Vydání 3/2004

Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 13. 8. 2001 zamítla žádost žalobce o částečný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 43 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.

Krajský soud v Ostravě kasační stížností naříkaným rozsudkem ze dne 13. 3. 2003 žalobu proti rozhodnutí správního orgánu zamítl.

V stížních bodech stěžovatel namítal, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě je nepřezkoumatelný, neboť je nedostatečně a jednostranně zdůvodněn, a tato vada měla za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Stěžovatel dále především poukázal na přítomnost degenerativních změn na páteři s často recidivujícími silnými bolestmi, s výraznou poruchou svalového korzetu a těžkým postižením funkce. Toto postižení přetrvává i po dosažené stabilizaci zdravotního stavu, neboť stěžovatel není schopen těžké fyzické práce, nošení a přenášení břemen, práce ve vynucené poloze a v chladu. Stěžovatel nesouhlasil se zhodnocením poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti tak, jak bylo uvedeno v posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky, pracoviště Ostrava, ze dne 14. 1. 2003; závěry v něm obsažené vyvracel pomocí výsledků ergodiagnostického vyšetření ze dne 5. 6. 2002, z něhož plyne, že je schopen práce pouze na zkrácený pracovní úvazek s volným pracovním tempem, které si sám určí, přičemž důležitá je možnost přestávek. Závěr, že zkrácený pracovní úvazek u stěžovatele není odůvodnitelný z posudkového hlediska, tedy nemá oporu v lékařských nálezech. Dále stěžovatel namítal, že nebylo dostatečně přihlédnuto k jeho hypertenznímu onemocnění, které bylo zkoumáno pouze okrajově a pro něž byl stěžovatel důkladněji interně vyšetřen pouze asi dvakrát. Krajský soud v Ostravě při hodnocení zdravotního stavu a poklesu soustavné výdělečné činnosti stěžovatele pouze přebral hodnocení posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky, pracoviště Ostrava, přestože toto hodnocení mělo být pouze jedním hlediskem při rozhodování soudu. Soud pominul rozporuplnost posudků, pominul i další zdravotní potíže žalobce a nevyžádal si klinické posouzení jeho zdravotního stavu z ortopedie, aby odstranil jakékoli pochybnosti, které se v posudcích vyskytovaly.

Krajský soud v Ostravě při posouzení věci vycházel především z posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky, pracoviště Ostrava, ze dne 20. 2. 2002, ve znění doplňujícího posudku ze dne 14. 1. 2003, ve kterém byla podrobně popsána všechna zdravotní postižení, jimiž stěžovatel trpěl. Podle tohoto posudku byl žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí schopen při dodržení stanovených pracovních omezení (vyloučení těžké fyzické práce spojené se zvedáním těžkých břemen, v dlouhodobě vynucené poloze a s dlouhodobým jednostranným zatížením horních končetin) vykonávat své dosavadní zaměstnání technického pracovníka bez zkracování pracovního úvazku. Při této pracovní rekomandaci byla zohledněna skutečnost, že žalobce je absolventem středního odborného učiliště železničního a absolventem střední průmyslové školy železniční s maturitou. Na základě uvedených skutkových zjištění se pak Krajský soud v Ostravě ztotožnil i s posudkovým hodnocením zdravotních potíží žalobce uvedeným v citovaném posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky, pracoviště Ostrava, a dospěl shodně s ním k závěru, že zdravotní stav žalobce odpovídá podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, ve znění vyhlášky č. 157/1997 Sb., vyhlášky č. 302/1997 Sb. a vyhlášky č. 40/2000 Sb., kapitole XV oddílu F položce 2 písm. b), přičemž pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti odpovídá horní hranici zde uvedeného rozmezí, tj. 25 %. Zjištěný pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve výši 25 % nebylo možné navýšit o 10 % podle § 6 odst. 4 citované vyhlášky, protože žalobce byl schopen vykonávat svoje dřívější zaměstnání v THP funkcích a skutečnost, že je u něj dáno více příčin dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, byla zohledněna již při stanovení horní hranice poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v použité položce. K datu vydání napadeného rozhodnutí tak žalobce nesplňoval podmínky částečné invalidity podle § 44 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, a vzhledem k absenci zdravotního postižení, které by mu značně ztěžovalo obecné životní podmínky, nesplňoval ani podmínky částečné invalidity dle ustanovení § 44 odst. 2 citovaného zákona.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl podle poslední věty § 110 odst. 1 s. ř. s.