Vydání 11/2012

(...) Podle čl. 94 odst. 1 Úmluvy obsahuje Schengenský informační systém výhradně kategorie údajů, které dodává každá ze smluvních stran a které jsou potřebné pro účely uvedené v čl. 95 až 100. Smluvní strana pořizující záznam ověří, zda závažnost daného případu odůvodňuje zařazení záznamu do Schengenského informačního systému.

Podle čl. 96 odst. 1 Úmluvy údaje týkající se cizinců, o kterých je veden záznam pro účely odepření vstupu, jsou zařazeny na základě vnitrostátního záznamu vyplývajícího z rozhodnutí přijatých příslušnými správními orgány a soudy v souladu s procesními předpisy, které stanoví vnitrostátní právní předpisy.

V projednávaném případě není mezi účastníky řízení sporu o tom, že žalobkyni bylo uděleno povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem účasti v právnické osobě s dobou platnosti od 15. 5. 2008 do 14. 5. 2010. Mezi stranami není sporné ani to, že žalobkyni bylo polskými orgány dne 9. 5. 2008 uděleno správní vyhoštění s dobou platnosti do 8. 5. 2011, a to z toho důvodu, že žalobkyně překročila polsko-českou hranici bez právního podkladu a zůstala v Polsku bez požadovaného povolení. Tuto skutečnost česká strana zjistila z informace centrály SIRENE Slovensko a správní orgán I. stupně se o ní dozvěděl až ze sdělení národní centrály SIRENE ze dne 11. 8. 2008.

Podle § 37 odst. 2 písm. f) zákona o pobytu cizinců ve spojení s § 46 odst. 1 tohoto zákona policie zruší platnost povolení cizince k dlouhodobému pobytu mj. tehdy, jestliže jiný stát Evropské unie rozhodl o vyhoštění cizince ze svého území z důvodů porušení právních předpisů upravujících vstup a pobyt cizinců na jejich území, za podmínky, že důsledky tohoto rozhodnutí budou přiměřené důvodu pro zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. Nejen za účelem snadného zjištění, zda cizinci bylo v jiném členském státu EU (případně ve smluvním státu uplatňujícím společný postup ve věci vyhošťování) uděleno vyhoštění, je na základě Úmluvy (čl. 92 až čl. 119) vedena databáze – Schengenský informační systém (SIS). Jedním z údajů tvořících tuto databázi jsou údaje o cizincích, o kterých je veden záznam pro účely odepření vstupu. Ty jsou do SIS podle čl. 96 odst. 1 Úmluvy zařazeny na základě vnitrostátního záznamu vyplývajícího z rozhodnutí přijatých příslušnými správními orgány a soudy v souladu s procesními předpisy, které stanoví vnitrostátní právní předpisy.

Vyjde-li najevo, že cizinec, který je držitelem platného povolení k pobytu vydaného jednou ze smluvních stran, je veden v SIS v seznamech osob, kterým má být odepřen vstup, má podle čl. 25 odst. 2 Úmluvy dojít mezi smluvní stranou (státem), která takový záznam pořídila, a smluvní stranou, která cizinci vydala povolení k pobytu, ke konzultačnímu řízení, jehož cílem je zjistit, zda existují dostatečné důvody k odnětí povolení k pobytu.

Podoba konzultačního řízení prováděného podle čl. 25 odst. 2 Úmluvy není nijak upravena, a již z tohoto důvodu žalobkyně nemá veřejné subjektivní právo požadovat, aby konzultační řízení probíhalo určitým (jí navrhovaným) způsobem, a to tím spíše, že sama není stranou tohoto řízení. Konzultační řízení vedené podle čl. 25 odst. 2 Úmluvy dle náhledu soudu spočívá ve vzájemné výměně informací mezi oběma smluvními stranami, při které je toliko ověřováno, zda cizinec, jehož se týká záznam pro účely odepření vstupu, je totožný s cizincem, kterému byl udělen dlouhodobý pobyt, a dále to, kterým správním orgánem a z jakého důvodu bylo cizinci uděleno vyhoštění a zda neuplynula doba platnosti uloženého vyhoštění, popř. zda jeho platnost nebyla v mezidobí zrušena. Uvedený závěr vyplývá ze skutečnosti, že podkladem pro provedení záznamu do SIS pro účely odepření vstupu je rozhodnutí přijaté příslušnými správními orgány a soudy v souladu s procesními předpisy, které stanoví vnitrostátní právní předpisy (čl. 96 odst. 1 Úmluvy). Je-li podkladem pro záznam do SIS rozhodnutí o správním vyhoštění, jak tomu bylo i v nyní projednávané věci, nemohou být v rámci konzultačního řízení zjišťovány jiné skutečnosti než ty, které vyplývají z rozhodnutí o správním vyhoštění. Jak vyplývá ze sdělení národní centrály SIRENE ze dne 29. 8. 2008, právě tyto informace byly české straně v rámci konzultačního řízení sděleny polskou centrálou SIRENE.

