144/2004
Ochrana zemědělského půdního fondu a odvod za odnětí půdy
Ochrana zemědělského půdního fondu: osoba povinná k odvodu za odnětí půdy
k § 11 odst. 1 zákona ČNR č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu
K odvodu podle § 11 odst. 1 zákona ČNR č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, je povinen žadatel, v jehož zájmu došlo k vydání souhlasu s odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu. Není rozhodné, zda na pozemcích budou realizovány stavby v zájmu jiných osob.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2003, čj. 28 Ca 294/2001-38)
Věc:
Helena B. v P. proti Magistrátu hlavního města Prahy o odvod za trvalé odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu.Magistrát hlavního města Prahy zamítl svým rozhodnutím ze dne 22. 5. 2001 odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně, jímž bylo žalobkyni uloženo zaplatit odvod za trvalé odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu ve výši 119 046,40 Kč.
Žalobkyně označila napadené rozhodnutí za nezákonné v celém rozsahu a soudu navrhla jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Nezákonnost rozhodnutí spatřovala ve skutečnosti, že ač měl žalovaný dostatečné skutkové podklady, neučinil z nich správné právní závěry. Konkrétně namítla, že žalovaný nepostupoval správně, když ryze formálně vyšel z toho, že žádost podala žalobkyně, aniž se dále zabýval tím, za jakým účelem je půda ze zemědělského půdního fondu vyjímána a ve prospěch koho se tak činí. Žalobkyně nikdy neměla zájem půdu jako zemědělskou využít, naopak od počátku tvrdila a prokazovala, že půda bude rozdělena na pozemkové parcely, které budou prodány za účelem výstavby rodinných domů třetím osobám.
Podle názoru žalobkyně žalovaný nesprávně vyložil ustanovení § 9 odst. 4 zákona č. 334/1992 Sb., o zemědělském půdním fondu. Toto ustanovení, jak se žalobkyně domnívá, pouze upravuje aktivní věcnou legitimaci k podání žádosti o vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu. Pro takovou osobu je zavedena legislativní zkratka "žadatel". Ustanovení § 11 odst. 1 zákona však již tuto zkratku neobsahuje a uvádí, že k odvodu je povinen ten, v jehož zájmu byl vydán souhlas k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu. Pokud by zákonodárce zamýšlel stanovit povinnost k placení odvodu za vynětí půdy tak, jak to provedl žalovaný, pak by v ustanovení § 11 odst. 1 zákona uvedl zkratku "žadatel" nebo by použil tutéž formulaci jako v ustanovení § 9 odst. 4 zákona. Při ústním jednání žalobkyně upřesnila, že je nutné uvážit, zda je k placení odvodu povinna ona sama, nebo zda tato povinnost stíhá stavebníky, kteří na pozemcích uskutečnili svůj stavební záměr.
Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Uváděl, že žalobkyni byl podle ustanovení § 9 odst. 6 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu vydán souhlas s odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu, který se - v souladu s ustanovením § 10 odst. 1 téhož zákona - stal součástí rozhodnutí o umístění stavby ze dne 28. 7. 1997. V jedné z podmínek tohoto souhlasu byla žalobkyně upozorněna na povinnost úhrady finančního odvodu. Po nabytí právní moci územního rozhodnutí zahájil správní orgán řízení o stanovení finančního odvodu za toto vynětí, které bylo ukončeno rozhodnutím ze dne 2. 11. 1999. Žalovaný poukázal na to, že v souladu s výkladem Ministerstva životního prostředí je žalobkyně tím, v jehož zájmu dochází k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu, a že je tedy povinnou osobou k placení odvodu. Svou žádostí o souhlas k trvalému odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu vyjádřila žalobkyně jako investor stavby souhlas se žádaným odnětím půdy. V souladu s ustanovením § 5 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu byl stanoven finanční odvod, na povinnost jehož úhrady byla žalobkyně upozorněna v podmínce uděleného souhlasu. Správní orgán vycházel při rozhodování o odvodu z toho, že v daném případě měla žalobkyně osobní a konkrétní zájem, aby jí byl tento souhlas vydán, neboť bez jeho vydání nemohl být uspokojen její zájem o odnětí zemědělské půdy pro účely realizace jejího podnikatelského záměru.
