3206/2015
Ochrana životního prostředí: pravomoc České inspekce životního prostředí
Ochrana životního prostředí: pravomoc České inspekce životního prostředí
k § 4 zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa (v textu jen „zákon o ČIŽP“), ve znění zákonů č. 149/2003 Sb., č. 222/2006 Sb. a č. 167/2008 Sb.
Česká inspekce životního prostředí je příslušná stíhat i takové delikty, spočívající v ohrožení nebo poškození životního prostředí v lesích podle § 4 zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, k jejichž spáchání došlo na území chráněné krajinné oblasti.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2015, čj. 6 As 229/2014-82)
Prejudikatura:
č. 330/2004 Sb. NSS.Věc:
Klaus L. N. proti Ministerstvu životního prostředí o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobce.Česká inspekce životního prostředí, Oblastní inspektorát Ústí nad Labem (dále jen „oblastní inspektorát ČIŽP“) uložila žalobci jakožto vlastníkovi lesa pokutu ve výši 1 500 000 Kč za poškození životního prostředí v lesích, a to rozhodnutím ze dne 21. 3. 2011. Žalobce měl vlastním zaviněním vytvořit podmínky pro působení škodlivých biotických a abiotických činitelů ve smyslu § 4 písm. c) zákona o ČIŽP. Tento následek měl žalobce vyvolat předmýtní a mýtní těžbou, konkrétně přibližováním vytěžené dřevní hmoty z lesních porostů z provedených těžeb v období 15. 4. 2010 až 10. 5. 2010, ke kterému došlo na části lesního pozemku v k. ú. Bylochov. Poškození spočívalo v nadměrném narušení (rozježdění) zjištěných lesních přibližovacích linií a cest, jehož důsledkem bylo rozšíření a prohloubení jejich profilu. Souběžně s tím došlo podle zjištění oblastního inspektorátu ČIŽP v místech vyústění přibližovacích linek do tras přibližovacích cest na témže pozemku k silnému narušení (rozježdění) půdního povrchu. Tím došlo k nepřiměřenému poškození půdy, bylo zvýšeno nebezpečí eroze a byl nepřiměřeně poškozen vodní režim v daném území. Dále pak ke dni 11. 11. 2010 nebyly ošetřeny asanačním nátěrem stromy poškozené odřením z období 15. 4. 2010 až 10. 5. 2010.
Proti uložení pokuty se žalobce bránil odvoláním, které žalovaný zamítl svým rozhodnutím ze dne 20. 6. 2011.
Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 22. 5. 2014, čj. 6 A 279/2011-64, zamítl. Městský soud ve svém rozsudku dovodil působnost oblastního inspektorátu ČIŽP z § 2 zákona o ČIŽP, které zní: „
Inspekce dozírá na dodržování ustanovení právních předpisů a rozhodnutí týkajících se funkcí lesů jako složky životního prostředí, právnickými a fyzickými osobami.
“ Dále městský soud poukázal na § 4 stejného zákona, kde jsou vymezeny skutkové podstaty deliktů spočívajících v poškození nebo ohrožení životního prostředí v lesích a podle něhož byl žalobce shledán vinným. Městský soud také vysvětlil, že ta ustanovení, na něž poukazoval žalobce v žalobě, na daný případ nedopadají. Ustanovení § 47 odst. 3 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), se týká národních parků, nikoliv chráněných krajinných oblastí. Ustanovení § 78 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je pak ustanovením obecným, vůči němuž je § 2 zákona o ČIŽP ustanovením zvláštním.Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost, ve které tvrdil, že věcně příslušná k provedení státní kontroly a vydání sankčního rozhodnutí byla správa uvedené chráněné krajinné oblasti, nikoliv oblastní inspektorát ČIŽP.
Žalovaný k tomu ve svém vyjádření uvedl, že ČIŽP má celorepublikovou působnost, a to včetně zvláště chráněných území.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
(...)
III.a Věcná příslušnost správního orgánu
[16] Městský soud na s. 15 svého rozsudku dovodil působnost oblastního inspektorátu ČIŽP § 2 zákona o ČIŽP, které zní:
„Inspekce dozírá na dodržování ustanovení právních předpisů a rozhodnutí týkajících se funkcí lesů jako složky životního prostředí, právnickými a fyzickými osobami.“
Dále městský soud poukázal na § 4 téhož zákona, kde jsou vymezeny skutkové podstaty deliktů spočívajících v poškození nebo ohrožení životního prostředí v lesích, a podle něhož byl stěžovatel shledán vinným. Městský soud také vysvětlil, že ta ustanovení, na něž poukazoval stěžovatel, na daný případ nedopadají. Ustanovení § 47 odst. 3 lesního zákona se týká národních parků, nikoliv chráněných krajinných oblastí. Ustanovení § 78 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je pak ustanovením obecným, vůči němuž je § 2 zákona o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa ustanovením zvláštním. Stěžovatel namítl, že městský soud své závěry ohledně vztahu generality a speciality přesvědčivě nevysvětlil, sám však v kasační stížnosti žádnou jinou výkladovou alternativu nenabízí. Nejvyšší správní soud proto jen obecně doplňuje argumentaci městského soudu v tom směru, že zákon o ochraně přírody a krajiny vymezuje v části osmé vlastní skutkové podstaty správních deliktů, jejichž naplnění by mohla postihovat jak správa chráněné krajinné oblasti na základě § 78 odst. 1 citovaného zákona, tak i ČIŽP na základě § 80 odst. 3 stejného zákona (ten upravuje i pravidla pro řešení překryvu kompetencí orgánů ochrany přírody s ČIŽP). V nyní posuzovaném případě se však jednalo o správní delikt podle zákona o ČIŽP. Ten správa chráněné krajinné oblasti postihovat nemůže, neboť jí zákon o ČIŽP žádné sankční pravomoci nesvěřuje. Nutně se zde tedy uplatní pouze celorepubliková působnost ČIŽP, neboť žádné ustanovení právního předpisu její působnost na území chráněných krajinných oblastí nevylučuje (viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2003, čj. 7 A 82/2002-40, č. 330/2004 Sb. NSS). (...)Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.