacím transponována. Nesouhlasil se žalobkyní, že polokošile je nosičem informace o jejích parametrech a kvalitě. Zákon o svobodném přístupu k informacím podle žalovaného vychází z předpokladu, že se poskytuje informace, tedy že žadatel vymezuje svůj požadavek identifikací informace, nikoliv jejího nosiče. Zákonem č. 61/2006 Sb. byla do zákona o svobodném přístupu k informacím vtělena definice pojmu informace jako výraz transpozice tohoto pojmu z citované směrnice.

Ta hovoří o nosiči informace jako o dokumentu "". Zákonné vymezení pak definuje informaci jako "" (§ 3 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím). Na požadovaných polokošilích není v tomto smyslu zaznamenáno ze strany jejich výrobce ani povinného subjektu ničeho. Na základě výše uvedených skutečností dospěl žalovaný k závěru, že požadované polokošile nejsou nosičem informací ve smyslu citovaného zákona, a rozhodnutí povinného subjektu proto označil za správné.

Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze. V ní uvedla, že definice informace je v zákoně o svobodném přístupu k informacím velmi široká, a proto je podle ní možné tímto způsobem požádat i o polokošili, která je nosičem informace o jejích vlastnostech v souladu s § 3 odst. 3 tohoto zákona.

Je pravdou, že zákon výslovně neupravuje otázku poskytování hmotných vzorků, dle žalobkyně je ale nepochybné, že se na ně může vztahovat. Samotná polokošile je nepochybně nosičem informace o jejích parametrech a kvalitě. Z judikatury soudů, která se vztahuje k § 3 odst. 3 citovaného zákona, je zřejmé, že výklad tohoto ustanovení je velmi široký a soudy pod něj zahrnují v podstatě cokoliv.

Argumentace § 5 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím, kterou použil povinný subjekt, nebyla dle žalobkyně vhodná, neboť vyznívá naopak v její prospěch. Toto ustanovení totiž výslovně počítá se situací, že by informace poskytnutá na žádost mohla být v jiné než elektronické podobě.

Žalovaný sice argumentoval tím, že v daném případě není splněna podmínka, aby byla informace zaznamenána na nosiči, podle žalobkyně je však i tato podmínka splněna. Ačkoliv zákon o svobodném přístupu k informacím nenabízí přesnější definici, lze uvést analogii s tiskem na papír, což záznam informace na nosič určitě je. Polokošile jsou ve svém základu nějakým způsobem uspořádaná textilní vlákna, v případě papíru se jedná o uspořádaná papírová vlákna. Barvení a další úpravy polokošile jsou pak obdobou tisku na papír.

Žalobkyně se dovolávala toho, že právo na informace je zaručeno Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina"), přičemž podrobnosti tohoto práva jsou upraveny v předpisech na úrovni zákonů. Tyto zákony je však nutno vnímat jako omezení ústavního práva v tom smyslu, že je nutné poskytnout vše, co zákony nezakazují. Smyslem těchto ustanovení je, aby fyzické a právnické osoby mohly účinně provádět kontrolu dodržování povinností orgánů veřejné moci, a proto je nutné zákon vykládat co nejšířeji. Samotný zákon o svobodném přístupu k informacím, je postaven na principu, že je nutné poskytnout vše, co není výslovně zakázáno. Poskytnutí polokošil přitom nespadá pod žádnou z výjimek. Žalobkyně dodala, že vzorek polokošil je zcela zastupitelnou věcí a zároveň se nejedná o nic, čím by mohl být ohrožen veřejný pořádek nebo veřejná bezpečnost.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že výsledky rozhodovací činnosti soudů v oblasti práva na informace rozhodně nelze shrnout tak, že podle § 3 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím lze podřadit pod pojem informace v podstatě cokoliv. Tento zákon vychází z předpokladu, že se poskytuje informace, tedy že žadatel vymezí svůj požadavek identifikací informace, nikoliv jejího nosiče. Definice pojmu informace byla do citovaného zákona vtělena jeho novelou provedenou zákonem č. 61/2006 Sb. jako výraz transpozice tohoto pojmu ze směrnice o opakovaném použití informací veřejného sektoru. Tato směrnice hovoří o nosiči informace jako o dokumentu v držení veřejného sektoru. Zákonné vymezení pak definuje informaci jako "". Na polokošilích požadovaných žalobkyní však není v uvedeném smyslu ze strany jejich výrobce ani povinného subjektu zaznamenáno způsobem obvyklým, dostupným pro každého a zveřejnitelným podle § 5 zákona o svobodném přístupu k informacím ničeho. Z tohoto důvodu nemohou být polokošile považovány za informaci ani za její nosič.

Městský soud v Praze žalobu zamítl.