Městský soud v Praze napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů a žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Z odůvodnění:
Podle ustanovení § 9 odst. 4 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu podává žádost o souhlas k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu podle odstavce 1 ten, v jehož zájmu má k tomuto odnětí dojít (dále jen "žadatel").
Podle ustanovení § 9 odst. 6 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu posoudí orgán ochrany zemědělského půdního fondu žádost a její přílohy a shledá-li, že půda může být odňata ze zemědělského půdního fondu, vydá k tomuto odnětí souhlas, ve kterém zejména a) vymezí, kterých pozemků nebo jejich částí se tento souhlas týká, b) stanoví podmínky nezbytné k zajištění ochrany zemědělského půdního fondu, c) schválí plán rekultivace podle odstavce 5 písm. e), popřípadě stanoví zvláštní režim jeho provádění z hlediska časového plnění a ukončení prací, jsou-li pro to zvláštní důvody při lomové (povrchové) těžbě uhlí nebo při geologickoprůzkumných pracích, zejména u velmi hlubokých vrtů, d) vymezí, zda a v jaké výši budou předepsány odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu.
Podle ustanovení § 11 odst. 1 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu je ten, v jehož zájmu byl vydán souhlas k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu (§ 9 odst. 6), povinen zaplatit odvod ve výši stanovené podle přílohy tohoto zákona, je-li odnímána zemědělská půda nebo půda dočasně neobdělávaná (§ 1 odst. 2) a) trvale pro účely, kterými bude provedena nevratná změna znemožňující zemědělské využití zemědělského půdního fondu; pro účely tohoto zákona se tím rozumí umístění stavby pevně spojené s pozemkem, důlního či těžebního díla (lomu, dolu, otvírky pro těžbu štěrkopísku apod.) nebo provedení terénní úpravy, která vyžaduje skrývku půdy na dotčených pozemcích, b) dočasně (§ 9 odst. 3).
V dané věci je mezi účastníky nesporné, že žádost o souhlas k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu podala žalobkyně. Tento souhlas byl žalobkyni vydán a stal se součástí územního rozhodnutí, jímž byla povolena výstavba rodinných domků. Žalobkyně napadla výklad ustanovení § 11 odst. 1 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu a dovodila, že k finančnímu odvodu není povinna. S tímto výkladem se soud však neztotožňuje. Z hypotézy právní normy vyplývá, že k odvodu je povinen ten, v jehož zájmu byl vydán souhlas k odnětí půdy. Zákon sám odkazuje v ustanovení § 11 odst. 1 na ustanovení § 9 odst. 6, v němž se upravuje vydání souhlasu s odnětím půdy. Vzhledem ke skutečnosti, že vydání souhlasu je přípustné pouze na žádost žadatele, v jehož zájmu má k odnětí půdy dojít (§ 9 odst. 4 zákona), je možné uzavřít, že k odvodu je povinen žadatel, v jehož zájmu, tedy v jehož prospěch, došlo k vydání souhlasu s odnětím půdy.
Takový výklad ve svém vyjádření k žalobě uvádí žalovaný a soud tento výklad považuje za správný. Žalobní bod, v němž žalobkyně tvrdí, že nikdy neměla zájem půdu jako zemědělskou využít, je dosti nesrozumitelný, neboť právě z tohoto důvodu k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu došlo (respektive žalobkyně o to příslušný správní orgán žádala).
Není vůbec podstatné, že zákon o ochraně zemědělského půdního fondu nepoužívá v ustanovení § 11 odst. 1 legislativní zkratku "žadatel", neboť sám zcela přesně a jasně vymezuje, kdo je k odvodu za odnětí půdy povinen. Tímto subjektem byla v projednávaném případě žalobkyně, a proto žalovaný postupoval v souladu se zákonem, když ji zavázal k povinnosti zaplatit odvod za trvalé odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu.
(mán)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.