Vydání 8/2004

Z obsahu správního spisu má Nejvyšší správní soud za prokázané, že žalobkyně požádala o poskytnutí jednorázové peněžní částky jako vdova po Ing. Josefu Š., který byl politickým vězněm. Podle oddacího listu ze dne 1. 10. 1944 uzavřela žalobkyně manželství s Ing. Josefem Š. dne 28. 9. 1944 a podle úmrtního listu zemřel Ing. Josef Š. dne 4. 8. 1982. Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 10. 4. 1962, který nabyl právní moci dne 30. 6. 1962, bylo manželství žalobkyně a Ing. Josefa Š. rozvedeno. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 9. 1990 bylo rozhodnuto, že Ing. Josef Š. je účasten soudní rehabilitace podle zákona č. 119/1990 Sb., přičemž byl zrušen rozsudek Státního soudu v Praze ze dne 10. 7. 1952 a trestní stíhání bylo zastaveno.

Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. se zákon vztahuje na občany České republiky, kteří byli vězněni mezi 25. únorem 1948 a 1. lednem 1990 a u kterých bylo rozhodnutí o jejich věznění zcela nebo částečně zrušeno podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, nebo podle zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu (dále jen „politický vězeň“). Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zákon vztahuje na vdovy a vdovce po politických vězních, pokud jsou občany České republiky, jejichž manželství trvalo po celou dobu věznění či vzniklo během jejich věznění a jejichž manžel kdykoliv později zemřel.

Jak vyplývá ze skutkových zjištění, ze kterých vycházela i žalovaná, žalobkyně nesplňuje podmínky pro přiznání nároku stanovené v zákoně č. 261/2001 Sb., neboť Ing. Josef Š. je sice politickým vězněm ve smyslu citovaného ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb., manželství mezi ním a žalobkyní trvalo po celou dobu jeho věznění, ale následně bylo dne 30. 6. 1962 rozvedeno. Vdova či vdovec je však osoba, jejíž manželství zaniklo smrtí manžela. Bylo-li tedy manželství rozvedeno, pak bývalý manžel není vdovcem či vdovou. Vzhledem k tomu, že manželství žalobkyně s Ing. Josefem Š. bylo rozvedeno před smrtí Ing. Josefa Š., není žalobkyně jeho vdovou. Žalobkyně tak nesplnila jednu z podmínek nároku pro poskytnutí jednorázové peněžní částky stanovenou v § 2 odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb. a v důsledku toho není ani oprávněnou osobou. Zákon č. 261/2001 Sb. taxativně (jmenovitě) vymezuje kategorie oprávněných osob, které mají nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky. Pokud v případě žalobkyně nejsou splněny všechny zákonné podmínky, není možno nárok na jednorázovou peněžní částku přiznat, neboť ani správní orgán či soud se nemohou v rámci své rozhodovací pravomoci od podmínek vymezených zákonem odchýlit a jsou zněním zákona vázány.

Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud žalobu zamítl v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s., neboť v postupu žalované nebyla shledána nezákonnost.