185/2004
Povinné zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti
Řízení před soudem: povinné zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti
k § 46 odst. 1 písm. a) a § 105 odst. 2 soudního řádu správního
Z dikce ustanovení § 105 odst. 2 s. ř. s. vyplývá, že stěžovatel, u něhož neplatí výjimka uvedená v § 105 odst. 2 s. ř. s., část věty za středníkem, musí být zastoupen advokátem pro celé řízení o kasační stížnosti. Zastoupení advokátem na základě plné moci, která je omezena pouze na sepsání kasační stížnosti a na její podání, nesplňuje požadavek povinného zastoupení stěžovatele advokátem v řízení o kasační stížnosti.
(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2003, čj. 4 Azs 32/2003-46)
Věc:
Duc Trung N. (Vietnam) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobce.Rozhodnutím ze dne 21. 8. 2002 žalovaný neudělil žalobci azyl z důvodu nesplnění podmínek uvedených v § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb.; zároveň vyslovil, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu.
Včas podaným opravným prostředkem (po 1. 1. 2003 posuzovaným jako žaloba) se žalobce domáhal zrušení výše uvedeného rozhodnutí. Opravný prostředek byl soudu podán i v českém jazyce. Na výzvu a poučení soudu ve vztahu k ustanovení § 8 a § 51 s. ř. s. odpověděl žalobce podáním v českém jazyce ze dne 2. 6. 2003, z něhož mimo jiné plyne, že nevznáší námitku podjatosti proti soudcům rozhodujícím o jeho věci, nehodlá uplatňovat právo na náhradu nákladů řízení a netrvá na ústním jednání.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 30. 7. 2003 žalobu zamítl. Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost, v níž se domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni. Ke kasační stížnosti přiložil plnou moc ze dne 1. 9. 2003, jíž zmocnil advokáta JUDr. Lubomíra S. se sídlem v T. k sepsání a podání kasační stížnosti proti napadenému rozsudku krajského soudu.
Krajský soud svým usnesením ze dne 2. 9. 2003 vyzval stěžovatele k tomu, aby do dvou týdnů ode dne doručení této výzvy předložil soudu plnou moc udělenou advokátu, jehož si zvolil, aby jej zastupoval v celém řízení o kasační stížnosti. Uvedené usnesení obdržel stěžovatel do vlastních rukou dne 8. 9. 2003, avšak na výzvu v něm obsaženou nijak nereagoval. Spis byl poté předložen Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl pro nedostatek podmínky řízení spočívající v povinném zastoupení s poukazem na ustanovení § 105 odst. 2 s. ř. s. [§ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. užitý přiměřeně podle § 120 s. ř. s.].
Z odůvodnění:
Krajský soud v odůvodnění usnesení ze dne 2. 9. 2003 mimo jiné uvedl, že v případě kasační stížnosti je jednou z podmínek řízení na straně stěžovatele jeho zastoupení advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Vyslovil názor, že zákonné dikci „být zastoupen advokátem“ ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s., část věty před středníkem, je nutno rozumět tak, že stěžovatel, na něhož se nevztahuje výjimka ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s., část věty za středníkem, musí být zastoupen advokátem pro celé řízení o kasační stížnosti. Uvedl dále, že v případě nedostatku podmínky řízení, který lze odstranit, je soud povinen učinit k tomu vhodná opatření. Proto byl stěžovatel vyzván, aby v určené lhůtě předložil soudu písemnost stanoveného obsahu, jejíž absence představuje po dobu běhu určené lhůty nedostatek podmínky řízení na straně stěžovatele [§ 105 odst. 2 s. ř. s. a § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. a § 104 odst. 2 o. s. ř. za použití § 64 s. ř. s.]. V poučení tohoto usnesení krajský soud mimo jiné uvedl, že Nejvyšší správní soud usnesením odmítne kasační stížnost, jestliže nejsou splněny podmínky řízení o kasační stížnosti a tento nedostatek přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení o kasační stížnosti pokračovat.
Podle § 105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Jak vyplývá již z výše uvedeného, výzvu k odstranění nedostatků povinného zastoupení obdržel stěžovatel do vlastních rukou dne 8. 9. 2003, jak o tom svědčí stěžovatelem podepsaná doručenka založená ve spisu. V uvedené výzvě krajský soud zcela vyčerpávajícím způsobem vysvětlil, co je třeba rozumět zákonnou dikcí „být zastoupen advokátem“, a stěžovatele poučil o následcích nesplnění podmínek řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s názorem krajského soudu, podle něhož je nutno zákonné dikci „být zastoupen advokátem“ ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s. část věty před středníkem rozumět tak, že stěžovatel musí být zastoupen advokátem po celé řízení o kasační stížnosti. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nereagoval na výzvu krajského soudu ve lhůtě soudem stanovené (ostatně ani později), nutno uzavřít, že nedostatek povinného zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti nebyl odstraněn, neboť stěžovatelem předložená plná moc zůstala omezena jenom na sepsání kasační stížnosti a na její podání.
Jelikož Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl, nemohl se již zabývat její věcnou důvodností. Na uvedených závěrech nemůže ničeho měnit ani skutečnost, že výzva k odstranění nedostatku povinného zastoupení byla stěžovateli doručena v českém jazyce, neboť stěžovatel prokázal v průběhu soudního řízení schopnost komunikace se soudem v českém jazyce.
(tur)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.