Vydání 8/2004

Předmětem napadeného rozhodnutí žalovaného byla problematika účelové (tzn. vázané jejím poskytovatelem na určitý účel) a účelového vyrovnávacího příspěvku (tj. rovněž vázaného jeho poskytovatelem na určitý účel), jež byly upraveny nařízením vlády č. 505/2000 Sb., kterým se stanoví podpůrné programy k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství, k podpoře aktivit podílejících se na udržování krajiny, programy pomoci k podpoře méně příznivých oblastí a kritéria pro jejich posuzování, ve znění účinném pro rok 2001 (v textu též „nařízení vlády“).

I přes formálně rozdílné pojmenování je nepochybné, že jak , tak i vyrovnávací příspěvek poskytované dle citovaného nařízení vlády mají obdobnou povahu i cíl. jsou totiž peněžními prostředky, kterými stát podporuje podpůrné programy i mimoprodukční funkce v zemědělství (§ 2 odst. 3 zákona o zemědělství, ve znění účinném pro rok 2001, § 1 a následující nařízení vlády). Vyrovnávací příspěvky jsou pak peněžní prostředky, jimiž stát vytváří podmínky k podpoře méně příznivých oblastí a k tomu také přijímá programy pomoci (§ 2 odst. 4 zákona o zemědělství, § 1 a následující nařízení vlády). Jinak řečeno, vyrovnávací příspěvek je dotací státu určenou pro částečné vyrovnání ekonomické újmy vznikající při hospodaření v méně příznivých oblastech, jak je ostatně již výslovně uvedeno v ustanovení § 1 odst. 1 nařízení vlády, v jeho znění účinném k 1. 1. 2002.

Z uvedeného je zřejmé, že i vyrovnávací příspěvek poskytovaný v roce 2001 dle nařízení vlády byl dotací – jedním z výdajů státního rozpočtu [§ 3 písm. a) a § 7 odst. 1 písm. d) rozpočtových pravidel, ve znění účinném pro rok 2001]. Na nebyl právní nárok, pokud zvláštní právní předpis nestanovil jinak (§ 14 odst. 1 rozpočtových pravidel).

V dané věci ovšem byly oba druhy dotací poskytnuty žalobci na základě zvláštního právního předpisu, kterým bylo vzpomínané nařízení vlády. Z jeho ustanovení § 1 odst. 1 mimo jiné vyplývalo, že na základě podpůrných programů podle § 2 odst. 3 nebo programů pomoci podle § 2 odst. 4 zákona o zemědělství poskytuje stát , případně vyrovnávací příspěvky při splnění kritérií stanovených tímto nařízením fyzickým nebo právnickým osobám. V ustanovení § 2 odst. 1 téhož nařízení vlády pak bylo kromě jiného uvedeno, že Ministerstvo zemědělství poskytne dotaci, případně vyrovnávací příspěvek, na žádost osoby uvedené v § 1 („žadatel“), pokud žadatel splňuje kritéria stanovená tímto nařízením.

V souvislosti s výše citovanou právní úpravou soud konstatuje, že v roce 2001 měla fyzická či právnická osoba právní nárok na poskytnutí nebo vyrovnávacího příspěvku dle nařízení vlády, a to na základě žádosti a při splnění stanovených kritérií – předpokladů. Nyní vyslovený právní závěr ale není v této věci rozhodující, protože žalobou bylo napadeno nikoli rozhodnutí o poskytnutí a vyrovnávacího příspěvku, nýbrž až jeden z jeho doplňků vydaný žalovaným následně – po vydání rozhodnutí o poskytnutí a vyrovnávacího příspěvku. Takové (doplňující) rozhodnutí nebylo ani za účinnosti předchozí, ani nynější právní úpravy správního soudnictví vyloučeno z přezkumu, protože uvedeným individuálním správním úkonem se žalobci ukládala hmotněprávní povinnost (vrácení konkrétní peněžní částky) a též právo na vyrovnávací příspěvek v konkrétní výši; žádný zvláštní právní předpis přitom nevylučoval toto rozhodnutí ze soudního přezkumu (§ 248 odst. 1, 2, 3 o. s. ř., ve znění účinném k 31. 12. 2002, § 65 odst. 1 a § 70 s. ř. s.).

Ještě předtím, než mohl soud přistoupit k posouzení vlastní důvodnosti žaloby, musel ze své úřední povinnosti zkoumat, zda napadené rozhodnutí žalovaného je vůbec přezkoumatelné, konkrétně, zda je srozumitelné.

I když se na vydání posuzovaného rozhodnutí nevztahovaly obecné předpisy o správním řízení, je nepochybné, že i při nejmírnějších požadavcích musel takový správní úkon splňovat obecný požadavek kladený na každé rozhodnutí, který lze dovodit ze základních zásad správního řádu, tzn. jeho obsah nesměl být rozporuplný (§ 3 odst. 4 citovaného zákona).

Zpochybněné rozhodnutí žalovaného ovšem právě tomuto požadavku nedostálo.

Jak bylo v tomto rozsudku již uvedeno, je žalobou napadené rozhodnutí doplňkem číslo 2 k rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2001, a proto je třeba posuzovat jeho srozumitelnost v souvislosti s původním rozhodnutím, kterým bylo vyhověno žalobcově žádosti a kterým byl žalobci na základě nařízení vlády poskytnut jak vyrovnávací příspěvek, tak i .

