165/2004
Političtí vězni a průkaz doby věznění
Političtí vězni: průkaz doby věznění
k § 2 odst. 1 a § 5 odst. 2 a 4 zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945 (v textu též „zákon č. 261/2001 Sb.“)
I. Jednorázovou peněžní částku podle § 2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. lze osobám oprávněným přiznat jen za dobu prokázaného věznění.
II. Jestliže ze stanoviska Správy vojenských soudů Federálního ministerstva obrany vyplynulo, že žalobce byl ve vazbě od 1. 2. 1953 do 11. 12. 1953, a ze stanoviska Zboru väzenskej a justičnej stráže Slovenské republiky vyplynulo, že od 14. 2. 1953 do 16. 12. 1953 byl žalobce umístěn ve věznici v Trenčíně, kam byl převezen z Krajského vojenského velitelství Ostrava, a žádný doklad potvrzující délku předchozího věznění či vyšetřování se ve spise nevyskytuje, nelze bez dalšího vycházet toliko ze žalobcova původního prohlášení, že byl zatčen vojenskou rozvědkou v Ostravě v listopadu 1952 a po předběžném výslechu byl převezen do civilní věznice v Ostravě, ve které strávil asi tři měsíce v samovazbě. To platí tím spíše, pokud žalobce sám návazně uvádí, že není v jeho silách dopátrat se doby zatčení, jakož ani zjistit vyšetřovací dobu, kterou strávil ve věznici v Ostravě.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2003, čj. 2 A 1132/2002-OL-35)
Věc:
Mojmír G. ve F. proti České správě sociálního zabezpečení o jednorázovou peněžní částku.Žalovaná přiznala dne 18. 6. 2002 žalobci podle zákona č. 261/2001 Sb. jednorázovou peněžní částku ve výši 60 000 Kč, neboť žalobce byl z politických důvodů vězněn od 1. 2. 1953 do 11. 12. 1953.
Žalobce rozhodnutí žalované dne 10. 7. 2002 napadl u Vrchního soudu v Olomouci opravným prostředkem, ve kterém namítal, že byl zatčen vojenskou rozvědkou v Ostravě v listopadu 1952 a po předběžném výslechu byl převezen do civilní věznice v Ostravě, kde strávil v samovazbě asi tři měsíce. V lednu 1953 byl převezen do vojenské věznice v Trenčíně na druhý vojenský okruh. Dne 1. 2. 1953 byl předán do věznice v Trenčíně. Na základě amnestie prezidenta republiky a absence důkazů byl propuštěn k 16. 12. 1953. Doba vyšetřování žalobce byla tedy nepochybně delší než jeden rok, i když se žalobci nepodařilo zjistit přesný den a měsíc určující počátek jeho vyšetřování.
Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že prokázáno bylo žalobcovo věznění toliko po dobu deseti měsíců, tj. po dobu kratší než jeden rok. Žalobci tedy náleží jednorázová peněžní částka ve výši 60 000 Kč.
Ze správního spisu vyplynulo, že proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání pro trestný čin velezrady podle § 78 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. a) zákona č. 86/1950 Sb., trestního zákona. Trestní stíhání bylo zastaveno k 11. 12. 1953 z důvodu amnestie prezidenta republiky. Dne 16. 12. 1953 byl žalobce propuštěn z vazby. Na základě § 33 odst. 1 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, žalobce požádal, aby soud v zastaveném trestním stíhání pokračoval, a to z důvodu, že se skutku nedopustil. Vyšší vojenský soud v Trenčíně jej rozsudkem ze dne 23. 6. 1991 zprostil obžaloby. Žalobce podal dne 20. 8. 2001 v souladu s § 2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky, a to za dobu neoprávněného věznění, která byla již prokázána podle zákona o soudní rehabilitaci. Ze správního spisu rovněž vyplynulo (stanovisko Správy vojenských soudů Federálního ministerstva obrany ze dne 4. 12. 1992), že žalobce byl ve vazbě od 1. 2. 1953 do 11. 12. 1953. Na žádost žalobce vydal 2. 4. 2002 Zbor väzenskej a justičnej stráže Slovenské republiky stanovisko, z něhož vyplývá, že od 14. 2. 1953 do 16. 12. 1953 byl žalobce umístěn ve věznici v Trenčíně, kam byl převezen z Krajského vojenského velitelství Ostrava. Doklad potvrzující délku předchozího věznění či vyšetřování se ve spisu nevyskytoval.
Nejvyšší správní soud, který věc převzal k dokončení řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního soudního řádu správního, žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).
Z odůvodnění:
Soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení předcházející jeho vydání, a dospěl k závěru, že opravnému prostředku (žalobě) nelze vyhovět. Zákon č. 261/2001 Sb. v § 2 odst. 1 stanoví, že se vztahuje na občany České republiky, kteří byli vězněni mezi 25. únorem 1948 a 1. lednem 1990 a u kterých bylo rozhodnutí o jejich věznění zcela nebo částečně zrušeno podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, nebo podle zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu („politický vězeň“). Ustanovení § 5 odst. 4 citovaného zákona o poskytnutí jednorázového příspěvku dále stanoví, že výše jednorázové peněžní částky pro politické vězně při věznění kratším než jeden rok, trvajícím však alespoň tři měsíce, činí 60 000 Kč. Podle ustanovení § 5 odst. 2 citovaného zákona činí výše jednorázové peněžní částky pro politické vězně při věznění delším než jeden rok 120 000 Kč.
Soud vycházel z údajů obsažených ve stanovisku Správy vojenských soudů Federálního ministerstva obrany ze dne 4. 12. 1992, podle nichž vazba trvala u žalobce od 1. 2. 1953 do 11. 12. 1953, a z potvrzení Zboru väzenskej a justičnej stráže Slovenské republiky ze dne 2. 4. 2002, z něhož vyplývá, že ve věznici v Trenčíně byl žalobce od 14. 2. 1953 do 16. 12. 1953. I přes fakt, že se obě doby částečně liší, ani jedna nepřesahuje zákonem stanovenou podmínku jednoho roku věznění, rozhodnou pro přiznání jednorázové částky ve výši 120 000 Kč. Jiný doklad (mimo žalobcovo tvrzení o pravdivosti údajů jeho předchozího věznění v Ostravě, obsažené ve vyjádření ze dne 23. 7. 2003, které bylo zasláno Nejvyššímu správnímu soudu) potvrzující délku věznění před 1. 2. 1953 soudu nebyl doložen. Jak sám žalobce uvádí ve vyjádření ze dne 23. 7. 2003, není v jeho silách dopátrat se doby zatčení, jakož ani zjistit vyšetřovací dobu, kterou strávil ve věznici v Ostravě. Žalobcovo tvrzení o době trvání věznění po dobu delší než jeden rok se tak nepodařilo prokázat.
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že žalobce nesplňuje podmínku pro vznik nároku na poskytnutí jednorázové peněžní částky za dobu věznění delší než jeden rok, neboť zjištěno a prokázáno bylo jen to, že věznění žalobce trvalo po dobu kratší než jeden rok.
(uch)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.