Vydání 4/2004

Žalobce v žádosti uvedl, že žádá odškodnění po svém otci Josefovi, který byl účastníkem domácího hnutí od roku 1939 do 11. 9. 1943. Připojil doklady, kterými osvědčil příbuzenský vztah a otcovo úmrtí, a zejména pak xerokopie částí publikací, které obdržel od Magistrátu Města Ostravy (jde o poválečné sborníky dokumentující protinacistický odboj na Ostravsku). Z nich plyne – aniž soud tyto dokumenty závazně jako důkazy hodnotil – že Josef H. byl členem ilegální odbojové organizace KSČ na Frenštátsku, 1. 6. 1943 byl při jednom ze zásahů okupační moci zatčen a při výsleších 9. 6. 1943 ubit gestapem (jeden z materiálů uvádí data 1. 7. 1943 a 9. 9. 1943). Dále žalobce k žádosti připojil osvědčení, vydané jeho matce Anně 16. 3. 1948, jímž Ministerstvo národní obrany podle § 8 zákona č. 255/1946 Sb. osvědčilo, že Josef H. byl účastníkem národního boje za osvobození a započítává se mu doba od 1. 6. 1943 do 10. 9. 1943 jako československému politickému vězni.

Žalobce v opravném prostředku namítl, že při rozhodování nebylo vzato v úvahu, že jeho otec ilegálně pracoval už od roku 1939 až do své smrti. Tuto ilegální činnost také žalobce podle svého mínění řádně doložil.

Žaloba je důvodná.

Žalovaná ve svém rozhodnutí podsouvá žalobci, že uplatnil nárok z titulu statusu československého politického vězně, a na tomto skutkovém základě také žádost zamítla. Neprávem.

Žalobce v žádosti zřetelně uvedl a na formuláři vyznačil, že nárok uplatňuje z jiného titulu, totiž z důvodu účasti svého otce na domácím hnutí, nikoli tedy podle ustanovení § 1 bodu 1 písm. g) (československý politický vězeň) zákona č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, ale podle ustanovení § 1 bodu 1 písm. e) téhož zákona (účast na domácím hnutí). Jinak je ovšem zásadně správné stanovisko žalované, že na osoby se statusem československého politického vězně se zákon č. 261/2001 Sb. nevztahuje. Nároky těchto osob a pozůstalých po nich založil zákon č. 217/1994 Sb. (ze spisu není patrno, zda a případně s jakým výsledkem v minulosti žalobce tyto nároky uplatnil).

Pokud žalovaná vedla řízení a rozhodla tak, jako by žalobce uplatnil nárok jiný, než tomu ve skutečnosti bylo, a rozhodovala tedy o něčem, co předmětem řízení ve skutečnosti nebylo, porušila podstatným způsobem procesní předpisy, jimiž se musí řídit. Takové rozhodnutí soud zruší i bez nařízení jednání pro vady řízení [§ 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.].

V dalším řízení proto žalovaná řádně poučí žalobce o tom, jakými důkazními prostředky lze prokázat tvrzený nárok, popř. jakou cestou se lze domáhat vydání osvědčení nebo potvrzení o tom, že jeho otec byl účastníkem národního boje za osvobození (také) podle dalších ustanovení zákona č. 255/1946 Sb. Poznamenat třeba, že z xerokopií, které žalobce předložil, nelze bezpečně usoudit na to, kdy začala ilegální činnost jeho otce, v čem konkrétně spočívala, jakou dobu trvala atd. Nejsou tedy zřejmé skutečnosti, jejichž ověření je třeba k tomu, aby bylo možno dospět ke spolehlivému zjištění skutkového stavu.

Současně – protože vlastní existence uplatněného žalobcova nároku je odvislá od data úmrtí jeho matky (srov. zásadní omezení nároku pro pozůstalé děti v § 1 odst. 2 in fine zákona č. 255/1946 Sb.) – správní orgán poučí žalobce také v tomto směru a opatří potřebný důkaz, jímž ovšem může být i to, že žalobce setrvá na údaji v žádosti (datum úmrtí 5. 8. 1984).