Na vydání rozhodnutí o poskytnutí se nevztahuje správní řád (§ 14 odst. 3 rozpočtových pravidel). V rozhodnutí se uvede označení příjemce , účel, pro který byla poskytnuta, a podmínky jejího použití. Rozhodnutí o poskytnutí , případně vyrovnávacího příspěvku dle nařízení vlády, vydává Ministerstvo zemědělství (a jde–li o podniky v působnosti Ministerstva obrany, vydává rozhodnutí Ministerstvo obrany) do 30. června kalendářního roku (ve stanoveném případě do 15. listopadu kalendářního roku). Stejné ministerstvo písemně vyrozumí žadatele o neposkytnutí , případně vyrovnávacího příspěvku, a ve vyrozumění uvede důvody, pro které nelze dotaci, případně vyrovnávací příspěvek, poskytnout (§ 6 odst. 1, 2 nařízení vlády).

Právní předpisy pamatují i na odnětí . Řízení o odnětí může být zahájeno mimo jiné tehdy, došlo-li po vydání rozhodnutí o poskytnutí ke zjištění, že údaje, na jejichž základě byla poskytnuta, byly neúplné nebo nepravdivé, či došlo-li ke zjištění, že rozhodnutí o poskytnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem [§ 15 odst. 1 písm. b), c) rozpočtových pravidel]. Na řízení o odnětí se vztahuje správní řád (§ 15 odst. 2 rozpočtových pravidel).

Z posuzovaného rozhodnutí vyplývá, že se jím doplňuje rozhodnutí žalovaného (o poskytnutí a vyrovnávacího příspěvku ze dne 29. 6. 2001), a to o konečné sazby a vyplacené částky pro jednotlivé programy nařízení vlády tak, že celková výše vyrovnávacího příspěvku je 0,00 Kč a celková výše je 8 387 893 Kč. V rozhodnutí bylo dále uvedeno, že záloha na vyrovnávací příspěvek a je ve výši 10 646 192 Kč, že k vrácení byla předepsána částka 2 258 299 Kč, a konečně že zbývá doplatit 0,00 Kč.

Žalobou zpochybněné rozhodnutí je však v rozporu s původním rozhodnutím žalovaného ze dne 29. 6. 2001, kterým byl žalobci na základě jeho žádosti a podle nařízení vlády poskytnut vyrovnávací příspěvek v celkové výši od 5 613 457 Kč do 8 493 530 Kč (s tím, že jeho konečnou sazbu stanoví žalovaný nejpozději do 30. listopadu 2001).

Ze záhlaví zpochybněného rozhodnutí žalovaného je totiž patrné, že se jím doplňuje původní rozhodnutí o konečné sazby a o vyplacené částky pro jednotlivé programy. Z dalšího obsahu rozhodnutí ale naproti tomu vyplývá, že žalobci se stanoví celková výše vyrovnávacího příspěvku ve výši 0,00 Kč. Uvedenému závěru však neodpovídá původní rozhodnutí žalovaného, kterým byl žalobci poskytnut vyrovnávací příspěvek v rozmezí od 5 613 457 Kč do 8 493 530 Kč.

Z přezkoumávaného rozhodnutí žalovaného vyplývá, že ohledně celkové výše vyrovnávacího příspěvku žalovaný uvedeným správním úkonem vlastně fakticky změnil své původní rozhodnutí. Takový procesní postup ale právní předpisy upravující poskytování vyrovnávacího příspěvku dle nařízení vlády nepřipouštějí, a navíc se na vydání předmětného rozhodnutí nevztahují obecné předpisy o správním řízení, jak bylo již opakovaně uvedeno. Argumentace žalovaného o tom, že změnu rozhodnutí o poskytnutí vyrovnávacího příspěvku ustanovení § 14 odst. 3 rozpočtových pravidel nevylučuje, je právně vadná. Při vydání zpochybněného rozhodnutí totiž žalovaný použil ústavní zásadu platnou výlučně pro oblast soukromého práva. Podle ní může každý činit vše, co není zákonem zakázáno (čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky). Žalovaný je však jedním z orgánů veřejné moci České republiky, konkrétně její veřejné správy, a proto byl povinen postupovat podle opačné ústavní zásady, podle níž lze státní moc uplatňovat (tzn. například i vydávat konkrétní rozhodnutí) jen v případech, v mezích a způsoby, které zákon stanoví (čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).

Z napadeného rozhodnutí žalovaného není ohledně vyrovnávacího příspěvku konečně ani zřejmé, zda se snad nejedná o správní úkon, jímž se končí řízení o odejmutí již přiznaného vyrovnávacího příspěvku, které se provádí podle obecných předpisů o správním řízení – správního řádu (§ 15 rozpočtových pravidel).

S ohledem na výše popsané závěry je možno učinit závěr, že posuzované rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 11. 2001 je ve vztahu k vyrovnávacímu příspěvku v rozporu s původním rozhodnutím žalovaného ze dne 29. 6. 2001, jehož je zároveň dodatkem, což ve svém procesním důsledku znamená, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost.

Vzhledem k uvedené vadě řízení Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení [§ 78 odst. 1, 4 a § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].