Vydání 4/2016

Žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 11. 2009 zamítl podle § 22 odst. 1 zákona o ochranných známkách přihlášku slovní ochranné známky ve znění „“ pro služby ve třídě 35 a 41, neboť přihlašované označení je vyloučeno ze zápisu do rejstříku ochranných známek na základě § 4 písm. a) zákona o ochranných známkách. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce rozklad, který předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 2. 12. 2010 zamítl.

Proti rozhodnutí předsedy žalovaného podal žalobce žalobu u Městského soudu v Praze, kterou městský soud zamítl rozsudkem ze dne 18. 12. 2014, čj. 8 A 32/2011-45.

Žalobce mimo jiné namítal, že přihlašované označení je schopné/způsobilé odlišit jeho služby od služeb jiných subjektů.

Městský soud ve vztahu k přihlášeným službám zařazeným do třídy 35 podle Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek (č. 118/1979 Sb.; dále jen „Niceská dohoda“) konstatoval, že sice přímo nesouvisí s poskytováním právních služeb, nicméně lze jen stěží dospět k závěru, že přihlašované označení bude spotřebitel ve vztahu k přihlášeným službám (tj. reklamní, inzertní, propagační činnost, příprava a vyhotovení daňových přiznání, daňové poradenství, pomoc při řízení obchodní činnosti, obchodního a podnikového managementu, účetní poradenství a služby v oblasti účetnictví, vedení dražeb) vnímat jako ochrannou známku. Spotřebitel nebude schopen podle přihlašovaného označení „“ rozlišit služby pocházející od žalobce a bude se pravděpodobně domnívat, že se jedná o služby související s advokátní činností, aniž by přihlašované označení vnímal jako sdělení o původu poskytovaných služeb. Obvyklá slova užívaná v běžném jazyce sice mohou mít rozlišovací způsobilost, pokud jejich význam nijak nesouvisí se službami, které jsou jimi označovány, nicméně v posuzované věci nebude průměrný spotřebitel označení „“ pro přihlašované služby ve třídě 35 vnímat jako označení fantazijní, tudíž označení s rozlišovací způsobilostí. Přihlašované označení tak nebude pro tyto služby plnit funkci ochranné známky.

Co se týče služeb přihlášených ve třídě 41 podle Niceské dohody (vzdělávání, školení, výchova a vyučování, včetně výuky cizích jazyků a výuky právní, publikační činnost), jejich účelem je vzdělávání, resp. rozvoj duševních vlastností osob a s nimi úzce související publikační činnost. Tyto služby je dle městského soudu třeba posuzovat s ohledem na jejich účel. Jakékoliv formy vzdělávání a publikační činnost poskytované pod označením „“ bude průměrný spotřebitel vnímat jako služby přímo související s právním vzděláváním a jako služby úzce související s činností advokáta, neboť není neobvyklé, že advokáti vykonávají vzdělávací a publikační činnost.

Kromě toho žádná další skutečnost neumožňuje mít za to, že spojení tvořené běžnými a obvyklými prvky „“ a „“ je nezvyklé nebo má vlastní význam, který ve vnímání dotčené veřejnosti odliší služby přihlašovatele od služeb, které mají jiný obchodní původ. veřejnost dotčené označení vnímá jako informace ohledně povahy služeb, které označuje, a nikoli jako údaj o původu dotčených služeb.

Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. Stěžovatel trval na svém názoru, že přihlašované označení má rozlišovací způsobilost ve vztahu ke službám ve třídách 35 a 41. Složeninu „“ může spotřebitel vnímat jako označení pro poskytování advokátních/právních služeb elektronickou cestou, resp. internetové stránky, na nichž se tyto služby poskytují. Toto označení tedy nesouvisí s přihlašovanými službami ve třídách 35 a 41, neodkazuje na ně a nepopisuje je. Není pak důvod se domnívat, že by toto označení se zcela jiným obvyklým významem nemohlo odlišovat služby ve třídách 35 a 41 pocházející od stěžovatele, když advokáti nejsou jejich primárními a nejobvyklejšími poskytovateli. To platí tím spíše za situace, kdy stěžovatel má zaregistrovány internetové domény www.iadvokat.cz, www.iadvokat.eu a www.iadvokat.hk, s nimiž si jej spotřebitelé spojují a v souvislosti s nimiž je spotřebitelům známý. Právní názor městského soudu opomíjí právě tu skutečnost, že přihlašované označení má zcela jiný obvyklý význam než služby ve třídách 35 a 41 a na tyto služby přímo neodkazuje.

Dle vyjádření žalovaného k podané žalobě je označení „“ vytvořeno způsobem postrádajícím jakoukoli fantazijnost. Průměrný spotřebitel zná jeho význam. V důsledku toho označení postrádá schopnost rozlišit výrobky a služby pocházející od různých poskytovatelů. Tato schopnost je však přímo pojmovým znakem ochranné známky. Ani takovým manévrem, jakým bylo omezení ochrany, jež by měla vzniknout zápisem označení do rejstříku, nebyla překlenuta zápisná nezpůsobilost celého označení. Na nezpůsobilosti přihlášeného označení být ochrannou známkou nic nemění ani okolnost registrace internetových domén, které samy o sobě nejsou předmětem průmyslových práv uznaných v průběhu veřejnoprávního řízení, ale jde o smluvně získané právo soukromoprávní povahy. Na označení domény nejsou kladeny požadavky, jaké zákon klade na označení, jež by mělo být zapsáno do rejstříku ochranných známek.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.