Z výše uvedeného lze dovodit, že ke zrušení povolení k dlouhodobému pobytu podle § 37 odst. 2 písm. f) zákona o pobytu cizinců ve spojení s § 46 odst. 1 téhož zákona postačí, jestliže policie na základě informací získaných ze SIS zjistí, že cizinci bylo v jiném členském státu EU uděleno vyhoštění a toto zjištění v následně vedeném konzultačním řízení ověří co do důvodů a platnosti záznamu o vyhoštění, popř. dalších okolností významných pro vydání rozhodnutí o správním vyhoštění. Je přitom plně na uvážení policie (zde české strany), zda takto získané informace vyhodnotí jako dostatečný důvod k odnětí dříve vydaného povolení k pobytu. Česká strana není při tomto posouzení vázána názorem druhé smluvní strany, se kterou je konzultační řízení vedeno. Z dikce článku 25 odst. 2 Úmluvy zřetelně vyplývá, že smluvní strana, která záznam o cizinci v SIS pořídila, konzultuje smluvní stranu, která vydala povolení k pobytu, s cílem zjistit, zda (u této strany) existují dostatečné důvody k odnětí povolení k pobytu. Jinými slovy řečeno, smluvní strana, která záznam o cizinci v SIS pořídila, v průběhu konzultačního řízení zjišťuje, zda záznam o cizinci, který v SIS pořídila, je pro druhou smluvní stranu dostatečným důvodem k tomu, aby cizinci odňala dříve vydané povolení k pobytu. Pouze a právě to je smyslem konzultačního řízení. Smluvní strana, která záznam o cizinci v SIS pořídila, může sice v jeho průběhu vyjádřit své stanovisko k uvedené otázce, nemůže však druhou smluvní stranu k odnětí vydaného povolení k pobytu nijak nutit. Konečné rozhodnutí o tom, zda jsou dány dostatečné důvody k odnětí povolení k pobytu, je ve výlučné pravomoci smluvní strany, která povolení k pobytu cizinci vydala. Proto také poslední věta čl. 25 odst. 2 Úmluvy stanoví, jak bude postupováno v případě, že smluvní strana, která cizinci vydala povolení k pobytu, nepřistoupí k odnětí tohoto povolení. V takovém případě je smluvní strana, která záznam pořídila, povinna tento záznam zrušit; může však dotyčného cizince zapsat do vnitrostátního seznamu osob, kterým má být odepřen vstup.

V souzené věci byla žalobkyně prokazatelně vedena v SIS jako osoba, které má být odepřen vstup. Při konzultačním řízení vedeném s Polskou republikou, která záznam ohledně žalobkyně v SIS provedla, bylo zjištěno, že podkladem pro provedení záznamu bylo rozhodnutí guvernéra Podkarpatské provincie ze dne 9. 5. 2008 o vyhoštění žalobkyně z území Polské republiky s platností do 8. 5. 2011 z důvodu nelegálního překročení hranice a pobytu na polském území bez platného povolení k pobytu nebo víza. Uvedená zjištění správní orgán I. stupně posoudil jako dostatečný důvod k odnětí povolení k dlouhodobému pobytu, které bylo dříve žalobkyni vydáno. Tento závěr správního orgánu I. stupně následně potvrzený napadeným rozhodnutím odvolacího orgánu je zcela v souladu s vnitrostátní právní úpravou, konkrétně s § 37 odst. 2 písm. f) ve spojení s § 46 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Zmíněná ustanovení zákona označují rozhodnutí o vyhoštění cizince ze svého území, vydané jiným státem Evropské unie z důvodu porušení právních předpisů upravujících vstup a pobyt cizinců na jeho území, za důvod pro zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR.

K tvrzení žalobkyně, že jí není známo, z jaké konkrétní informace z konzultačního řízení vycházel správní orgán I. stupně, když tvrdil, že „.“, soud uvádí, že výše uvedené tvrzení správního orgánu je výsledkem logické úvahy, která má základ v samotném znění Úmluvy. Ve smyslu čl. 94 odst. 1 totiž tíží smluvní stát, který záznam do SIS vkládá, povinnost ověřit, zda závažnost daného případu odůvodňuje pořízení takového záznamu. Jestliže tedy některý smluvní stát dospěl k závěru o nutnosti provedení záznamu o určitém cizinci do SIS, mohou se ostatní smluvní strany oprávněně domnívat, že má zájem i na případném zrušení povolení k dlouhodobému pobytu, které by bylo témuž cizinci uděleno jiným smluvním státem. Navíc, jak již bylo soudem konstatováno shora, stanovisko polské strany, která záznam o žalobkyni do SIS pořídila, k otázce, zda její záznam o žalobkyni je dostatečným důvodem k tomu, aby česká strana žalobkyni odňala vydané povolení k pobytu, není pro českou stranu nikterak závazný. Proto také v rámci konzultačního řízení polská strana pouze navrhuje, aby české úřady uvážily odebrání povolení k pobytu žalobkyně v České republice.

Z vyjádření polské strany, že pokud bude žalobkyni povolení k pobytu zachováno, dojde z jejich strany k výmazu záznamu týkajícího se žalobkyně v SIS, nelze v žádném případě dovozovat jakýkoliv zájem Polska na ponechání povolení dlouhodobého pobytu žalobkyně v platnosti. Uvedené vyjádření je pouhým odrazem úpravy obsažené v poslední větě článku 25 odst. 2 Úmluvy, ukládající státu, který záznam do SIS pořídil, povinnost tento záznam zrušit v případě, že cizinci nebude po proběhnuvším konzultačním řízení druhou smluvní stranou povolení k pobytu odňato.

Na základě shora uvedených skutečností má soud za to, že v projednávané věci proběhlo mezi českou a polskou stranou v souladu s čl. 25 Úmluvy řádné konzultační řízení, v rámci něhož správní orgán I. stupně zjistil a ověřil zcela konkrétní informace, které jej opravňovaly ke zrušení platnosti povolení žalobkyně k dlouhodobému pobytu postupem dle § 37 odst. 2 písm. f) zákona o pobytu cizinců ve spojení s § 46 odst. 1 téhož zákona.