Vydání 5/2004

Číslo: 5/2004 · Ročník: II

193/2004

Právo na informace a odepření poskytnutí osobních údajů

Ej 157/2003
Právo na informace: odepření poskytnutí osobních údajů
k § 2 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění zákona č. 101/2000 Sb. (v textu též „zákon č. 106/1999 Sb.“)
Za porušení práva na svobodný přístup k informacím nelze považovat odepření poskytnout údaje, které byly dnem 1. 6. 2000, kdy nabyl účinnosti zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, explicitně vyňaty z režimu posledně uvedeného zákona.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2003, čj. 5 A 135/2001-39)
Věc:
Bohuslav V. v Č. proti Ministerstvu spravedlnosti o poskytnutí informací.
Ministerstvo spravedlnosti dne 17. 8. 2000 částečně vyhovělo žádosti žalobce podle zákona 106/1999 Sb., v níž žalobce požadoval jednak sdělení důvodů, pro něž ministr spravedlnosti navrhl do funkce nejvyšší státní zástupkyně Mgr. Marii B., a jednak předložení seznamu vedoucích pracovníků Ministerstva spravedlnosti s údaji o jejich působištích v době vymezené zákonem č. 480/1991 Sb., o době nesvobody. Ministerstvo spravedlnosti žalobci sdělilo důvody, pro které byla Mgr. Marie B. navržena do funkce nejvyšší státní zástupkyně; v části týkající se požadovaného seznamu vedoucích pracovníků ministerstva s poukazem na § 2 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. žádosti nevyhovělo.
Rozhodnutí správního orgánu napadl žalobce rozkladem, v němž pouze nesouhlasil s obsahem informace o Mgr. Marii B., neboť ta se měla v době nesvobody podílet na jeho politickém teroru; proti omezenému rozsahu poskytnutých informací žalobce rozkladem nebrojil. Ministr spravedlnosti dne 6. 9. 2000 rozklad zamítl.
Proti rozhodnutí ministra spravedlnosti o rozkladu podal žalobce správní žalobu, v níž se domáhal zrušení tohoto rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud, který věc převzal podle § 132 s. ř. s. k dokončení řízení, žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).
Z odůvodnění:
Podle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. jsou povinné subjekty povinny poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti. Povinný subjekt poskytne tedy jen ty informace, které přímo souvisí s plněním jeho úkolů. Podle odst. 3 téhož ustanovení se zákon nevztahuje na poskytování osobních údajů a informací podle zvláštního právního předpisu, jímž je zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů.
Shromažďovat informace týkající se činnosti vedoucích pracovníků Ministerstva spravedlnosti spolu s údaji, kde působili v době vymezené zákonem č. 480/1991 Sb., o době nesvobody, není předmětem činnosti žalovaného, a proto ve shodě s ustanovením § 2 odst. 1 a 3 a § 11 zákona č. 106/1999 Sb. není žalovaný povinen tyto informace vyhledávat ani sdělovat. Naopak informaci týkající se důvodů, pro které byla Mgr. Marie B. navržena do funkce nejvyšší státní zástupkyně, kterou Ministerstvo spravedlnosti mělo k dispozici a s níž také pracovalo, správně žalobci na jeho žádost sdělilo. Při uvedení Mgr. Marie B. do funkce nejvyšší státní zástupkyně nebyl nikterak posuzován její osobní vztah k žalobci – ostatně zřejmě o něm žalovanému nebylo nic známo – a proto taková informace nemůže být žalovaným shromažďována ani poskytnuta.
(ouč)

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.